Shadows - 17. kapitola

Překlad: KitKat
Kor.: Majuš

Dawson nepřemýšlel. Prošli dvě sekundy. Dvě zatracené sekundy pro něj, aby shodil lidskou podobu a dosáhl na její tělo, které leželo v podivném úhlu-jedna noha pod druhou, paže visící bezvládně přes okraj. Bethany se nehýbala.

Něco červeného dělalo kaluž pod levou stranou její hlavy. Ne krev-to nemůže být krev.

Cokoliv to bylo-protože to nemohlo být to, co to bylo-jí teklo z uší. Foťák byl pryč, dostal se ještě dál. Nemohl myslet.

Část jeho mozku, lidské stránky, se vypla. Natáhl se po Beth, kolébal si ji u hrudě, pohltil ji do bělavě modrého světla.Bethany. Bethany. Bethany. Opakoval její jméno. Zhoupl se proti hladké zdi, křičel a křičel. Celý jeho svět byl v troskách. Otevři oči. Prosím, otevři oči. Nehýbala se.

Ani se nepohnula. Část z něj uznala, že lidé nemohli přežít tenhle pád, v závislosti na to, jak dopadli, ale Beth… ne jeho Bethany. Tohle… tohle nemůže být pravda.

Jeho světlo kolem nich vzplanulo, až už nemohl vidět její bledý obličej, ale pouze obrys.

Slíbil, že nedopustí, aby se jí něco stalo. Na sekundu-zatracenou sekundu-se od ní odvrátil. Byla to jeho chyba.

Neměl ji sem přivést, když déšť tolik promočil zem, pokryl podrážku jejích tenisek. Neměl ji nechat vylézt nahoru, když viděl, jak nervózní byla, jak se jí třásly nohy.

Měl být schopný to zastavit-ochránit ji. Sakra, jaký druh síly měl, když ji nemohl ochránit?

Dawson znovu zakřičel, zvuk v jeho uších zněl smutně a naštvaně. Ale Bethany to nemohla slyšet. Nikdo to nemohl slyšet. Něco mokrého bylo na jeho tvářích. Slzy, možná. Nebyl si jistý. Přes to pulzující světlo nemohl vidět. Položil si hlavu proti její, jeho pusa byla palec od jejích pootevřených rtů. Jeho tělo se třáslo. Zhluboka se nadechl a vydechl… a svět, zdálo se, že už se zase zastavil. Vzbuď se. Vzbuď se. Prosím, vzbuď se.

Neznámý instinkt ho poháněl dopředu, a šeptal mu roky předtím. Obrázek naplnil jeho mysl, Bethany se uvnitř a venku vyhřívala ve světle-v jeho světle. Přelilo se to přes její tělo, jeho část spojená s její kůží, svaly a kostmi. Napadl její krev, zahalil se kolem ní na buněčné úrovni, scelování a opravení, léčení roztržené kůže a svalů, prošíval dohromady zničené kosti. Pokračovalo to dál a dál, od sekund k minutám, od minut k hodinám. Nebo to možná nebyla ani minuta, která prošla. Dawson to nevěděl. Ale nedýchal; neztrácel obrázek nebo prosebný nářek v jeho hlavě. Probuď se. Probuď se. Prosím, probuď se.

Ze začátku si nebyl jistý, co se děje. Myslel si, že může cítit její pohyb v náručí. Pak si myslel, že slyšel první hrubý nádech-slabý doušek vzduchu. Probuď se. Probuď se. Prosím! Probuď se.

Třásl se, jeho světlo chaoticky pulzovalo.

„Dawsone?“

Zvuk jejího hlasu-ach, její sladký hlas-zničil jeho svět už potřetí. Jeho oči se otevřely, ale stále ji přes jeho vlastní světlo nemohl vidět. Bethany? Ty jsi…? Nemohl ty slova říct, nemohl uvěřit, že je nějak naživu, v jeho náručí. A jak mohla být? Spolu s tím, že ji ztratil, ztratil i rozum. Vlna surové bolesti do něj narazila. Bethany, miluju tě. Omlouvám se, že sem ti to neřekl. Miluju tě. Přeju si, abych ti to řekl. Miluju tě. Nemůžu…

Taky tě miluju.

Tahle zašeptaná slova nebyla nahlas. Tato slova byla uvnitř něj, odráželi se jeho tělem a jedna jeho část měla vyvinutého něco lidského-duši. Stáhl světlo zpátky do sebe. Nemohl uvěřit tomu, co viděl. Bethany na něj zírala, její teplé hnědé oči jí zářily slzami. Její obličej byl pořád bledý, ale barva jí naplňovala tváře. Byly tam šmouhy krve kolem jejích uší a na koutku úst, ale dívala se na něj.

