TD - 13. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Elen

Damian

O dva měsíce později

Její rty byly mokré, jak se pomalu prolíbávala dolů přes mé tělo. Oči měla šílené potřebou, když se na mě podívala, jak dorazila k mojí erekci. Zasténal jsem, a penis se mi tlačil vzhůru směrem k ústům, zoufale toužící po jejích rtech.

"Kurva, baby. Tolik mi ty tvoje rty chyběly. A ty věci, které bych s tebou dělal, kdybychom měli víc času."

"Jako co?" Alexis se na mě nevyzpytatelně usmála, prsty se zabořila do mé hrudi a umístnila ústa na špičku mého penisu. Pomalu se pohybovala dolů a olízla zadní stranu mé hřídele.

Zasténal jsem, když jsem pánví přirážel proti dráždění jejího jazyka. "Do prdele! Nemůžu ani myslet, když tohle děláš."

"Bylo to to, co jsi měl na mysli?"

Zaťal jsem pánev a supěl v potěšení, jak jsem ucítil její jazyk kroužit kolem dírky.

"A tohle?" Zavrněla vychytrale.

Zasténal jsem a hodil hlavu zpátky na postel, když jsem cítil špičku jazyka vstoupit do mé dírky, což způsobilo, že můj skálo tvrdý pták tepal v agónii, zoufalý po okamžitém uvolnění.

"Do prdele! Nehraj si takhle se mnou! Nemáš ani ponětí, jak tvrdě se tě chystám ošukat!"

Zachichotala se. "Proč mi to neukážeš?"

Sledoval jsem ji, jak na mě svůdně přesunula své tělo a pomalu kroutila boky ve tvaru osmičky. Kousla se do spodního rtu, když se na mě hříšně usmála a vznášela svojí kundičku palec nad mým penisem.

Vychytal jsem tu správnou chvíli, chytil jsem ji rukama za boky a přitáhl její kundičku dolů na můj penis.

Vykřikla, když si hrábla prsty vlasů. Boky poslechly moje ruce, jak se odrazila nahoru a dolů na mé hřídeli.

Rychle řízeným pohybem, jsem zvedl horní část těla až k ní a zatlačil ji zády dolů na druhý konec postele. Teď jsem byl nad ní, přitiskl ji na místě, když jsem do ní svobodně bušil, tlačil z ní vzdechy a výkřiky, jak jsem se blížil k vyvrcholení.

"Uff! Uff! Uff!" Zavrčel jsem v čase jejího kňučení. "Už jsem skoro tam, zlato." Zavřel jsem oči, a užíval si intenzitu svého orgasmu.

"Damiane!" Slyšel jsem, že její výkřik. Cítil jsem horkou tekutinu stékat dolů po mém penisu a věděl, že se právě na mě udělala.

"Alex! Baby, jsi cítit tak dooobře!" Hlavou jsem prudce hodil dozadu a během několika vteřin v ní explodoval.

***

"Damiane! Co je to s tebou?!" Cítil jsem, jak mi někdo třese ramenem.

"Co-" Otevřel jsem oči, a uviděl Alexis, jak se na mě starostlivě dívá.

Zalapal jsem po vzduchu a pot mi stékal po obličeji.

"Měl jsi noční můru?"

"Ne," zasupěl jsem. "Vůbec ne." Podíval jsem se pod deku a viděl, že jsem se udělal.

"Jsi v pořádku?"

Setkal jsem se očima s Alexis a zasmál se. "Ano. Jen jsem se ve spánku udělal, takže to bylo něco jako noční můra."

"Oh." Zvědavě se na mě podívala. "O čem se ti zdálo?"

"O milování s tebou." Uculil jsem se a olízl rty, když jsem si ji přitáhl do svého klina. "Ale určitě zvládnu kolo dvě s tělem a kundičkou reálné Alex."

Zachichotala se a tlačila mě pryč. "Vše na co dokážeš myslet je sex?"

