Měl jsem
pravdu, že se mám vrátit zpátky do Tuscaloosy. Bylo to sice už den po Vánocích,
ale stejně bych zkazil většinu prázdnin tetě, strejdovi i Ally. Na Štědrý den
jsem dostal zprávy, že máma byla propuštěná bez obvinění za její napadení Molly
v nemocnici – soudní zákaz a nápravní program – byly jediný její tresty –
to bylo kurva úplně na hlavu. Ta zpráva mě tak zatraceně naštvala, že jsem
nemohl sedět při večeři u stolu, slavit veselé vánoce, když se moje máma
vyvlíkla ze svých trestných činů a na vrchol toho všeho jsem ještě neslyšel nic
od mojí holky.
Strejda Gabe
se snažil pomoct, ptal se na to, že máma byla důvod, proč Molly potratila a
proč za to nebyla odpovědná? Ale ve skutečnosti moje máma nikdy nevěděla, že
Molly byla vůběc těhotná, když se spolu hádaly, a když došlo k protržení
placenty po pádu na stůl po tom, co jí máma udeřila. Molly nepodala obvinění za
napadení, byla příliš zaneprázdněná truchlením, aby se vůbec starala.
Takže tady
jsem byl, hnal jsem se po dálnici zpátky do Tuscaloosy, otřesený
z nedostatku trestu pro mou mámu a děsil jsem se tréninku s Tidy na
mistrovství, který začínal zítra, a skutečnosti, že budu muset čelit všem svým
spoluhráčům.
Po hodině
jsem zajel na známé parkoviště a Luke už na mě čekal u hlavního vchodu –
potetovaný od jeho oholené hlavy až po prsty na nohou. Vstal, když jsem
vstoupil, potřásl mi rukou a prohlásil, „Rome, je mi to tak líto, chlape… Viděl jsem to ve zprávách. Nevím, co ti sakra
říct.“
Poplácal
jsem ho po zádech a ztěžka polkl, odpověděl jsem, „Já vím, chlape. Díky.“
Ukázal jsem na černý polstrovaný stůl, všechno bylo správně nastaveno a zeptal
jsem se, „Jsme připraveni?“ Ukázal jsem rukou na křeslo a Luke mi ukázal
zdvižený palec nahoru, zabývající se přípravou pistole a inkoustu, když jsem si
shrnul košili přes hlavu a posadil se, čelist pevně zatnutou.
Posadil se
vedle mě a zeptal se, „Takže co máme vybráno?“
„Andělská
křídla, ty bílá, dost velká na to, aby pokryla většinu mé hrudi a trupu.“ Luke
se odmlčel, pak chápavě přikývl a začal s naznačováním na mé kůži, když
jsem zastavil jeho ruku, chytil ho za zápěstí a podíval se mu zpříma do očí.
„Uděláš to jako kurevsky nejlepší práci,
kterou jsi kdy udělal. Moje předchozí tetování budou nic ve srovnání
s tím. Jakákoliv práce, kterou jsi kdy předtím udělal, bude nic ve
srovnání s tím, rozumíš mi?“
„Rozumím ti.
Slibuji, Rome, budou to pravé.“
Vycítil jsem
jeho upřímnost, uvolnil jeho ruku a o hodinu později byl vypracovaný obrys.
„Do toho,
chlape, zkontroluj to.“ Když jsem si stoupnul před zrcadlo, nemohl jsem
promluvit. Křídla byla přesně to pravé, perfektní pocta našemu dítěti – dvě
velká křídla začínala na mé hrudi a každá špička končila nízko na mých břišních
svalech. Souhlasně jsem kývl na Luka a posadil se zpátky do křesla, bzučení
pistole řvalo v tiché místnosti.
„Bude to
trvat celé přibližně osm hodin. Uděláme půlku dneska, pak to dokončíme zítra,
když budeš chtít,“ řekl Luke, držel pistoly těsně nad mým břichem, a čekal na
mojí odpověď.
„Ne,“ řekl
jsem drsně. „Začneme a skončíme dneska.“
Luke se
zamračil. „Sakra, chlape, to je moc. Tvoje tělo by se mohlo dostat do šoku.
Budeme pokrývat nějaké zatraceně bolestivé oblasti.“
„Na to úplně
seru. Uděláme to dneska,“ zavrčel jsem, můj hlas vyšel příliš tvrdě.
Luke byl
přítel a nezasloužil si můj na hovno postoj, ale potřeboval jsem to, potřeboval
jsem si to nechat udělat.
„Střelo,
chlape, bolest - “
„Je to, co
chci! Teď, jdeš to udělat nebo si budu muset najít někoho jiného, kdo bude
chtít? Platím ti sakra hodně peněz, abych dostal tohle jedno co nejdříve, ale
věř mi, to se může změnit.“
Povzdechl si
a odpověděl, „Máš to mít, chlape. Ale neříkej, že jsem tě nevaroval. Dej mi
vědět, kdybys chtěl v jakémkoliv místě zastavit.“
„Nebudu.“
V minutě,
kdy se pistole dotkla mojí kůže, jsem zavřel oči. Bolest za to stála.
