TD - 5. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Elen

Damian

Před osmi lety

"Neposlouchej ho!" viděl jsem zoufalou beznaděj v jejích očích, když se na mě dívala.

"Lže!"

Podíval jsem se na svého otce, a sledoval, jak se jeho tvář zkřivila bolestí a zoufalstvím.

"Můžeš teď přestat lhát mně a svému synovi. Mě jsi lhala minimálně dvacet let a tvému synovi celý jeho život. Pokud je v tvém svědomí alespoň trochu lítosti, přestaň nám kurva lhát." Cítil jsem, jak se mi vytrácí krev z obličeje, když jsem s vytřeštěnýma očima sledoval, jak se můj otec odvrátil od mé matky a zabořil obličej do dlaní.

"Jak se mě opovažuješ obviňovat? Jsme manželé téměř dvacettři let. Zahodila jsem svou kariéru, abych mohla vychovat tvého syna." ostrý rozhovor mezi mými rodiči se stupňoval. Když jsem pohlédl do matčiných očí, byl jsem šokován jejím pohrdáním.

"Mami? Tati? Možná, by bylo nejlepší, kdybyste se nejdříve uklidnili. Nechcete říkat něco, čeho byste mohli později litovat. To vše by mohlo být velké nedorozumění." Zoufale jsem se mezi nimi podíval, a část mého já čekala, že propuknou záchvatem smíchu a řeknou mi, že si ze mě dělají srandu.

Ale ani jeden z nich se nezasmál. Ani se nezdálo, že by mě slyšeli. Místo toho, jsou jejich oči uzamčeny do sebe a napětí roste ve vzduchu z toho, jak se na sebe dívají, jako kdyby se dívali na svého nepřítele.

"Já jsem tě neobvinil z hovna. Udal jsem fakt. Jen jsem ti dal možnost, abys řekla svému synovy pravdu o tom, co jsi udělala."

"Damiane, neposlouchej lži svého otce! Já nevím, co ho to popadlo."

"Ty děvko! To je právě ono! Nejsem jeho otec! A mám důkaz!"

Ostrá bolest projela mou hrudí při jeho slovech. Je to skutečně pravda? Není to můj otec?

"Jaký máš důkaz?! Ty vůbec nevíš, o čem to sakra mluvíš!" vyštěkla na něj, přičemž na něj vyčítavě ukázala prstem. " Dala jsem všechno, co jsem kdy měla do tohoto manželství-mou slávu, mou kariéru modelky, můj okouzlující životní styl, a kvůli čemu? Aby si trávil dlouhé hodiny v kanceláři a jezdil sis měsíce po služebních cestách po celém světě, abys uspokojil své miliardářské klienty a přitom všem si mě tu nechával samotnou v tomto pustém domě!"

Zhluboka ostře jsem se nadechl ze slov mé matky. Až do teď, jsem si nikdy nemyslel, že by byla nešťastná. Strávila většinu dní na nákupech, chodila na dlouhé obědy s přáteli do klubu nebo do lázní.

Vypadalo to, že můj otec byl tímto prohlášením stejně překvapen. "Vůbec jsi nevypadala znuděně, když jsi trávila čas utrácením mých těžce vydělaných 50.000 dolarů nákupem zbrusu nového auta pro kluka od bazénu, se kterým bokem pícháš!"

Udělal jsem krok dozadu a pro podporu se opřel tělem o zeď. Vyrostl jsem v přesvědčení, že jsou mí rodiče šťastní, a že se vzájemně milují. Vyrůstal jsem s myšlenkou, že jejich manželství je takové, jaké bych chtěl pro sebe. To musí být nějaký omyl!

Ale z překvapeného výrazu mé matky, jsem poznal, že to žádný omyl není.

"Jak ses dozvěděl o tom autu?"

Otec se ušklíbl. "Ten kluk si nemůže dovolit BMW řady 5 s jeho prací u bazénu kde má plat deset-dolarů- na hodinu. Kromě toho jsem tě viděl, jak ho sleduješ, když jsi u bazénu. Vedu miliardovou společnost. Nedostal jsem se v životě tam, kde jsem tím, že bych byl idiot."

Matka našpulila rty a pokrčil rameny.

"Takže jsi ho milovala?"

Rychle jsem se obrátil, abych viděl na mámu, než mu odpoví.

"Jeho?"

