Shadows - 13. kapitola

Překlad: Pavla
Kor.: Majuš

Když v pondělí vstoupila Bethany do třídy na angličtinu, byla krůček od „úplně vyšilující holky“ režimu, zvlášť když její oči přešli rovnou na stůl na ní a zasekli se na Dawsonovi.

Včera v noci jí volal a řekl jí, že všechno vysvětlil Daemonovi.

I když jí oznámil, že všechno proběhlo v pořádku, napětí v jeho hlase říkalo něco jiného. Sedla si na místo, upustila tašku na zem a odvážila se na něj podívat. „Ahoj.“ Na oplátku přikývl, jeho pohled pohybující se všude kolem ní. „Všechno bude v pořádku.“ A to ji ještě víc znervóznilo.

Jak se ukázalo, měla k tomu dobrý důvod.

Když Daemon vcházel do třídy, jeho výraz sliboval všechny druhy špatných věcí.

Bethany se přikrčila, když se její oči setkaly s Daemonovými.

Byl to pocit, jako by byla udeřena ledovým větrem.

Dawson se naklonil dopředu a ovinul prsty kolem její ruky. „Nevšímej si ho,“ zašeptal. „Je to v pohodě.“ Pokud byl „v pohodě“ pohled sériového vraha, tak nechtěla vědět, jak to vypadalo, když to „není v pohodě“.

Odvážila se k dalšímu rychlému pohledu přes Dawsonovo rameno. Daemonovi rty vklouzly do jednostranného úsměvu, který postrádal humor nebo náklonnost. Polkla proti náhle staženému krku, promluvila potichu. „Dobře. Děsí mě.“

Dawson jí třel ruku. „Štěká, ale nekouše.“ „To je tvůj názor,“ odpověděl Daemon.

Bethany ztuhla a její oči se rozšířily.

Zazvonil zvonek a ona se prudce otočila dopředu.

Ach, tohle bude dlouhá hodina. Na zadní straně krku hořela od pohledu, který Dawson nemohl blokovat.

Cítila Dawsonovi prsty na zádech a uklidnila se.

Třídní diskuze se soustředila na téma románu Pýcha a předsudek.

Láska byla hlavním tématem. „Co se můžeme naučit o lásce z Pýchy a předsudku?“ Ptal se pan Patterson, sedící na okraji stolu. „Leso?“ „Kromě toho, že námluvy trvaly věčnost, oproti dnešku?“ Shodila dlouhé vlny z ramen a pokrčila rameny. „Myslím, že láska je možná jedině tehdy, když není ovlivněná společností.“ „Ale Charlotte se vdala pro peníze,“ odůvodňovala Kimmy, jako by to bylo něco, na co být hrdý. „Jo, ale pan Collins byl idiot,“ řekla Lesa. „Bohatý idiot,“ řekl někdo jiný.

Lesa obrátila oči v sloup. „Ale to není láska, vzít si někoho pro peníze.“ „Všechny dobré body,“ řekl pan Patterson s úsměvem. „Myslíte si, že Austenová byla realista nebo cynik, když přišlo na téma lásky?“ A pak Daemon svým hlubokým, sametovým hlasem řekl: „Myslím, že poukazovala na to, že někdy dělání rozhodnutí založené na srdci jsou hloupý.“ Bethany zavřela oči. „Nebo ukazovala, že dělání rozhodnutí založené na něčem jiném končí špatně.“ odpověděl Dawson. „Že pravá láska může přemoci cokoliv.“ Její srdce se zrychlilo, když se ohlédla přes rameno, setkávající se s Dawsonovým pohledem. Usmál se a ona se změnila na kaši. „Opravdová láska?“ Daemon se ušklíbl. „Celý koncept pravé lásky je hloupost.“ Třída vybuchla v debatě, která byla mimo téma, ale Bethany a Dawson na sebe pořád zírali. Opravdová láska?

Bylo to to, co to bylo?

Před setkáním s Dawsonem, by byla na stejné straně jako Daemonovo smýšlení.

Teď věřila v sentimentální věci.

Dawsonovi oči potemněly, měnící mozaiku zelené.

Ach, jo, přinesl sentimentální věci.

Když třída skončila, Dawson čekal, až sesbírá svoje věci a pak jí nabídl ruku. „Připravená?“ Vědoma si všech očí upřených na ně, přikývla.

