SH - 8. kapitola

Překlad: Marta

„On není Mesiáš, on je velmi zlobivý chlapec! Nejlepší. Věta. Vůbec!“

Romeo se zasmál mé imitaci, jak dojídal zbytek popcornu.

Vytrhla jsem mu misku z ruky a zírala. „Máš myslet na to, že jsi sportovec! Není to tak, že je to pro tebe přetížení  mizerným škrobem, nebo tak něco? Spořádal jsi to úplně všechno, ty nenasytný mizero!“

Zavrtěl obočím a protáhl své svalnaté paže. „Jsem zkurvenej stroj, Shakespearová. Popcorn pro mě není žádný soupeř!“

Zvedla jsem ruce dlaněmi dopředu. „Promiň, zapomněla jsem, že mluvím se Střelou!“

Romeovo ruka vystřelila a popadla mé zápěstí a zahrozil. „Nedělej to,“ s drsným tónem.

Nepřestala jsem, přepokládala jsem, že si dělá legraci a sunula se blíž k jeho položenému tělu. „Allaaabbbaaammmmaa!!! Dostaň to na nohy pro svoje rodné město quartebacku, Romeo…‘Střelo‘…Prince!“ Imitovala jsem řev davu a začala zpívat jeho osobní píseň z obrovské obrazovky. „Zde je střela v pistoli. Zde je oheň v srdci. Můžeš přesunout všechny hory, které ti stojí v cestě…“

Trhl se mnou dopředu a opět jsem přistála na jeho trupu s plácnutím, můj nos téměř na jeho. „Nech toho, Shakespearová. Kurva!“

Zamračila jsem se jeho náladě, vykroutila zápěstí z jeho sevření a posadila se zpět. „Dělala jsem si legraci. Nemusíš být na mě tak zatraceně nevrlý.“

Romeovo náhle ustaraný pohled se otočil a zíral z okna. „Já vím, omlouvám se, ale já zasraně nenávidím všechny tyhle hovna. Ty nevíš jak moc. Nechci být pro tebe Střela.  Jsi první osoba, která není ovlivněná tou vší fotbalovou slávou.“ Podíval se na mne ještě jednou a vzal do dlaní mé tváře. „Pro tebe…chci být prostě jen Rome.“

Žaludek se mi převrátil a naklonila jsem se, abych mu vtiskla jemný polibek na tvář. „Nejsem ovlivněná fotbalovou slávou, vůbec, ale nemohu popřít, že to bylo opravdu něco, tě tam dnes vidět. Nejsi nervózní před všemi těmi lidmi?“

„Ne. Jsem na to zvyklý. Je to můj čtvrtý rok s Tide. Nicméně byla to dosud ta nejhorší sezona. No až do dnešního dne.“

Zvuk rozbíjení lahve z venku se ozval ozvěnou, posunula jsem se k jeho boku, položila hlavu na jeho hruď, milujíc, jak to bylo mezi náma…správné…snadné. Rome šťastně zvedl pramínek mých vlasů a omotal kolem prstu, jen aby je nechal jít a udělal to znova.

„Takže, nejužitečnější hráč?“ Zeptala jsem se tiše po několika minutách, užívajíc si klidné oázy, kterou jsme si vytvořili v mé fialovo-bílé místnosti.

„Jo. Bláznivé vzhledem k tomu, že jsem nemohl v první polovině zasáhnout.“ Jeho pohled zakmital na mě a opět dolů. Vypadal nervózně. „Fanoušci a team vyzvídali. Říkali, že je to kvůli tobě. Že jsi můj talisman pro štěstí, vše z toho jednoho sladkého polibku.“

Zamrzla jsem a přestala dýchat, spouštěč mě tvrdě zasáhl. Mohla jsem cítit, jak se mi srdce zastavilo a mravenčení pohltilo mou ruku. Rukou jsem si udeřila do hrudi a mnula si to proti hrudní kosti, ochotná pocity propustit, aby jen tak zmizely. Zaměřila jsem se na své dýchání a vzpomněla na rady babičky. Nadechni se na pět nosem a pomalu vydechni skrz ústa.

Znepokojený Rome zvedl hlavu, tvář zasaženou starostí. „Co? Co je špatně? Co jsem řekl?“

Natáhl se po mé ruce. Stiskla jsem oči a znovu se zdálo, že hrozba záchvatu úzkosti pominula jeho dotekem.

