TB - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

V pondělí ráno jsem šla do práce skvěle pozitivně naladěná. Povýšená jsem byla na základě

vlastních zásluh a ne kvůli tomu - jak jsem se původně obávala - že s ním spím. I když se teď v

oddělení kosmetiky dějí šílené věci, jsme vlastně v pohodě. Našli jsme skutečně cool značky

kosmetiky, které splňovaly všechny body lednového zadání - narychlo předělávaného vydání. Takže

jsme to měli za sebou a já se vznášela první týden v nové práci na svém obláčku.

Bohužel to, že jsem pracovala ve stejné budově jako Neil a nevídala ho, pro mě představovalo

psychické mučení. Cítila jsem se jako posedlá středoškolačka a to se mi nelíbilo. Donutila jsem se

soustředit na práci a každých deset vteřin nekontrolovat, jestli náhodou neprojde kolem dveří.

Nechtěla jsem, aby někdo něco tušil.

Jediná možnost, jak jsem mohla s Neilem pokračovat ve vztahu mimo práci, bylo soustředit se v

práci na práci. Takže z toho důvodu, když jsem měla obědovou pauzu, nesnažila jsem se s ním sejít

a místo toho jsem se vydala na schůzku s Dejou ohledně Holly.

Potom, co jsem ty dvě viděla spolu v bytě, rozhodla jsem se, že se do toho musím trochu vmísit. Jen

dát Deje malou nápovědu. Protože podle toho, jak jsem Holly za posledních šest let našeho

přátelství poznala, schůzky si domlouvá tak složitě, jako by musela složit to nejsložitější puzzle na

světě. Deja mi prokázala službu tím, že nám s Neilem kryje záda, takže jí za to něco dlužím na

oplátku.

Když jsem vešla do dveří, Deja vzhlédla od počítače a řekla: "Ahoj, pan Elwood tady není."

"To je v pohodě. Nepřišla jsem za panem Elwoodem, ale za tebou." Přišlo mi to dost bizarní, že

stojím v téhle kanceláři, před stolem, za kterým jsem dva roky seděla. Podívala jsem se směrem

stolu na druhém konci místnosti. Nikdo u něho neseděl. "Stále žádná druhá asistentka?"

"Ne, a nemyslím si, že ještě jednu potřebuje." Deja stiskla tlačítko na klávesnici a otočila se ke mně.

"Buď není moc náročný, nebo jsem ta nejschopnější asistentka ve vesmíru."

"Sázím na to druhé."

Trochu se v reakci na to zasmála, ale já jsem se teď hlavně chtěla dostat k tématu Holly. Měla

zvednuté obočí a v tváři velký, až nepřirozený úsměv. "Takže... jak to jde s Holly?"

"Dobře, je to dobré." Přikývla jsem. Sevřela jsem rty a snažila vymyslet, jak říct to, co mám na

jazyku. "Podívej, myslím, že byste se mohly dát dohromady a být z vás dvou dobrý pár. Je tu však

něco, co bys měla vědět."

"Jo?" opatrně se zeptala a úsměv jí trochu povolil. "Udělala jsem něco špatně?"

"No..." zhluboka jsem se nadechla. "Abych to tak řekla, Holly je skutečně hodně moc citlivá na

narážky na svou váhu."

Deja se nevěřícně zasmála. "Ehm, váží asi jen dvě libry! Přála bych si být taky tak hubená."

"Chápu a to je právě ten problém." S Holly bydlím od prváku vysoké školy, takže jsem měla dost

času, abych pochopila, jak jí dobře míněné poznámky cizích lidí ubližují. Hrozně moc jsem doufala,

že Deje dokážu během pár minut vysvětlit to, co mi trvalo pochopit roky. "Má dost keců ohledně

toho, že je tak hubená. Lidé ji s arogancí obviňují z poruchy příjmu potravy nebo jí chválí za její

silnou vůli. Má toho už plné zuby. Ve skutečnosti za to může její metabolismus. Stejně tak, jako má

většina lidí problém s tím, že nemůže zhubnout, ona je na tom opačně. Nedokáže přibrat na váze.

Pak se objeví tlupa závistivců, kteří si do ní rádi píchnou, a ona vyhrát nemůže."

"Ach můj bože." Deja vypadala, že jí je špatně. "A já jsem měla celý víkend blbé poznámky ve

smyslu "Tak ti závidím, že můžeš jíst cokoli a přesto máš tak úžasná stehna, blablabla."" Dala si

hlavu do dlaní. "Jsem naprostý idiot."

"No, podívej, nemusíš si kvůli tomu nadávat." Připadala jsem si trochu divně, i když jsem

nedokázala říct proč. Pokud někdo nadává sám sobě, určitě potřebuje utěšit. "Ona tě má hodně ráda

a myslím, že se k sobě skvěle hodíte. Myslím, že v tomhle případě postačí omluva."

"Udělám to," ujistila mě. "Děkuji."

"Jdu si sehnat něco k obědu. Mám ti taky něco přinést?"

Deja zavrtěla hlavou. "Ne, mám v ledničce wrap s avokádem. Běž a dej si něco dobrého."

Když jsem se otočila k odchodu, právě prošel dveřmi Neil a v závěsu za ním Hope. Vypadal

překvapeně, že mě tam potkal. "Dobrý den, Sophie."

"Dobrý den, pane Elwoode. Právě odcházím. Prošla jsem kolem něj a kývla na Hope. "Dobrý den."

"Jak to jde v oddělení kosmetiky, drahá?" zeptala se Hope. Když už tady nepracovala Gabriella,

byla zde o sto procent příjemnější atmosféra.

"Jde to skvěle. Sice jsme narazili na několik překážek, ale vyřešili se." Kývla jsem na ni a krátce se

setkala s očima Neila, než vešel dál do své vnitřní kanceláře. Sotva jsem došla do vstupní haly

budovy, zavibrovala mi na telefonu příchozí zpráva od Neila.

