TD - 10. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Elen

Alexis

Plakala jsem jako nikdy předtím. Nikdy jsem necítila takovou bolest, tělo bolelo jak se mi otřásalo pláčem. Nikdy předtím jsem necítila devastaci, beznaděj a osamělost najednou.

"Jak mohl?" Snažila jsem se pochopit, jak muž kterého jsem milovala, měl srdce na to, aby přede mnou něco takového škodolibě udělal. Myslela jsem si, že se změnil. Myslela jsem si, že se o mě staral. Myslela jsem si, že mě miluje. Ale když jsem ho viděla, jak se mi vysmívá s tou blondýnou v náručí, můj obraz o tom, kdo jsem si myslela že je, se roztříštil na milion kousků spolu s mým srdcem.

Dala jsem si ruce na břicho a měla strach o budoucnost tohoto nenarozeného dítěte. "Co budu dělat? On není připravený být otcem. Zvládnu to všechno, na vlastní pěst?"

Znala jsem odpověď na svou poslední otázku. Bylo to NE. Nejsem si jistá, že tomu všemu můžu čelit na vlastní pěst. Vím, že potřebuju Damiana, aby tu pro mě byl.

Ale není tu pro tebe. Čerstvé slzy mi tekly po tváři při té myšlence.

Právě v té chvíli, se ozvalo zaklepání na dveře.

Snažila jsem se otřít slzy z mé tváře, když jsem šla otevřít dveře. Když jsem otevřela dveře a uviděla, kdo

je na druhé straně, zastavilo se mi srdce.

Byl to Damian.

"Alex, je mi to moc líto. Opravdu jsem to posral."

Viděla jsem čerstvou modřinu na jeho tváři a bolest v jeho očích. Musela jsem potlačil nutkání ponořit se mu do náruče a věřit, že všechno bude v pořádku.

"Nechci tě vidět." můj hlas se třásl, když jsem mluvila. "Opravdu jsi mi ublížil." Váhavě jsem zatlačila na dveře, aby se zavřely a otočila se k odchodu.

Zablokoval dveře a následoval mě dovnitř. "Prosím, Alex. Vím, že jsem ti ublížil. Já… Já měl jsem zatemněnou mysl. Myslel jsem, že jsi mě podváděla. S tou blondýnou se nic nestalo! Přísahám! Chtěl jsem tě jen rozrušit, protože… jsem byl naštvaný."

Obrátila jsem se zpátky k němu, překvapená tím co řekl. "Co tím myslíš, že se nic nestalo?!"

Přešel ke mně. "Baby, myslel jsem, že jsi mě podváděla, takže když jsem napsal, abys přišla dolů, předstírali jsme, že mě kouří, ale ona nic nedělala. Nic se nestalo. Jen jsem chtěl, abys žárlila… Chtěl jsem ti způsobit stejnou bolest, jakou jsem cítil já kvůli tobě."

Když jsem vstřebávala jeho slova, přitáhl si mě do náruče. "Je mi to líto," zašeptal mi do ucha. Tlačila jsem ho pryč a praštila ho přes tvář vší silou jakou jsem měla.

Zalapala jsem po dechu překvapením, co jsem právě udělala. Z pohledu v jeho očích jsem poznala, že byl taky překvapený.

"Cítíš se teď líp?" zeptal se mě s chlapeckým úsměv.

Nemohla jsem si pomoct a usmála se. "Ano. Trochu to pomohlo."

"Dobře. Zasloužil jsem si to." Usmál se na mě, a jeho syté modré oči měl naplněné starostí a výčitkami svědomí.

"Můžeš mi odpustit, že jsem takový kretén?" Tvář se mu zkroutila smutkem, a já zaváhala a na krátký okamžik jsem cítila, jak mě celý můj smutek opustil.

"Takže se s tou dívkou nic stalo?" S nadějí jsem se na něj podívala a přemýšlela, jestli mu mám opravdu odpustit.

"Přísahám. Nic se nestalo. Moje boxerky zůstaly nahoře a ona nic neudělala. Řekl jsem jí, že bude mít po zbytek noci nápoje zdarma, jestli mi s něčím pomůže. Chtěla víc, ale prostě jsem nemohl."

