SH - 7. kapitola

Překlad: Marta

„Moll, zvedni ten svůj šťavnatý, anglický zadek! Jsme opilé a potřebujeme čtvrtého mušketýra!“

„Vážně, Cass, naposledy, vynechám, ale i tak děkuji.“ Hlasité šustění vystřelilo skrz sluchátko a musela jsem držet telefon dál od ucha. Cass už byla zjevně pod vlivem alkoholu – zatracená pálenka.

„Molly? Molly!“ Ally si vzala na starost telefon.

„Jsem tady, Ally.“

„Zlato, jsi si jistá, že nechceš přijít? Nemám ráda, když jsi sama na pokoji a tady se každý baví.“

„Vážně, Ally, je mi fajn. Jsem jen unavená.“

Nastala dlouhá pauza, během které jsem mohla slyšet Zac Brown Band a hlasité dunění v pozadí.

„Dobře, miláčku. Uvidím tě ráno, ale když změníš názor, zavolej mi.“

„OK, tvrdohlavče. Bavte se!“

Stiskla jsem konec a zhroutila se na postel. Promnula jsem palec přes obrazovku a zírala na tapetu růžového lotosu v klidném rybníku.

Jakmile jsem přišla domů, vysprchovala jsem se a převlékla se do staré, vybledlé, růžové noční košile, nepřijímajíc žádné pozvánky na oslavu velkého fotbalového vítězství.

Cass, Lexi a Ally se rozhodly účastnit se párty Romeova bratrstva naproti na ulici a snažily se vším, co měly v arzenálu, abych se k nim připojila. Potřebovala jsem odstup od všech věcí Romea Prince, takže jsem se vymluvila, že nepůjdu.

Byla jsem dost chytrá, abych věděla, že jsem mu propadala a prapor motýlků v mém břiše, nervozita mého srdce, nespočetné erotické sny, které mě znepokojovaly, mi to důrazně potvrdily.

Čas,  který  jsem strávila společně s Romem minulý týden se zařízl do mých pocitů a já jsem nevěděla, jak se vypořádat s tím, co pro sebe jsme. Takže můj plán – ikdyž je pravda, že není hoden zrovna CIA – byl vyhnout se těsné blízkosti hvězdnému QB Tidů.

Tento plán začal s okamžitou platností.

Posunula jsem se na posteli, rozpustila si dlouhé vlasy a masírovala si kůži na hlavě, která byla celá napnutá z držení množství kudrlin po celý den. Usadila jsem se na měkké fialové pokrývce s dobrou knížkou. Vybrala jsem si výtisk Jane Eyre s oslíma ušima a šťastně se ponořila do světa staré Anglie, pana Rochestera.

O hodinu později jsem byla úplně zabraná a shrbená při relaxaci, když jsem uslyšela zvuk klepání. Oči se mi vrhly po pokoji, jediné světlo vycházelo z jemné červené záře lampičky vedle mé postele. Začala jsem se cítit nervózně, byla jsem jediná sestra v domě.

Když jsem to uslyšela znova, vyskočila jsem, stojíc uprostřed místnosti – přicházelo to ze dveří mého balkonu.

Opatrně jsem se plížila vpřed a otočila zámkem, abych zkontrolovala, zda nějaký cizí muž nečeká na druhé straně. Když jsem vklouzla do dveří, na podlaze byly roztroušené kamínky. Přistoupila jsem blíž, nechala jsem jemný večerní vánek kolem mne se ovinout a ohnula jsem se, abych zvedla kamínek. Jak jsem se zvedala, další přistál na mém rameni.

Zhluboka jsem se nadechla a riskovala podívat se přes zábradlí. První, co jsem viděla, byla temnota. Potom z ní vyšla postava.

„Shakespearová?“

Nebylo pochyb o sexy jižním ospalém hlase.

Romeo se přestěhoval ze stínu do záblesků světel přicházejících z verandy. Jeho silueta velké postavy zářila v šeru a vypadal absolutně nádherně. Byl oblečen jako obvykle – nízko posazené vybledlé džíny a tílko s nápisem Tide v červené barvě – a já jsem se snažila zastavit vzrušení proudící mi do těla.

„Hej, Moll,“ zašeptal s ostýchavým úsměvem.

„Hej, ty,“ odpověděla jsem tiše. „Co tu děláš?“

„Přišel jsem se na tebe podívat.“

„Ty co? Proč?“ byla jsem opravdu šokovaná. Předpokládala jsem, že oslavuje vítězství.

Rome nahrbil široká ramena a zastrčil ruce do kapes, posílajíc opatrný pohled mým směrem.