Rome uhladil vlasy z mého zpoceného čela. „Co je to, Mol? Řekni mi to.“

„Omlouvám se. Bylo to něco, co mi obvykle babička říkala. Vzalo mě to zpátky do těch dnů. Zpanikařila jsem. J-Já jen…byla jsem jen překvapená, když jsi to řekl. Ze všech způsobů, jak jsi to mohl říci, jsi ji citoval slovo od slova.“

Jeho ruka zůstala v mých vlasech a hnětl mi zátylek. „Co ti říkala? Co jsem řekl?“

„Že mám sladký polibek.“ Usmála jsem se slabě hořkosladké vzpomínce. „Babička by řekla, že jeden sladký polibek ode mě, by udělal každý problém o něco lehčí.“

Roztomilý úsměv přelétl přes Romeovu tvář. „Věřím, že by mohla mít pravdu. Musela být moudrá žena, protože to je přesně to, co jsi udělala dnes pro mě na zápase.“

Slzy zalily mé oči, když jsem si vzpomněla na ženu, která mě vychovala, chybějící část mého srdce. „Byla. Byla pro mě všechno. Mohly jsme říci, že jsme byly odpovídající sada. Když umřela, vzala si polovinu mé duše sebou. Nerada myslím na svou minulost…zabíjí mě připomínat si, co všechno jsem ztratila.“

Bojovala jsem se slzami, jak Romeo mlčel, jen nechal můj smutek se zmenšit. Po čase jsem se usadila zpátky na polštáře a poslouchala smích a hudbu zvenku. Romeo zůstal po mém boku, dívajíc se na naše ruce, jak si hrál s mými prsty.

„Takže jsi odešel ze své vlastní párty?“ snažila jsem se změnit téma.

„Ty jsi tam nebyla,“ odpověděl okamžitě. Nemusel o tom ani přemýšlet.

Posunula jsem se na svůj loket, pozorovala jsem tři malé pihy, které byly usazené na jeho nose. „Záleží ti na mě tak moc?“

„Ty to opravdu nevíš?“

Zavrtěla jsem hlavou a on mě rychle přišpendlil na posteli pod ním, chytíc mé paže podél boku. „Líbí se mi způsob, jak jsi se mnou. Mám rád sebe, když jsem s tebou. Mám pocit, jako bych ti mohl říct cokoliv, že bych mohl snést svou zasranou černou duši. Cítím se….dobře…víš…Rozumíš mi?“ Jeho hlava se sklonila plaše dopředu.

Usmála jsem se jeho stydlivé odpovědi. „Rozumím ti, Romeo.“

Rty se mu zkroutily do úšklebku. „Jen doufám, že cokoliv jsem tu odhalil, opět nepoužiješ proti mně na veřejném vyučování.“

Zašklebila jsem se, osvobodila ruku a pročísla prsty skrz jeho dlouhé blonďaté vlasy. Hlavou se opřel do doteku. „Opravdu se za to moc omlouvám. Bylo to tak špatné ode mě. Ale ta noc na balkoně, myslela jsem, že jsme si vytvořili spojení, a když Shelly skočila do tvé náruče, byla jsem tak vzteklá…cítila jsem se…zrazená. Je to hloupé.“

Rome přejel prstem po mé tváři. „Není to hloupé. Cítil jsem tu přitažlivost také. Byl jsem pouze vyšokován ze Shelly. V jednu chvíli jsme si povídali a smáli se, a další Shelly nedočkavě vběhla dveřmi a zaútočila na mě. Viděl jsem tvůj obličej, když jsi odcházela, a to bylo to, pro co jsem si konečně uvědomil, co jsem dělal s ní, s nimi se všemi. Řekl jsem jí, že jsme skončili a žádné množství naléhání a tajných plánů s mými rodiči to nemůže změnit.“

„Dělal se všemi z nich? Se všemi holkami?“

Umístil polibek na špičku mého nosu. „Nebyl jsem s nikým od toho dne, kdy jsem tě potkal. Poprvé v mém životě, chci být jen s jednou osobou. Chci být s tebou. Je to všechno trošku nové pro mě. Peklo oficiálně zamrzlo a já jsem přešel z temné strany na monogamii.“

Zahihňala jsem se. „Opravdu?“

„Opravdu.“

„A co plány tvých rodičů o zasnoubení tebe a Shelly? Nebudou rádi, že jsi nyní se mnou.“