"Samozřejmě. Jsem muž," řekl jsem.

Obrátila oči v sloup. "Nemám náladu."

"Nikdy nemáš náladu," odsekl jsem a cítil se trochu odvrhnutý.

"Samozřejmě. Jsem žena," hodila mi to zpět, když vstala a šla ke dveřím koupelny.

Zastavila se u rámu dveří a otočil se ke mně. Povzdechla si a podívala se dolů na podlahu.

"Omlouvám se. To jsem nechtěla."

"To je v pořádku. Já vím." Já to vím. Věděl jsem, čím vším si prochází a že sex je to poslední na co myslí. Ale sobecká část mě, část, která neustále toužila po sexu-zvláště s Alexis-nebyla v pohodě se zadržovanou energii, která se ve mně za poslední dva měsíce shromažďovala.

"No tak. Oblékni se. Jdeme dnes k doktorovi."

Vážně jsem přikývl, když jsem sledoval, jak mezi námi zavřela dveře od koupelny. Podíval jsem se dolů na nepořádek, který mi kapal po noze dolů a zavrtěl hlavou.

"Bylo by to hezké, kdyby to nebyl jen sen," zamumlal jsem.

***

"Jsem tak ráda, že je Izzy zdravá." Alexis se zazubila na nový snímek z ultrazvuku, který byl pořízen při ranní kontrole.

"Já taky." Usmál jsem se na Alexis.

"Už jsme v půli cesty!" Natáhla se a chytila mě za ruku.

"Vím. Dvacet dva týdnů!" Vzal jsem ji za ruku a propletl si s ní prsty.

Když jsem nás vezl z nemocnice na třídu Lamaze, přemýšlel jsem o tom, jak jsem byl překvapený, když jsem uviděl dítě na monitoru. Tolik se miminko změnilo od prvního ultrazvuku, který jsme dostali před několika týdny. Realita toho, že přichází do našich životů se ze dne na den stává reálnější a hmatatelnější. A jak se tato realita začala usídlovat uvnitř mě, cítil jsem jak moje tělo ztuhlo, když jsem si představil sám sebe jako otce. Damian Castillo-muž, který způsoboval, že dámské kalhotky klesaly, mým pouhým pohledem-bude otcem. A k tomu ještě otec dívky! Ostře jsem se nadechl, když jsem ucítil jak se do mého těla plazí panika jako had.

"Jestli chceš, tak si můžeš tuhle fotku dát na lednici, protože tu druhou mám na svojí."

Slyšel jsem vzrušení v jejím hlase, a snažil se cítit stejně.

"Dobře. Dám." Jak bych mohl říct Alexis, že se cítím úplně vyděšený? Jak bych jí mohl říct, že si nejsem jistý, jestli budu dobrým otcem? Já nejsem připravený! křičel ve mě hlas, dožadující se mé pozornosti.

Pak se Alexis začala hihňat.

Podíval jsem se na ni. Stále ještě zírala na ultrazvukový snímek.

"Co je na tom k smíchu?"

"Taky jsem si cucala palce," smála se, když se podívala dolů na snímek zobrazující dítě, které si saje svůj palec.

"Jakto, že nejsem překvapený?" škádlil jsem ji.

"Hej!"

"Co?" Podíval jsem se na ni a držel vážnou tvář. "Vím velmi dobře, jak dobře dokážeš sát. A teď vím, že je to po všech těch letech zkušeností." Vybuchl jsem v nekontrolovatelný záchvat smíchu a lapal po kyslíku.

Pravda vyšla najevo, volnou rukou mě hravě plácla po ruce. Protočila na mě oči a smál se se mnou.

Když smích utichl, usmál jsem se a podíval se na Alexis. Můj úsměv zmizel, jak jsem pocítil bodnutí smutku. Její normální sluncem políbená kůže, růžové tváře a lesklé hnědé vlasy byly pryč. Na místo toho byli zapadlé tváře, bledá pleť, a šátek kolem hlavy. Měla za sebou polovinu chemoterapie a já viděl, jakou daň si to vybralo na jejím těle i na duchu. Věděl jsem od začátku, že každý den bude boj, ale neuvědomil jsem si, jak moc napětí to všechno bude pro náš vztah.

