TM1 - 15. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Cesta zpět k Bradleymu byla ponořená do studeného ticha. Bradley byl v jedné ze svých nálad. Jeho ruce byly pevně na volantu jeho Priusu a rty měl stisknuté do pevné, tenké, napjaté linie. Pokaždé, když se dostal do jedné z těchto špatných nálad, což bylo v poslední době často, tak preferoval poslouchání rádia, než mluvení se mnou.

Nedaleko jeho Sherman Oaks vlastnického bytu, jsme udělali zastávku na Ventura Boulevard v jedné z jeho oblíbených restaurací s jídlem sebou. Vegan Delight. Čekala jsem v autě, s běžícím motorem a stále zapnutým rádiem, zatímco Bradley se vlekl do malého průčelí obchodu, který se nacházel v jedné z mnoha městských ošklivých bulvárů nákupních středisek. Ani se neobtěžoval se mě zeptat, co jsem chtěla jíst. Což podle mě bylo v pořádku, protože jsem neměla moc chuť.

Stanice rádia byla naladěná na jednu z těch show, kam jde volat. Moje uši ožily s nejnovějším volajícím. Její jméno bylo Rose z Cerritos a ona měla fantazie o svém šéfovi. Co by měla dělat?

Moderátor pozorně poslouchal, jak se rozkřikuje ohledně své poslední fantazie. Strhávání jeho oblečení. Kouření jeho péra. Vyšukat mu mozek z hlavy. Její hlas se stával uplakanějším, jak odhalovala, jak moc ho tajně miluje a neměla ponětí, jestli je ten pocit vzájemný, zejména proto, že byl ženatý. Chudák Rose. Vzlykala. Soucítila jsem s ní. Žaludek se mi bolestně zkroutil, jak mi obraz mého vlastního šéfa, Blake Burnse, zableskl dovnitř a ven z mé hlavy.  Ten krásný obličej! To tvrdé, vytesané tělo! Ten nádherný penis! Toužila jsem po tom všem. Přestaň, Jennifer. Ale bez ohledu na to, jak moc jsem se psychicky praštila, nemohla jsem na něj přestat myslet a představovat si ho....

Jak se moderátor chystal dát Rose radu, dveře auta se otevřely. Bradley vlezl dovnitř s plnou taškou jídla sebou. Vypnul rádio a vycouval. Štiplavý pach kari a česneku naplnil vzduch a já jsem se začala cítit špatně. Jak Bradley vyjel, otevřela jsem okénko a nadechla jsem se čerstvého vzduchu, abych vyčistila své průchody. A vyčistila si mysl z fantazií tančících uvnitř. Když jsme zastavili u Bradleyho bytu, Blake Burns mi právě strhával oblečení v mém světě fantazie. Úplně jsem ztratila pojem o čase a místě.

V mlze jsem následovala Bradleyho do jeho bytu. Rozsvítil, osvětlujíc místnost plnou monotónního hnědého nábytku, který vypadal, jako by vyšel z katalogu nábytku-k-pronájmu. Vlastně, to tak bylo.

Bradley položil jídlo na umakartovou desku, která rozdělovala kuchyň a obývák.

"Jdu si vzít pyžamo," zamumlal, už mířil chodbou do ložnice. "Dej si nějaké jídlo."

Apaticky jsem se loudala k pultu a vyndala jsem tři krabičky s jídlem z hnědého papírového sáčku. Otevřela jsem víčka. Čekal tam pohled na zvracení (ano, znovu tohle slovo) směsi podivně vypadající zeleniny skryté v nejrůznějších hnědých omáčkách a jak jsem vdechla jejich nepříjemné, nesourodé vůně, rozhodla jsem se večeři vynechat a bouchnout sebou na masivní hnědou manšestrovou pohovku. Ta čelila vestavěné plazmové televizi - jedna věc v Bradleyho bytě, za kterou vyhodil spoustu peněz. Bradley se rád díval na televizi - zejména opakování show z devadesátých let, na kterých vyrůstal. Home Improvement bylo jeho velmi oblíbené. Viděl každou epizodu mnohokrát, přesto pokaždé, když nějakou sledoval, smíchy se popadal za břicho, jako by to nikdy neviděl. Naše společná láska k televizi - zejména pořady z našich dětství - byla jedna z věcí, které nás přivedli dohromady a připoutali nás, ale jeho posedlost jimi, byla nyní dveřmi do jeho života, které mi zavřel.