Ta sukně mě dohání k šílenství.

Ušklíbla jsem se a vyšla z budovy. Doufala jsem si, že si všimne mé vzdušné zelené sukně, která mi

vykukovala pod lemem krátkého bílého vlněného kabátku. Poté, co se Neil zmínil, jak se mu hrozně

líbí šaty, jsem je začala nosit. Nicméně nepřišly mi příliš vhodné do práce, i když pracuji v módním

průmyslu, takže jsem udělala kompromis a nosím sukně, které mu také připadají přitažlivé. V mysli

mi vyběhla vzpomínka na naši noc v hotelu před šesti lety. Jak mě rukou chytil v pase a trhavým

pohybem ze mě strhl džíny. Tělem mě projela vlna horka. No dobře, na oblečení asi tak moc

nezáleží. Spíš na mě.

"Ahoj, Sophie!"

Připadala jsem si provinile. Neušla jsem ani dvacet stop od budovy a už jsem zase myslela na věci,

které nemají s prací nic společného a ani se tam nehodí. Otočila jsem se a uviděla Jakea, jak sbíhá

dolů po schodech s cílem dohnat mě.

"Jdeš na oběd?" zeptal se a přistoupil ke stanovišti taxi.

"Jo," řekla jsem. Nezmiňovala jsem se však dál o tom, co se děje. Od toho malého výstupu ten

druhý den v konferenční místnosti jsem se snažila Jakeovi vyhýbat. Teď, když jsem byla v oddělení

kosmetiky, to bylo o mnoho jednodušší. O tomto oddělení si myslel svoje, že je to jen vycpávka

časopisu, která zajišťuje trochu reklamy. Ani mi nezavolal, aby se zeptal, jak se mi v nové práci

daří. Překvapilo mě, že se se mnou vůbec uráčil promluvit.

"Nebude ti vadit, když se s tebou svezu? Potřebuji s tebou o něčem promluvit." U chodníku

zastavilo taxi a on mi otevřel dveře.

Zaťala jsem zuby. Opatrně jsem nastoupila, aby mi pod sukní nebylo nic vidět. Na sedadle jsem si ji

urovnala na stehnech a nohy svírala pevně u sebe. Jake se posadil vedle mě a řidiči udal adresu

neuvěřitelně snobského podniku zaměřeného na sushi, který se momentálně pro pracovníky

Porterasu stal módní záležitostí. Do prdele, ani se mě nezeptal, jestli mám na sushi chuť.

Pak se na mě otočil a ve tváři měl úsměv, který nasazoval pouze v situacích, kdy po někom něco

chtěl. Když jsem kdysi do Porterasu nastoupila, díky tomu úsměvu jsem se do něj trochu

zamilovala. Poté, co jsem zjistila, že má přítelkyni, tak jsem se pevně rozhodla umlčet to v sobě.

Teď už jsem ho znala líp. Věděla jsem, jak umí být náladový a nepříjemný, takže už jsem na jeho

přítelkyni Amandu dávno nežárlila.

Očima přejel po mých nahých nohou a pak se mi znovu podíval do očí. "Jen jsem si s tebou chtěl

popovídat. Zjistit, zda jsi ještě pořád šťastná díky tomu, že pracuješ v Porterasu."

Přišlo mi to jako hodně divná otázka. V práci jsme spolu měli vždycky kamarádský vztah, ale o

moji kariéru se nikdy příliš nezajímal. Obvykle jsme se bavili o jeho kariéře. "Hm, právě jsem

dostala obrovskou příležitost. Proč bych neměla být nadšená?"

Přikývl, stále se usmíval. Pak se zasmál, jako bychom se spolu právě podělili o nějaký soukromý

vtip.

"Jasně, vím o tom. Díky všem změnám, které probíhají, jsem si jistý, že se v práci jen topíte."

"Je to... trochu stresující," opatrně jsem přiznala. "A co ty? Už ses smířil s celou tou věcí ohledně

kampaně Versailles? Viděla jsem předběžný tisk, vypadá to úžasně."

"Ne, je to definitivní... Není to to, co jsem chtěl. Vypadá to úplně jinak, ale i tak to bude v mém

portfoliu dobře vypadat." Poposedl si na sedadle. "Chtěl jsem ti říct, co se děje v zákulisí. Ale

potřebuji vědět, že jsi pořád na naší straně."

To znělo hrozivě. "Na straně? Já -" nadechla jsem se. Ať už mi chce říct cokoli, budu vědět, co se

děje a můžu toho využít buď k ochraně Porterasu nebo mi to může pomoci dostat se v kariéře

dopředu.

Ne k ochraně Neila? ptala jsem se sama sebe. Bylo to, jako bych znovu slyšela Hollyn hlas. Ale

kdyby tu byla Holly, určitě by mě přinutila, abych zkusila získat nějaké šťavnaté drby. Když už má

představovat moje černé svědomí, zajímalo by mě, co by na to řekla skutečně.

"Samozřejmě jsem na tvojí straně, Jaku. Jsme přece kamarádi, že?" usmála jsem se na něj a

napodobila výraz Holly, který si nacvičovala pro focení. Samozřejmě že nebyl tak skvělý, jako ten

její, ale nemyslela jsem si, že by si toho Jake všiml. Budu lhát tak dlouho, dokud bude chtít lži

slyšet.

Bože, jak to, že jsem si nikdy neuvědomila, že je schopný provádět jakékoli špinavosti. Nebo se

choval tak dobře, když tady byla Gabriella? Nebo jsem jen byla tak zahlcena plněním jejích nároků,

že jsem neměla čas všímat si chování ostatních lidí?

"Přesně tak." Nasadil tón profesionálního pracovníka multilevel marketingu, velmi vážný a

důvěryhodný, jako kdyby mi něco přesvědčivě prodával. "Takže, nikdy jsi to ode mě neslyšela. Ale

dle všech dostupných informací je dcera Neila Elwooda bojovník za práva zvířat, takže z toho

důvodu klade všechny ty šílené požadavky na obsah časopisu."