Daemon dupal kolem nich, vrážející do bratrova ramena. „Bolí mě z tebe hlava,“ řekl a zamračil se. „A ty mě uvnitř zahříváš svojí vřelostí,“ odpověděl Dawson, proplétající si prsty s jejíma. Jeho dvojče se podívalo na Beth. „Buď velmi opatrná, holčičko.“ A pak byl venku ze dveří.

Beth spadla čelist. „Páni.“ „Věř tomu nebo ne, tohle byla slabá verze Daemona.“ Vedl ji dveřmi.

Na chodbě jí stiskl ruku, když jí zašeptal. „Musíme to říct zbytku… zbytku z nás, kteří žijí mimo, no, však víš.“ Strach putoval nahoru až do jejího srdce. „Budou s tím v pohodě?“ „Daemon se ujistí, že jsou.“ „Opravdu?“ zeptala se a zavrtěla hlavou. „Nevypadal moc podporující.“ Ujistil ji, ale ona tomu nevěřila.

Jak se blížili ke schodišti, jedno z dvojčat s blond vlasy vyšlo z dvojitých dveří a podíval se na ně.

Zlé mimozemské dvojče nebo dobré dvojče?

Jeho zlatá barva kůže zbledla a jak pokračoval v zírání na ně, zakopl o vlastní nohy. „Viděl, ehm, viděl mou stopu?“ zašeptala.

Dawson přikývl. „Mohla by si dostávat nějaké… zvláštní pohledy po celý den. Prostě předstírej, že nemáš ponětí, proč.“ Dostávat nějaké divné pohledy?

Dawson si nedělal legraci.

Učitel na chodbě během výměny tříd na ni zíral.

Jedna z administrativních pracovnic zalapala po dechu.

A během tělocviku, trenér vypadal, jako by byl sekundu od mrtvice.

Byla obklopena mimozemšťany.

Nebo začala být paranoidní, protože když na ni Carissa zamávala pálkou, byla skoro vystrašená, že ji chce dívka praštit po hlavě.

Ping-pongový míček prosvištěl kolem ní.

Kimmy se otočila. „Nevím, jak se to stalo.“ „Samozřejmě, že nevíš,“ zamumlala Bethany.

Zatímco se kolem prohrabávala pro ztracený míček, slyšela tiché šeptání.

Vzhlédla, zašilhala přes drobné trhliny v tribuně.

Rozeznala dvě postavy-Dawsona a kreténa Andrewa. „Co si sakra myslíš?“ ptal se Andrew, skloněný do Dawsonovy tváře. „To není tvoje věc.“ Andrew se zasmál. „No, jo, budeš směřovat tudy? Vysvětli mi, jak tohle nemá, co dělat se mnou nebo s ostatními z nás?“ „Nedlužím ti vysvětlení.“

Andrew vypadal jako opařený. „Musíš se držet dál od toho člověka. Ona pro tebe není dobrá, pro nikoho z nás.“ Odolávající nutkání, naběhnout na Andrewa a bránit se, couvala z tribuny.

Počkat.

Do prdele.

Očividně, všichni malí Luxeni pobíhali kolem a věděli o ní.

Nenechá Dawsona vypořádávat se s tím samotného.

Ping-pongový míček ji udeřil zezadu na krku dřív, než udělala další krok vpřed.

Otáčející se, si třela hlavu. „Auvajs!“ Kimmy naklonila hlavu na stranu. „Volala jsem tvoje jméno poslední dvě minuty. Bože. Měla si vypnuto nebo si prostě velký idiot?“ Červeno-horký pocit zaplavil její žíly, kombinace zaslechnutého rozhovoru a toho, že je Kimmy čistá mrcha.

Zvedla míček a odpálila ho zpátky.

Malý kulatý kus plastu byl jako teplem-naváděná raketa, nacházející Kimmyinu tvář.

Velmi uspokojující rána, Bethany sledovala Kimmyno trhnutí. „Nemůžu uvěřit, že jsi to hodila na moji–“ „Moje pálka bude další,“ varovala ji Bethany, protáčející pálku v ruce.

Carissa se zachichotala od jejího stolu. „To bylo legrační.“ Kimmy se na dívku otočila, nasazující Lindu Blair[1], bezpochyby. „Ty se mi směješ?“ „Hm.“ Carissa si posunula brejle. „Myslím, že ano.“ „Ach, právě jsi–“ Trenér Anderson se rozhodl to přerušit. „Dobrá dámy, oči upřené na stůl-na hru.“ Beth stiskla pálku a zhluboka se nadechla.

