TD - 11. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Elen

Damian

Cítil jsem knedlík v krku, a zjistil, že je těžké dýchat, jak jsem se v tom všem topil. Rakovina. Byl jsem na ni celou tu dobu naštvaný, a ona měla rakovinu. Jsem nejhorší zkurvenej člověk na světě.

Alexis se na mě upřeně dívala, ruce si třela o sebe a nervózně čekala, až něco řeknu. Přitáhl jsem si jí k sobě a omotal kolem ní ruce.

"Alex, to je mi moc líto, baby." Držel jsem ji pevně ve svém objetí a nikdy jí nechtěl pustit.

Její tělo se zavrtělo na mé hrudi a začala silně vzlykat. "Měla jsem ti to říct dřív," zašeptala.

"Byl jsem takový kretén. Nemůžu uvěřit, že jsem byl na tebe naštvaný, když sis tímhle vším procházela. Je to moje chyba, že jsi měla pocit, že mi o tom nemůžeš říct. Jak dlouho to víš?"

"Damiane." Alexis vypustila měkký smích mezi vzlyky. "Držíš se mě příliš těsně. Můžu stěží dýchat."

"Oh, do prdele. Omlouvám se!" Uvolnil jsem své ojetí. "No tak. Pojďme si sednout a promluvit si o tom."

Sedli jsme si vedle sebe u jídelního stolu. Cítil jsem tíhu ve své hrudi, když jsem pozoroval její zasmušilý výraz. Otřel jsem jí slzy z tváře a odhrnul uvolněné prameny vlasů z obličeje. Až teď jsem si všiml tmavých kruhů pod očima a její bledé pleti, a strach se jí odrážel na tváři. Přemýšlel jsem, jak to může být dlouho, co takhle vypadala a já si toho nevšiml. To jsem byl tak egocentrický a zaujatý sám sebou, že jsem si toho až do teď nevšiml?

Držel jsem její ruce mezi dlaněmi a podíval se na ni. "Dej si načas a řekni mi všechno. Jsou si jistí, že je to rakovina?"

Vypadala sklíčeně, jak pomalu přikývla. "Jo. Poté, co si všimli bulky na mém pravém prsu během mé pravidelné kontroly, udělali mi biopsii. To bylo těsně před naší cestou do Itálie. Výsledky přišli zpět minulý týden, a… Jsou si jistí."

Stáhl se mi hrudník, když jsem uviděl, jak jí slzy stékaly po tvářích. Byl jsem na rozpacích z toho co říct.

Nikdy jsem nebyl někdo, kdo v pohodě mluvil o něčem, co překračovalo rámec povrchních věcí, natož něco tak vážného, jako to čemu čelila Alexis. Ona čeká naše dítě a má rakovinu prsu. Jak se to stalo?

"Jak vážné to je?" mnul jsem jí ruce a snažil se ji uklidnit.

"Doktor říkal, že dobrá zpráva je, že objevili nádor brzy."

"Baby, to je skvělé! Takže budeš v pořádku," ujistil jsem ji-i sám sebe. Opatrně jsem ji sledoval a snažil se z jejích reakcí přijít na to, jaká by mohla být odpověď.

Přikývla a vyhnula se mému pohledu.

"Alex, co se děje? Bude dítě v pořádku?" Zadržel jsem dech, protože jsem věděl, že tu bylo ještě něco, co mi neřekla.

Věnovala mi malý uklidňující úsměv. "Doktor říkal, že dítě by mělo být v pořádku. Rakovina prsu by neměla dítě poškodit."

S úlevou jsem vydechl. "Díky Bohu."

Čekal jsem, jestli bude mluvit dál, ale mlčela.

"Takže... budeš v pořádku?" Žaludek se mi stáhl, když jsem čekal na odpověď.

"Doktor říkal, že stále existují rizika s tím spojená, ale pokud by se odstranily nádorové buňky hned a podstoupím správné léčení, naše dítě a já můžeme jít dál a žít zdravý život."

Při této zprávě se mi uvolnily svaly a cítil jsem, jak závaží opadlo z mých ramen. "To je skvělá zpráva, baby!"

"Ale..." Podívala se na mě, a při pohledu na úzkost v jejích očích se mi svaly okamžitě znovu napjaly. "Musím hned podstoupit amputaci pravého prsu."

"Amputace prsu?"

Podívala se na strop, a já viděl, jak jí z očí stékají slzy. "To znamená, že mi odstraní celé pravé prso." Když dokončila větu, její hlas už byl jen skřehotání.