Spadla mi čelist. Nejen kvůli tomu, že Jake měl pocit, že se jedná o důvěrnou informaci. Když jsem

se včera dívala na Wikipedii, bylo to tam na Neilově stránce uvedeno. Navíc Jake neměl ani ponětí

o tom, že tohle už vím. Takže se zatím můj neetický tajný románek s šéfem nestal předmětem

kancelářských drbů. Při tomto zjištění se mi ulevilo.

Zapípal mi telefon. Nedokázala jsem se přimět nezkontrolovat zprávu. Zvedla jsem ruku. "Vydrž,

přišla mi pracovní zpráva."

Pečlivě jsem si hlídala neutrální výraz ve tváři, když jsem si jí četla: Rád bych ti tu sukni zvedl a

zabořil se do tvé kundy.

"To může počkat," řekla jsem rychle a zamkla telefon. "Co jsi říkal?"

"No, podle toho, co jsme slyšeli, už se na něj hodně designérů dívá spatra, když koupil společnost.

Zdá se, že Emma má svého otce omotaného kolem prstu. Udělá pro ni cokoli," řekl znechuceně

Jake, jako by ho jen samotná představa jeho otcovské lásky pobuřovala. "Takže se dle všeho

rozhodla využít svého vlivu na tatínka a předstírat, že skutečně odvádí dobrou práci pro

GlobalWellness a teď chce, aby se Porteras stal časopisem veganů nebo něco podobného."

Zavrtěla jsem hlavou. "Pan Elwood mi přijde docela chytrý. Myslím, že všechny další časopisy -"

Jake mě s blahosklonným úsměvem přerušil. Měl dokonale rovné a bílé zuby. Jako kdyby byl had

se zubní protézou. "Jo, magazín o autech? Časopisy pro domácí hospodyňky, bulvár. Sotva sem

nastoupil a už popudil spoustu vizážistů, kteří dělají na únorovém čísle. Musí používat jen produkty

firem, které netestují na zvířatech."

"To samé platí i pro oddělení kosmetiky," podotkla jsem. "Takže si myslíš, že za tím vším stojí jeho

dcera?"

"Ach, rozhodně." Uvízli jsme v dopravní zácpě. Zadíval se ven z okénka, jako kdyby před námi

bylo všechno napsáno velkými červenými písmeny. Roztržitě pak dodal. "Jo, a tohle tě bude

zajímat. Víš, kdo je jeho společník, Valerie Stern? Emmina matka. Vypadá to, že Elwood při práci

neudrží zapnuté kalhoty a aby se pak vypořádal s následky, jako odškodné dává podíly firem. Ale

nic z toho jsi ode mě neslyšela, jo?"

To jsem mu mohla snadno slíbit. Dala jsem si ruku na srdce. "Nic z toho jsi mi neříkal."

Znovu se mi rozvibroval telefon. "Vydrž, tohle asi skutečně nepočká."

Předstírala jsem obavy, zatímco jsem si četla zprávu: Kdybychom byli právě my dva sami spolu,

byla bys přehnutá přes můj stůl, přidržoval bych tě za vlasy a šukal tě."

Odkašlala jsem si a podívala se z okénka. Zácpa se stále zatím nepohnula. Mrkla jsem na chodník

na druhé straně. "Ehm, hádám, že se něco stalo. Měla bych jít zpátky."

"V kosmetickém oddělení?" Skutečně jsem začínala Jakea nenávidět, když se tak opovržlivě

zasmál. "Dokonce i tam bývají krizové situace?"

"Když lesk na rty volá," omluvně jsem navrhla. Nespěchala jsem do kanceláře kvůli tomu, abych

měla sex s Neilem. To by nebyl dobrý nápad. Naposledy to skončilo katastrofou. Ale už jsem

nedokázala dál sedět, vedle Jake a poslouchat ty jeho kecy a přitom si nevyrvat vlasy. "Právě teď

nás to dost tlačí. Chápeš, že? Na, tady máš deset dolarů za taxík -"

"Ne, v žádném případě si je nemůžu vzít," řekl Jake. Ani jednou za tu dobu, co se známe, mě nikdy

nedovolil za sebe zaplatit svůj podíl. Pravděpodobně se domníval, že dolary ženy mají menší

platnost než mužské dolary. "Běž zase získat kontrolu nad očními stíny."

Ignorovala jsem protesty řidiče, otevřela levá dvířka a přeběhla jsem mezi auty na chodník.

Pospíchala jsem směrem k naší budově. Když jsem si byla jistá, že jsem zmizela z Jakeova zorného

pole, zahnula jsem do Starbucks a objednala si latte s odtučněným mlékem a jeden ze sendvičů.

Zatímco jsem čekala na svou objednávku, dívala jsem se na telefon a uvažovala nad poslední

Neilovou zprávou.

To co mi říkal, mi přišlo hodně krotké ve srovnání s tím, co jsme prováděli v soukromí a když jsem

viděla ta slova napsaná na displeji telefonu, měli na mě stejný vliv, jako by mi je zašeptal do ucha.

Cítila jsem, jak mi tepe krev v klitorisu, a věděla jsem, že pokud na to nepřestanu myslet, budu mít

úplně promočené kalhotky. Přesto bych mu asi měla něco odepsat.

A pak si kleknu na kolena a budu z tvého ptáka sát svoji vlastní šťávu, napsala jsem a doufala, že

nikdo z ostatních zákazníků ta slova nezahlédne. No, pokud ano, bude to jejich chyba, pokud z toho

budou mít šok. Stejně by neměli cizím lidem koukat přes rameno.

