SH - 9. kapitola

Překlad: Marta

Šla jsem směrem ke kantýně, mírně vyčerpaná z přednášky, které jsem se právě účastnila – ve skutečnosti tohle vyškrtněte – byla jsem mírně vyčerpaná z nedostatku spánku několik posledních nocí, vzhledem k častým Romeovým návštěvám v době spaní. Nemohla jsem si pomoc s úsměvem, který se mi objevil na rtech, jak jsem myslela na to, jaký něžný a sladký byl se mnou, jak mě nikdy netlačil dál, než jsem byla ochotná jít, říkajíc mi, že jsem odlišná od každé dívky, kterou kdy potkal.

Bláznivé.

Byla jsem skoro u dveří, ztracená ve svých myšlenkách, když jsem si venku všimla Romea, jak telefonoval. Usmála jsem se a pohnula se jít mu říct ahoj, když jsem zahlédla jeho rozrušenou tvář, jeho ruku na čele a rty sevřené hněvem, když vyštěkl na volajícího v krátkém, ostrém zavrčení.

Bez toho aby si mě všiml, ukončil hovor a zamířil zpátky dovnitř, ale ne dřív než kopl do koše s hlasitým ‚argh‘ a vpochodoval do dveří, studenti se mu klidili z cesty v sebezáchově, uvědomujíc si nebezpečí.

Vstoupila jsem do kantýny a připojila se k přátelům, diskrétně sledovala Romea, jak bušil do podlahy těžkými botami, když šel přes místnost, vytáhl židli a sedl si k fotbalovému týmu. Sevřel si kořen nosu, obličej zdůrazněný hněvem.

„Mmm…sekaná.“ Cass upoutala mou pozornost, když se pustila do oběda s maximální razancí a Ally a Lexi mluvily o klubu, kde pravděpodobně udeříme v sobotu večer.

„Zúčastníš se, Moll, jo? Ally se zeptala, když jsem si vzala sendvič z tašky.

„Jistě,“ odpověděla jsem, nikdy jsem před tím v klubu nebyla, není pochyb o tom, že to bude zajímavá zkušenost.

Cass měla oficiálně vážnou známost s roztomilým Jimmy-Donem – bral jí tančit po zápase – tři z nás to táhnou sami a dělají noční život.

Konversace se přesunula na výběr příslušného oblečení a účesů a já jsem využila příležitost na další skrytý pohled na Romea, který se zdálo na mě již chvíli zírá. Potvrdil mi to jemným kývnutím brady. Sevřela jsem židli, abych zabránila tomu se zvednout a jít k němu, abych se zeptala, zda je v pořádku.

Řeči o jeho oficiálním oddělení se od Shelly se rozšířily a ještě mnohem více dívek než obvykle dělaly jejich hru pro hvězdného QB a moje vnitřnosti se napínali s každým mrknutím řasami nebo propracovaným pohozením culíku. Ally se zdálo si všimla mé frustrace a zamračení, dívala se mezi mnou a Romem, zatímco okusovala svou mrkev. Rozhodla jsem se zabránit její kontrole.

Rome odrazil hordu dívek zavrtěním hlavou nebo lhostejným mávnutím. Udělalo mě to bláznivě šťastnou, ale sporné pohledy jeho spoluhráčů na jeho výtku na houf krásných dívek soupeřících o jeho pozornost,  mě nutily si uvědomit, že nebudeme schopní náš vztah udržet v tajnosti dlouho. Nemyslím si, že jeho trpělivost a můj klid vydrží v každém případě.

Po asi patnácti minutách vstoupila Shelly do kantýny s její hlasitou obchodní značkou, nepříjemným smíchem. Zahlédla mě, vyřítila se a podívala se na mne s čistou nenávistí narušující její plastický obličej.

Místnost ztichla.

„Bože, Molly! Jeslti tě uvidím chodit s těmi pitomými slepenými brýlemi  ještě jeden den, budu křičet! Nemáš jiný?“ Natáhla se dopředu a než jsem si uvědomila, co se děje, strhla brýle z mého obličeje a hodila je za sebe na podlahu, způsobujíc hlasitý rachot v tiché hale.

Vstala jsem, abych jí čelila, ale když jsem se začala zvedat, zatlačila mi na rameno, což mě šlehlo zpátky dolů. „Posaď svůj zadek zpátky dolů, když s tebou mluvím!“ Naklonila se k mému obličeji. „Co se děje? Maminka a tatínek nemají peníze, miláčku? Jsi chudá, Molly?“

Navzdory mým snahám, mě každé z jejích slov spoutalo paralyzujícím šlehnutím jedu. Její zloba zasáhla perfektně každý zamýšlený cíl.  Chtěla jsem bojovat zpátky, chránit sama sebe, ale její slova mě ochromila, obnažila každý strach, který jsem cítila.

„Dost!“ Rozzlobený řev se rozléhal po místnosti. „Do pekla zpět od ní. Kolik ti je, dvacet jedna nebo dvanáct?“ Těžké kroky se přiblížily a ruka se dotkla mého ramena a zastrčila mé brýle zpátky na můj obličej. Naklonila jsem hlavu a Rome stál za mnou, vztekal se na Shelly, která zbledla do smrtelného odstínu bílé, když zaregistrovala jeho ruku, jak se dotýká mého těla.