Rty se mu znechuceně zvlnily a jeho výraz potemněl. „Srát na ně. Nestarám se.“

„Ale - “

„Řekl jsem, srát na ně, Mol, nechci o tom mluvit.“

Přemístila jsem zatoulané vlasy z jeho tváře, uvažujíc, proč je tak nepřátelský. „Řekni mi, jaký druh obchodu dělají tvoji a Shellyini rodiče? Co stojí za takový tlak na vás oba, abyste se vzali?“

Jeho ústa se napnula a obrátil oči v sloup v porážce. „Nafta. Můj otec se zabývá naftou. Vlastní lotta oil.“

„Pak…jsi…“

„Bohatý?“ nabídl s neveselým úsměvem.

„No…jo.“

„Můj otec je bohatý. Společnost je zodpovědná za spoustu pracovních míst v Alabamě.“

Rome táhl mou ruku a položil si jí na hruď. „Nestarám se o peníze, Mol. Jsem nemocný a unavený z toho, jak se snaží diktovat můj život.“

Políbila jsem jeho tvář a usadila se zpátky. „Shelly musí být naštvaná, že jsi jí pustil k vodě jednou provždy.“

Táhl dlaně přes obličej. „Je to jako že si žije ve svém vlastním malém světě.  Říkám jí, že jsme nic, ona přikývne a říká mi, abych si vzal nějaký čas na promyšlenou, že přijdu k rozumu. Znovu jsem jí ujistil, že jsem kompletně skončil s jejími hrami a ona mi pohladí ruku a oznámí mi, že chápe, že jsem pod tlakem, a proto nemůžu přemýšlet jasně. Jak se kurva můžeš dostat přes někoho tak bláznivýho?“

Nemohla jsem pomoct smíchu, který mi unikl. „Nevím.“

Rome našpulil rty, ustupujíc proudu smíchu.

„Co?“ zeptala jsem se, uvědomujíc si, že studoval mou tvář.

Poklepáním na pásku na mých brýlích odpověděl. „Pěkný styling, Shakespearová. Nastavuješ módní trendy?“

„Jo,no, jsou můj jediný kus. Je to tohle nebo být slepá jako netopýr. Zkusím nekývat s celou touhle ošuntělou šik věcí až do výplaty.“

Párty venku náhle přidala na hlasitosti a hluboký hlas Luka Bryana proudil skrz stereo v ohlušujícím počtu decibelů. Rome a já jsme vstali a šli se podívat na ten rozruch z balkonu, sledujíc jednotu opilých studentů tancovat a vést v plné síle.

Teplý dech zavál kolem mého ucha a žhavé mrazení mi stékalo po zádech. Rome položil bradu na mé rameno, oči upřené na scénu pod námi a uzavřel mě v pasti mezi jeho silné paže. „Budou to všechny druhy trapnosti, až polezu dolů z tvého balkonu do tamté hrůzy.“

Moje oči se rozšířily a puls začal závodit. „Lidé budou mluvit, Rome.“

Zasypal polibky mojí nahou lopatku. Všimla jsem si, že od té doby, co dnes přišel , pořád se mě nějakým malým způsobem dotýkal. „Pak je nech mluvit. Nestarám se.“

„Ale já jo. Nechci, aby si mysleli, že jsem jedna z tvých dalších děvek. Nejsem jako tamty.“

Jeho paže se napnuly, značíc jeho vztek. „To se kurva neodváží myslet. Ujistím se o tom.“

„Ujistíš?“

Jeho mohutná paže se plazila kolem mého pasu, přitáhl si mě na hruď, jeho ústa zarovnaná k mému uchu. „Nepleť se, že jsi jedna z ostatních, Mol. Jsi mnohem, mnohem víc. Rád přesvědčím každého, kdo si bude myslet něco jiného.“

„Proč jsem víc? Já to nechápu.“

„Prostě jsi. Nějak mi dáváš klid v mém zcela – v prdeli  světě. Rozumíš mi jako nikdo předtím. Je to tak jednoduché.“

Výbuch čistého štěstí zasáhl mé srdce a otočila jsem se, můj nos se bezcílně toulal po Romeovo hrudi. „Ty…můžeš tady zůstat, jestli budeš chtít. Ale …jen přespat, abychom nemuseli odpovídat na otázky lidí.“

Romeovo zuby poškrábaly můj krk, okusujíc mi kůži a zasténal. „Kurva, to bych rád, Mol, bezpochyby tak zatraceně moc“