Stiskla jsem odeslat, pak jsem se sama pro sebe zasmála a začala psát další zprávu: Sála bych tě,

dokud bys nevyvrcholil a pak bych spolkla tvoje semeno. Možná, že bych na chvíli mohla použít

tvého malého platinového přítele, zatímco bych to dělala.

Převzala jsem si svoji objednávku a zamířila zpátky do kanceláře. Doufala jsem, že moje krycí

historka pro Jakea byla neprůstřelná, protože oddělení kosmetiky mělo krizi už od prvního dne, co

jsem tam nastoupila. Prošla jsem kolem recepce a pohledem jsem zabloudila na prosklené dveře

vedoucí k Neilově kanceláři. Krysa. Neviděla jsem ho. Deja vzhlédla a já ji zamávala, jak jen to šlo,

protože jsem si v ruce nesla oběd.

Jen co jsem se usadila u svého stolu - no dobře, nebyl to můj stůl, do koutku stolu, který byl určený

jako můj - přišla mi další zpráva. Sama pro sebe jsem se zašklebila. Bylo tam jen jedno

slovo: Ježíši.

* * * *

Toho dne kolem deváté večer mi zazvonil telefon. Byl to Neil.

Nestydatě jsem si pro něj nastavila vlastní vyzváněcí melodii Leisure Suite od Feist. Jen co jsem tu

sexy skladbu uslyšela znít z mého telefonu, zvedla jsem se z obýváku a odešla do své ložnice a

zavřela dveře. Teprve pak jsem to zvedla.

Od jeho poslední textovky při obědě jsem o něm už neslyšela, takže jsem tušila, proč volá. "Haló?"

nevinně jsem zapředla.

"Ty malý drzý vtipálku, kvůli tobě jsem musel schovávat svoji erekci před celým oddělením

korektury fotografií."

"Omlouvám se, ale kdo to je?" zeptala jsem se se smíchem. "V oddělení korektury fotografií má

erekci mnoho chlapů, zatímco to řeší."

"Měl bych tě ohnout přes koleno," řekl s falešnou výhrůžkou, protože věděl, že něco takového by

pro mě nebyl trest.

"Hele, to ty jsi sis s tím začal," připomněla jsem mu.

"Že začal, jo? A rád bych to dokončil."

Podívala jsem se na svůj budík a povzdechla si. "Dnes večer nemůžu, ráno musím hrozně brzo

vstávat. Kromě toho, na víkend tu zůstáváš? Alespoň to mě trochu utěšuje."

"Ne, máš pravdu. Zítra toho mám taky hodně. Ale předpokládám, že máš na svém notebooku

Skype, že?"

Ach. Ach, bastard, chystá něco nezbedného.

"Jo." Sáhla jsem po svém notebooku a přitáhla si ho na postel. "Co navrhuješ?"

"Sejdeme se na Skypu za deset minut," nařídil. "Právě jsem ti na tvůj e-mail poslal svoje uživatelské

jméno."

Srdce se mi zachvělo. Dobře, spíš nějaká jiná část těla. "Ano, Pane."

"Za deset minut se uvidíme."

Zavěsila jsem a rozhlédla se po pokoji. Pro jistotu jsem zamkla dveře - sice to nebylo nezbytně

nutné, protože Holly ke mně nikdy bez zaklepání nevtrhla, ale i tak. Přece jenom, když budu mít

sex po internetu, je lepší předem udělat určité opatření, abych se cítila co nejpohodlněji. Pak jsem se

podívala na svoje pyžamo. I když ho mám ráda, musela jsem se převléct - nápis "Miluji svoje

žabičky" mi nepřišel jako nejvhodnější. V prádelníku jsem si našla sexy černé krajkové kalhotky a

oblékla si je. Pak jsem si přečísla vlasy a sedla jsem si na polštář. Rychle jsem si přejela rty leskem.

Na kompletní make-up jsem neměla dost času a navíc jsem byla dost unavená. Mimo to mi říkal, že

se mu líbím, ať vypadám jakkoli, takže jsem si to v duchu opakovala.

Když jsem si mezi nohy položila notebook, byla jsem šokovaná, jaký pohled mi kamera ukázala.

Připadala jsem si šíleně - bez make-upu a vlasy, které byly celý den stažené ho ohonu, taky nic moc.

Kamera mi z tohohle úhlu zabírala velkou část těla - rozevřená stehna, rozkrok zakrytý kalhotkami,

břicho, prsa, lesklé vlhké rty, kompletní balíček. Už jen při tom pomyšlení, jak mě takhle uvidí, ve

mně zvýšilo rozkoš.

Připojila jsem se na svůj e-mailový účet a pak zadala jeho jméno do Skypu. Během několika vteřin

byl kontakt vyhledán. Klikla jsem na "přijmout" a ikonu "videa", čímž jsem navázala spojení.

Uviděla jsem Neila, jak sedí na pohovce ve své ložnici. Svůj počítač měl podle všeho na stolku před

sebou. Na sobě měl ještě pořád košili a kalhoty, které měl v práci, i když už si sundal sako a vyhrnul

rukávy. Měl také brýle. Ještě nikdy jsem ho v brýlích neviděla. Vypadal v nich hrozně roztomile.

"No, vítej, Poindextre," dobírala jsem si. Jednu ruku jsem měla na břiše, těsně nad linií kalhotek,

druhou jsem měla položenou na stehně.

"Pro Krista, Sophie, takovýhle výhled může s člověkem pořádně zacvičit. Mělas mě předem

varovat." Zasmál se a posunul si brýle. "Neškádli mě tím. Z dnešních schůzek mě šíleně bolí hlava.

Za moudrost a zkušenosti stáří je nutné platit."

"Jsi čtyřicátník, ne osmdesátník," pokárala jsem ho. "Líbila se ti moje textovka?"

Natáhl se pro něco mimo záběr kamery. V ruce měl sklenici s jantarovým obsahem. Upil, vydal

pochvalný zvuk a pak odpověděl: "Jen pokud jsi tím sledovala záměr, abych celý den odolával

pokušení zavřít se na nějaké klidné místo a onanovat."