Molly vydržela
tak moc zasrané bolesti, bylo jedině správné, že jsem to udělal taky a náš
andílek… náš andílek si to zasloužil. Zasloužil si, abych si ho pamatoval.
„Rome,
chlape! Už jsi mi omdlel nebo co?“
Přitáhnutý
zpátky do reality jsem sebou cuknul z toho, jak bylo moje tělo napjaté a
rozedřené až do živého, podíval jsem se na Luka a zeptal se, „Co?“
„Skončili
jsme. Jsi v pořádku?“
Přejel jsem
si rukou po tváři a řekl jsem, „Jo, kurva, vypnul jsem.“
„Já vím!
Chceš se podívat předtím, než to zakryju?“
Zhluboka
jsem se nadechnul, přikývl jsem a pomalu se dostal ze stolu, přistoupil jsem k
vysokému zrcadlu, nohy jsem měl slabé jako peklo z toho, čím vším si moje
tělo prošlo.
Tentokrát,
když jsem uviděl své nové tetování, tu nebylo žádné ostré řezání při nádechu,
žádné opakující se bolestivé vzpomínky nebo slzy. Křídla připomínající našeho
ztraceného andílka měly být na mé hrudi, naše dítě mělo být připomínáno. Prošel
jsem si bolestí, abych v prvé řadě odčinil své selhání jako táta.
„Jsou dobrý,
chlape?“ zeptal se Luke zpoza mě.
Otočil jsem
se a potřásl jeho rukou a odpověděl jsem, „Jsou zasraně perfektní… prostě… nad
očekávání.“
*****
Později
večer jsem stál u dveří na místě, které jsem už nikdy ve svém životě nechtěl
vidět. Příliš mnoho vzpomínek – starých a nových – na mě zaútočilo, když jsem
otevřel přední dveře, a první věc, které jsem si všiml, byla, jak holé a
studené bylo místo bez obvyklých starožitností a uměleckých děl vystavovaných
pyšně a nápadně.
Kroky se
ozývaly v hale. Právník mého táty byl u vstupu do pracovny, ukazoval mi,
abych šel dovnitř.
Když jsem
vešel do pracovny, táta seděl za jeho stolem, neupravený a vypadal starší než
na jeho věk. Vzhlédl, když jsem vstoupil a vypustil krátký, hořký smích –
dokonce ani pád na dno nezměnil toho parchanta.
„Takže tě
pustili ven na kauci?“ pronesl jsem pomalu a posadil se.
Pokrčil
rameny a odpověděl, „Zaplatil jsem za to posledními penězi z podílu
společnosti, ale nedělej si starosti, synu, dost brzo půjdu do vězení … a
všechno kvůli tomu, že jsi byl zasraně tvrdohlavý, abys udělal to, co ti bylo
řečeno.“
Naklonil
jsem se dopředu a zasyčel, „Zasloužíš si shnít ve studené cele. Zabil jsi moje
dítě, ty sadistický hajzle. Máš štěstí, že jsem nezabil tvou zlou prdel. Ty jsi
pral peníze. Všechno je to na tobě!“
„Wow, Romeo,
prostě můžu cítit tu lásku otce se synem,“ odpověděl suše. Téměř jsem si musel
sednout na ruce, abych se zastavil od toho, abych srazil toho hajzla. Ačkoliv
jsem neměl v úmyslu ho praštit.
Nechtěl jsem
nic, co by se dostalo do cesty jeho přesvědčení.
„Co se stalo
s Prince Oil? S Blairovými?“
„Společnost
je ve správě. Blairovi pravděpodobně budou muset vyhlásit bankrot.“ Otočil ke
mně svoje naprosto chladné oči. „Vsadím se, že tě to dělá šťastným, co?
„A máma? Kde
je? Ničí další životy?“ zeptal jsem se, ignoroval jsem jeho zasranej tón.
Odmítavě mě
odmávl rukou. „Opustila město. Nevrátí se.“
„Měla by
taky hnít ve vězení!“ V téhle chvíli vstoupil do pracovny právník,
ukončujíc tak naší konverzaci, sedl si přede mě a posunul přede mě smlouvu. „Od
tohohle dne zpřetrháš všechny vazby od svých rodičů. To zahrnuje jakékoliv
dědictví jejich bohatství – nebo toho co zbude po splacení dluhů, a jejich
majetku.“
„Ujednáno!“
odpověděl jsem rychle, což způsobilo, že se na mě seriózní právník podíval přes
brýle.
„Nemáš
s tím žádný problém?“ Usmál jsem se a řekl, „Dovolte mi, abych to uvedl na
pravou míru. Nenávidím je. Jsou kurva nejhorší exempláře lidí. Mám vlastní
peníze – peníze, kterých se nemůžou dotknout – a dostanu se do draftu NFL. Nechci
nic jejich. Cokoliv, čeho se dotkli, je tak jako tak prokletý.“
„Takže to
podepíšeš?“ Utvrzoval se právník znova a já přikývl. Táta se ode mě odvrátil
v křesle pryč, zírajíc z okna.