Přitáhl si mě do náruče a já si povzdechla, když se moje tvář zabořila do jeho svalnaté hrudi. Slyšela jsem rychlý tlukot jeho srdce, a cítila jsem, jak mě utěšuje už jen svou přítomností.

Proč se cítím tak bezpečně a šťastně, aniž by se snažil?

"Ale proč jsi byl tak rozrušený? Proč sis se mnou nejdřív nepromluvil?"

"Nevím. Máš pravdu. Měl jsem si s tebou nejdřív promluvit." Něžně mě odtáhl z náručí a podíval se na mě. Když jsem vzhlédla, v očích mu zajiskřilo, jak si mě prohlížel způsobem, že jsem se cítila zvláštní a milovaná. "Omlouvám se za to, že jsem se choval jako hlupák, baby. Jen jsem myslel, že jsi mě podváděla s tím klukem a nikdy předtím jsem se necítil tak zničený."

Podívala jsem se na něj nahoru a uviděla muže, do kterého jsem se zamilovala, zlomeného muže, který se přede mnou bál do někoho zamilovat, a snažila se pochopit, jak se musel cítit, když si myslel, že jsem ho zradila.

"Jak sis mohl myslet, že tě podvádím? A proč si myslíš, že jsem těhotná s Chrisem?" Věděla jsem, že mohl vidět bolest v mých očích. "Copak mi nevěříš?"

"Věřím. Já… odmlčel se, a mohla bych říct, že nad něčím přemýšlí. Pak si povzdechl a pokračoval. "Když jsme byli v Itálii na Emmyně svatbě, začal ti zvonit telefon, když jsi během recepce byla na toaletě."

"Okej." Myslí mi blýskla vzpomínka na to, co jsme v té koupelně, tenkrát v noci dělali.

"No, a když jsem chtěl ten telefon umlčet, viděl jsem, že ti volá chlápek jménem Chris. Věděl jsem, že tvůj ex-přítel se jmenoval Chris, a… chtěl jsem se tě na to zeptat, až by ses vrátila z toalety, ale pak ti poslal ještě textovku, kde se tě ptal, jestli už jsi dostala výsledky testů, a že on tu bude pro tebe."

"Aha." Stáhl se mi žaludek nad tím, co říkal. On to celou tu dobu ví.

"Když jsem viděl tu textovku, měl jsem v hlavě všechny ty šílené myšlenky. Ty ses přede mnou o žádných testech nezmínila a ani jsi mi neřekla, že jsi ve spojení s Chrisem."

"Je mi to líto, Damiane. Měla jsem ti to říct dřív." Popadla jsem ho za ruku a držela ji mezi mými.

"Takže jsem byl naštvaný. A pak jsem si všiml, že si v průběhu celého svatebního obřadu nepila žádný alkohol. Poté, během našeho posledního dne v Itálii, jsem tě zaslechl, jak ti po telefonu lékař potvrzuje nějaké výsledky testů, a pak si mluvila s Chrisem. Když jsem se tě přišel zeptat s kým si telefonovala, tak jsi mi lhala. A v tu chvíli jsem si opravdu začal myslet, že moje podezření je pravdivé, že se něco mezi vámi dvěma děje, a že jsi s ním těhotná."

"Proč ses mě na to nezeptal?"

"Nevím. Nejspíš jsem se bál, že tě ztratím." Pokrčil rameny. "A také jsem nechtěl věřit tomu, že by si mě podváděla, takže jsem chtěl počkat, až mi o těch výsledcích testů řekneš."

"Aha." Cítila jsem pocit viny, když jsem si uvědomila, jaké trápení jsem mu v posledních několika týdnech způsobila.

"Ale dneska" řekl a podíval se na mě a já uviděla úzkost v jeho očích- ", když jsem viděl Chrise ve tvých dveřích jen s ručníkem kolem pasu, byl jsem mimo. Myslel jsem si, že ho zase vídáš. Myslel jsem si, že jsi jako moje matka…" hlas se mu vytratil, když se podíval stranou. "Je mi líto, že jsem ti nevěřil. Chris má pravdu. Nemyslím, že si tě zasloužím."

