TM1 - 14. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Strávila jsem sobotní odpoledne s Libby v centru studia Chaze - Velké, s vysokým stropem, odkryté, plné paprsků podkroví nacházející se v samém srdci módní čtvrti. Chaz nás pozval, abychom si vybraly šaty z jeho All That Chaz řady na společenskou událost exkluzivní umělecké galerie, na kterou nás pozval později večer. Bylo to otevření pro malíře, jehož jméno se rýmovalo s jeho - PAZ. Už skóroval s pozváním spolumajitele galerie, který byl jedním z jeho hlavních zákazníků. Po dlouhém přemlouvání jsem přesvědčila Bradleyho, aby šel. Nenáviděl tyhle druhy věcí, takže jsem mu slíbila, že bychom neměli zůstat dlouho. Jeho představa vzrušující noci byl nudný večer spočívající v - objednání si jídla s sebou  z jeho oblíbené veganské restaurace, sledování repríz show z devadesátých let na Netflix a jít spát brzy s rychlou rychlovkou. Byli jsme sotva zasnoubení, ale chovali jsme se spíš jako starý manželský pár.

Sluneční světlo zářilo skrz okna od podlahy až ke stropu. Jak jsem se prodírala regály šatů, každé z nich více oslňující než ty předchozí, moje mysl byla roztěkaná. Nemohla jsem přestat myslet na svého šéfa. Sotva jsem dnes ráno snědla svou snídani. Byla jsem příliš probuzená z jeho smyslné masáže, která ho ovlivnila stejně jako mě a když mi řekl, že jsou moje rty k zulíbání, málem jsem vyskočila z kůže. Cesta domů byla bolestivá. Nemohla jsem se dočkat, až se dostanu ven z auta. Celou cestu jsem musela mít zkřížené nohy, abych mezi nimi potlačila pulzování a oči jsem držela kdekoliv jinde, jen ne na něm. Oh, ten srdce-zastavující, nádherný obličej s tím domýšlivým úsměvem s dolíčky a ty pronikavé oceánově-modré oči, které skrze mě vypalovaly díry. Kdyby nebylo bezpečnostního pásu, mohla bych na něj skočit a dostala bych nás do závažné nehody.

Vize jeho, jako je nahý mi tančila v hlavě. Ty dlouhé svalnaté nohy a vytesané paže. Jeho široká ramena. Vlastně jsem ani neviděla jeho hruď nebo zadek, ale v očích mé mysli, byly vytesané do mužské dokonalosti, stejně jako zbytek těla. A pak tu byl jeho penis. Ta velkolepá věž sexuální síly. Kurva. Nemohla jsem ho dostat ven z mé mysli. Můj puls byl na plných obrátkách a přetrvávající bolest mezi nohama nechtěla odejít.

Když mi dříve napsal, aby mi poděkoval, že jsem ho odkázala na Bradleyho, celé mé tělo se rozzářilo. Ne jen mé oči. Toužila jsem slyšet jeho hlas, ten smyslný, mužný hlas. Jak moc jsem mu chtěla zpátky zavolat. Bránila jsem se tomu nutkání tím, že jsem přesvědčovala sama sebe, že by mohl mít ještě bolesti a nemohl by mluvit. Přes jeho domýšlivost jsem zjistila, že se o něj starám tak moc, jak ho chci v zakázaných místech. Tam se mnou něco bylo vážně špatně. Tady jsem byla zasnoubená s mužem, se kterým jsem byla více než pět let a rozplývala jsem se nad druhým, kterého jsem znala kratší dobu než jeden týden. Hluboký pocit viny svazoval můj žaludek a všude mi to poslalo mrazení. Bylo fantazírování formou podvádění? Nemohla jsem se soustředit na vybírání šatů.

"Miláčku, dovol mi, abych ti pomohl něco najít," nabídl Chaz, přicházejíc na mou záchranu. "Zdáš se být rozptýlená."

To byl fakt.

Apaticky jsem prohledala desítky šatů. "Všechny jsou tak krátký, Chazi."

Protočil na mě oči. "To je ono, Jenny-Poo. To jsou ošukej-mě šaty. Víš, vážně je třeba změnit tvůj vzhled. Někdy se oblékáš jako něčí matka."

Zděsila jsem se. Měl pravdu. Nebyla jsem moc dobrodružná, když přišlo na módu. A rozhodně jsem v mysli neměla šaty se sex appealem. Zvedla jsem jiskřivě růžové číslo z regálů. Moje velikost - čtyři. "Co tyhle?"

"Jedny z mých oblíbených, ale ne správné pro dnešní večer. Otevření galerie výtvarného umění vyžaduje LBD."