"Ano, Damianova skutečného otce! Toho, se kterým jsi před dvaceti lety šukala, když jsme se vzali!"

"Ne, nemilovala." její odpověď byla strohá a krátká. Otočila se od nás a dívala se do podvečerní tmy z okna kuchyně.

Podíval jsem se na muže, který stál přede mnou. Za hněvem v jeho hlase, bych mohl rozeznat, že byl zdrcený a poražený. "Ty nejsi můj otec?" zeptal jsem se tiše.

Nepodíval se mi do očí. Místo toho mi podal složený kus papíru. "To je důkaz," řekl vážně.

Matka se ke mně obrátila. Hlava ji ožila, když upírala oči na papír v mojí ruce.

Opatrně jsem rozložil papír. V horní části papíru bylo razítko St. Joseph Hospital.

Byl to dokument, který vypadal, že zahrnuje nějaké laboratorní výsledky. Podíval jsem se od papíru, k otci a pak na mou matku, která se ode mne okamžitě odvrátila.

"Co to je?" zeptal jsem se otce.

"To jsou výsledky testů, které jsem nechal udělat." povzdechl si, když si mnul spánky.

"Pamatuješ si, jak jsme se před několika měsíci dozvěděli, že má můj otec genetickou poruchu krevní srážlivosti?"

"Pamatuji. Genetická trombofilie?"

"A pamatuješ si, jak nám brali genetické vzorky, aby udělali testy na stejné poruchy?"

"Ano."

"No, a výsledky krve se vrátili, a podle výsledků" -podíval se na mě s bolestí v očích- "nejsme příbuzní. Ty nejsi můj syn."

Cítil jsem se jako kdyby mě něco srazilo, když jsem uslyšel jeho slova. "Ty nejsi můj syn." Jeho slova mi zvonila v uších.

"To musí být chyba." zavrtěl jsem hlavou a odmítal přijmout jeho pravdu.

"Je mi líto, synu. To je to, co jsem si taky myslel a volal do nemocnice. Výsledky jsou přesné."

Podíval jsem se na matku, doufajíc, že řekne něco, čím by dokázala, že výsledky jsou špatně. Ona zůstala zticha, dívajíc se dolů na nohy, se založenýma rukama na prsou.

"Mami? Kdo je můj biologický otec? "

"Nevzpomínám si," nakonec přiznala polohlasně.

"Co tím myslíš?"

"V té době jsem měla víc mužů," zamumlala.

"Kolik ještě?!" zeptal se můj otec, přičemž se jeho hruď a chřípí zvedali a klesali v rozzlobených nádeších.

"Nikdy jsem to nepočítala!" odsekla.

Nad přiznáním své matky, že spala s více muži než by si pamatovala, jsem zůstal stát s otevřenými ústy.

"Píchala jsi s chlapama po celou tu dobu, co jsme byli svoji?" muž, o kterém jsem si celou dobu myslel, že je můj otec na ni zařval.

Moje matka neodpověděla a odvrátila se.

"Mám toho dost! To nesnesu! Chci se rozvést!" sledoval jsem otce vybuchnout vzteky, když popadl peněženku a klíče z kuchyňského pultu a zamířil ke dveřím. Ode dveří se otočil a pohlédl na matku. "Já jsem tě miloval, bezpodmínečně jen tebe, byl jsem ti věrný po celých dvacet-tři let manželství. A teď zjistím-ze zkurvenýho krevního testu, že ty mě ne, a že jsi píchala s bezpočtem dalších mužů, více než dvacet let, a syn kterého jsem posledních devatenáct let miloval, ani není můj!"

"Neobviňuj z toho mě! Nikdy jsi nebyl doma! Žena má taky svoje potřeby! Nakupování a trávení času v country klubu se člověku omrzí a pak se začne k smrti nudit!"

"Jak můžeš tak jednoduše svou nevěru a lži obrátit proti mně. Hnusíš se mi tvrzením, že je to moje chyba." Otec zavrtěl hlavou, když se zašklebil a otevřel dveře. "Už tě nikdy v životě nechci vidět. Ozve se ti můj právník!"

Sledoval jsem, jak muž, kterého jsem devatenáct let považoval za svého otce, vyřítil ven.

Zhroutil jsem se zpátky na gauč v obývacím pokoji. Nějak jsem to, co se právě stalo, nepobíral. Cítil jsem, jak se se mnou místnost točí, když jsem si uvědomil, že všechno, co jsem si myslel, že vím o svých rodičích, se právě v mém životě rozbilo. Celý můj život byla iluze postavená na lžích.