Rome mě uchopil za ruku a šel pozpátku do pokoje. Zatáhla jsem fialové závěsy a pohnula se nervózně k posteli. Sledovala jsem, jak si zkřížil ruce u pasu, přetáhl tričko přes hlavu a odhalil tak vytetované velké černé A na jeho levém prsním svalu. Řekla bych, že to byl znak pro Alabamský fotbal. Teplo se mi šířilo mezi nohama a šoupala jsem nohama po matraci, jak jsem obdivovala jeho opálenou pleť a vlnící se svaly.  Jeho druhé tetování byl krásný krasopisný text běžící dolů přes žebra na pravé straně. Bylo to příliš složité přečíst z dálky.

Můj dech se stal povrchním, když jeho ruce rozepnuly vrchní knoflík na nízko posazených džínech, zvýrazňujíc tvrdé břicho a definované V. Těžký materiál spadl na zem a Rome šel ke mně, oblečený jen v černých boxerkách – boxerkách, které zvýrazňovaly jeho silná svalnatá stehna a tu skutečnost, že byl docela nadšený naší nově nalezenou blízkostí. Třetí tetování se nacházelo na jeho boku téměř v přesné poloze, jako mám já. Byl to text ‚Jednoho dne‘. Vzbudilo to mou zvědavost.

Romeo dorazil k boku mé postele a shodil fialový přehoz, způsobujíc, že jsem musela zatnout svá stehna  v naprosté potřebě souhlasu mého těla. Vlezl do postele a jeho vůně mě udeřila do nosu jako tuna cihel: smyslná, svěží a sexy jako peklo. Ležela jsem na zádech a dívala se do stropu,nejistá, jak pokračovat. Položil mi paži kolem pasu a přitáhl zpět k sobě. Jeho kůže byla proti mým zádům rozžhavená a pomalý pohyb jeho boků způsobil, že jsem zasténala nahlas.

Romeo si položil hlavu na místo pod mých uchem. „Musíme se snažit usnout nebo se věci dostanou mimo kontrolu. Nemám tolik sebeovládání.“

„O-ok,“ odpověděla jsem bez dechu a položila brýle na stolek vedle mě.

„Dobrou, Shakespearová,“ zamumlal a jeho ruka běžela nahoru a dolů po mém břiše.

„Dobrou, Romeo.“

Foukl do mých hustých vlasů, způsobujíc, že pramínek spadl na má prsa. „Vlastně mám rád zvuk mého jména ze tvých úst. Něco, co mě nikdy nenapadlo, že se stane. Myslím, že to je tím anglickým přízvukem. Zní to všechno správně, jako způsob jak to Shakespeare zamýšlel. Nikdo mi neříká Romeo, nikdy mi neříkali Romeo. Nedovoluji to. Ale podivně, mám rád, když to děláš ty.“

Snažila jsem se přetočit, ale jeho paže mě držely jako ve svěráku. Usadila jsem polibek na naše propletené ruce, pronášejíc: „Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, by nebyl Romeem zván.“

Romeo vydechl z jeho rtů ostré zasyčení a jeho boky se zvlnily mezi mými stehny. „Ne…prosím.“

„Proč to nedovolíš?“ zeptala jsem se opatrně a zatlačila zpět proti jeho pohybu.

„Dlouhý příběh.“

„Máme čas.“

„Ne teď,“ řekl s konečnou platností v jeho tónu a sevřel paže, jeho jazyk se pásl na mé kůži, jak se pohupoval ještě těsněji.

Bojovala jsem se svou potřebou, uklidňujíc jeho boky svýma rukama a rychle měníc téma na něco bezpečnějšího. Ignorovala jsem jeho povzdech na protest. „Co znamená tvoje tetování  na žebrech?“

„ ‚Největší úspěch není nikdy neklesnout, ale znovu povstat, když klesneš.‘ To je Vince Lombardi.“

Slova se mnou mluvila, jako kdyby se týkala přímo mého života. Zavřela jsem oči a sledovala inspirující slova kroužit skrz mou hlavu jako mantra. „To je krásné. Tento filosof Vince Lombardi musí být dobrý. Proč jsem o něm nikdy neslyšela?“

Zasmál se a hravě mě zatahal za konce vlasů.

„Co je teď?“ zeptala jsem se podrážděně.