„Protože jsem si všiml, že jsi nepřišla.“ Vykročil blíže, díky čemuž jsem ho mohla lépe vidět. „A chtěl jsem tě zkontrolovat, jestli jsi po dnešku v pořádku. Myslel jsem na tebe celou noc.“

„Neměl bys být se Shelly?“

„Proč bych měl kurva být s ní?“

Pokrčila jsem rameny. „Byla s tebou po zápase, vy dva jste vypadali pohodlně. Myslela jsem, že možná budeš chtít slavit vítězství s ní dneska večer.“

Celé jeho tělo ztuhlo. „Pojďme si to ujasnit hned teď. Je pro mě zasraný nic. Vždycky byla.“ Naklonil hlavu na stranu a zadíval se na mne. „To proto jsi vypustila párty? Protože sis myslela, že chci být s tou záludnou mrchou?“

Ušklíbla jsem se na celou tuhle konverzaci. „Rome, neměla jsem chuť na párty dneska večer, to je všechno. Ty jdi a bav se. Nemusíš mě kontrolovat.“

„Já nikam nejdu.“

Moje srdce rychle bilo, jak jsem se dívala na něj dolů přímo pod mým pokojem – pod mým pokojem, ujišťujíc se, že se se Shelly nic nestalo. Uvolnila jsem se a uvědomila si, jak moc jsem byla vyřízená z myšlenky jeho s někým jiným.

Podívala jsem se přes zábradlí a nemohla kontrolovat zachichotání, které uniklo z mého krku.

Čokoládové oči se hrozivě zúžily. „Co shledáváš tak legračním, Shakespearová?“

„To, že Romeo přišel k mému balkonu usilovat o mou pozornost.“ Utlumila jsem ústa rukou, než jsem je sevřela dohromady a opřela o má ramena. „Stěny jsou vysoké a těžké pro lezení , a místem smrti, vzhledem k tomu, kdo jsi, pokud tě někteří z mých příbuzných tady najdou…zavraždí tě.“ Pro efekt jsem ani nezamrkala.

Pomalu vyklenul vrcholek rtů, jak neúspěšně bojoval s úsměvem. „Jaktože to sakra znáš z paměti?“

„Četla jsem to snad stokrát. Je to nádherná tragédie.“ Odfrkla jsem si se smíchem. „Něco jako my, nemyslíš?“

Romeo zmizel z mého pohledu a uslyšela jsem zvuk šustění. Běžela jsem do nejvzdálenějšího koutu balkonu, abych se podívala, co dělá a byl tam, šplhal po dřevěné mřížce po zdi.

„Romeo, buď opatrný! Co to sakra děláš?“

Sáhl pro další kus křehkého dřeva a vzhlédl se zábleskem v očích. „Jdu se podívat na svou Julii.“

Klopýtla jsem dozadu. Jde se za mnou podívat…do  mého pokoje…sám.

Kurva.

Dvě ruce svíraly můj kamenný balkon a Romeo se vytáhl přes okraj, vzpřímil se na nohou a oprášil ruce o jeho padnoucí džíny. Když se na mne podíval, zadržel dech a jeho ruce zamrzly na stehnech, zírajíc na mě v noční košili.

Pohlédla jsem dolů, v duchu jsem se přikrčila mému stavu odhalení. Zvedla jsem hlavu, abych vysvětlila, že jsem už byla v posteli, když se objevil, ale byl už přede mnou, o  vlásek mi unikl. Velké tmavé oči se vpíjely do každé mé křivky, jeho dlouhý růžový jazyk olízl plné rty a sledovala jsem, jak jeho oči putovaly od mých boků k ňadrům.

Rome zvedl ruku a prohrábl své dlouhé, zvlněné vlasy. „Mám rád tvé rozpuštěné vlasy.“ Řekl hrubým hlasem, jako by ho bolelo mluvit.

Automaticky jsem si šáhla na své kadeře, ale místo toho moje dlaň přistála na jeho. Chtěla jsem jí odtáhnout, když jeho prsty zachytily mé a spustil je stranou. Jak jsem se podívala dolů, jeho palec hladil mou dlaň, způsobujíc mi chvění, které běželo přes mou paži. Rome jemně přesunul mé vlasy z ramene, jeho ukazováček běžel nahoru a dolů po odhalené kůži v hypnotickém pohybu.

Moje oči se zavřely a bradavky ztvrdly, téměř bolestivě se třely o lehkou bavlněnou látku. „Romeo? C – co to děláš?“

Mátový dech polechtal kůži na mé tváři. „Nejsem si jistý. Ale nechci přestat.“

„Rome, já nemyslím - “ prudce jsem otevřela oči, když se náhlý pronikavý zvuk opilých sester ze spolku odrazil domem, přerušujíc naší chvíli. Pokud by se dost snažily, byly by schopné vidět nás se tu dotýkat, mazlit, tak blízko druhému.

Rome se přitiskl k mému krku, záda se mi instinktivně prohnula, oddávajíc se jeho troufalé péči.