„Bethany?“ Zachraptěl.

Přikývla a zašeptala: „Jo.“

S třesoucíma rukama, se dotkl její tváře, a když zavřela oči, zpanikařil. „Bethany!“

Její oči se otevřely. „Jsem tady. Jsem v pořádku.“

To nemohla být, ale byla živá a dýchala v jeho náručí. Přejel jí prsty dolů po tvářích, dal jí pryč vlasy slepené krví.

Jeho hrudník dělal znovu tu bláznivě zvětšující se věc. „Ach, Bože, myslel jsem… myslel jsem, že jsem tě ztratil.“

„Myslím, že jsi mě možná ztratil.“ Nejistě se usmála. „Je mi to tak moc líto. Měla jsem dávat–“

„Ne. Neomlouvej se. Nebyla to tvoje chyba.“ Políbil ji na čelo, pak na její tvář a špičku nosu. „Jak se cítíš?“

„Dobře. Jsem unavená… trochu cítím závratě, ale cítím se dobře.“

Byl vyčerpaný. Jako by bojoval se stovkou Arumů najednou. Přitiskl čelo k jejímu, nadechl se její čisté vůně. Nemohl zavřít oči, bál se, že by mohla zmizet.

Bethany se zachvěla. „Co jsi udělal Dawsone?“

„Nevím. Upřímně nevím.“

Pustila jeho ruku a vzala jeho tvář. „Cokoliv si udělal, to zachránilo… to mě zachránilo.“

Bethany je naživu! Byla tady v jeho náručí, dotýkala se ho. Jeho tváře se znovu cítily mokré, ale nestaral se. Na ničem jiném nezáleželo, kromě dívky, která se u něj držela.

****

Bethany mu zůstala v náručí na tom zatraceném útesu, zdálo se to jako hodiny, a ona nechtěla opustit jeho objetí. Ale oni museli odejít. Ona stála, překvapená, že i mohla. Nebylo pochyb o tom, že si myslela, že alespoň jedna její noha je zlomená. A podle množství krve, která byla usušená v jejích vlasech, si byla jistá, že její lebka byla prasklá jako vajíčko. Dala si pauzu od těchto myšlenek.

Právě teď, nemohla začít přemýšlet o tom, co se stalo. Dawson vypadal unaveně, když lezl, ale zvedl ji na nohy, držel si ji proti hrudi. Byl tam jen jeden způsob, jak se dostat zpátky dolů.

„Drž se a zavři oči,“ řekl.

Bethany dělala podle pokynů a cítila v něm změnu. Jeho tělo bzučelo, mohla za víčky vidět jeho světlo. Vítr se jí vrhl do tváře, foukal jí vlasy dozadu. O pár vteřin později jí rty otřel o čelo. Když si uvědomila, že šel, vzpírala se v jeho pažích. Teď byl zjevně slabší a ona by se neměla nechat nést.

„Jsi v pořádku?“

„Jo,“ řekla a zírala na něj. Tmavé skvrny už pod jeho očima kvetly. To, co udělal ho vyčerpalo. „Ale můžu chodit.“

„Radši bych tě nesl.“

Usmála se. „Nebudu zase padat. Slibuju.“

Dawson neshledal ten vtip legrační, ne že by ho obviňovala. Trvalo trochu déle přesvědčit ho, že může chodit, než ji položil, ale nepustil její ruku nebo z ní nespustil oči po celou cestu zpátky k autu. Cesta k jeho domu byla rychlá a tichá. Když vypnul motor před domem, podíval se na ni. „Bethany…“

V tom okamžiku, si vzpomněla na to, co slyšela. Jak říkal, že ji miluje znovu a znovu. Uzel se jí vytvořil v krku a její oči hořely. „Děkuju,“ zašeptala chraptivě. „Za to, co jsi udělal. Děkuju a miluju tě.“

Dawson se opřel v jeho sedadle, slabě se usmíval. „Přál bych si–“

„Já vím. Slyšela jsem tě. A to je vše, na čem záleží.“

Jemně ji políbil, jako by se bál, že by jí ublížil. „Zavezu tebe a tvoje auto domů, pak se vrátím do svého domu.“

„Jsem opravdu v pohodě.“ Podívala se na sebe. Její šortky byly potrhané a její mikina byla zakrvácená. Byla špindíra. Díky bohu, že její rodiče vzali Philipa na loutkové představení v Cumberlandu a strejda Will bude s největší pravděpodobností v posteli, když se tam dostane.