„Dej z ní ruce pryč!“ běsnila.

Rome na ní upřel posměšný úšklebek. „Dostaň si to do hlavy. Nejsme spolu, nikdy nebudeme. Čas přetnout tyhle hovna.“ Upřel pozornost na všechny studenty, paže doširoka. „Navzdory tomu jaká hovna ona možná chrlí, ví, že jsem s ní nikdy nebyl, nikdy nebudu a všechno co říká, je naprostý nesmysl!“

Lexi a Cass na mě zíraly s ústy v naprostém šoku, vrhajíc jejich oči ze mě na Roma k Shelly a pak zpět. Ally měla ruce překřížené a spokojené pobavení zářilo z každého jejího póru.

Rome sklonil hlavu a zašeptal napjatým hlasem. „Jsi v pořádku?“

Přikývla jsem, ale hlava mi klesla v rozpacích. Vzal mě za ruku, vytáhl ze židle. Akce způsobila u našich spolužáků mumlání a šepot v otázce na jeho podivné chování k tiché Britce.

„Vem si kabelku, Shakespearová. Odcházíme.“

Natáhla jsem se pro svou hnědou tašku a snažila se držet krok s jeho tempem, když se vyřítil ze dveří, jeho síla na ně působila jako náraz do zdi, zanechávajíc  otřesenou Shelly stát samotnou ve vzteku.

Bušili jsme spolu po chodníku po nádvoří, skoro jsem musela utíkat. „Romeo, zpomal. Kam jdeme?“ zeptala jsem se, snažíc se  udržet svůj dech pod kontrolou.

Zastavili jsme u obrovského černého nového dodge náklaďáku a otevřel dveře u spolujezdce.

„Nastup si,“ nařídil agresivně.

Skočila jsem na sedadlo a zabouchla za sebou dveře. Romeo se vyšplhal na stranu řidiče a nastartoval motor. Hard metal se spustil na plný pecky z repráků a zatočil koly, jak jsme vystřelili z parkoviště. Nevěděla jsem co říci – nikdy jsem neviděla nikoho tak rozzuřenýho.

Po dvou písních představujících spoustu bubnů a chraplavého křiku začal Rome uvolňovat své bílé klouby, jak tiskl volant. „Vážně, jsi v pořádku?“ zeptal se napjatým hlasem.

„Ano, trošku v rozpacích, ale jsem v pořádku.“

„Jak se opovažuje s tebou takhle mluvit? Je to taková děvka. Proč jsem do sakra ztrácel na ní tolik zkurvenýho času? Vyplivl, když udeřil do palubní desky.

„Vzal jsi mi slova přímo z úst.“

Rty se mu neochotně stočily do pobaveného úsměvu.

Kličkovali jsme ulicemi. Položila jsem si hlavu na okno, jak se město rozostřilo a snažila jsem se otupit vzpomínku na Shellyina zlomyslně přesná slova.

Vzdalovali jsme se mimo universitní areál. Zvedla jsem hlavu z okýnka, a když jsem se otočila k Romeovi, naklonil ruku a podíval se na mě. „Mol,tak moc se omlouvám za to, co řekla o tvých rodičích. Nedovedu si představit, jak ses musela cítit.“ Jeho hnědé oči byly sklíčené.

Natáhla jsem ruku a umístila ji na jeho koleno. „Nemáš nic, za co by ses měl omlouvat.“

Zakryl mou ruku jeho. „To není pravda. Sjela tě, protože viděla můj zájem. Viděla ho od prvního polibku. Ty jsi teď nepřítel, Mol a nemůžu říct, jak moc se za to omlouvám. Dostal jsem tě do této pozice a ona půjde a zkusí ti udělat ze života peklo.“

Nemohla jsem si pomoct, ale musela se usmát jeho znepokojeným slovům. Posunula jsem se blíž a položila si hlavu na jeho rameno. Povzdechl si a zahákl jeho holou paži kolem mého krku. Přejela jsem uznalým pohledem podél jeho trička bez rukávů, tentokráte v modré barvě, vybledlých džínsů a hnědých opotřebovaných kovbojských bot. Vypadal jako nikdo jiný – pravý kovbojský kluk.

Po minutách ticha, pohodlné útěchy v jeho náručí, jsem zvedla hlavu. „Rome, kdo ti předtím telefonoval, před kantýnou?“

Ztuhl a vydal pomalý, uklidňující výdech. „Vidělas to?“

„Jo.“

„Skutečně o tom nechci mluvit.“

Povzdechla jsem si zklamaně. „Ok, jen mi odpověz na jednu věc. Byli to tvoji rodiče?“

Jeho ruka se napjala kolem mých ramen a zvuk hodin hlasitě tikal v nastalém napjatém tichu. Trvalo několik vteřin, než tlumeně řekl. „Ano.“

Rozhodla jsem se další otázky odsunout, až nebude tak naštvaný. Mohla jsem vidět, kolik ho stálo odhalit tuhle novou informaci.