"Aha." Zíral jsem na ni v šoku. Ztratí své pravé prso? Ale já miluju prsa, pomyslel jsem si automaticky. Zavřel jsem oči a styděl se sám za sebe, že jsem tak povrchní v době, jako je tato. "Alex, pro mě budeš vždycky krásná. Jsem jen rád, že budeš v pořádku a zdravá."

Překvapeně se na mě podívala a setřela si slzy z tváře. "Opravdu? Vím, že miluješ moje prsa. Opravdu ti to nevadí?"

Tehdy jsem si uvědomil, proč měla Alexis takový strach mi o té rakovině říct. Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou. "Alex, no tak. Věř mi trochu. Vím, že když jsi mě potkala, byl jsem tak trochu děvkař."

"Jenom trochu?" odfrkla si.

Zasmál jsem se. "Fajn, dostala jsi mě. Byl jsem kompletní děvkař. A vím, že jsem ti ublížil, protože jsem byl zmatený z celé té fyzické věci a z toho, že jsi chtěla ode mě víc. Upřímně řečeno baby, zasloužíš si víc.

A ani jsem se o tebe nestaral tolik, abych si přiznal, že si zasloužíš někoho mnohem lepšího než jsem já a to co ti můžu nabídnout. Ale já jsem zasraně sobecký a chci tě a potřebuju tě ve svém životě. A víš co? Až do teď jsem byl chlap, který spal s více dívkami, než můžu spočítat. Spal jsem s více dívkami najednou než- "

"Tak jo, jsem v obraze," přerušila mě Alexis.

Viděl jsem netrpělivý výraz na její tváři a uvědomil si, že plácám. "Jejda. Je toho moc? Omlouvám se," řekl jsem, rozpačitě. Bylo těžké se chlubit svými úspěchy, a věděl jsem, že je to naposledy, co to dělám.

Alexis obrátila oči v sloup. K mému překvapení se nezdálo, že by byla naštvaná a ani se nezdálo, že by si připravovala ruku na to, aby mi vlepila facku. Bože, ona je zasraně úžasná a cool. Já ji kurevsky miluju.

"Omlouvám se. Moje pointa je v tom-když jsem tě potkal, něco se změnilo. Přestal jsem vnímat ženy, které si ode mne objednávají nápoje a flirtují se mnou. Přestal jsem o jiných ženách přemýšlet.

Dokonce už ženy ani nehodnotím, když je vidím. Když jsem tě potkal, uvědomil jsem si, že je tam něco víc, něco krásnějšího než fyzický vzhled ženy. Ano, miluju tvá prsa, ale tebe miluju víc."

Slzy jí znovu začaly stékat po tváři, ale tentokrát to byly slzy úlevy namísto smutku.

Pak mě něco napadlo.

"Navíc, dokážou udělat rekonstrukci prsu, malá prsní plastika. Mohli bychom dokonce nechat udělat o velikost nebo dvě větší, kdybychom chtěli."

"My?" Alexis se na mě ohromeně podívala. "Kdy si se rozhodl, že bys chtěl rekonstrukci prsou? A co je na velikosti mých prsou špatného?"

"Sakra, omlouvám se." Uvědomil jsem si, že jsem to řekl úplně špatně a místo toho, abych byl milý, způsobil jsem, že se cítila ještě hůř. "Neumím se dobře vyjadřovat. Takhle jsem to nemyslel. Co se snažím říct je…, že to zvládneme. Když ty a naše dítě budete v pořádku a zdravé, dostaneme se přes všechno ostatní."

Jemně jsem přesunul ruku dolů po stranách jejího obličeje a otřel jí slzy z tváře.

"To je v pořádku," řekla tiše. "Vím, že jsi to nemyslel tak, abys mi ublížil. Poslední dobou mám nějaké bláznivé výkyvy nálad." povzdechla si. "Nemám v plánu jít na rekonstrukci pravého prsu, dokud se dítě narodí. Doktor říkal, že rekonstrukce by dítě během těhotenství mohla ohrozit."

Nastalo mezi námi dlouhé ticho, když jsme se na sebe dívali. A jak jsem se jí díval do očí, uvědomil jsem si, jak moc ji miluju. Myšlenka, že bych jí nyní mohl skutečně ztratit, byla nesnesitelná.

"Jsi v pořádku s tím vším? Je tu něco, co můžu udělat?" Cítil jsem se v této situaci bezmocný. Měl bych být člověk, o kterého by se mohla opřít, být tady pro ni a pomoct jí s jejími problémy, ale do této chvíle jsem byl k ničemu.

