TM1 - 12. kapitola

Překlad: Niki

Blake

Po snídani jsem se Jennifer zeptal, jestli by se semnou chtěla projít po pláži. Užíval jsem si být s ní. Bylo pro mě vzácné mít skutečný rozhovor s dívkou a nemohl jsem si vzpomenou, kdy naposledy jsem to takhle měl. Ale poté, co jsem jí řekl, že má rty k zulíbání ztichla a řekla mi, že se potřebuje dostat domů.

Kurva. Ani mi nepoděkovala za kompliment, přemýšlel jsem, jak jsme jeli v tichu podél Santa Monica Freeway. Možná to tak nebrala, i když zbytek našeho rána šel tak dobře. Předek mého Porsche byl dole a rádio ječelo na plný pecky. Čas od času jsem si na ni ukradl pohled. Culík ji bičoval přes tvář, mžourala, jako by byla v hlubokém zamyšlení. Držela svůj pohled přímo před sebou a občas se podívala na její stranu vozu. Penis mi pořád cukal, z toho jak byl ztopořený, když jsem ho měl pod stolem. Byl jsem k ní neuvěřitelně přitahován. Stálo mě to snad všechno, abych nepolíbil ty rty k zulíbání a nedal jí vědět, že jsem muž, kterého políbila ve hře Pravda nebo Odvaha. Teď jsem hrál svou vlastní verzi této hry. Pravda, byl jsem požádán: měl jsem hořící nutkání sjet ze silnici a požádat ji, aby mě vykouřila. A jestli mě někdo vyzve, udělám to.

Bez provozu na dálnici trvalo krátkých dvacet minut dostat se k domu Jennifer. Zastavil jsem na okraji chodníku před malým španělským domkem. Na příjezdové cestě byla zaparkovaná dvě auta - Mini Cooper a Kia. Zřejmě tu s někým bydlela. Její zkurvenej snoubenec? Kůže se mi naježila, ale pak jsem si vzpomněl, že byl v práci. Takže někdo jiný.

"Ještě jednou díky za snídani," řekla a rozepnula si bezpečnostní pás. Její nonšalantní tón mě rozčílil.

"Potěšení je na mé straně. Měli bychom to udělat znovu." A dovol mi, abych si vychutnal každou část z tebe.

Koutky těch rtů k zulíbání se stočily nahoru. "Možná."

Člověče, nenáviděl jsem to slovo. Byl jsem muž zvyklý poslouchat ano a ten, kdo nikdy nebral ne jako odpověď.

Než jsem stačil vyskočit z auta, abych jí pomohl ven, otevřela dveře na straně spolujezdce a vystoupila.

"Uvidíme se v pondělí." Její hlas zněl vesele, ale věcně. Otočila se ke svému domu. Aniž bych o tom věděl jsem držel oči na jejím pevném malém zadku ve tvaru srdce a jejích štíhlých, zpevněných nohách. Měla sexy malé pohupování na jejím vykračování. Péro mi ztvrdlo.

Snížil jsem hlasitost rádia. "Hej, co děláš dnes večer?"

Podívala se přes rameno. "To, co dělám vždy v sobotu večer. Vidím se, se svým snoubencem."

To slovo na S. Zaťal jsem pěsti do tvrdých míčů, zatímco můj penis změkl.

V době, kdy zmizela do domu jsem úplně ztratil erekci. Ale bolest v mých koulích byla hmatatelná.

S Lumineers zpívajícími ´Ho Hey,´ jsem se skřípěním odjel od obrubníku.

Jakoukoliv stupidní hru jsem hrál, prohrával jsem. Jennifer McCoy mi nepatřila.

O pět minut později jsem udělal ostrý obrat. Blake Burns hry neprohrával. Bylo na čase prověřit konkurenci. Zastavil jsem až u jejího domu, vyskočil z auta a pak jsem zaklepal na dveře.

Rychle přišla ke dveřím. Otevřela, byla už čerstvě osprchovaná a ve sportovním krátkém froté županu. Její vlhké, šamponované vlasy visely volně, rozlévaly se jí přes ramena. Kurva. Voněla nádherně - vše jako třešeň a vanilka - a pod tím županem jsem věděl, že bylo čisté hedvábné tělo. Člověče, jak já jsem chtěl strhnout z ní ten její župan a vzít si ji do náruče.

"Blaku!" Vypadala být v šoku, že mě vidí.

Chytil jsem si rukou čelist a předstíral jsem bolest.

"Děje se něco?" Její hlas zněl, že má obavy.

Přikývl jsem s úšklebkem. Člověče, byl jsem dobrej. Zasloužil jsem si cenu Emmy. Moje modelingové/herecké dny byly k něčemu dobré kromě píchání supermodelek.

"Mám kurevskou bolest zubů," zasténal jsem a mnul jsem si tvář.

"Ach můj bože. Pojď dál. Dám ti nějaký Advil."

"Díky," řekl jsem, vstupujíc dovnitř. "Začalo to u snídaně, ale prostě to najednou vzplálo."

"Chudáčku. Udělej si pohodlí. Hned budu zpátky."

Já chudáček jsem se usadil do křesla, zatímco vyrazila pryč. Než jsem mohl prostudovat její dům, byla zpátky s několika z těch červených prášků na bolest a s vysokou sklenicí vody.

"Díky," řekl jsem a vzal jsem si to od ní. Zapil jsem Advil několika doušky vody.

"Měl by si hned navštívit svého zubaře."

"Nemůžu. V sobotu nepracuje."

"Pak bys měl navštívit mého snoubence. Je to skvělý zubař."

Bingo.

Znovu jsem zasténal. "Myslíš, že by mě tam mohl vmáčknout?"

"Hned teď mu zavolám a ujistím se, že to udělá."

Sáhla po svém mobilu na konferenčním stolku a rychle vytočila číslo.

Dál jsem předstíral bolest, jak jsem poslouchal její rozhovor. Očividně mluvila s recepční. Řekla, kdo je a že její kamarád z práce má stav nouze. Její obočí svraštělé, zatímco čekala na odpověď a pak se zlomila do úsměvu.

"Skvělé. Bude tam brzy. Můžu pozdravit Bradleyho?"

Pauza.

"Oh, v pořádku. Tak mu vzkaž mou lásku a řekni mu, že se uvidíme dnes večer."

Vnitřně jsem sebou cuknul, jak jsem ji sledoval ukončit hovor. Umisťujíc mobil zpátky na konferenční stolek, našla pero a koktejlový ubrousek. Poznamenávala něco dolů na papírový ubrousek.

Usmívajíc se mi ho podala. "Můj snoubenec tě tam může vmáčknout. Jeho jméno je Dr. Bradley Wick a tohle je místo, kde je jeho ordinace."

Prohlížel jsem si adresu. Kurva. Musel jsem jet celou cestu do The Valley.

"Díky."

"Hodně štěstí. Budeš mít Bradleyho rád."

Byla tu jedna věc, kterou budu mít ohledně Bradleyho Wicka, DDS rád. A to bylo zajištění jeho zmizení.

Můj kámoš Jaime měl pravdu. Odstranit konkurenci.

V duchu jsem si plácnul. Operace DickWick se chystala začít.