Napřímila jsem se, zmatená z mého okolí. „Proč jsme tady?“

Romeo otevře jeho dveře, vzal mou ruku a vytáhl mě na rozpálený asfalt. „Jdeme ti pro nějaké nové brýle.“

Zastavila jsem se, táhla jeho ruku zpět. „Romeo, nemůžu si je ještě dovolit.“

Jeho tvrdý pohled se zúžil a nozdry rozšířily. „Dávám ti je. Teď!“ Snažil se mě vytáhnout znovu do kroku.

Stála jsem klidně. „Romeo, nejsem charita. Dostanu svoje zatracené brýle, když ušetřím dost peněz. Nebudeš je pro mě kupovat.  Nenechám tě. Být chudá mě neuvádí do rozpaků – vzít si soucitné peníze jo!“

Trhl mnou na jeho hruď a obalil jeho železné paže kolem mých zad. „Molly, kurva netlač mě do toho. Nepřímo jsem ti rozbil ty zatracený brýle s mou posranou přihrávkou. Naštval jsem Shelly, když jsem každému ukázal, že tě mám rád a nechal jsem její ego nafukovat se s její královna všech z Alabami hovnama poslední tři roky. Dostanu pro tebe nové brýle a ty mě necháš, nemáš kurva na výběr. Není  to o rozpacích, je to o chránění co je mého.“ Jeho tvrdý hlas nepřipouštěl žádné argumenty.

Normálně bych byla naštvaná, kdyby mě někdo takhle komandoval, ale jeho alfa, vzít obvinění, žádný hovna postoj mě ovlivnil v necenzurovaný chtíč přesně tam, kde jsem stála.

Hrubé ruce vyběhly po mých zádech, aby mě uchopily za vlasy a Rome naklonil mou hlavu, abych se setkala s jeho odhodlaným pohledem. „Rozumíš mi?“

Ustoupila jsem a vyloučila poraženecký povzdech. „Rozumím ti.“

Umístil mi vřelý polibek na čelo, vzal mou ruku pevně do své a vedl mě do velkého komplexu.

***

„Stačí jen naklonit hlavu a otevřít dokořán…ano, jako takhle…a…Jsou tam?“ zeptal se oční lékař, když jsem zuřivě zamrkala, abych vyhnala přebytečný roztok.

Svět se opravil sám od sebe. „Jo, myslím, že jsou. Jak vypadají?“

Šla jsem k zrcadlu a poprvé po letech, jsem se viděla jasně bez velkých rámečků, které blokovaly můj výhled.

„Vypadáte velmi pěkně, drahoušku,“ rozplývala se sladce.

„Moje oči….“ Zašeptala jsem, když jsem zaregistrovala všechny odstíny v mých duhovkách, jasně hnědé se zlatými skvrnkami, přesně tak jak to vždycky můj táta říkal. Nikdy jsem je neviděla, aby vypadaly takhle – tak živě, žádné překážky v cestě – natáhla jsem se na svůj odraz a běžela rukou dolů po skle.

Romeo sdělil oční lékařce po našem příchodu, aby mi dala to nejlepší a plácl zlatou kartu na pult, ignorujíc můj protest. Rozhodli jsme se pro kontaktní čočky a nemůžu uvěřit rozdílu ve vzhledu, jaký udělaly.

„Takže máte měsíční zásobu čoček a jedny Chanel brýle pro případ, kdy si nebudete chtít nasazovat čočky do očí. Všechno pro slečnu Shakespearovou je zaplaceno, takže jste připravená.“

Vzala jsem si tašky od lékařky a cítila svůj obličej. Smála jsem se a šla do haly. Rome seděl na sedadle, hrbil se dolů a sledoval nějaký všední denní program na Tv. Když uviděl ze strany pohyb, rozhlédl se a otočil se zpět k TV předtím, než mrskl hlavou zpátky podruhé. Naprosto šokovaný pohled v jeho tváři mluvil za vše.

Pomalu se zvedl ze židle, krk se pohyboval nahoru a dolů, jak polkl naprázdno. Pohrávala jsem si s rukojetí na bílé tašce a sklonila hlavu. Jeho ošoupané hnědé boty se zastavily přede mnou a jeho prst zvedl mou bradu, abych mu čelila. Podívala jsem se nahoru a jeho plné rty se mírně oddělily při vydechnutí a usmál se. „Vypadáš krásně, Mol.“

Začervenala jsem se a spustila oči.

Prstem je pozvedl zase nahoru. „Ne, neskrývej se přede mnou. Máš nejvíce ohromující oči. Tak trochu jsi mě popálila právě teď.“

„Děkuji ti,“ řekla jsem tiše, teplo mi stoupalo do tváří.

Natáhl se a vzal mě za ruku. „Teď pojď.“

„Kam půjdeme teď?“ zeptala jsem se smíchem, jak mě rychle vytáhl z obchodu a táhl mě za sebou.

„Chci ti ukázat jedno místo…a musíme se tam dostat rychle.“