Zaparkoval jsem před kurzem Lamaze a podíval se na ni.

"Připraven?" Povzbudivě se na mě usmála.

Zasténal jsem. "Ne tak docela."

Zasmála se. "Díky za to, že jsi šel se mnou. Byl jsi báječný."

Zasmál jsem se. "Vím. Když už jsme u toho, můžeš mi říkat pan Úžasný. To by byla hezká splátka."

Odfrkla si a zavrtěla hlavou. "Máš na mysli Damian "Úžasný" Castillo? Muž s mnoho prostředními jmény"

"Ne. Nemusíš být tak formální ke svému příteli. Pan Úžasný bude stačit." Blýskl jsem na ni pokřiveným úsměvem a mrkl na ni.

"Pokud mě nepřivedeš do rozpaků, můžu to zvážit," dobírala si mě zpátky.

"Hmm. To nemohu slíbit."

O hodinu později, jsme skončili dýchací a protahovací cvičení a pak jsme šli na druhou hodinu diskuse s částí kursu. Seděli jsme na rohožích ve velké místnosti s devíti dalšími páry. Rozhlédl jsem se a uviděl stejný pocit strachu, jaký jsem cítil i já na většině mužů v místnosti. Bože pojďme, ať to máme za sebou.

Usmál jsem se na Alexis, když jsme stáli proti sobě a učitelka Lamaze oslovila třídu. Na zadní stěně místnosti nám instruktorka promítá obrázky a říká, co lze očekávat během porodu, a upozorňuje na všechny pocity, kterými bychom si mohli projít. Ona mi připomněla všechny hippie ženy v dlouhých šatech, které polehávaly venku na otevřené travnaté ploše u hlavní knihovny na U.C.Berkeley během mých vysokoškolských let. Na místním vzrostlém plevelu-si vyprávěly o nové době a představách o světě a jejich existenci v něm. Když jsem poslouchal, jak mluví, přistihl jsem se, jak je stále těžší brát ji vážně.

Chtěl jsem být všude jinde než tady. Ale byl jsem s Alexis tady a věděl, že by byla zklamaná, pokud bych s ní nebyl. Navíc, nechtěl jsem, aby si našla někoho jiného, kdo by chodil s ní, zejména proto, že Chris se mi během svého záchvatu hněvu přiznal, že by stále ještě chtěl Alexis pro sebe. Hajzl!

"Co se děje?" Alexis se ke mně naklonila a zašeptala.

"Co?" Zamrkal jsem a znovu zaměřil svůj zrak na ni.

"Co myslíš?"

Ukázala na mé zaťaté pěsti a zašeptala: "Ty jsi naštvaný?"

Rychle jsem uvolnil ruce a usmál se na ni. "Vůbec ne."

"Dobře. To jsem ráda." Usmála se a znovu se naklonila. "No není tohle zajímavé?"

"Jo, hodně." Falešně jsem se usmál.

"Ty fotografie mě opravdu nutí k zamyšlení, zda chci přirozený porod."

Cože? Okamžitě jsem si vybavil Alexis v jedněch těch hippie splývavých šatech a přikrčil se.

"Ale neznamená to, že bys nedostala epidurál? Nebylo by to bolestivé?" Podíval jsem se na ni, jako by byla šílená žena.

"Jo, ale zdá to být tak mnohem přirozenější. Navíc tak ženy rodily od počátku časů."

"Pravda." Nebyl jsem si jistý, co na to říct. Alexis vydržela už dost bolesti. Nemohl jsem pochopit, proč chce dobrovolně snášet ještě víc.

Stiskla mi ruku a zachichotala se výrazu na mé tváři. "Jen mě to tak napadlo. Uklidni se. Je to jen myšlenka."