V mžiku, Bradley byl zpátky - v jeho nažehleném modro bílém pruhovaném pyžamu Brooks Brothers (loňský vánoční dárek, za který bylo vyhozeno spoustu peněz) a s pečlivě uspořádaným plným talířem z Vegan Delight. Svalil se vedle mě s talířem na klíně a nohy si natáhl na dubový konferenční stolek před námi. Jednou rukou si strkal do úst vidličku plnou rozpustilé kaše, zatímco tou druhou, s ovázanými prsty, obratně surfoval po kanálech až přistál na Teen Nick. Oči se mu rozzářily a široký úsměv se mu rozšířil po celé tváři.

"Bezva! Dává moje oblíbená epizoda Kenan a Kel." Hlasitě žvýkal svůj mišmaš potravin.

Velký whoop. V duchu jsem si povzdechla. Přišoupla jsem si paty, opřela se o kolena a omotala kolem nich paže. Zase další romantický sobotní večer s Bradleym. Moje mysl se zatoulala. Co dělali Libby a Chaz? Byli pořád v galerii? A co dělal Blake? Myšlenka na něj poflakujícího se s tou blond prsatou dravou šelmou mě zamrazila dole na páteři. Proč bych se měla starat? Je to můj šéf. Měl k tomu právo. Já jsem byla zasnoubená. Tečka. Podívala jsem se dolů na svůj zásnubní prsten, lesk se ztrácel v Bradleyho spoře osvětleném obýváku v odstínech hnědé.

Ačkoli v polovině epizody Bradleymu zazvonila pevná linka. Telefon byl na pultu, kam položil tašku s jídlem. Postavujíc svůj nyní prázdný talíř na konferenční stolek vyskočil, aby telefon vzal. Dychtivá po rozptýlení, jsem studovala Bradleyho, jak přijal hovor. Výraz v jeho tváři a tón hlasu střídal extrémní potěšení a krajní nouzi. "Uvidíme se zítra," řekl a ukončil hovor, nedbajíc mému odposlechu. Po zamíření do kuchyně, aby si vzal sklenici vody, se vrátil ke gauči.

"Pacient?" Zeptala jsem se.

Přikývl. "Jo. Ona zoufale potřebuje plombu, ale může do ordinace přijít jen zítra ráno, kvůli své práci. Doufám, že to nevadí."

V neděli? Pousmála jsem se. "Jasně, žádný problém. Pacientovi potřeby na prvním místě."

V poslední době je měli. Nesplněné sliby. Zrušená rande. Dokonce už chyběl na mém zásnubním večírku. V duchu jsem se štípla, připomínajíc si, že Bradley byl sžíraný budováním své zubní ordinace. Budováním naší budoucnosti. Jen jsme procházeli náročnou fází. To je vše. Láskyplně jsem mu stiskla ruku. K mému překvapení byla studená a vlhká.

"Jsi okay?" Zeptala jsem se.

Bradley neodpověděl. Otočila jsem se a podívala se na něj. Byl zelený a třásl se jako list.

"Myslím, že mám otravu z jídla," zamumlal, vyskakujíc na nohy.

Vlekla jsem se za ním, jak se hnal do koupelny.

Klesajíc na kolena, Bradley začal zvracet do záchodu. Ten zápach mi hrudí poslal mou vlastní vlnu nevolnosti.

"Jsi v pořádku, zlatíčko?" Třela jsem mu záda.

"Nedotýkej se mě," zasyčel.

Zaražená jsem stroze stáhla svou ruku a ustoupila. Jen jsem se snažila pomoci. Položit jeho potřeby před ty mé. Není to, to, co milenci dělají? Být tu pro sebe navzájem. Stejně jako to moji rodiče dělali znovu a znovu.

Zaznělo další hlasité říhnutí. Vyzvracel své vnitřnosti.

"Co můžu udělat?" Zoufalství naplnilo můj hlas.

"Nic," dusil se. "Všechno to je tvoje chyba." Říhnutí.