„My…my potřebujeme přestat.“

Sténajíc, Rome olízl mou opálenou kůži. „Ne, Mol. Držel jsem se dál už dost dlouho. Snažil jsem se brát věci pomalu, ale už ne. Už pro tebe nechci být nic. Chci tě. Chci tě tak zasraně moc…“

„Rome, tohle není dobrý nápad. Nemůžu to udělat.“

„Jistěže můžeš.“ Řekl s humorem v hlase, jeho ruce se bezcílně toulaly na mém pase.

Zatlačila jsem na jeho tvrdou hruď. „Prosím… jen…počkej moment.“

Romeo ustoupil a překvapeně zamrkal.

„Co?“ zeptala jsem se v reakci na jeho náhlé ticho.

„Ještě nikdy mi žádná neřekla ne.“ Byl úplně v rozpacích.

„To myslíš vážně?“

„Smrtelně.“

„To je…žalostné.“

Popošel dopředu s úsměvem, jeho konečky prstů putovali dolů po mé paži a spočinuly na boku, uchopujíc křehký materiál. „Ale pravdivé.“ Viditelně polkl, vplížil se záblesk nervozity. „Ty to nechceš? Ty nechceš…mě?“

„Romeo…já - “

„Co?“ zeptal se netrpělivě.

Táhla jsem ruce dolů po mé tváři. „Vyžaduješ hodně, víš to?“

„Já vím.“ Vypustil dlouhý výdech s domýšlivým, křivým úsměvem.

„Nevím, co ode mě chceš. Svazuješ mě a já na to nejsem zvyklá.“

Přiblížil se, ovinul paže kolem mého pasu a uvedl. „Pak mi dovol, abych ti ukázal, co chci. Přestaň s tím zasraně bojovat.“

Snažila jsem se zlomit jeho sevření. „Ne, Rome, to je jen…jen…“

„Chci být s tebou,“ tlačil, jeho hnědé velké oči mě téměř prosily. „No tak, Mol. Potřebuji tě. Řekni mi, že jsem tě dostal. Řekni mi, že jsi tak zasraně do mě jako já do tebe.“

Zavřela jsem oči a cítila jeho ruce pohybujíc se v dolní části mých zad, moje vnitřnosti se chvěly v odpověď. Bylo to příliš dobré. Nebyly tu žádné pochyby, žádná další vnitřní debata. Chystala jsem se vzdát.

„Pojď dovnitř,“ řekla jsem chraplavě, můj hlas byl prošpikovaný touhou.

Romeo přitiskl čelo k mému a vydechl naprostou úlevou. „Kurva, jo.“

Vzala jsem ho za ruku a vedla z balkonu. Tiše jsem zasunula dveře, aby se zavřely. Jak jsem otočila klíčem, cítila jsem horko v zádech a Romeo mě objal zezadu, jeho ruce masírovaly mé břicho přes tenký materiál, jak se naklonil a vtiskl jemný polibek těsně pod můj ušní lalůček. Jemné prsty se stěhovaly na mé boky a prudce mě přitáhl k jeho rozkroku, který byl tvrdý v reakci na můj kontakt.

Otočila jsem se v jeho náruči a v tom okamžiku jsem mu čelila, jeho rty našly svůj domov na mých. Zpočátku byly jeho pohyby měkké, klouzaly napříč mými ústy, sledoval jejich delikátní tvar svými. Moje ruce vystřelily vzhůru do jeho vlasů, přitahujíc si ho blíž. Jeho jazyk prozkoumával opět mé rty, tlačil ho dopředu, udával tempo proti mému sladkým, propleteným mazlením.

Byla jsem v něm ztracená.

Věděla jsem, že v tomto momentu se věci pro mě rozhodně změnily, nebylo cesty zpět do mého před-Romeem stavu. Moje tělo chtělo, co nabízel, a moje srdce mi nedovolilo odporovat.

Romeo mě překroutil v náruči a bez přerušení našeho polibku mě tlačil dozadu, než jsem narazila na postel a my jsme sklouzli dolů, jeho tvrdé tělo opět proti mému. Hlasité zasténaní mě souhlasně vybízelo dále a setkala jsem se s jeho nadšením se vším, co jsem dělala.

Mé ruce se přestěhovaly z jeho vlasů k okraji trička, vklouzly pod něj a prsty kreslily kruhy na jeho zádech, jak mi zasténal do úst. Zavrčení rozvibrovalo opět naše jazyky v souboji. Jeho ruka stále hladila můj pas a sunula se na jih. Dlouhé, zkušené prsty hladily má stehna tak lehce a ústa odtrhl od mých.

Romeovo pohled padl dolů a cítila jsem cestovat jeho ruku na sever, k okraji mé noční košile. Okamžitě jsem zastavila jeho ruku a on zamrzl, oči střelil zpátky na mě.