„Byl to fotbalový trenér. Velmi známý fotbalový trenér.“

„Oh. Opravdu se rychle potřebuji dostat do všech těch fotbalových věcí.“

Jeho držení se utáhlo kolem mého pasu. „Byl bych rád, pokud ne. Nejsi ovlivněná tím frmolem, co přichází se mnou hrajícím fotbal a nikdy bych nechtěl, abys byla jiná. Je to lepší, když nevíš do hloubky, co to všechno znamená pro lidi tady okolo.“

„Myslíš tím, že opravdu nechceš, abych ti říkala Střelo?“ popichovala jsem ho.

„Kurva ne.“

„Cokoli tě udělá šťastným.“

„Spi, Mol.“ Opakoval skrz zaťaté zuby, „nebo skončíme u toho, co mě udělá neuvěřitelně zasraně šťastným.“

Musela jsem se kousnout do rtu, abych zastavila žádostivé zasténání. „Ještě jedna otázka, a pak půjdu spát.“

Povzdechl si. „Ještě jedna. Pokoušíš své štěstí.“

„Proč ‚Jednoho dne‘?“

Ztuhl. Přejela jsem prstem po jeho ruce a uvolnil se, vtiskl polibek na  vrchol mé páteře. „Že opustím tohle místo, jednoho dne. Stanu se vlastním pánem, jednoho dne. Budu dělat co chci … jednoho dne,“ řekl tak tiše, že jsem ho stěží slyšela.

Oči se mi naplnily vodou při jeho srdce-lámající odpovědi. „Bylo to vždycky pro tebe tak špatné?“

„To byla druhá otázka, Shakespearová. Souhlasil jsem s jednou. Teď, spi.“

Vzdala jsem se a usadila se mu v náruči.

Po pěti minutách starostlivého přemýšlení jsem uvedla, „Romeo? Nechci, aby o nás zatím někdo věděl. Přála bych si nechat si náš vztah pro sebe.“

Vytáhl ruce zpod mého břicha a pomalu se posadil na stranu postele, hlava mu klesla do dlaní. „Rozumím. Jsi v rozpacích z toho být se mnou. Střela, agresivní, kurevnický QB -  ne materiál na přítele, správně? Ale dobrý pro pár tajných šoustaček…“

Natáhla jsem se a chytila ho za ruku, tisknouc se k jeho zádům. „Co? Ne! Já…já  jsem jen nervózní!“

„Nervózní z čeho?“ obrátil se čelem ke mně v obavách.

„Podívej, nejsem to, co si vybíráš obvykle. Nevypadám jako ty ostatní, uhlazená, perfektní představa.“ Zachytila jsem záblesk pobavení v jeho očích. „Prosím můžeme počkat o něco déle, než nás celý kampus odhalí? Kvůli mně? Bude to vyžadovat přizpůsobit se z mé strany, být s tebou. Jen potřebuji nějaký čas.“

Přitiskl čelo k mému, rty sevřené. „Chci každému ukázat, že jsem s tebou. Neskrývám nás kurva a je mi u prdele, co si lidé myslí. Pokud jde o mou minulost, to není to, co chci s tebou. Chci víc. Nechápeš to? Kriste!“

Stále to nic nezměnilo. „Prosím. Jen na chvíli. Jsi Romeo Prince. Tvoje…reputace mě děsí trošku. Prostě buďme chvíli v soukromí, uvidíme jak nám to půjde bez cizích zásahů.“

Vydal hlasitý, naštvaný povzdech a zatřásl hlavou. „Kurva, Mol!“

„Prosím.“

„Fajn! Udržíme to v tichosti…kurevsky to nemám rád, ale udělám to pro tebe, i když myšlenka nás jako tajemství mě nutí chtít někoho praštit do obličeje.“

Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou.

„Co teď?“ stěžoval si.

„Ty…strašně moc nadáváš. Musíš používat to slovo na K v každé větě, co řekneš?“

„Kurva, jo,“ odpověděl se samolibým úsměvem, přitlačil mě k posteli a umístil polibky přes celý můj obličej. Vyjekla jsem, vzala ho za ruce a zastavila ten útok, obalujíc je kolem mého pasu a nutíc ho se se mnou mazlit.

„A mimochodem, už nikoho nebudeš bít. Uklidňuju tě, vzpomínáš?“

„Spi! Udělej jednou, co ti říkám, pro dobro nás obou,“ řekl pevně. Zavřela jsem oči, cítíc pocit bezpečí v jeho silném objetí.