"Jen mě drž, Damiane. Jen mi řekni, že to bude v pořádku." Oči měla podlité krví, když se snažila zadržet další nápor slz.

Vstal jsem ze židle, přitáhl si ji sebou, a držel ji. "Jsem tady pro tebe, Alex. Všechno bude okej. Vyplakej se. Jsem tady," zašeptal jsem. Políbil ji na hlavu a odhrnul jí vlasy z tváře.

"Damiane, já jsem tak vyděšená." Hlas se jí chvěl, když se na mě podívala a já uviděl v jejích očích strach.

"Bude to v pořádku. Budeš v pořádku." Snažil jsem se jí uklidnit, jak nejlépe jsem dokázal, zatímco uvnitř mě jsem zažíval strach, jaký jsem nikdy neměl. Ale věděl jsem, že se potřebuju kvůli ní držet pohromadě. Potřebuju být silný pro ni a pro naše dítě.

"Damiane, mohla bych jí-"

"Ne, ani o tom přemýšlej. Budeš v pořádku," trval jsem na svém.

Zavrtěla hlavou a zamračila se. "Nedělám si starosti o sebe. Mám strach kvůli našemu nenarozenému dítěti."

Při posledním slově zavzlykala.

"Ztratila jsem rodiče, když mi bylo třináct, a vždycky jsem se cítila, jako kdybych byla okradena o obrovskou část svého života, protože jsem neměla rodiče kolem sebe, aby mě viděli vyrůstat, jít na ples, absolvovat střední školu, nebo jít na vejšku. Co když... Co když tu nebudu, abych viděla naše dítě vyrůst? Děsím se, že připravím našemu dítěti život bez matky, abych mu pomohla, nebo s ním byla po celý život. Já- "

"Alex, přestaň se takhle mučit. Měli bychom být optimističtí. Věřím doktorům. Věřím, že budeme mít zdravé dítě, a ty se přes to dostaneš a budeš žít dlouhý a zdravý život se mnou." Políbil jsem ji na čelo. "Budeš dokonalou matkou, ty a já budeme při všech důležitých okamžicích našeho dítěte."

Bojoval jsem s vlnou emocí, která mě tvrdě zasáhla uvnitř mé hrudi. Měla pravdu. Mohla by zemřít a já ji mohl ztratit. Nemohl jsem pochopit proč, ale věděl jsem, že bez ní nemůžu žít. Za ty měsíce co jsme spolu, jsem si na ní vypěstoval závislost. Vypěstoval jsem si závislost na to, jak se cítím, když jsem s ní.

Jsi máslo na můj chléb, a dech do mého života. Citát z filmu Julie a Julia-film na který jsme se s Alexis dívali na jednom z našich prvních rande-vyskočil do mé hlavy. Až teď jsem konečně pochopil, co to znamená.

Když jsem si uvědomil, že Alexis je moje máslo a dech, ještě pevněji jsem ji tiskl v objetí, když pohřbila svou tvář v mé hrudi. "Dostaneme se přes to spolu, baby. Zvládneme to." Musíme.

***

O tři týdny později

"Jak se dnes ráno cítíš?" Podíval jsem se na Alexis a rychle vrátil svůj pohled zpět na cestu.

"Nervózně. Vyděšeně. Dělám si starosti, co řekne doktor." Zvedl se jí hrudník nahoru a dolů, když se několikrát zhluboka nadechla.

Jemně jsem jí stiskl ruku. Druhou rukou jsem pevně sevřel volant, jak jsem se zaměřil na udržení klidu, ne kvůli sobě, ale pro ni.

Dnes byl pro nás velký den. Bude to poprvé, kdy jdu s Alexis a uvidím jejího porodníka.

"Nemůžu se dočkat, až mne ujistí, že je dítě zdravé, a uvidím jak jsme daleko." Alexis pohladila břicho a zazubila se.

Zhluboka jsem se nadechl a kývl hlavou. "Jsem si jistý, že je dítě zdravé."

"Těšíš se?" Podívala se na mě se starostlivým úsměvem.

"Ano, samozřejmě." Znovu jsem jí stiskl ruku.

Abych řekl pravdu, byl jsem nadšený, ale taky trochu vyděšený. Už to byly skoro tři týdny, co jsem zjistil, že je Alexis těhotná a má rakovinou, ale i teď je to pořád neskutečný pocit a část mého já mělo nějakou dobu zatěžko uvěřit, že by se věci v našem vztahu mohly změnit. Zatímco naše rozhovory poslední dobou byly zaměřeny na dítě a rakovinu, všechno ostatní mezi námi zůstalo stejný. Alexis byla stále žhavá jako peklo a divoká jako dřív. Náš sexuální život byl stejně aktivní, jako vždycky byl.