Tento moment mi připomněl něco, co se stalo, když mi bylo jen pět. Hrál jsem si s mojí chůvou Annie na četníky a na zloděje. Byl jsem zloděj a lítal jsem z místnosti do místnosti, zatímco mě Annie honila. Vzpomněl jsem si, jak radostně se smála, když jsem běžel s mýma malýma nohama tak rychle, abych jí utekl. Nedával jsem pozor kam běžím, když jsem proletěl obývákem a náhodou srazil kovovou ozdobu ze stolku. Ostrý konec narazil do okna, které se táhlo podél jedné strany místnosti od podlahy ke stropu a vytvořilo na něm malé trhliny. Projel jsem drobnými prsty po skle, abych ty trhliny cítil, najednou, malá-pavučinová-sotva-viditelná trhlina se začala rozšiřovat pod tlakem mých prstů. Annie ke mně spěchala a odtáhla mě právě v době, kdy se celá skleněná stěna zřítila na dřevěnou podlahu.

Jak jsem seděl na pohovce v obývacím pokoji, uvědomil jsem si, že mámina nevěra byla jako ta pavučinová trhlina ve skleněné stěně, která se před čtrnácti lety roztříštila na milion kousků.

Nikdo o ní nevěděl, a posledních dvacet let jsme žili jako šťastná rodina. Ale dnes v noci se bez jakéholikov upozornění pavučinová trhlina rozšířila a rozrostla a než jsem si vůbec uvědomil co se děje, vše v mém životě se roztříštilo na kousky.

Pouze s touto pavučinovou trhlinou, nebude moct Annie přispěchat ke mně a zachránit mě před zraněním z rozbitých kusů. Pravda se na mě zřítila. To mi zničilo život. To mě zničilo.

Současnost

Šlápl jsem na plyn, když jsem najel na Interstate 80, a pocítil burácivou životní sílu motoru.

"Sakra, teď už takové motory ani nedělají!" Řekl jsem si pro sebe. Naklonil jsem opěradlo a užíval si vibrace motoru proti mně. Koupě veterána byla poslední věc, kterou jsem si myslel, že bych kdy udělal, ale když jsem včera v baru viděl "k prodeji" na letáku u tohoto 1967 Ford Mustang, měl jsem prostě pocit, že ho musím mít. Byla to spontánní věc, a já potřebuju něco, co mi pomůže vypustit trochu páry. Poslední dva týdny jsem zklamaný a na hraně a potřebuju rozptýlení.

Stáhl jsem okno a odhrnul vlasy dozadu, když mě závan chladného ranního větru zasáhl do obličeje. Zaměřil jsem se na to, abych si udržel jasnou mysl. Snažil jsem se myslet na něco jiného než na ni. Posunul jsem se na sedadle řidiče a přepnul rádio na klasickou rockovou stanici, pouštějící hudbu tak nahlas, abych neslyšel sám sebe myslet.

Ale bylo to beznadějné. Nepomohlo to. V mé mysli byla jen jedna jediná věc: Alexis. Zasténal jsem frustrací, když moje mysl driftovala zpátky k ní.

Trápila mou mysl od té doby, co jsem si před dvěma týdny přečetl ten text. Vzhledem k tomu, že to bylo v Itálii, už jsem měl nějaký čas na rozmyšlenou. Byl jsem rozpolcený v myšlenkách, že by mohla být přesně jako moje matka. Moje mysl křičela, že všechny znaky poukazují na stejnou věc: Alexis je těhotná s Chrisem. Tajné textovky a hovory mezi Alexis a Chrisem, volání Alexis do ordinace, aby si domluvila schůzku kvůli výsledkům testů. Chris byl Alexisin poslední ex-přítel a já jsem neviděl Alexis vypít kapku alkoholu za poslední dva týdny -rukama jsem stiskl volant v hněvu při pomyšlení na to-že mi Alexis několik posledních dní nedovolila, abych ji šukal.

I když jsem tohle všechno věděl, nemohl jsem se zbavit pocitu, že jsem to měl všechno špatně. Ale nedokázal jsem si připustit, že by Alexis byla s Chrisem a dělala ze mě blázna. Bez ohledu na to, jak mi hlava tyto všechny skutečnosti předkládala, moje srdce odmítlo myšlenku, že první a jediná žena, ke které jsem kdy něco cítil, by mi takhle ublížila.

