S úlekem
jsem se probudil, posadil se na posteli, zpocený a můj pták byl v mých
boxerkách tak zatraceně tvrdej. Moje ruka byla vedle mě, hledala Mol, ale místo
po mé levici bylo prázdné. Oh, jo. Odešla, a byla to moje třetí noc u strýce …
mně samotného.
Rozhlédl
jsem se po neznámém pokoji, očima jsem zalétl na hodiny vedle mě – tři hodiny
ráno. Do prdele. Moje myšlenky byly okamžitě u mojí holky, věděl jsem, že už
bude vzhůru a prožívat její den v Oxfordu.
Postrádala mě? Chtěla se vrátit domů?
Padl jsem
zpět na matraci, zasténal jsem a zavřel oči, ale přehrávání obrázků z mého
snu bylo pomalé mučení, pokušení – byl jsem přerušen ze svého spánku příliš
brzy. Chtěl jsem, aby vzpomínky na milování se svou holkou byly skutečné, chtěl
jsem ještě jednou cítit, jaké by to bylo být uvnitř ní, hruď na hruď, houpající
se společně, ruce propletené… ztracený v ní … zachraňovaný jí.
Zavřel jsem
oči, vzpomínky do mě udeřily jako zasraný kamion, ale objal jsem je. Chtěl jsem
si pamatovat…
„Romeo, co děláš? Večírek… právě jsi vyhrál
mistrovství jihovýchodní divize, měl bys být s týmem…“ Zafuněla mi Molly
do vlasů, když jsem jí držel proti zdi v mém pokoji. Jakmile se dveře
zabouchly, začal jsem jí stahovat kalhotky.
Zvedl jsem jí sukni od šatů a obalil si její
nohy kolem pasu. „Měli mě celý den v té zkurvené přehlídce, ukazujíc mě
přes celé město. Tisk slyšel všechno, co jsem musel říct. Teď je to o tobě a o mě
a potopení mého ptáka do téhle sladké malé kundičky,“ řekl jsem pomalu, vzal
jsem ruku a kmitl prstem přes její klitoris.
„Rome!“
Sklouzl jsem
zpět do reality a zasténal potřebou, sáhl jsem dolů, pohladil se po ptákovi,
snažil jsem si na vše vzpomenout: jaký to byl pocit, být blízko mé holky, jak
vypadala její tvář v měsíčním světle, když jsem do ní vrazil proti té zdi.
Byl jsem zasraně zoufalý, hledajíc nějaké spojení s časem, kdy věci nebyly
tak v prdeli…
Osvobodil jsem mýho ptáka z džínů a
vedl ho přímo do Molina horkého centra. „Jsi připravená, bejby? Jsi připravená
pro mě?“
„Ano!“
Přeběhl jsem špičkou kolem její teplé dírky,
škádlil jí, cítil jsem, jak se stáhla frustrací.
„Mmm… jen prostě možná musím počkat, dokud
to nebudeš potřebovat o trošku víc.“
„Rome! Ne! Prosím…“
Usmál jsem se, když naklonila boky právě ve
chvíli, kdy jsem dosáhl její ho vchodu, a s jedním rychlým přiražením jsem
se zatlačil přímo až po kořen.
Kriste, byl to tak dobrý pocit.
Molly mě sevřela na zátylku, když jsem jí
líbal podél krku a po napuchnutých prsou. „Do prdele, bejby, jsi tak těsná.“
„Tvrději, Rome, tvrději,…“ žadonila.
Dal jsem jí, co potřebovala, a bušil jsem do
ní proti zdi, rytmické údery jejích zad o sádrokartonovou desku se ozývaly
s každým tahem.
„Ugh… Rome… já… já - “ její věta byla
přerušená, když vykřikla proti mému krku, její těsný kanálek ždímal můj penis.
„Mol…! Mol!“ zaskřehotal jsem, když jsem se
udělal, sevřel jsem nohy mojí holky a držel jí nad podlahou mým tělem.