Venku z auta, si ji přitáhl do divokého objetí, které nechtěla ukončit. Uhladil jí vlasy, políbil ji, dokud znovu nepřestala dýchat.

„Ty záříš,“ zamumlal jí proti spánku.

„Jak moc?“

„Záříš, ale krásně.“ Chvíli bylo ticho, když ji políbil na čelo. „Jasnější, než jsem kdy viděl. Budu se cítit líp, když tě dostanu domů a první zkontroluju oblast, jo?“

Ach, ne. Její srdce kleslo. Všechny úkryty, které s ostatními udělali, budou ztracené. „Tvoje rodina a přátele–“

„Postarám se o to. Neboj se.“

Bylo těžké se nebát, ale teď se její mozek kvůli všemu točil. Hned, jak se dostal do jejího auta za volant, usmál se na ni. Vypadal tak unaveně; jeho vlasy byly zmatek černých vln a jeho košile byla pokrytá její… její krví. Tvrdě polkla, nutila se dívat dopředu.

Stojící na verandě, byl Daemon. Se surovým výrazem na tváři, nebylo pochyb, že je viděl-viděl její stopu.

****

Bethanin dům byl tmavý a tichý, když vstoupila. Všechno, co chtěla udělat, bylo spláchnout všechnu její krev a špínu pryč a rok spát. Dawson se pak vrátí zpátky, a ona ho protáhne dovnitř. Pro ni poprvé, ale věděla, že teď potřeboval být u ní blízko. Dawson byl vynervovaný, stále se třásl z toho, co se stalo. Tak jako ona.

V kuchyni, popadla láhev vody a jedním douškem vypila. Vzpomínka pádu strašila její kroky, když hodila plast do koše. Ona spadla a ten dopad-ach, Bože-bolest byla tak intenzivní, ale krátká. Nakonec. A pak tam nebylo nic.

Bethany si nebyla jistá, jak dlouho to nic trvalo, ale další věc, kterou slyšela, byla, jak ji Dawson prosil, aby se vzbudila a že ji miluje. Zpočátku byla zmatená. Mohla usnout? Ale pak ji to zasáhlo. A ona se z toho stále vzpamatovávala.

Nějak, ji Dawson uzdravil, spravil všechno, co bylo poškozené z pádu. To, co udělal, bylo úžasně strhující a na druhé straně pochopené. A pak jejich srdce-oni byli v perfektní synchronizaci. Nevěděla, jak to ví, ale věděla. Musel to být nějaký druh vedlejšího účinku z toho, co udělal. Velmi divné, ale nic, čeho by se bála. Jak by mohla? Dawson ji miloval.

A to druhem lásky… bylo to úžasné.

Stále žíznivá, popadla další láhev vody a zamířila ke schodům. Bez jakéhokoliv varování, se kuchyň rozsvítila. Strejda Will stál ve dveřích, mrkal proti světlu. „Bethany, co-ó můj Bože, jsi v pořádku?“

Sakra. „Jo, jsem v pohodě.“

Došoural se k ní tak rychle, jak jen mohl. Za poslední týdny byl stále lepší, silnější. Hnědé vlasy, poseté šedou mu teď zakrývaly hlavu. Brzy, bude žít zase ve svém domě.

„Můj Bože, Beth, jsi celá od krve.“ Položil roztřeseně ruku na její rameno, s pohledem upřeným jako každý lékař, který hledá viditelné zranění. „Co se sakra stalo?“

Přemýšlej rychle, Beth, přemýšlej rychle. „Dawson a já jsme šli na pěší turistiku, on se říznul na rozsekané skále. Krvácel… hodně.“

Strejda Will vytřeštil oči. „Krvácel na tebe?“

„Docela hodně, ale je v pořádku.“ Prošla kolem něj, srdce jí bušilo. „Všechno je v pořádku, není se čeho bát.“

„Beth–“

„Jsem docela unavená.“ Bože, potřebovala se dostat pryč a umýt se. „Uvidíme se ráno.“

Nečekala na odpověď, uháněla po schodech nahoru, zavřela za sebou dveře. Sakra, její strýc pravděpodobně něco řekne jejím rodičům a oni se přestanou ovládat. Ale nebyla tam žádná viditelná zranění. Možná, že bude schopná přesvědčit je, že to nebylo tak zlé, jak to teď viděl strejda Will. Možná ne. Mohla by. Dawsonovo tajemství dovolovalo Bethany přesvědčit její rodinu, že je všechno v pořádku.