Ale tvoje matka mohla zmást muže, o kterém sis myslel, že je tvůj otec, a který jí byl věrný více než dvacet let! křičel hlas uvnitř mě. Nebuď tak hloupý, jak ten muž!

Zavrtěl jsem hlavou, snažil se toho hlasu zbavit. Sešlápl jsem plyn a svištěl si to sobotním ranním provozem. Čekal jsem na ni, až řekne pravdu o Chrisovi a to, co přede mnou skrývá. Chtěl jsem být s ní trpělivý, protože část mého já odmítá věřit, že je taková jako moje matka. Ale nejsem si jistý, jak dlouho svou trpělivost udržím.

Začalo se to ve mně vařit, když moje mysl začala vytvářet obrazy Alexis a Chrise spolu. Zaparkoval jsem před mým barem, a uvědomil si, že moje klouby jsou bílé od toho, jak příliš pevně držím volant. Potřebuj vidět Alexis. Představovat si ji s jiným mužem bylo dost špatné, ale to, že jsme poslední tři dny neměli sex, mě dohání k šílenství.

Vyskočil jsem z auta a běžel po schodech do druhého patra. Zaklepal jsem na dveře bytu 205.

O minutu později, Alexis otevřela dveře a na její tváři jsem uviděl výraz jelena-v-záři světlometů.

"Ahoj!" zavolala vysokým hlasem.

"Hej, baby!" Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil na čelo.

"Dnes ráno jsme měli v plánu jít ven? Nečekala jsem tě." Usmála se na mě, ale nebyl to vřelý úsměv, který způsoboval, že můj žaludek dělal přemety-úsměv, který jsem tolik miloval, ten který jí vytvářel roztomilý, malý důlek, přímo nad levým rohem jejích měkkých, růžových rtů. Tento úsměv byl prázdný.

"Ne, neměli jsme nic v plánu, ale chtěl jsem tě vidět. Proč? Jsi něčím zaneprázdněna?" Nedbale jsem se podíval přes rameno, a napůl očekával, že se jí Chris objeví za rameny. Přestaň být tak zatraceně paranoidní! Snažil jsem se sám sebe přivést k rozumu. Protože v Itálii jsme Alexis a já strávili hodně společného času.

Také jsem požádal Beth, jednu z mých barmanek v Damian baru, aby mě informovala, kdy přišla a odešla z domu. Řekl jsem jí, že Alexis má ex-přítele, který ji v minulosti ublížil, a že mám o ní obavy. Zatím Beth neviděla nic podezřelého.

"Ne, vůbec nejsem zaneprázdněna. Jen jsem se zrovna probudila" zívla, přičemž si mnula oči.

Podíval jsem se na hodinky. "Je jedenáct dopoledne."

"Jo. Myslím, že jsem byla minulou noc opravdu unavená." Sledoval jsem, jak se mírně posunula a sklopila zrak ke svým chodidlům.

"Jak se cítíš?"

"Co tím myslíš?" starostlivě se na mě podívala.

"Jsem v pořádku."

Zdálo se, že má oteklé oči a vypadala, jako by minulou noc vůbec nespala.

Hladil jsem ji rukou na krku a ona naklonila tvář směrem ke mně. Palcem jsem ji pohladil po tváři a pak ji políbil na čelo. Něco je špatně. Proč vypadala tak smutně? Jak jsem pozoroval její sklíčené chování, cítil jsem jak se každý kousek hněvu, který jsem k ní pociťoval, mizí. Uvědomil jsem si, jak moc ji chci vidět šťastnou.

"No, vím, že jsi z práce přišla včera brzy, protože ses necítila dobře. A ani jsi nepřišla večer do baru, abys mě viděla. Poslala jsi mi textovku se zněním, že se necítíš dobře, a míříš do postele."

"Jo. Včera jsem se necítila dobře." Podívala se na mě, ale když jsem se setkal s jejím pohledem, rychle se odvrátila.

"Po tvé poslední textovce jsem se tu stavil s domácí kuřecí nudlovou polévkou, ale ty jsi neotevřela."

"Cože? Ty jsi vařil?" Na tváři měla skutečný výraz překvapení.

Zasmál jsem se, a byl rád, že na její tváři vidím i něco jiného než smutek. "Dobře, dostala jsi mě. Nevařil jsem. I když domácí polévka to byla!"