"Dobře. Já tě jen nechci vidět více trpět než je nutné."

Než mohla odpovědět, obrázek diapozitivu na zadní stěně ukradl mou pozornost.

"Fuj! To je drsný. Co to sakra je?" Zvolal jsem.

Celá místnost se otočila a podívala se na mě. Každá žena v místnosti se na mě podívala s odporem, zatímco se několik mužů uchechtlo pod vousy.

Hippie instruktorka se na mě nesouhlasně podívala před tím, než řekla: "Jak jsem právě vysvětlila, to je placenta, což je orgán, který spojuje rostoucí plod s matkou. Ta slouží jako přívod kyslíku, živiny a odvod odpadu mezi matkou a plodem."

"Oh. Správně."

Slyšel jsem, jak Alexis zasténala. V koutku mých očí jsem viděl, jak se ode mne posunula o několik palců pryč, když sklonila tvář, aby zabránila pohledům okolních žen.

"Já nevím co si myslíš ty, ale ten snímek byl drsný," zašeptal jsem Alexis. Obrátila se a zíral na mě.

Po skončení projekce Alexis vstala a požádal mě, abych jí pomohl na toaletu.

Ta myšlenka - Ohh, sex v kabince! - se vedrala do mé hlavy.

Když jsme se dostali na toaletu, přitáhl jsem si ji k sobě a ucítil, jak se dítě v bříšku otírá proti růstu v mých džínech.

"Damiane!" Zvolala. "Co to děláš?"

"Jen tě chci políbit, baby." Naklonil jsem se dolů a ochutnal její ústa na mých. Unikl jí vzdech ze rtů a usmála se. Můj jazyk prozkoumával její, když jsem prohloubil polibek. "Bože, ty jsi těhotná tak sexy," zaúpěl jsem mezi našimi ústy.

"Hej, nech toho. Musím na toaletu," zasyčela.

Uchechtl jsem se a přitiskl ji ke zdi společně s jejím zápěstím. Cítil jsem, jak mi penis začal pulsovat v očekávání tohoto okamžiku. Už je to tak kurevsky dlouho.

"Nehraj si se mnou na upejpavku, lásko. Vím, že jsi tohle chtěla taky. Viděl jsem ti to na očích, když jsme dělali ta hluboká dechová cvičení. Jsou naprosto vytržené ze stránek Kamasutry." Přejel jsem ji rukou po paži a přitáhl si její ruku k bouli, která se tlačila ven z mých džínsů.

"Damiane, přestaň."

"Baby, necítíš, jak moc tě právě teď chci?"

"Musíme se brzy dostat zpátky do kurzu." Snažila se dostat z mého silného sevření.

"To, co potřebujeme, je trochu horkého koupelnového sexu, takového jaký jsme měli v Itálii." Rukou jsem sáhl po levém prsu. Už to by bylo tak dávno, co jsem ho sál.

"Ne! Přestaň!" Vytáhla zápěstí z mé ruky a tlačila mě od sebe. Než jsem stačil zareagovat, cítil jsem, jak mě dlaní tvrdě plácla přes tvář. "Chceš mě znásilnit?!"

Ztuhl jsem v naprostém šoku, jak se mi obličej chvěl na místě, tam kde se mě její ruka dotkla.

"Myslel jsem, že si to chtěla?" Zeptal jsem se tiše. Zmatek a frustrace se obtočily kolem mě, když jsem na její tváři viděl ryzí výraz odporu.

"To sis myslel špatně," řekla rozhodně. "Můžeš mě prosím pustit na záchod? Můžeme si o tom promluvit později."

Když jsem vyšel z toalety, vše na co jsem mohl myslet, bylo to, co se právě stalo. Přehnal jsem to? Bylo tohle přes čáru? Nebo se Alexis změnila?

***

Jeli jsme zpátky domů v naprostém tichu. Celou dobu se dívala z okna a odmítala se na mě podívat.