"Moje chyba?"

"Kdybychom nešli do tý zatracený umělecký galerie, nic z toho by se nestalo."

"Co tím myslíš?"

"Mohli jsme zůstat doma a objednat si od Mr. Vegan."

Byla jsem beze slov. Už jsme brali jídlo z Vegan Delight nesčetněkrát předtím a ani jeden z nás ještě otravu jídlem neměl. Byla to jen náhoda. A možná to nebyla otrava jídlem. Místo toho virus v žaludku. Řádilo to kolem. Několik spolupracovníků z našich kanceláří to mělo, ve skutečnosti, se kvůli tomu zhroutili.

Další hlasité dávení mě vrhlo zpátky do momentu. Můj snoubenec, Bradley Wick, zvracel své vnitřnosti a nebylo nic, co bych mohla udělat. Protože nechtěl mou pomoc nebo mou lásku. Cítila jsem se bezmocně, nešťastně a zraněně.

Konečně, po pěti dlouhých, bídných minutách, se Bradley vyškrábal na nohy. Řídnoucí vlasy měl přilepené k hlavě a jeho křídová tvář byla potřísněná potem. Spláchl toaletu a pak klopýtal k umyvadlu, kde si propláchl ústa jedním z tuctu ústních produktů, které měl úhledně seřazené podél kachlového pultu. A pak si energicky vyčistil zuby. Po vyčištění si chrstl na tvář trochu studené vody zdravou rukou.

"Dnes večer musíš spát na gauči." Jeho hlas byl ochraptělý.

"Okay." Jak jsem cítila bolest, ulevilo se mi.

Opustili jsme koupelnu a rozešli se.

"Probuď mě, pokud mě budeš potřebovat."

Bez odpovědi, se Bradley šoural chodbou do ložnice, kterou jsme sdíleli každou sobotu posledních několik let. Ale ne dnes večer.

Ve tmě jsem našla cestu zpátky ke gauči a vypnula televizi. Mírumilovný klid a ticho noci mě obklopily. Byla jsem stále v malých černých šatech. Od ramen, jsem sledovala prsty siluetu. Přesouvala jsem je pomalu dolů přes vyvýšeninu mých prsou, kde přetrvávaly, dělajíc široké kruhy. Bradavky mi ztvrdly a v mém jádru stoupalo teplo. Ruce pokračovaly klouzáním dolů přes trup, dokud se neroztáhly na mých holých stehnech. Klouzaly nahoru a dolů po hladkých končetinách a cítila jsem, jak podléhám svému vzrušení. Mé dýchání bylo mělké, rozepnula jsem boční zip mých šatů bez ramínek a nechala jsem je spadnout na zem. Vystupujíc z nich jsem byla nahá, až na černá krajková tanga, které mi dala Libby k mým posledním narozeninám.

Roztahujíc nohy jsem ponořila pravou ruku pod proužek krajky. Mé prsty jsem přiložila k mým mokrým záhybům, hladila jsem kopce a údolí. A pak našly svou cestu k mému bolavému klitorisu. Dech mi ztěžkl, mé tělo horečnaté. Levá ruka se připojila k té pravé a strčila jsem dva prsty do mé dírky. Strkala jsem je tam a zpět po kluzkých, zahřátých stěnách. Rychle a tvrdě, jak jsem si zároveň třela klitoris.

Mé oči pevně zavřené, jsem zaklonila hlavu a kousla se do rtu, abych potlačila sténání, které by mohlo probudit Bradleyho. Byla jsem na pokraji orgasmu.

O zastavující-srdce vteřinu později jsem se udělala se silnými vlnami rozkoše. Mou mysl naplnil obraz krásné tváře Blake Burnse a obraz jeho krásného penisu naplnil mé jádro.

Pořád se třesoucí jsem se zhroutila na pohovku a přetáhla jsem si žinylkovou deku přes hlavu. Sladké sny zaklepaly na mé dveře potěšení. S velkolepostí Blake Burnse vloženou hluboko uvnitř mě jsem padla do blaženého spánku.

Když jsem se v neděli ráno probudila byla jsem blaženě ještě mokrá. A bylo jedno, když jsem slyšela Bradleyho plížit se ven zadními dveřmi.