Ale věděl jsem, že dnes by se pro nás něco změnit mohlo. Dnes by to pro mě mohlo být reálné, a jak moc jsem to popíral, tak moc mě to děsilo. Bez ohledu na to, jak moc jsem řekl Alexis, že jsem na to připravený, nebyl jsem si jistý, že jsem.

"Co si myslíš, že to bude?" Alexisin hlas prolomil tok mých myšlenek.

"Cože? Co bude co?" Pokradmu jsem se na ni podíval, jak jsme zastavili na nemocničním parkovišti.

Zachichotala se. "Naše dítě, hlupáčku. Už budou schopní nám říct, jestli budeme mít chlapečka nebo holčičku."

"Oh." Tvrdě jsem polkl. Úplně jsem zapomněl, že dnes bude také její první ultrazvukové vyšetření. Nebyl jsem si jistý co očekávat, což způsobilo, že jsem byl mnohem víc nervózní.

"Jsi si jistý, že chceš vědět pohlaví?" Slyšel jsem obavy v jejím hlase.

"Samozřejmě. Proč by ne?" věnoval jsem jí uklidňující úsměv.

"Vím, že někteří lidé chtějí, aby to bylo překvapení. Jen jsem se chtěla ujistit, že tě do toho netlačím, pokud bys to nechtěl vědět."

Zasmál jsem se. "Upřímně řečeno, Alex. Já nemám preference pro jedno nebo druhé. Takže pokud chceš vědět pohlaví dítěte, pak jsem s tebou na sto procent."

"Díky." naklonila se a políbila mě na rty. "A to je důvod, proč tě tak miluju."

"Jo, a já si myslel, že je to pro mé chlapecké kouzlo?"

Zasmála se. "Chlapecký kouzlo? Jsi si jistý, že si to nepleteš s playboy kouzlem? To jsou dvě zcela odlišné věci, víš?"

Uculil jsem se, tak moc jsem miloval její kurážnost. "Kdyby moje playboy kouzlo bylo klíčem k tvému srdci a kundičce, tak to beru."

"Dávej si pozor na jazyk!" Věděl jsem, že se to blíží, ale stejně jsem se zasmál, když to udělala. Alexisina ruka mě hravě plácla na hrudi.

"Au! Jsi vždycky tak násilnická k těm, které miluješ?" Škádlil jsem ji.

"Ano. Ve skutečnosti, jsem. A co si pamatuju, tomu kterého miluju se líbilo, že byl zneužíván. A mohla bych dodat, že docela dost." Zachichotala se, přičemž se na mě úkosem podívala.

"Touché," zasmál jsem se na ni vzpomínajíc, když jsem jednou v noci měl pouta a Alexis mi naplácala na zadek předtím, než mi věnovala nejintenzivnější kouření, jaké jsem kdy měl.

Zaparkoval jsem a obešel auto na její stranu vozu, abych jí otevřel dveře.

"Kdo by řekl, že playboy může být takový gentleman?" zahihňala se.

"Já nejsem žádný gentleman. Jen jsem tvé máslo." Nevyzpytatelný úsměv se šířil přes můj obličej.

"A co přesně budeš chtít za namazání?"

"Hmm. Ještě si nejsem jistý. Připíšu ti to na účet." Zasmál jsem se a přehodil jí ruku přes rameno, když jsme šli směrem k nemocnici.

"Jsi pošetilý." rozzářila se na mě. "Takže co si myslíš, budeme mít chlapečka nebo holčičku?"

"Tvůj odhad je stejně dobrý jako můj."

"Pokud je to holka, může se jmenovat Isabella?" Podívala se na mě a já viděl záblesk v jejích očích.

"Jistě. To je pěkné jméno. Co způsobilo, že sis ho vybrala?"

"Je to jméno mojí mámy." uviděl jsem osamělou slzu stékat jí po tváři, když se na mě usmála. "A mohli bychom jí zkráceně říkat Izzy."

Přikývl jsem. "Bude to Isabella."

"A co když je to kluk?"

"Líbí se mi jméno Damian Jr.," prohlásil jsem s jistotou.

Alexis obrátila oči v sloup. "Tobě?"

"Ale no tak! Vím, že umíráš touhou mít malého Damian Jr. pobíhajícího kolem- "

"A způsobit zmatek? Budoucí malý lamač dívčích srdcí?" Odfrkla při tom pomyšlení. "Nech mě o tom na chvíli přemýšlet." Na vteřinu se odmlčela. "Ne."