Zakřenila jsem. "Nezačínej s tím, nebo z toho nic nebude, ty špinavý staříku."

Napil se znovu ze sklenice a pak ji odložil. "Předpokládám, že jsi sama, že?"

"Jo. Předpokládám, že ty taky?" Trochu jsem pohnula hlavou v předstírání, že přes kameru budu

moci prozkoumat jeho pokoj.

"Sám, zamčené dveře. I když bych byl mnohem radši, kdybys tady byla i ty, než tam dole v čínské

čtvrti." Smutně se po mě podíval.

"No, ne každý si může dovolit bydlet na Páté Avenue," odfrkla jsem si. "Budeš se celou dobu

litovat, nebo si užijeme trochu sexu?"

Zašklebil se na mě, znovu se pohledně usadil na pohovce a natočil obrazovku tak, abych mu mohla

vidět do tváře. "V pořádku, proč ne... Pohraj si se svými bradavkami."

Zvedla jsem ruce k hrudníku. "Takhle?"

"Ještě žádné pevné dotyky. Žádné štípání. Budeš se sama sebe dráždit tak, jako bych tě dráždil já,"

nařídil.

"Počkat!" Vzpomněla jsem si na chladící gel, který jsem od něj obdržela v krabici s erotickými

pomůckami. Natáhla jsem se k nočnímu stolku, vytáhla zásuvku a vyndala malé pouzdro. "Možná

bych mohla tohle vyzkoušet."

"Výborný nápad," souhlasil s líným úsměvem.

Ponořila jsem do gelu pár prstů, nabrala ho na něj a pak si ho rozetřela kolem bradavky pravého

ňadra. Byla jsem v šoku, jak rychlé měl účinky. V okamžiku, kdy se dotkl mé kůže, cítila jsem, jako

by mi po kůži přejel záchvěv studeného vzduchu. Bradavka a její okolí se mi smrskla do tvrdého

vrcholku, na kterém mi naskočila husí kůže."

"Velmi pěkné," pochválil mě Neil a já zaměřila pozornost na své druhé prso, kde jsem zopakovala

stejný postup.

Kroužila jsem prsty kolem růžové bradavky v širokých kruzích, které jsem postupně zmenšovala.

Prsa jsem měla plné a těžké, bradavky napjaté, prakticky prosily o pozornost mých rukou. Jak jsem

si po prsou roztírala dlaněmi lepivý chladivý gel, sotva jsem popadala dech.

"Jaký je to pocit?" zeptal se a mě unikl nejistý povzdech. Obočí mu vylétlo nahoru. "Takže dobrý?"

"Výborný," zamumlala jsem. "Obvykle se sama sebe takto nedotýkám. Nikdy jsem to nedělala."

"Tomu se dá jen hodně těžko uvěřit." Natáhl se ke svému poklopu a zatáhl za zip. "Vzhledem k

tomu, co jsi v hotelu prováděla."

Netrpělivě jsem vydechla a přejížděla si prsty po spodní části svého prsa. "Tohle nemyslím.

Většinou jsem mířila přímo dolů na jih."

"Aha." Z boxerek vytáhl penis. Byl již téměř vzpřímený díky nastupující erekci a pomalu si ho

hladil.

Zrychloval se mi puls. Už jsem dříve viděla některé své partnery onanovat. Otočil se přímo ke mně.

Bylo to šokující a hrozně intimní sledovat při tom muže, aniž bych se mohla dotknout. To se

normálně dělá, jen když člověk sleduje na internetu porno. Nikdo jiný však připojený nebyl, když

mě pozoroval.

"Sundej si kalhotky," řekl a rukou stále pracoval na svém nástroji. "Dovol mi, abych tě viděl celou."

S obrovskou nechutí jsem nechala ruce klesnout ze svých bolavých ňader k černé krajce. Pomalu

jsem si ji shrnovala ze zadku, přes své pokrčené nohy na kolena a pak až dolů. Věděla jsem, že jsem

dole úplně mokrá a že mi pravděpodobně přikáže, abych roztáhla nohy tak, jako jsem je měla

předtím.

Spokojeně si povzdechl. "Skvěle. Přesně tohle jsem si celý den představoval. Hrozně rád bych tě

teď cítil."

"Já cítím sama sebe," škádlila jsem ho, když jsem si dala dva prsty do svého otvoru mezi nohami,

jen trošku.

"To vidím." Napůl se líně usmál a rukou stále klouzal nahoru a dolů po svém již tak obrovském

penisu.

"Chci tě," zakňučela jsem, zatímco jsem rukou kroužila po svém klitorisu. "Abys věděl, je to

naprosto nefér."

"Neměla jsi dneska vlasy stažené dozadu?" náhle se zeptal.

"J-jo." Proč se na to ptá?

"Vem si gumičku," řekl, zatímco ruka ustala v pohybu. "Něco zkusíme."

Sáhla jsem na noční stolek a zvedla gumičku. Podržela jsem ji tak, aby ji mohl vidět. "Co přesně s

ní budeme dělat?"

"Radši bych tě chtěl mít u sebe, ale vzhledem k tomu, že dneska v noci to nejde, uděláme tohle,"

řekl tichým hlasem s temným příslibem, že se stane něco neuvěřitelného. Vezmi si ji mezi dva prsty

a natáhni ji."

Udělala jsem přesně to, co přikázal a do mysli se mi náhle vplížila rozechvělá myšlenka. "Myslím,

že tuším, co se bude dít dál."

"Věříš mi?" zeptal se tónem, při kterém jsem si zvykla ho poslouchat.

"Ano, Pane," odpověděla jsem.

"Přilož si gumičku ke stehnu a pomocí druhé ruky ji natáhni tak, aby práskla.

Polkla jsem a přiložila jsem si nataženou gumičku k horní části stehna. Neil mě nahlas napomenul.