Ten hajzl
byl zlomený. A byla to ta nejlepší věc, kterou jsem kdy viděl.
Soustředil
jsem se na právníka a odpověděl jsem, „S radostí.“
Podal mi
směšně zdobné pero a o tři podpisy později jsem byl oficiálně a legálně volný.
Vstal jsem,
šel jsem naposledy ke svému otci a prohlásil jsem, „Skončili jsme. Nikdy na mě
znova nemluv. Nikdy mě nekontaktuj. Jestli přijdeš kamkoliv blízko mě, Molly
nebo k mým přátelům, zabiju tě a to je zatracený slib.“ Snížil jsem se dolů k jeho stárnoucímu
obličeji, uviděl jsem jeho rty zkroucené hněvem a usmál jsem se.
„A užij si,
až budeš hnít v cele, být něčí děvka po zbytek svého mizernýho života. A
zatímco jsem si jistý, že na mě budete myslet každou minutu po zbytek vašich
dní, ujistím se, že já nebudu myslet ani na jednoho z vás Vůbec. Nikdy.
Znova.“
Když jsem
vystoupil z hlavních dveří, podíval jsem se naposledy na starý prázdný
dům, který mě držel tak dlouho jako emociálního vězně, a uvědomil jsem si, že
moji rodiče už dál nade mnou nemají sílu, ne jako předtím a nikdy znova mít
nebudou.
*****
Jít zpátky
do té šatny bylo peklo.
Jakmile jsem
vstoupil do dveří, moji hluční spoluhráči ztuhli a zírali na mě, když jsem šel
ke své skřínce, upustil jsem tašku a zavřel oči před sílou toho, že jsem jim
všem znova čelil.
Uslyšel jsem
vejít trenéra a odkašlal si. „Rome?“ řekl, a otáčejíc se, jsem se na něj
podíval. Věděl jsem, že můj obličej byl prázdný. „Jsem zatraceně rád, že jsi
zpátky, synu.“ Přešel ke mně a potřásl mi rukou, přitáhl si mě do náruče, a
když ustoupil, každý z mých spoluhráčů udělal do samé.
Oči se mi
zamlžily emocemi toho okamžiku.
Chris Porter
byl jeden z posledních, který se ke mně přiblížil, a když to udělal,
zavrtěl hlavou. „Střelo, chlape, tak moc je mi to líto.“ Mohl jsem mu jedině
stisknout rameno jako odpověď. Na sračkách
mezi ním a mnou už dál nezáleželo. Perspektiva – nádherná věc.
„Skončil
jsem hned se Shelly. Každý, kdo mohl být zapojený do něčeho tak špatného,
nestojí ani za zatracený vzduch, který dýchá.“
„Jak je
Molly?“ zeptal se Jacob Thomsson, náš linebacker (pozn. obranná pozice).
„Opustila
mě. Nemám ponětí, jak jí je.“ Napětí v místnosti zesílilo, když jsem se
otočil zády k týmu a začal se převlékat do šortek na trénink, neschopný
snést soucit v jejich tvářích. Potřebovali vědět, že Molly nebude nikde
okolo, aby mi dala polibek před začátkem hry, kterému tolik mých spoluhráčů a
fanoušků připisovalo můj téměř dokonalý výkon v sezóně. Věděl jsem, že
většina kluků byla podělaná strachy z téhle informace – jít do mistrovství se
zlomeným quarterbackem nebylo zrovna něco, co by je naplnilo důvěrou.
Potetovaná
paže se mi zahákla kolem krku a Austin zašeptal, „Dostaneme tě přes to, Rome.
Přísahám Bohu, dostaneme.“ Zatraceně jsem doufal, že ano.
„Vrátí se.“
Chmurně jsem
se pousmál a řekl jsem, „Ally, Jimi-Don, Lexi a Cass, všichni mi říkají to
samé. Ale vy lidi nevíte ani polovinu z toho. Neviděli jste její obličej
té noci, kdy mě opustila. Je pryč, chlape. Odešla nadobro.“
„Já bych si
tím nebyl tak jistý. Co si neuvědomuješ je, že zbytek nás viděl, jak se dívá na
tebe, přes všechen žal. Možná si právě teď prochází sračkama, ale miluje tě,
Rome. Vrátí se.“ Usmál jsem se a cítil trošku štěstí poprvé po čase, co byl
cítit jako věky. Zavtipkoval jsem, „Chystáš se být na mě měkký, Carillo?“
Vybuchl
smíchy a odpověděl, „Ne, jen ti závidím, chlape. Kdo by nechtěl mít holku,
která drží při tobě, i když jde všechno do sraček? Může být pryč teď, ale
nebude pryč navždy.“
Ďakujem
OdpovědětVymazat