Vyklenula jsem obočí. "LBD?"

Zavrtěl hlavou s nevěřícným pobavením. "Malé černé šaty, zlato." (little black dress)

Sledovala jsem, jak se prohraboval šaty dokud nenarazil na jedny, co se mu líbily; strhl je ze stojanu. Úsměv ozářil jeho tvář. "Dokonalost. Tyhle volají tvé jméno."

Držel je přede mnou. Byly mrňavé a bez ramínek. Věšíc si je přes ruku se otočil na patě a řekl mi, že tu bude brzy. V mžiku se vrátil s párem jiskřivých černých bot na jehlovém šest palců vysokém podpatku, vypadaly, jako by mohly někoho probodnout. "Je to tvoje velikost. Zkus si je s těmi šaty."

"Kde je místnost na vyzkoušení?"

Chaz se zaraženě usmál. "Miláčku, tohle není obchodní dům; je to zatracený studio. Místnost na vyzkoušení je přímo tady. Dolů s tvým oblečením," táhlé mávající gesto ruky doprovázelo jeho příkaz.

Váhavě, jsem si sundala tenisky, džíny a svetr ke krku. Oblečená jen v mé bavlněné podprsence a kalhotkách jsem byla prakticky nahá. Přehnala se přese mě vlna rozpaků, ale pak jsem si připomněla, že Chaz byl gay a víc jako bratr. A pravděpodobně viděl mnohem víc masa s jeho každodenní montáží modelů.

Vklouzla jsem do šatů a bot.

"Ó můj Bože. Tak to je na tobě úžasný!" Byla to Libby, s hrstkou malých černých šatů, přehozených přes ruku.

"Opravdu?"

"Přítelkyně, podívej se na své nové já."

Libby mě vedla k nedalekému zrcadlu. Vrávorající v zabijáckých podpatcích, jsem se jí držela za rameno. Chaz poskakoval za námi, zpívajíc ´Jsem Příliš Sexy.´

Sundávajíc si brýle, jsem civěla, když jsem viděla svůj odraz. Wow! LBD zdůraznily každou malou křivku na mém těle a způsobily, že mé dlouhé nohy vypadaly nemožně dlouze s šestipalcovými podpatky na nohou. Vypadala jsem neuvěřitelně sexy.

"Bradley by tě měl mít dnes večer radši na pevném vodítku," škádlila Libby.

"Ne, ségra. Tahle holka potřebuje dostat uvolnění."

Chazova slova se mi točila v hlavě, jak jsem na sebe zírala do zrcadla. Ale nebyl to můj odraz, co naplnil mou hlavu. Byl to odraz Blake Burnse.

******

Umělecká galerie se nacházela nedaleko od našeho domu na elegantní Melrose Avenue. I když jsme tam snadno mohly dojít pěšky, byla jsem ráda, že nás Chaz vyzvedl ve svém džípu. Myšlenka na chůzi v mých šestipalcových podpatkách mě vyděsila. Vzhledem k tomu, jak jsem byla náchylná na nehody, možnost zakopnutí a zlomení si kotníku byla realita.

Zatímco událost začala v šest hodin, my jsme se ukázali na sedmou - módní zpoždění, jak to Chaz předložil. Nebyli jsme jediní. Stáli jsme v dlouhé řadě drahých aut - Mercedes, BMW, Range Rover, nemluvě o několika Bentley a limuzíny - čekali jsme, až na nás přijde řada a obsluha vezme náš vůz. Novináři se řadily venku u galerie.

"Podívejte! Je tu Jennifer Lawrence!" Vykřikla jsem, jak jsem ji sledovala elegantně vystupovat z rozprostírající se limuzíny, následovanou svým pohledným rande.

"Ooh! Já ji tak miluju," zavrkal Chaz, jak popojížděl s autem.

"Ó můj Bože! Brangelina!" Zvolala Libby, která byla totálním pronásledovatelem celebrit.

S kontaktními čočkami, které jsem si vzala na naléhání Libby, jsem našla Hollywoodský mocný pár v davu. Novináři se překračovali navzájem a fotili. Wow! To nebylo žádné obyčejné otevření galerie. Byl to ten druh, který dělal hlavní zprávy na Entertainment Tonight. Tep se mi zrychlil obavami a očekáváním.

Rozptýlili jsme se jakmile jsme vstoupili dovnitř rušné galerie. Neměla jsem ani šanci popadnout sklenku šampaňského, když mě napadl povědomý naštvaný hlas.

"Kde si sakra byla? Už tu jsem hodinu."