"Tam ne, dovnitř."

Zhluboka jsem se nadechla a přemístila ruku. Ruku s napnutou gumičkou jsem si přiložila na vnitřní

stranu stehna, těsně nad svoji kočičku. Pak jsem ji natáhla druhou rukou. V duchu jsem počítala do

tří a pustila ji. Na kůži jsem po dopadu ucítila palčivou bolest, ale nic, co by nešlo vydržet.

"Ach, Sophie, zklamala jsi mě," pokáral mě Neil. "Silněji. Nech mě podívat se, jak ti tam po ní

zůstane stopa."

Zakňourala jsem na protest, ale natáhla jsem ji znovu, tentokrát víc, téměř na doraz. Když dopadla

na moji kůži, vyjekla jsem překvapením a sledovala, jak mi na kůži vzniká růžová proužka s

šokujícíma okraji bílé barvy.

"Velmi dobře." Neil si hladil penis, přetahoval si přes špičku předkožku tam a zpátky a dál mě

sledoval. "A teď ještě jednou, ale tentokrát zamiř přímo na klitoris."

"Zbláznil ses?" nevěřícně jsem se zasmála. "Ty chceš, aby se můj klitoris seznámil s gumičkou?"

"Kdybych tam byl, udělal bych ti to," řekl opět omluvně. "Pokud ti to přijde lepší, můžu ti to

přikázat."

"To bude bolet jako svině," podotkla jsem.

"Ano, máš pravdu," souhlasil. "Ale nikdy jsme ještě neudělali nic, co by se ti nelíbilo, že?"

"Ne," nevrle jsem přiznala. Ke svému zděšení jsem cítila, jak se mi rozbušilo srdce při pomyšlení

na štiplavou bolest, kterou si tím způsobím. K čertu s ním, že mě tak dobře zná.

"Takže udělej, co jsem ti řekl," varoval mě. "Jinak tě nepřehnu přes koleno. Jak podivně ta hrozba

může znít?"

Zasmála jsem se a nadechla se, když jsem si gumičku umístila nad svůj pahorek. "Takhle?"

"Ne, samozřejmě, že ne. Doširoka se roztáhni."

Dvěma prsty, kterými jsem roztahovala gumičku, jsem si zároveň od sebe oddělila stydké pysky,

čímž jsem naplno odhalila svůj naběhlý klitoris. Přestala jsem v dalších pohybech a zatajila dech.

"A je to. Není to tak zlé, že?" Sáhl po sklenici a zhluboka se napil.

Posunula jsem své boky a děsila mě představa bolesti, která uvnitř mě za chvíli vybuchne.

"Myslela jsem, že bychom neměli být opilí, když tohle děláme."

"Vzhledem k tomu, že ti fyzicky nic nedělám a ty jsi střízlivá, myslím, že to nevadí."

Kývl na mě. "Udělej to."

Zadržela jsem. Věděla jsem, jaké to bylo. Bíle orámovaný šrám na mém stehnu jsem měla jako

důkaz. Jak to dokážu?

"Sophie." Bylo to varování. Očekávala jsem, že mi to jako Pán přikáže. Zaplavilo mě vzrušení.

Když jsme spolu, dokážu pro něj udělat cokoli. A věděla jsem, že jen díky jemu je to ještě žhavější.

Vydala jsem bezmocný výkřik strachu, když jsem gumičku napružila a pustila. Tvrdě dopadla na

můj nalitý klitoris. Výsledkem by šok a obrovská bolest, díky které jsem lapala po dechu a zakryla

si ho rukou.

"Ne, ne." řekl mi. "Nehýbej se. Nech nohy roztažené."

Chtěla jsem si je přitisknout k sobě, abych zmírnila hořící pocit bolesti. Tím, že mě donutil nechat

je od sebe, prodloužila se doba bolesti a kupodivu i zvýšila intenzita potěšení z bolesti.

"Znovu," nařídil.

Podruhé to bylo o hodně těžší. Věděla jsem, jaké to bylo, jak ostré bylo bodnutí, jak bolest

přetrvávala. Ale také jsem věděla, že bude následovat potěšení, objeví se stopy doteku bolesti na

kůži na mém již tak zmučeném tělu. Znovu jsem natáhla pružnou gumičku a snažila se při tom

zadržet bolestivý výkřik za sevřenými rty. Vydral se ze mě nakonec jen slabý vysoce posazený

neartikulovaný zvuk.

"Chceš se dotknout sama sebe, že?" zeptal se. "Chceš si tam dolů dát ruku a zmírnit jí bolest."

"Ano, Pane," supěla jsem. Musela jsem skutečně sebrat všechnu svoji sílu, abych tam dolů

nezabloudila prsty.

"Dobře, dovolím ti to. Pak až řeknu, přestaneš."

Konečky prstů jsem si stiskla klitoris a zasténala úlevou, když jsem si ho pomalými uklidňujícími

kroužky mnula. Intenzivní bolest se postupně změnila na podivně otupující, možná díky tomu, že

samotný můj dotek mě vzrušoval. Brzy stopy bolesti vybledly úplně a prsty našly svoje tempo,

takže jsem cítila, jak je mi úžasně. Trochu jsem nadzvedla boky a přirážela jimi proti své ruce.

"Myslím, že o to by stačilo." Při zvuku Neilova hlasu jsem otevřela oči. Ani nevím, kdy jsem je

vlastně zavřela. Neochotně jsem vytáhla prsty.

"Chceš pokračovat, Sophie?" zeptal se. Nedokázala jsem odtrhnout oči od obrazovky, na které jsem

viděla jeho penis. Cítila jsem se úplně prázdná. Byla to šílená představa, že budu muset čekat až do

konce týdne, přičemž spolu pracujeme ve stejné budově, kde se však nemůžeme navzájem dotýkat...

Chtělo se mi brečet. Místo toho jsem zakňučela: "Ano, Pane."