"Můžeme si o tom promluvit?" Zeptal jsem se, když jsem za sebou zavřel dveře od jejího bytu.

Povzdechla si a obrátila se ke mně. "Jsem unavená, Damiane. Opravdu unavená. Nechci to zrovna teď rozebírat."

"No, myslím, že si o tom musíme promluvit. Nevím, proč jsi na mě kurva naštvaná."

"Fajn." Zvedla frustrovaně ruce. "Máš pravdu. Jsem na tebe naštvaná."

"Ale proč?" zmateně jsem se na ni podíval.

"Jsem naštvaná, protože to vypadá, že nebereš nic vážně. Budeme mít zasraný dítě, Damiane. To je trvalé. To není jako vzít si nějakou holku domů a pak jí další den nezavolat."

Zamračil jsem se na její komentář. "Beru to vážně! Udělal jsem všechno, o co jsi mě požádala, abych udělal.

Byl jsem celou dobu po tvém boku! Jezdím s tebou každý týden na chemo, pomáhám ti se vším kolem tvého bytu, dokonce ti pravidelně nosím jídlo. V poslední době ti věnuju všechen svůj volný čas.

A co moje potřeby?"

"Damiane, jsi vůbec připravený být otcem? Víš, že věci budou mnohem těžší, než se zlepší! Zvládneš se ovládat a nemyslet tou hlavou dole?"

"Alex, nejsem si jistý, co tím myslíš." Byl jsem zaskočený jejími otázkami.

"Damiane, šel jsi ven a impulsivně koupil klasický Mustang."

"Takže? To bylo předtím, než jsem věděl, že budeme mít dítě. To nemá nic společného s tím, jestli jsem připravený."

"Nezáleží na tom, kdy jsi to zjistil. Na čem záleží je to, že ho stále máš! Opravdu si myslíš, že je to bezpečné vozit dítě ve dvoudveřovém autě?"

"Nad tím jsem ještě nepřemýšlel."

"Přesně tak, a to je důvod, proč jsem naštvaná."

"Ale já jsem nikdy neřekl, že jsem připraven být otcem!" Přikrčil jsem se hned, jak ta slova opustila moje ústa.

"Takže to přiznáváš?"

Přinutil jsem se ji podívat do očí a ukázal jí, že jsem byl úplně vážný. V poslední době převzala kontrolu nad tolika věcmi v mém životě, ale teď jsem ji nemohl nechat, aby mě kontrolovala.

"Nikdy jsem neměl v plánu být otcem, stejně jako ty jsi neměla v plánu být matkou. Nejsem připravený, Alex."

"A ty si myslíš, že já jsem? Ale snažím se, jak nejlépe můžu."

"Taky se snažím, jak nejlépe můžu! Ale pokud to nemůžeš vidět, tak pak nevím, co jiného říct… "

Ušklíbla se na mě a zavrtěla nesouhlasně hlavou. "Dokonce jsi ani nevěnoval pozornost během našeho kurzu Lamaze!"

"V důležitých částech ano, když jsem ti pomáhal s dýchacími a protahovací cviky," řekl jsem rozhořčeně.

"A proč mám pocit, že to bylo jen proto, že ti to připomínalo sex?"

Nemohl jsem si pomoct, ale zasmál se. "Určitě tam jsou některé techniky z Kamasutry, které se v tomto kurzu učí."

"Argh! Damiane, vše nad čím přemýšlíš je sex a jak mě budeš šukat příště!"

Její slova jsem pocítil jako ránu do žaludku a zanechala mě v naprostém šoku. Ale vzpamatoval jsem se a frustrace s hněvem mě rychle nakoply.

"Co je s mužem, který chce šukat svou přítelkyni špatně? Není to to, co dva zamilovaní lidé, jak předpokládám dělají? Sotva jsme měli poslední dobou nějaký sex."

"A přesto se nemůžeš dostat, co? Nechci mít sex. Necítím se, sexy!"