Smál jsem se. "To je tak nefér! No tak. Ty dáváš jméno Izzy. Myslím, že je správné, abych mohl pojmenovat dítě, když to bude kluk."

Zasmála se a zavrtěla hlavou.

"Alespoň o tom popřemýšlej." Mrkl jsem a blýskl na ni jedním z mých oslnivých úsměvů.

"Víš, že na mě to nefunguje, že jo?" Znovu obrátila oči v sloup.

Uchechtl jsem se. "Sakra. Život by byl tak snadný, kdyby ano."

***

O třicet minut později jsem stál vedle Alexis, která ležela na vyšetřovacím křesle.

"Okej, může to být trochu chladné." Sestra natřela nějaký gel na Alexisisino vystavené břicho. Klikla na přístroji a přejížděla snímačem přes Alexisisin žaludek.

Během několika vteřin jsme uslyšeli nějaký zvuk a uviděli pohybující se plod na monitoru.

Zíral jsem s vykulenýma očima na obrazovku, a nemohl uvěřit tomu, co jsem viděl. Můj první impuls byl běžet a uniknout z tohoto trvalého závazku. Ale pak jsem slyšel něco jiného.

Thrump, Thrump, Thrump, Thrump, Thrump.

Ztuhl jsem. Alexis vedle mě zalapala po dechu. Slyšela ho taky.

"Je to…?" Podíval jsem se na sestru.

Usmála se a přikývla. "To je srdeční tep dítěte."

"Ach můj bože." Alexis mi stiskla ruku a rozzářila se na mě. Viděl jsem slzy radosti v jejích očích, a okamžitě se cítil šťastný. "To je naše dítě," vyjekla.

"To je naše dítě," opakoval jsem a sdílel její radost a hrdost. V úžasu jsem se zasmál, když jsem znova zíral na monitor ultrazvuku. Nikdy předtím jsem nepřemýšlel o dětech, zejména ne o mých vlastních dětech. Ale když jsem slyšel ten nepatrný srdeční tep, něco se ve mě změnilo. Ta drobná věc přišla ze mě!

"Je to silné a zdravé srdce." Sestra se na nás usmála. "A vypadá to na dvanáctý týden, Alexis."

"To je skvělé!" Slyšel jsem úlevu a vzrušení v hlase Alexis, jak jsme se oba podívali na monitor.

"Takže mám tady, že chcete vědět pohlaví dítěte."

Sestra se podívala do složky před ní.

"Ano, chceme," řekla Alexis, když se na mě podívala se slzami v očích.

Znovu jsem se podíval na obrazovku, tentokrát se zaměřením na jednu oblast. Vlna pýchy mnou projela, když jsem viděl značný tvar nedaleko středu dítěte.

"Oh do prdele, já to vidím! Podívejte se na to velké péro," řekl jsem vzrušeně. "To je určitě můj syn Damian Jr." záměrně jsem dloubl do Alexis, když jsem se díval na velký penis mého syna na monitoru ultrazvuku. Nikdy jsem se necítil tak pyšný jako v tuto chvíli. Dokonce i když je jen dvanáct týdnů starý, můj syn mě dělá pyšným.

Sestra odkašlala. "Pane Castillo?" Váhavě se na mě podívala.

"Jo." Konečně jsem odvrátil zrak od obrazovky a podíval se na ni.

"Umm. To, co si myslíte, že vidíte, je paže dítěte. Vy budete mít holku."

Slyšel jsem, jak Alexis propukla v záchvatu smíchu.

"Aha."

"Posuň se, Damiane Jr. Dobrý den, sladké dítě Izzy." Pokračovala v chichotání, když viděla, jak mě vytrhla z mého překvapení.

Odkašlal jsem si. "No, to je pěkná silná paže co tam naše holčička má."

Alexis zalapala po dechu, když se snažila přestat smát.

Já si odfrkl. "Tohle prostě celý můj život nezapomeneš, co?"

"Ne." Usmála se na mě. "To dostaneš za to, že si se snažil pojmenovat naše dítě Damian Jr."

"Tak tady je pro vás fotografie z ultrazvuku." sestra mi ji podala.

Vzal jsem ji a pozorně se na ni podíval. "Okej, možná by to byl abnormálně velký penis."

"Jen trochu," souhlasila sestra. Potlačila smích, když si odkašlala. "Takže bychom pravděpodobně měli naplánovat vaše ultrazvukové vyšetření ve druhém trimestru za deset týdnů."

Smál jsem se. "Chudák Damian Jr."