Viděl jsem zmatek na její tváři a zasmál se. "Jedna milá paní z restaurace to uvařila. Říkala, že je to rodinný recept." Přitáhl jsem si ji blíž a mrkl. "Ale já jsem pro ni šel v zimě, pět mil daleko, do kopce a z kopce, a dokonce jsem o tu polévku bojoval s bezdomovcem."

Zachichotala se a obrátila oči v sloup. "Co tím myslíš?" Řekla pochybovačně.

"Dobře, dobře, dobře. Nebyla vůbec zima a nebyly tam žádné kopce. Ale byl tam vandrák, který tvrdě spal na rohu ulice." Pokrčil jsem rameny a dal jí rozpačitý úsměv. "A já jsem se právě tou ulicí vracel zpátky."

"Ty jsi takový lhář." Hravě mě uhodila do hrudi a usmála se na mě. Ano, úsměv je zpět. Teplo jejího úsměvu vyzařovalo skrze mne, a já si uvědomil, jak moc mi ten úsměv chyběl-jak moc jsem pro tento úsměv žil.

"Omlouvám se za minulou noc. Opravdu jsem byla unavená a nechtělo se mi vylézat z postele. Musela jsem spát, když ses tu zastavil s polévkou. Je mi líto, že jsi měl problémy pro nic za nic." omluvně se zamračila.

"Nic se neděje. Jsem rád, že sis odpočinula. A o polévku se neboj. Dal jsem ji tomu bezdomovci. Zdálo se, že má nouzi o dobré jídlo."

"To je tak milé." Stáhla mě dolů a jemně políbila. "Děkuji ti za to, že takto přemýšlíš," zašeptala mezi našimi rty.

"Všechno, jen abych mohl viděl úsměv na těchto rtech." Usmál jsem se na ni, a přál si, abych mohl vytlačit pochybnosti z mé hlavy. "Tak jak se dnes cítíš?"

"Teď jsem v pořádku." věnovala mi uklidňující úsměv.

"Jsi si jistá?"

Přikývla. Přitáhla si mě blíž a zabořila tvář do hrudi. "Je dobré, vidět tě," zašeptala.

Zhluboka jsem si povzdechl a držel ji těsně u sebe v náručí a přál si, aby věci mohly být jednodušší. Zdálo se, jako by teplo jejího těla v mém náručí, spláchlo veškerou úzkost a frustraci, kterou jsem cítil. Nemáš tušení, jak moc tě potřebuju. Ty jsi můj kyslík, a potřebuji tě, abych se cítil naživu. Chtěl jsem ji všechny tyto věci říct, ale něco ve mně mi bránilo, abych ty slova vyřkl. Nemohl jsem ji vyjevit svou duši, když jsem věděl, že je něco, co mi neřekla.

"Takže nechceš si dát snídani, nebo tak něco?" zeptala se, čímž nakonec prolomila perfektní ticho mezi námi.

"Vlastně jsem měl jiný nápad." usmál jsem se na ni a cítil potřebu rostoucí z mého nitra. Můj penis sebou škubl, aby mi připomněl, co mi posledních několik dní chybí.

"Je do toho zahrnuto i jídlo? Mám hlad."

"Jistě. Vyzvedneme nějaké jídlo po cestě." popadl jsem ji za ruku. "No tak. Popadni klíče. Chci ti něco ukázat."

Viděl jsem zmatek v jejích očích. "Co?"

"No tak! Něco jsem koupil a chci, abys to viděla!" vedl jsem ji po schodech dolů.

"Co to do tebe vjelo? Co jsi dostal?" Nervózně se na mě podívala, když jsem otevřel vchodové dveře vedoucí ven na ulici.

"Není zasraně perfektní?" Pokynul jsem k elegantnímu černému Mustangu.

"Cože? Koupil jsi auto?" Zírala s otevřenými ústy, když se nevěřícně dívala na auto.

"No tak! Naskoč!" Otevřel jsem dveře na straně spolujezdce a naznačil jí, aby se dostala dovnitř. Nasedla, přičemž se na mě dívala s vykulenýma očima.

"Počkej, kdy sis pořídil auto?" Zeptala se, když si zapínala bezpečnostní pás.

"Dnes ráno." věnoval jsem jí šibalský úsměv a mrkl.