"Neříkej to! Chris neví, o čem mluví." Naklonila jsem se a jemně ho políbila na rty.

"Jsi pro mě příliš dobrá, Alex. Znovu a znovu mi odpouštíš, a vždy vidíš jen tu mojí pozitivní stránku, kterou na sobě nevidím ani já sám."

"Damiane, nebudu ti lhát. Hodně jsi mi ublížil. To co jsi dole udělal…. Bylo nesnesitelné sledovat to, že na sekundu jsem nás ztratila." Můj hlas byl chraplavý, jak jsem bojovala se slzami.

"Je mi to líto," řekl tiše, když mi jemně stíral slzy z tváře. "Myslím, že jsem se nikdy nepřenesl nad matčinou zradou. Před tebou jsem vedl svobodný život bez emocí, protože jsem nechtěl zažít tu zradu znovu. Když jsem tě potkal, nemohl jsem si pomoct a těžce do toho s tebou spadl. Část mě se toho děsila, protože jsi byla jediný člověk, který by mi mohl ublížit tak, jak mi ublížila moje matka.

Takže když jsem viděl Chrise, všechny ty pocity zrady se ke mně vrátily, a myslel jsem jen na to nejhorší, než abych ti dal šanci to vysvětlit." Pevně mě objal. "Je mi to moc líto."

"Taky je mi to moc líto, Damiane. Nechtěla jsem, aby se věci dostaly do tohoto bodu. Neexistuje nic mezi mnou a Chrisem." Stiskla jsem mu ruku, abych ho ujistila, že to myslím vážně. Byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem mu způsobila zbytečnou bolest. Věděla jsem, jak moc ho zrada jeho matky na všechny ty roky ovlivnila, a nedokázala si představit, čím nejspíš poslední dobou procházel, že si myslel, že jsem ho i já zradila tímto způsobem.

"Nic? Ani v průběhu toho měsíce kdy jsme byli od sebe?"

"Damiane, miluju tě. Chris a já jsme teď jen přátelé. Byla jsem celý ten měsíc, co jsme se rozešli zničená, poté co jsem tě našla s jinou ženou. Jak sis mohl myslet, že bych se přes tebe mohla tak rychle dostat a skočit do postele s někým jiným, zejména pokud ten někdo je můj bývalý přítel, který mě podváděl?"

V zahanbení sklonil hlavu. "Nevím. Nejsem dobrý člověk, Alex. Protože upřímně, myslím, že je to přesně to, co bych udělal já, kdybych tě nachytal při podvádění."

"Ale to je právě to, Damiane. Ty jsi to dnes neudělal. Byl jsi naštvaný, když si viděl Chrise. A chtěl si, abych si myslela, že jsi byl s tou blondýnou dole v baru, ale nic si s ní neudělal."

Vzhlédl a setkal se s mýma očima, a tímto jediným pohledem jsem uviděla, jak moc mě miluje. Věděla jsem, že bych o něm neměla pochybovat tak, jak jsem to udělala.

"Takže o Chrise nemáš zájem?"

Dala jsem mu uklidňující úsměv. "Ne, rozhodně ne. Je mi líto, že jsem ti o něm neřekla."

"Kdy si se s tím klukem spřátelila?"

"V průběhu toho měsíce co jsme byli od sebe."

"Aha." Slyšela jsem žárlivost v jeho hlase a věděla, že mu dlužím vysvětlení.

"Takže od té doby co jsme se Chris a já rozešli, se snažil se mnou spojit a omluvit se mi za to, že mi ublížil. Byli jsme spolu čtyři roky, ale myslím, že v hloubi duše jsme oba věděli, že jsme byli v našem vztahu ve slepé uličce. Ale místo toho aby se se mnou rozešel, vybral si z toho snadnější cestu ven a podváděl mě, doufal, že to zjistím a rozejdu se s ním."

"Co je to za kreténa." Damian zaťal pěsti.

Obrátila jsem oči v sloup. "Udělal bys to jinak?" Poškádlila jsem ho.

"Ano. Můžu se chovat jako blbec vůči ženám, ale vždycky jsem s nimi jednal narovinu."