Molly se odtáhla a zazářila na mě svým
úsměvem. „Měli bychom se teď dostat zpátky na večírek. Lidé se budou divit, kde
jsme.“ S úsměvem nazpátek jsem řekl, „Fajn,“ a naklonil jsem se, abych jí
zašeptal do ucha, „ale nechej si sundané kalhotky. Je tu víc zdí, které chci
vyzkoušet…“
Zíral jsem
do stropu, rychle dýchal se semenem na svém břiše, a cítil jsem, jak zatracená
slza sklouzla z mého oka. Nemohl jsem dostat zpátky ten pocit uspokojení,
onanoval jsem uprostřed noci jako zoufalý blázen jen proto, abych se cítil ani
o kousek blíž tomu, co jsme sdíleli.
Co jsme Moll
a já sdíleli, nikdy nebylo jen šukání, nikdy to nebylo jen milování. Bylo to
zasraně život-měnící, život-utvrzující, a strach se usadil v mé hrudi při
myšlence, že bych to nikdy neměl zpátky.
Jo, způsob,
jak jsme šukali, byl drsný, intenzivní, ale nedělalo to spojení o něco méně
skutečné. Ve skutečnosti to bylo úplně naopak.
V těchto
momentech jsme byli přesně těmi, kterými jsme měli být a beze studu jsme
odhalovali tuhle stránku sebe samých tomu druhému. Zapadali jsme jako zatracené
puzzle.
Cítil jsem
se, jako bych si dal ránu do hrudi místo prožívání šťastných vzpomínek. Posadil
jsem se zpříma, kývl nohami z postele a spustil hlavu do dlaní. Můj
slib daný mé holce mi vířil v hlavě. Ujistím se, že dostaneme naše šťastně
až na věky… Jako peklo jsem to udělal.
Dostala
zkurvenou noční můru a ona – ne, my jsme byli pořád uvízlí v tomhle
zatraceném pekle.
Šel jsem do
koupelny, zapnul sprchu a nechal padat horkou vodu na mou hlavu. Popadl jsem
mýdlo, běžel jím po kůži, zírajíc na tetování na mém boku. „Jednoho dne.“
Myslel jsem zpátky na den, kdy jsem si ho nechal udělat – den, kdy jsem řekl
mému tátovi, že jsem dostal fotbalové stipendium na Alabamskou universitu a na
konci školního roku opustím domov. Chystal jsem se hrát za Tidy. Byl to
nejšťastnější den mého života nebo býval, dokud jsem nepotkal Mol. Tohle
tetování byl symbol mé svobody, mého záměru dostat se sakra pryč.
Vypnul jsem
sprchu, zabalil se do ručníku a šel se posadit na postel. Hodiny teď ukazovaly
čtyři hodiny ráno.
Uběhla
jediná mizerná hodina.
Natáhl jsem
se pro telefon, našel jsem jediné číslo, které bylo dobré znát.
Lehl jsem si
zpátky na postel, poslouchal jsem úvodní hlasovou zprávu, která mi dělala
společnost téměř většinu nocí, a pak jsem promluvil:
„Ahoj, bejby, právě jsem myslel, že bych ti
zavolal. Jsou čtyři hodiny ráno a nemůžu spát… znova. Zdálo se mi dneska
v noci o tobě… Bože, chybíš mi. Být pryč od tebe mě zabíjí. Vrať se,
Shakespearová. Potřebuju tě. Mám pocit, že se zblázním. Zítra jsou Vánoce, do
prdele. Měla bys být tady, jak jsme plánovali, jen být se mnou, ne
v zatracené Anglii sama. Pokud ještě nemůžeš mluvit, dobře, jen mi dej
vědět, že jsi v pořádku, sms, email, prostě cokoliv - “
Dlouhý tón
mě přerušil, říkajíc mi, že čas vypršel. Odhodil jsem telefon na podlahu,
položil se, zavřel oči a nechal víc vzpomínek, aby mě roztrhaly na cucky.
Ďakujem
OdpovědětVymazat