Otočila jsem se, tváří v tvář mě byl Bradley, vyčníval jako pěst na oko v khaki kalhotách a tmavém Brooks Brothers[1] blejzru v tomhle úžasném moři černé. I když jsem se cítila mimo svou ligu, cítila jsem vděčnost, že mám na sobě Chazovi elegantní malé černé šaty. Bylo to perfektní.

"Právě jsme se sem dostali," zamumlala jsem.

"No, já chci odejít brzy."

Srdce mi spadlo až do žaludku. Proč pro jednou nemůže dělat něco, co chci dělat já? A to si ani nevšiml mých nových šatů?

"Okay. Dovol mi, abych se tu rychle porozhlédla a pak půjdeme." Sakra. Proč jsem mu neřekla, že chci zůstat? Podívat se po umění a poflakovat se s Libby a Chazem.

"Dobře. Jdu se podívat po nějakém bylinkovém čaji. Mimochodem, jídlo je tady hrozné a já umírám hlady. Na cestě domů něco vyzvedneme."

Spustila jsem oči a všimla jsem si, že má dva prsty hustě ovázané. "Co se stalo - "

Odkráčel dřív, než jsem se mohla zeptat. Prošla obsluha v bílých rukavicích, držíc tác špízů. Střídavě kostky grilovaného masa a zelenina, vypadalo to a vonělo chutně. Jak Bradley zmizel v davu, popadla jsem jeden a vychutnávala si ho. Byla jsem taky hladová. Po nějakých živinách. A náklonnosti.

Desítky zajímavých obrazů lemovaly stěny prostorné galerie. Nemohla jsem se dočkat, až si je prohlédnu, ale nejprve jsem si pomohla sklenkou šampaňského z dalšího procházejícího tácu. Napila jsem se bublinek. Nadšení odebralo žihadlo z Bradleyho slov. Někdy byl takovej pitomec. Se svým šampaňským v ruce, jsem šla k malbě nejblíže ke mně.

Studovala jsem ji. Byl to autoportrét umělce PAZe, jehož jméno bylo Payton Anthony Zander. Po vstupu do galerie mi byl podán krátký životopis. Namaloval stovky olejomaleb, ale jeho kariéra byla tragicky zkrácena, když se zastřelil ve věku čtyřiceti pěti let. Sebevražda. Taková škoda, protože umělec byl opravdu talentovaný. Obdivovala jsem bohaté tahy štětcem podobné Van Goghovi a umístění jasných barev. Přesunula jsem se k další malbě. Další portrét s názvem Portrait of Delilah at Noon. Byl to portrét umělcovi milované manželky a múzy. Abstraktně nahá. Její podmanivá, černooká krása svítila na plátně. Bohužel, její nevěra a jejich následný rozvod poslal PAZe do jeho předčasné smrti.

Teplý dech se mi stočil na zátylku. "Co s vámi tato malba dělá, slečno McCoy?"

Překvapená známým sametovým hlasem, jsem se otočila a málem vylila své šampaňské. Ó můj Bože! To byl Blake Burns. Ve svých šestipalcových podpatcích jsem byla skoro na úrovni jeho očí.

"Co tady děláš?" Vydechla jsem.

"Umělcům syn, Jaimie Zander, je můj nejlepší přítel. Chci tě s ním seznámit. On je šéf reklamní agentury, která dělá naší počáteční prezentaci."

"Ráda bych se s ním seznámila," koktala jsem, vsakujíc ho.

Bože, vypadal skvěle. Od hlavy až k patě v černé; džíny obepínající zadek, které mu viseli nízko na bocích, rozepnutá kožená bunda, která rozšiřovala jeho už široká ramena a tričko, které těsně přiléhalo na jeho zřetelné hrudní svaly. Sexy černé kožené boty doplňovaly jeho sestavu. Rychle jsem přesunula svůj zrak zpět na jeho tvář, odcházejíc od místa o něco níž od pasu. Jeho oči se vpalovaly do mých.

"Takže odpověď na mou otázku o malbě?"

Otočila jsem se, abych se znovu podívala. Mé oči vstřebávaly jemnosti a naznačení. "Posunulo mě to. Mohu říct, že umělec byl velmi zamilovaný do své bývalé manželky. Je tu tolik vášně v jeho tazích."

"Velmi působivé a vnímavé. Musela sis vzít pár kurzů dějin umění na vysoký."

"Vzala jsem si jen jeden." Můj hlas byl roztřesený. "Takže, co ten obraz dělá s tebou?"

"Rozpaluje mě."

Náhle mi přeběhl mráz po zádech a známé mravenčení se mi shromáždilo mezi nohama. Zahřívala jsem se. Zůstaň v klidu. Otočila jsem se k němu.