Přemýšlela jsem o tom a usmála se. Damian měl pravdu. Nebyl plachý v tom, aby vyslovil svůj názor na věc a to byla jedna z věcí, kterou jsem na něm milovala.

"Každopádně na začátku jsem Chrisovy e-maily a textovky ignorovala. Ale když jsme se na ten měsíc rozešli, měla jsem zlomené srdce a byla osamělá, a potřebovala jsem si s někým promluvit. Tak jsme spolu začali mluvit po telefonu a já se mu svěřila s tím, co se mezi námi stalo. Byl tam pro mě a poslouchal, jak kvůli tobě pláču."

"Je mi líto, že ti pořád ubližuju." Tvář se mu zkroutila bolestí.

"Jen už to znovu nedělej," škádlila jsem ho, když jsem ho lehce udeřila do hrudi.

"Slibuju." sklonil se a něžně mě políbil na čelo. "Nenávidím se za to, že jsem ti způsobil takovou bolest."

Obalila jsem kolem něj ruce a zabořila obličej do jeho teplé tvrdé hrudi. Drželi jsme se navzájem v tichosti dlouhou dobu, a cítila jsem, jak moje tělo relaxuje v jeho objetí.

"Alex?"

"Ano?"

"Ty jsi těhotná?" V hlase neměl žádný hněv ani strach. Všechno co jsem slyšela, byla starost o mě.

Kývla jsem na jeho hrudi, když mi čerstvé slzy začaly stékat po tvářích. "Jsem," zašeptala jsem.

Jeho objetí se upevnilo. "Budeme mít dítě?" Zeptal se tiše.

Usmála jsem se na něj a viděla lásku v jeho očích. "Chtěl by si to?"

"Chci to, co udělá šťastnou tebe."

Moje vidění bylo částečně rozmazané slzami, ale stále jsem v jeho očích mohla vidět upřímnost jeho slov. "Ano, chci mít naše dítě."

Sledovala jsem ho, jak se po té novince zhluboka nadechl. "Proč jsi mi to tajila?"

Pokorně jsem se na něj usmála. "No, abych byl upřímná, byla jsem vyděšená. Tím myslím, jsi to ty, Damiane."

"Co to má znamenat?" naklonil hlavu na stranu a zamračil se.

Usmála jsem se. "No, myslím tím, že jsi poslední kluk, o kterém bych si myslela, že těhotenství by bylo něco, o čem bys chtěl slyšet."

Zasmál se. "No s jinou ženou by to mohla být pravda. Ale jsi to ty, Alex. Je to naše. Víš, že jsem do tebe blázen. Víš, jak moc jsem se kvůli tobě změnil. Jen si přeji, abys ve mě měla větší důvěru, místo toho, aby ses svěřovala svému ex-příteli."

"Vím. Omlouvám se. Neřekla jsem to Chrisovi proto, že bych neměla víru v tebe nebo v nás. Myslím, že jsem jen potřebovala názor chlapa, který nebyl v tomto vztahu. Bála jsem se toho, jak se věci mezi námi změní, jakmile se to dozvíš. Bála jsem se, že ode mne odejdeš."

"Alex. No tak. Dej mi nějaký kredit tady. Jak sis mohla myslet, že bych tě nechal jen proto, že jsi těhotná?" Viděla jsem rozhořčení na jeho tváři a cítila se provinileji, než kdy jindy.

"No, je tu ještě něco jiného co ti musím říct."

Ucítila jsem, jak se jeho tělo kolem mě napjalo, a věděla jsem, že z tónu mého hlasu poznal, že je to vážné.

"Co je to?" Podíval se na mě, jeho tvář zkroucená obavami, jak se proti té zprávě obrnil.

"Když jsem šla na těhotenskou prohlídku, byla jsem rovnou i na každoročních testech." Odmlčela jsem se a zhluboka se nadechla. Podívala se na něj a bojovala se slzami, než jsem pokračovala. "Našli něco v mých prsou." Slzy mi stékaly po tváři. "Je to rakovina."

Sekundu poté co poslední slovo vyšlo z mých úst vzduch mezi námi zhoustnul a viděla jsem naprostý šok v jeho tváři.