Trenér si musel uvědomit, že Carissa byla úplně sama a zamířil k ní, právě když se objevili Dawson a Andrew a vypadali, jako kdyby byli dvě sekundy od boje uprostřed tělocvičny.

„Pokud není ping-pongový stůl za tribunami, jsme zvědavý, co jste tam vy dva dělali,“ řekl trenér. „Teď se vraťte k vašemu přidělenému stolu.“ Kimmy se ušklíbla.

Dawson šel na svou stranu stolu a zvedl pálku. „Jsi připravená?“ zeptal se Carissy. Přikývla a natáhla se pro míček, ale Andrewova ruka se vymrštila přes stůl a chytil ho. „Tady,“ řekl, usmívající se. „Necháš mě dát ti ho?“ Bethany měla skutečně špatný pocit. Pomalý, chladný úsměv se plazil přes Dawsonovu tvář a ona najednou v tomto výrazu viděla jeho dvojče.

Bylo to děsivý.

„Jo, udělej to.“ Andrew zvednul ruku tak rychle, že to Beth viděla rozmazaně.

Vypálil ho a malinký míček musel rozbít zvukovou bariéru.

Dobrý Bože, letěl přes stůl jako střela.

Aniž by odtrhnul oči od blonďáka, Dawson zvedl ruku a chytil míček.

Ozvalo se hlasité bouchnutí, které Bethany přinutilo sebou škubnout, ale on se ani nehnul. „Díky, kámo.“ „Kristus o berlích,“ zamumlala Carissa. Dawson se usmál, zvedl paže a zkřížil ruce za zády.

Košile, kterou měl, vyjela nahoru, odhalující záblesk napjatých břišních svalů.

Páni. Není pochyb o tom, že měl pekáč buchet už v mateřské škole.

Zdálo se, že zapomíná na skutečnost, že na něj všechny tři dívky zírají. Říct, že zbytku třídy bylo nepříjemně, by bylo velkým podceňováním. Po převlečení, otevřela dveře a uviděla Dawsona, jak na ni čeká.

Jeho obočí bylo spojené. „Jsi v pohodě?“ „Myslím, že bych se tě měla zeptat na stejnou otázku.“ Vzal ji za ruku a přitáhl si ji k sobě.

Bethany přitiskla tvář k jeho hrudi. „Nebylo to špatný. Přišel jsem, abych tě viděl.“ Usmála se a zvedla bradu.

Jejich pohledy se střetly.

Zaplavilo ji teplo. „Vždycky říkáš správné věci. Opravdu dobrá dovednost.“ Jeho nos přejížděl podél jejího. „Jenom s tebou.“ Uzel se utvořil v jejím krku ve stejném okamžiku, jako se celé hejno motýlů vzneslo v jejím břiše. „Vidíš. Už to zas děláš.“ „Hm,“ zamumlal a ovinul paži kolem jejího pasu.

Nikdy předtím si veřejně neprojevovala náklonnost v chodbách školy.

Obvykle obracela oči v sloup a udělala nějaké vnitřní nakrknuté komentáře pokaždé, když to viděla, ale zjistila, že se jí líbí být taková holka s Dawsonem. „Můžu přijít po škole?“ zeptal se. „Doufala jsem, že budeš chtít.“ „Stavím se po večeři, jo?“ Políbil ji na tvář a ustoupil.

Vzal ji za ruku a doprovodil ji na parkoviště.

V jejím autě, zvedl její ruku a přitiskl své rty na její dlaň. „Mám pocit, že až přijdu domů, bude klučící rozhovor, takže můžu mít trochu zpoždění.“ Škubla sebou. „Kéž bych tam mohla být s tebou. Není fér, že budeš muset bránit sebe a mě úplně sám.“ Něha naplnila jeho jasně zelený pohled. „Mám to pod kontrolou.“ „Ale–“ Dawson ji znovu políbil do dlaně a sladké gesto ji prostě uzemnilo. „Nedělej si o ně starosti. Nechci, aby sis vůbec dělala starosti.“ Pustil její ruku a začal ustupovat. „Přijdu hned, jak to půjde.“ „Budu čekat.“

---

[1] /pozn. americká herečka/