"Měl jsem chuť udělat něco spontánního."

"Oh."

Když jsme vyjížděli, podíval jsem se na ni a přemýšlel, co si myslí.

Po několika mučivých minutách ticha jsem zaparkoval před lahůdkářstvím. "Všechno v pořádku?" Pohlédl jsem se na ni a ona se setkala s mýma očima.

"Jo." Odkašlala si a otočila se na mě s úsměvem.

Pevně jsem sevřel volant, jak jsem se snažil zachovat klid. Její úsměv byl opět prázdný, a způsobil, že jsem začínal panikařit. "Máš něco na srdci? Vypadá to, jako kdybys o něčem hluboce přemýšlela."

"Ne. No, myslím, že tohle auto je trochu překvapení."

"No, znáš mě. Jsem plný překvapení." Z reakce na její tváři, jsem věděl, že zachytila náznak sarkasmu v mém hlase.

"Tak kam jedeme?" Zeptala se a nesměle se na mě podívala.

"Chtěl jsem jet do Marin Headlands."

"Ach, kde to je?"

"Je to na druhé straně mostu Golden Gate směrem na Sausalito. Jsou tam pěkná místa, ze kterých máš nejlepší výhled na most a město."

"To zní dobře." Podívala se z okna směrem k mostu. "Ačkoliv, sotva Golden Gate Bridge vidím. Je tam docela mlha."

"To je v pořádku. Než koupíme nějaké jídlo a dojedeme tam, bude mlha pryč."

O dvacet minut později, po rychlé zastávce v lahůdkářství, jsme přejížděli přes Golden Gate Bridge. Alexis se zlepšila nálada a měla jiskru v očích, když se usmívala.

"Nemůžu uvěřit, že jsi ještě nikdy nejela přes most. Ty jsi takový venkovský balík," dobíral jsem si ji.

Udělala na mě obličej. "Já tady nežiju zas tak dlouho, a tak trochu je potřeba mít něco co nemám, abych mohla jet přes tuto věc."

"Co je to?"

"Auto."

Oba jsme se rozesmáli.

"Myslím, že máš pravdu. Auto je docela důležité, aby se tudy dalo projet."

"Je to nádherné." vykulenýma očima se dívala z okna a obdivovala pohled z mostu.

"Počkej, až uvidíš ten výhled." Podíval jsem se na ni, a naše oči se setkaly. V tento moment, jsem měl pocit, jako by se nic špatného mezi námi nedělo.

"Už se nemůžu dočkat."

O pár minut později, jsem zajel na malou cestu skrytou od hlavní silnice.

"Co si o tom myslíš?" Zeptal jsem se, když jsem šel kolem auta na stranu spolujezdce, abych otevřel Alexis dveře.

Zalapala po dechu, když se podívala dolů na Golden Gate Bridge s SF za ním. "Tady je to dechberoucí."

"Myslel jsem, že se ti to bude líbit." Položil jsem jí ruku přes rameno a vedl ji do přední části vozu pro lepší výhled.

"Měl jsi pravdu. Všechna ranní mlha je pryč." usmála se na mě a přitáhla si mě k polibku. "Děkuji. Jsi ke mně moc milý."

Popadl jsem ji za šíji a prohloubil náš polibek, jak jsem si ji přitáhl blíž. Rozdělil její rty jazykem, a unikl jí vzdech, když mně její ústa nadšeně přijaly a její hedvábný jazyk hladově pozdravil můj. Pták mi ztvrdl, když rukama bloudila po mé hrudi. Musím ji mít teď hned, nebo jednoduše vybuchnu.

Pak jí v kabelce zazvonil telefon.

"Měla bych to vzít," vydechla mezi našimi rty.

"Nedělej to." V zápalu boje jsem si byl jistý, že to volá ten kluk Chris, a ani náhodou ho nenechám zničit sex pro mě. On může ode mne vzít mou lásku, ale ani náhodou mi nevezme její kundičku právě teď. Odstrčil jsem kabelku na štěrk mezi našimi nohami a přitiskl ji dolů na kapotu auta, líbal jsem jí tvrdě a přitom tiskl erekci v mých džínech proti jejímu tělu.

"Damiane," vydechla mi do pusy. Věděl jsem, že to chce taky, ale bojovala s tím.

"Bože, baby. Nemáš tušení, jak moc tě potřebuju." Popadl jsem ji kolem pasu a tlačil ji na kapotu auta. "Musím tě ošukat teď, Alex, nebo se zblázním."