"Dobře. Takže další tři rány gumičkou, takže celkem pět. Pak bych řekl, že si to zasloužíš." Na tváři

měl zlomyslný úsměv a moje kunda se sevřela v očekávání bolesti.

Pobouřeně jsem vypískla. "Pět! Proč ne jen dvě, takže by to byly dohromady čtyři?"

"Proč ne víc o čtyři, celkem šest?" zeptal se se zvednutým obočím.

Podívala jsem se stranou, abych mohla dát oči v sloup a zasmála se. Skutečně, hrozně moc jsem ho

chtěla odmítnout, vzbouřit se proti příkazu, který se mi nelíbil, ale zároveň... chtěla jsem udělat, co

řekl. Skutečně jsem to zbožňovala, když mi rozkazoval.

"Fajn," zamumlala jsem. "Další tři."

Zhluboka jsem se nadechla, umístila gumičku na místo, natáhla ji a čekala na jeho pokyn.

"Nikdy nepochopíš, jak strašně moc tě chci." Pohladil si svoji erekci, zmáčkl si hlavičku penisu a

pak po něm pomalu přejížděl.

"Myslím, že můžu," funěla jsem a olízla si rty. Měla jsem pocit, že mám všechny části těla bolavé a

oteklé, od rtů přes ňadra až ke kundě. Čekala jsem na pokyn a věděla jsem, že ho nedostanu, dokud

nebude připravený.

Přemýšlela jsem, co by udělal, kdybych "náhodou" nechala sklouznout ze rtů gumičku. Řekl by mi,

že se nebudu moci udělat? A mohla bych se udělat, kdyby mi to zakázal? Nebo by mi nějaká šílená

část mého mozku díky jeho zákazu zabránila dosáhnout orgasmu. Protože jsem to upřímně netušila,

dostala jsem trochu strach. Díky tomu jsem byla ještě vzrušenější.

Můj bože, on má pravdu. Skutečně mi vzrušuje to, že jsem submisivní.

"Chci cítit tvoji broskvičku, nabrat tvoji šťávu na svoje prsty." Zhluboka se nadechl. "A na svůj

penis."

Klitoris mi pulsoval krví. Hlas se mi chvěl. Já to chci taky. Chci, abys mě naplnil. Oblékl si mě."

Věnoval mi pomalý, tajemný úsměv a pak řekl. "Udělej to."

Když se gumička napružila a pak práskla, schytala jsem přímý úder do klitorisu a celým tělem se mi

rozběhly šoky z bolesti ostré jako břitva.

"To byla jedna," připomněl mi Neil. "Jsi mokrá?"

"Vlhkost ze mě ukapává, Pane." Bože, chtěla jsem být u něho, na kolenou ho prosit, abych mohla

sát jeho penis.

"Ukaž se mi," naléhal a rukou mi naznačoval rychlost, když jsem se roztáhla a dva své prsty

vsunula do své mokré broskvičky. Vytáhla jsem je a jako důkaz své touhy jsem vlhké prsty dala pře

modré světlo obrazovky počítače.

"Chtěl bych tě ochutnat. Udělej to pro mě, Sophie. Ochutnej se." Svými prsty jsem vklouzla mezi

rty a čirým hrdelním sténáním jsem je cucala. "Jednou mi kdosi řekl, že chutnám jako ananas,"

nahlas jsem uvažovala. "Nesouhlasím s tím."

"Ani já ne." Při té poznámce zněl skoro uraženě. "Kdybych chtěl ananas, dal bych si ananas. Když

si chci dát kočičku, tak dávám přednost tomu, aby jako kočička chutnala. A tvoje je fantastická."

"Ach bože," otřásla jsem se. "Možná se udělám jen ze zvuku Vašeho hlasu."

"Raději ne. A teď je, myslím, na řadě další úder."

Tentokrát jsem si neubránila výkřiku. Moje tělo bylo v jednom ohni, chtěla jsem, aby se mě dotkl,

zatímco jsem se děsila té bolesti. A to měl následovat ještě jeden. Neil mi ukázal záběr na ruce, kdy

si rychle rozepínal knoflíky košile. "Až to přijde, chci, aby sis vzpomněla, díky komu se tak cítíš.

Kdo za to může?"

"Vy, Pane," vydechla jsem. Potřebovala jsem to. Musela jsem to dostat. Udělala bych cokoli, co by

řekl. "Vy jste mě připravil. Vy jste mě přivedl k vyvrcholení. Právě Vy."

"Ještě jeden úder a pak tě nechám vyvrcholit," slíbil a jeho hlas jako by mě hladil po všech

nervových zakončeních. "Ještě jeden."

Znovu jsem gumičku napjala a nechala dopadnout. Celým tělem mi projela bolest, ale ten dopad

pružné gumy mě zároveň vystřel na okraj propasti. Moje zaťatá kočička vydávala nestoudné zvuky,

boky se mi nadzvedávaly a hledaly jeho tělo, i když tam nebyl. Cítila jsem v sobě směs zimnice z

bolesti a horkostí z rozkoše. Schoulila jsem se na posteli a sténala jsem. Věděla jsem, že moje

broskvička pulzuje rozkoší, pánví přirážím k matraci a můj klitoris má rubínově červenou barvu,

kterou získal díky vzrušení a šoku. Svalila jsem se zpátky do polštáře, příliš vyčerpaná, než abych si

byla schopna z koutků očí otřít slzy vděčné úlevy. Sledovala jsem obrazovku počítače a byla

fascinována, když jsem uviděla, jak Neil sténá, tře si penis a na břicho se mu přes konečky prstů

přelévá semeno.

Sotva jsem se dokázala pohnout. Klitoris i stydké pysky pulsovaly, a když jsem si po nich přejela,

cítila jsem tam horké nateklé pozůstatky šrámů, které v tenké čáře pokračovaly až do mých

nejintimnějších nejjemnějších částí těla. A kdyby mi to nařídil, zvládla bych i dalších pět úderů.