"Ale, baby, ty jsi tak sexy. Proč mi nemůžeš dovolit, abych ti to dokázal? Proč mi nedovolíš, abych tě držel?"

"Potřebuju čas, Damiane. Nejsem nějaká věc, do které můžeš prásknout, kdykoli budeš chtít. Mám city, mám potřeby, a mám období, kdy nechci s tebou mít sex!"

"Ale my jsme neměli sex už tři týdny!"

"Někdy si přeju, abys mě přestal otravovat se sexem a šel píchat někoho jiného!"

Trhl jsem sebou při jejích slovech a podle výrazu v její tváři jsem věděl, že byla stejně překvapená.

"To nemyslíš vážně, že ne?" Můj hlas byl měkčí než předtím.

Zavrtěla hlavou a odvrátil se ode mne.

Směs frustrace se starostí se ve mně vířila. "Já to chápu, Alex. Vím, že je to pro tebe těžké a já se snažím být velmi trpělivý. Víš, že jsem si ho v posledních dvou měsících honil sám víc, než jsem si ho kdy honil za celý svůj život, než jsem potkal tebe? Byl jsem víc než jen trochu trpělivý."

"A jsme znovu u sexu, Damiane! Proč to musí být vždy o sexu?"

Zamračil jsem se na ni. Nikdy předtím jsem necítil takové odmítnutí a hněv. Zadržovaná frustrace, která se ve mě shromažďovala během několika posledních týdnů proběhla mou myslí, a nemohl jsem se soustředit na jedinou racionální myšlenku.

"Alex, udělal jsem všechno, co jsi chtěla. Ale teď to vypadá, jako bys na mě chtěla všechno změnit: mojí touhu po sexu, moje denní aktivity a dokonce i to, jaký typ auta bych měl řídit. Co přesně ode mě chceš?"

Podívala se na mě s bolestí v očích, což způsobilo, že se mi žaludek kroutil úzkostí. "Nic," řekla a znělo to poraženě.

"Co tím myslíš, nic?" Hněv mě opustil, a to co zbylo, byla unavená a poražená verze mě.

"To není o tom, co chci já, Damiane. Je to o tom, co chceš ty."

"Já… já chci, aby vše bylo zas takové, jaké to bylo dřív," vyhrkl jsem.

"To není možný. Kéž by to bylo, ale není."

"Já nevím, co na to říct." Ztěžka jsem si povzdechl.

Měla pravdu. Nic už nebude tak, jak to bylo kdysi. Přál jsem si, abych mohl pochopit čím si prochází, co cítí a co cítí ke mně. Ale od její operace mi byla čím dál víc vzdálenější. Trhla sebou, když jsem se jí teď dotkl. Málokdy chtěla mít sex. A málokdy se usmála.

"Jen prostě jdi." Otočila se zády ke mně a já ucítil ostrou bolest uvnitř mé hrudi.

"Možná, že potřebujeme být nějaký čas odděleně?" Zašeptal jsem. Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo.

Chvíli bylo ticho, než odpověděla. "To je dobrý nápad," souhlasila rozhodně.

"Já…" Chtěl jsem říct něco, co by nějakým způsobem odstranilo celý tento rozhovor z našich pamětí, ale nebylo co říct.

Alexis právě teď nechtěla, abych byl součástí jejího života a dala to dnes večer jasně najevo. Věděl jsem, že Alexis bojuje s rakovinou nejen fyzicky, ale s tím vším i emočně. Snažil jsem se tu pro ni být, udělat všechno co jsem mohl, aby se cítila lépe, ale ona se ode mne odtahovala. Nechtěla o tom mluvit, a tak se přede mnou emočně uzavřela.

Možná je na čase, abych jí dal prostor, který jak se zdá, chce a potřebuje.

Šel jsem ke dveřím a otevřel je. Obrátil jsem se, abych se na ni ještě naposledy podíval, než jsem vyšel ze dveří.