"Kotě tady ne," zaprosila.

Pokusila se vstát z auta, ale držel jsem ji dole.

"Ne, myslím to vážně. Chci prolomit tu zeď mezi námi a ošukat tě. "

"Damian, někdo nás uvidí," zasyčela, když odstrkovala mé odhodlané ruce.

"Tak jim dáme něco, aby měli o čem mluvit." Stočil jsem své rty do hříšného úsměvu, a přesně věděl co s ní udělám.

Vykřikla překvapením, když jsem jí trhnutím rozevřel triko a opřela se o auto. Příliš netrpělivý vypořádat se se sponou podprsenky, jsem jí podprsenku stáhl a její dokonalá plná ňadra se vysypala do mých rukou. Ústy jsem jí napadl dříve, než si uvědomila, co se právě stalo. Rozkoší vydechla, když se snažila vzdorovat.

Ale její pokusy byly marné. Oba jsme věděli, co se stane, a nebylo nic-co by mohla nebo by chtěla-udělat, aby zatavila to co se děje. Chtěla to tak moc, jak já z ní chtěl vyšukat pravdu. Prostě neměla tušení proč na tomto místě, a neměl jsem v úmyslu dát jí možnost o tom ani uvažovat.

"A teď si sundej kalhotky, nebo je budu muset roztrhnout, jako jsem to udělal s tvým trikem."

Viděl jsem touhu v jejích očích, a věděl jsem, že byla vzrušená a dál už nebude odolávat. Sledoval jsem, jak přesunula ruce na zip sukně.

"Ne, sukni si nech na sobě. Jen kalhotky, baby."

Uculil jsem se, jak jsem cítil mého ptáka tvrdnout očekáváním.

Když si sundala kalhotky, přitiskl jsem ji zády na kapotu auta. Představa chladného kovu proti jejímu křehkému tělu mě dělala divokým.

"Skvělý výhled." Zazubil jsem se na ni, jak jsem očima hltal její nahotu.

Obrátila oči v sloup. "Ty jsi tak neomalený!"

"Co?" Nevinně jsem se na ni podíval. "Mluvil jsem o pohledu na Golden Gate Bridge! Nyní, když je ranní mlha konečně pryč, můžeš odtud vidět celé město."

Uchechtl jsem se. "Jak už jsem řekl, skvělý výhled."

"Debile," zachichotala se a hravě mě uhodila do ruky.

"Nebuď žárlivá. To může být skvělý pohled," začal jsem, když jsem kývl na Golden Gate Bridge, "ale tento pohled"- Roztáhl jsem jí nohy od sebe, a přitáhl boky blíž ke mně, a třel se o vnitřní stranu stehen mým skálo-tvrdým ptákem, který se tlačí proti mým džínům- "způsobuje, že se cítím takhle a bere mi dech."

Zalapala po dechu, když ucítila moje hrubé džíny třít se nahoru a dolů proti její vystavené kundičce.

"Řekni mi, jak moc tohle chceš." Rozepnul jsem džíny a tlačil je dolů. Oči se jí rozšířily, když viděla mýho pulzujícího ptáka vyskočit ven. "Vidíš, jak moc tě právě teď potřebuju?"

Přikývla, s očima stále přilepenýma na mém ptáku.

"A teď, pojďme zjistit, jestli jsi připravena." Než mohla odpovědět, zvedl jsem si její nohy na ramena a šel dolů mezi její stehna.

Zalapala po dechu, jak jsem ústy ochutnával její šťávy, škádlil jsem jí jazykem, ale nikdy jsem do ní jazykem nevstoupil. Chtěl jsem, aby mě prosila, abych ji ošukal.

Když jsem se postavil, pořád jsem cítil její vlhkost na mé tváři. "Někdo je na mě více než připraven."

Viděl jsem potřebu v jejích očích a věděl, že je moje.

"Damiane, miluj se semnou," prosila.

Uchechtl jsem se. "Milování je pro postel. Teď tě budu šukat. To nemá nic společného s láskou." Vytáhla jsem jí boky až na okraj auta a pohyboval špičkou mýho ptáka u vchodu do její vlhkosti. "Cítíš to?"

Fňukala a přikývla.

"Chceš to?"

"Ano," prosila.

"Neslyším tě!" zařval jsem a stiskl ruce na jejích stehnech.