"Rozpalují vás všechny nahé ženy, pane Burnsi?"

"Jen ty krásné." Prohlédl si mě od hlavy až k patě. "A musím říct, slečno McCoy, že se stalo, že dnes večer vypadáte mimořádně krásně."

"Díky," koktala jsem, celá horká a soužící se. Přesunula jsem se k další malbě s Blakeovo žhavostí na v mé stopě.

Tento obraz byl časný portrét umělce s jeho manželkou. Čelila mi její holá, tvarovaná záda; umělcova ruka tahala za její ebenový culík do délky pasu, stahujíc ji hlavu dozadu. Bylo to nazváno The Kiss. Zírala jsem na něj beze slova, uchvácená. Příval emocí se mi vlil do žil. Oči se mi trhly nahoru. Nikdy jsem nebyla tak hluboce ovlivněná uměleckým dílem. Nebylo to, co jsem viděla, co se mnou pohnulo, ale to, co jsem neviděla. Jeho rty pohlcující ty její. Oheň. Plamen vášně a touhy. Mohla jsem cítit, co Deliah cítila celou cestu až k mým prstům u nohou. Hrudník mi rozkvétal, srdce bušilo a dech se mi zadrhl v krku. Celý čas se zastavil.

"Líbí se ti tento obraz?" Měkký hlas Blakea mě vyvedl z mého stavu podobného transu a zpět k okamžiku.

"Miluju to." Můj hlas byl tenký a slabý. Znala jsem tenhle pocit z polibku. Zažila jsem ho. Pouze jednou. Se zavázanýma očima. S krásným cizincem.

Blakeovi teplé ruce se mi roztáhly přes holá ramena. Jeho dech mi zahříval krk. Byla jsem ochrnutá. A pak mi zašeptal do ucha.

"Je to speciální, není to, Jen - "

"Blake, všude jsem tě hledala."

Pronikavý, neznámý hlas ho přerušil. Blakeovi ruce seskočily z mých ramen. Najednou jsem se otočili na patách. Tváří v tvář k nám byla zatraceně nádherná blond bohyně, oblečená do tělo obepínajících mini šatů s hlubokým výstřihem, který odhaloval její velká prsa jako melouny, zřetelně falešné a na míle tvarované nohy, které byly zakotvené v chůdách připomínající boty - možná supermodelka nebo herečka.

Blakeova tvář se mírně začervenala, jak polkl. "Kitty - "

"To je Kat," zasyčela.

Blake si odkašlal. Zadržovala jsem smích. Moje touha smát se byla krátko trvající.

Kitty-Kat na mě přimhouřila dravé kočičí zelené oči. Její dlouhé, nalakované nehty se proměnily v drápy. Otřásla jsem se. Mohla jsem psychicky cítit, jak se zarývají do mého těla. Znovu zasyčela. "Blake je se mnou."

Zastrašovala mě. Ale co bylo ještě horší, střelil skrze mě blesk žárlivosti. To byl Balakeův typ. Vysoká, blond a nádherná. I v mém sexy LBD a podpatkách jsem vedle ní zbledla.

"No, měla bych jít."

Vítězoslavný úsměv se vinul přes plné rudé rty Kitty-Kat. Blake vypadal nervózně.

"Tygřice, počkej. Nechoď."

Právě když jsem se chystala uprchnout, Bradley se vrátil s ledovým čajem v ruce. Jeho oči těkaly ze mě na Kitty-Kat k Blakeovi.

"Proč jste to zase vy," ušklíbl se.

"To je můj šéf, Blake - "

Bradley mě přerušil. "Oh, tvůj šéf? Ten co mi prakticky ukousl prsty."

Kousala jsem si spodní ret, na pokraji smíchu. Co se to se mnou děje? Měla bych litovat mého ubohého snoubence. Blake po mě střelil rozpačitým pohledem a pokrčil rameny.

"Byla to nehoda."

Pára vycházela z nozder Bradleyho. Skoro jsem nemohla ani vidět. Jeho rty vrčely, ramena shrbená a jeho ruce zaťaté. Měl velký problém se zvládáním hněvu a snadno se vyburcoval.

Popadl mě za ruku a trhnul se mnou pryč. "Mám dost. Jdeme odsud."

Beze slova jsem nechala Bradleyho táhnout mě davem se skleničkou šampaňského stále v ruce. Připadala jsem si jím jako vyhozená. Jen pár kroků od vchodu do galerie jsem otočila hlavu a podívala jsem se zpátky. Blake Burns se ani nepohnul. Jeho oči se provrtávaly do těch mých a uvědomila jsem si, že mě nikdy neopustily.

---

[1] http://www.brooksbrothers.com/