Deset. Možná, že bylo dobře, že znal moje vlastní limity a příliš na ně netlačil.

Protože sama sobě v tom věřit nemůžu.

* * * *

Druhý den ráno, v práci, jsem právě na vnitřní straně ruce zkoušela rtěnku s včelím voskem, když

India strčila hlavu dovnitř.

"Vy všichni, pojďte sem." Něco v tónu jejího hlasu mě dostalo do stavu nejvyšší pohotovosti.

Podívala jsem se na Jessicu. "Co se děje?"

"Nemám tušení." Ale už i ona vstala a mířila ke dveřím. Všichni jsme se shromáždili v hlavní

zasedací místnosti. S Jessicou jsme se postavily na prázdné místo u zdi. Rudy stál uprostřed

místnosti a s nečitelným výrazem v obličeji si prohlížel všechny shromážděné. "Doufám, že už jsou

všichni tady," hlasitě promluvil do tichého šelestu v místnosti. "Protože se jedná o důležité

oznámení."

Neil stál v hlavní uličce, která se táhla středem místnosti. Na sobě měl elegantní černé sako, pod

ním šedou košili s rozepnutým límečkem a díval se, jak sem ze schodiště a přilehlých kanceláří

přichází poslední opozdilci. Počkal, až dorazili do místnosti a pak nás oslovil.

"Chci vám všem poděkovat za fantastickou práci, kterou odvádíte. Jsem skutečně ohromen tím, jak

jste zvládli přizpůsobit všem změnám, které zde probíhají. Vzhledem k tomu, co jste již všechno

zvládli, věřím, že stejně dobře zvládnete i změny, které nás v budoucnu očekávají. Bohužel, v

jednom důležitém aspektu se móda příliš nemění. Mnozí z vás úzce spolupracují s Rudym. Znáte

jeho pracovní historii, od oblečení až po žurnalistiku. On sám ví lépe než většina z vás, jak těžké

může být přijmout nové myšlenky. Takže jsem se rozhodl v této záležitosti věřit jeho názoru a

doufám, že se to podaří."

Všimla jsem si, jak Rudyho tváří, i když jen krátce, problikl náznak zlosti. Něco se děje.

Neil pokračoval: "Jako jeden z vedoucích módních časopisů má Porteras možnost zavádět některé

změny v oblasti, kterou je potřeba změnit. Z toho důvodu v našem únorovém a všech dalších číslech

nebudou zobrazovány a propagovány věci z chlupů, kůže a produkty, které nelze označit jako bez

krutosti ke zvířatům. A též nebude zaměstnávat žádné designéry, kteří tyto věci používají."

Po místnosti se začal ozývat šelest šepotu a překvapení. Rudy si hlasitě odkašlal a počkal, až všichni

utichneme. "Pan Elwood ještě neskončil."

Zavládlo naprosté ticho.

"Jak jsem říkal," Neil přejel celou místnost autoritativním pohledem, "Porteras se vydá cestou "bez

krutosti." Jednotlivé oddělení v nejbližších dnech dostanou písemné informace, kde budou uvedeny

jednotlivé detaily změny firemní politiky, nicméně dá se říct, že u většiny se bude jednat o opatření,

které lze vydedukovat zdravým rozumem. Jedná se o důvěrné informace, takže si dejte pozor s

jejich ventilováním na veřejnosti. Nechci k tomuto tématu vidět žádné blogy, tweety ani žádné

anonymní tipy na internetu, které by pocházeli z řad zaměstnanců. V opačném případě se mi budete

osobně zodpovídat. Pokud se ta zpráva dostane ven dřív, než ji oficiálně oznámíme, budu nucen

provést ve všech odděleních osobní vyšetřování."

Když Neil domluvil, ozvalo se souhlasné bručení. Poté, co jsme se začali utišovat, Rudy znovu

promluvil. "Potřebuji mluvit s Jakem Kirchnerem a Rosie Bell, všichni ostatní se můžete vrátit do

práce. Později se vám ozvu."

Neil se rozhlédl po místnosti a vyhledal mě pohledem. Když se naše oči setkaly, pečlivě jsem si

hlídala svůj výraz. Doufala jsem, že nezaznamenal, jak jsem předtím měla otevřená ústa šokem z

prohlášení. Věnoval mi rychlý uklidňující úsměv a pak se otočil, aby si promluvil s ženou z

oddělení editace, která se k němu blížila.

Do oddělení kosmetiky jsem se vrátila na ztuhlých nohách.

"To nemůže být pravda," prohlásila Jessica, která se vracela se mnou. India už dorazila před námi a

seděla zhroucená nad stolem s hlavou v dlaních.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Chci říct, tušila jsem, že se něco stane, ale ne tak extrémního.

"Nemyslela jsem si, že by ve skutečnosti -"

"Pošle časopis ke dnu?" India se žalostně zasmála. "Nezáleží mu na tom, co se s Porterasem stane.

Jsou to pro něj jen drobné."

"Ale ta potenciální možnost zisku..." Nedovedla jsem si představit, že Neil nevidí, jak obrovskou

možnost investice zahazuje.

Dělá to pro to, aby potěšil Emmu?"

V myšlenkách jsem se vrátila zpátky k tomu, co Jake říkal, že Porteras dohasíná jako umírající

hvězda. Stejný výraz zoufalství jsem teď viděla v tváři Indie.

"Slibuji, že vám dámy dám vynikající reference," slíbila mě a Jessice. Pak sáhla pod stůl a vytáhla

láhev. Gran Patron Platinum. U stolu byla palma v květináči, sáhla za ní, vyndala skleničku a kopla

do sebe panáka. "Na co si připijeme?"

Skutečně to vypadalo, že jdeme ke dnu. Porteras narazil na ledovec a klesal. Otázkou zůstává, jestli

s námi zůstane kapitán na palubě.