"Ano! Ano! Ošukej mě, prosím! "

"To je vše, co potřebuji slyšet, baby," zasténal jsem a vstoupil do ní plnou délkou mýho ptáka, načež auto sebou trhlo dozadu proti mému přírazu.

"Ach bože!" prohnula se v zádech na kapotě auta a vykřikla překvapením, když mě pojala celého do sebe.

"Řekni mi, kdo jiný tě může tak dobře ošukat?" Zavrčel jsem, když jsem měl její kundičku sevřenou kolem mě, jak jsem přirážel dovnitř a ven.

"Nikdo!" Její vzdechy a sténání byli stále naléhavější, když jsem se do ní tlačil hlouběji a rychleji. Sledoval jsem, jak se jí prsa prudce houpala nahoru a dolů, a jak se auto pohybovalo s mými přírazy.

"Bože, baby, jsi tak těsná," zařval jsem, když jsem se dostal na okraj mého vyvrcholení. "Miluji" -nedělej to, kurva, neříkej to, debile! křičel na mě můj vnitřní hlas- ", když ti takhle poskakují prsa."

Nehty se mi zaryla do zad, když jsem ucítil, jak jí tělo kolem mě ztuhlo. "Už budu, baby!" vykřikla.

"Kurva, já taky!" zabručel jsem a hodil hlavou dozadu, jak ke mně tiskla kundičku, když se udělala.

Když jsem vyvrcholil, ještě několikrát jsem do ní zajel a vychutnával si úžasný pocit její těsné, mokré kundičky kolem mého penisu.

Sakra, to je nebe na zemi. To byla poslední myšlenka, která mi projela hlavou, než jsem se na ni zhroutil.

Po několika minutách se naše dýchání zpomalilo a já se převalil na kapotu auta.

Chladný vánek od oceánu ochlazoval naše zpocená těla, když jsme vedle sebe tiše leželi.

Přemýšlel jsem, na co myslí, a nemohl jsem si pomoct, ale zajímalo mě, co udělala s Chrisem.

Pak mi hlavou probleskla zneklidňující myšlenka. Jestli se s ním setkala, když jsme byli od sebe a oni měli sex, můžu jí opravdu za to nenávidět? Zavzpomínal jsem zpátky na měsíc, co jsme byli od sebe a uvědomil si, že jsem se v té době snažil mít sex s ostatníma holkama. Můžu jí vyčítat něco podobného?

Ale rozdíl je, že jsem to nemohl udělat. Pokusil jsem se, ale neudělal to. Moje srdce to nedovolilo.

Ale Alexis to udělala.

Otupující bolest se šířila v mé hrudi, když tato myšlenka projela mou myslí.

Pak jsem slyšel, jak Alexis vedle mě popotáhla. Otočil jsem se a podíval se na ni, a všiml si, že pláče.

"Alex? Co se děje?" při pohledu na ni v slzách se mi stáhl hrudník.

"Damiane, miluješ mě ještě pořád?"

Její otázka mě zaskočila. Byla to vlastně poslední věc, kterou bych si myslel, že se zeptá, protože to bylo jediná otázka, která se točila v mé hlavě o ní-miluje mě pořád ještě?

Naše oči se setkaly a já jsem viděl emoce a lásku v jejích vodnatých očích. Přitáhl jsem si její obličej a něžně ji políbil na růžové rty.

"Miluju tě, Alex. Miluji tě víc než cokoli na světě. Miluju tě víc, než jsem si kdy myslel, že by to bylo možné."

Slzy ji tekly po tvářích, když poslouchala moje slova. "Děkuji ti, Damiane. Potřebovala jsem to slyšet."

Objala mě a zašeptala:" Miluji tě, Damiane. Nikdy tě nechci ztratit."

Když zabořila tvář do mé hrudi, napadlo mě, jestli může slyšet, jak rychle moje srdce tlouklo, když řekla tato slova. Slyšíš, jak moc potřebuju, abys mě milovala, baby?

Při cestě domů jsem začal všechno zpochybňovat. Může tam být opravdu nějaké jiné vysvětlení tohoto textu? Co by chtěl Chris udělat pro Alex? A jestli je Alex opravdu těhotná s Chrisem, můžu to zvládnout? Co když člověk kterého miluje, jsem já a ne Chris? Jsem schopen přenést se přes to a zůstat po jejím boku?