„J-já nemůžu. Jde to příliš rychle,“ zašeptala jsem a podívala se pryč v rozpacích.

Povzdechl si, ruka se přesunula zpod mé košile a vzal mou bradu mezi palec a ukazováček.

„Nedělej to.“ Uvedl pevně.

„Nedělej co?“

„Cítit se špatně za zastavení. Nikdy se kvůli tomu neciť špatně. Až tě budu mít, bude to, až se budeš svíjet potřebou, budeš mě prosit, abych tě ošukal. Nikdy se neciť špatně za zastavení. Když se mi dáš, budeš tak vlhká až to nebudeš moct zasraně vydržet.“

„Když se ti dám?“ zeptala jsem se, mírně naštvaná, že předpokládal, že nebudu schopná odolat jeho kouzlu, ale v ten samý okamžik také tak vzrušená.

„Když se mi dáš,“ odpověděl úmyslně.

Moje ústa klesla. „Jsi si tím jist. Možná tě odmítnu.“

Pokrčil rameny a kopíroval křivku mých kolen svými prsty. „Stane se to. Oba víme, že je to pravda a já počítám dny, dokud nebudu v tobě a udělám tě…znova a znova.“ Stočil rty, vlhkost způsobila,že se leskly. „Zasraně počítám minuty….“

Snažila jsem se myslet a pobízela ho pryč od mých horkých úst, touhu přebýt logikou.

Se zklamaným zavrčením mě posunul na matraci, výčitka patrná v jeho postoji. „Neměl jsem na tebe tak tlačit. Ještě nejsi připravená.“

„Netlačil. Je to jen…to je že…nejsem…nejsem moc zkušená…a já…“

Jeho oči se rozšířily a uskočil dozadu. „Do prdele, ty si panna?“

Stáhla jsem dolů svou noční košili a klekla si. Jeho šokované oči nikdy neopustily mé, jak jsem si zastrčila vlasy za ucho. „Ne, nejsem panna, ale nejsem zrovna zběhlá ve všech těchto věcech…svůdných. Spala jsem jen s jednou osobou a to jen jednou, za tento rok,“ vyhrkla jsem jedním dechem.

Záblesk žárlivosti se mihl jeho obličejem. „Kdy se to stalo?“

„Když jsem byla na Oxfordu. Oliver a já - “

„Oliver?“ odsekl chladně.

„Jo, Oliver Bartholomew.“

Ztratil svůj hněv a bojoval s úšklebkem. Zúžila jsem oči. „Co?“

„Oliver Bartholomew? Velmi….britské.“

„On je Brit! Jako já! Nedělej si srandu!“

Překulila jsem se a založila si paže. Přitáhl mě zpět směrem k němu, nedostatečně skrývající jeho pobavení. „Dobře, dobře, omlouvám se.“ Rozevřela jsem své paže, neschopná zůstat naštvaná a vzala jeho ruku do mé.

„Takže, Oliver, byl tvůj přítel?“

„Jo, řekla bych. Každopádně jsem se snažila mít ho jako přítele.“

„Snažila?“

„Jo. Já…já ve skutečnosti nemám ráda být blízko k lidem. Snažila jsem se s ním, ale nakonec, nemohla jsem to prostě udělat. Tak trochu jsme spolu chodili několik měsíců – na kávu, studijní partneři, takové typy věcí – a já jsem se rozhodla, že je na čase další krok, prostě ať to máme za sebou. On to chtěl moc. Já byla lhostejná. Tak jsem si myslela, proč ne? Olly byl ke mně sladký a já ho měla dost ráda. Sex – ne tak moc.“

Ucukl v hrůze a pustil mou ruku. „Cože? Ty nemáš ráda sex?“

Začervenala jsem se rozpaky, vybírajíc volné nitky na mém prostěradle. „Bylo to trapné, nemotorné a vůbec to nebylo takové, jak je to medializované.

Romeo přejel prstem po celé délce mé paže, sledujíc, jak mi naskakuje husí kůže. „Olly to jen neudělal správně.“

Druhá vlna husí kůže se šířila přes mou odhalenou pokožku. Všiml si mé zrádné reakce a vědomě se usmál. „Představuju si s tebou, Shakespearová, to bude jako nic jiného. Nikdy jsem nechtěl nic tak moc v mém zatraceném životě – než ochutnat tě, cítit tě…slyšet tě křičet moje jméno.“

„Romeo - “ posunula jsem se, abych nám dala prostor, než se věci stočí moc daleko.

Natáhl ruku a chytil mě. „Přestanu, ale nebudu skrývat fakt, že tě chci tak zatraceně moc, Shakespearová. Skutečně zasraně moc.“

Zasténala jsem a dramaticky se bouchla polštářem do hlavy, slyšíc Romeovo hrdelní smích vedle sebe. Stáhl polštář dolů, odkryl mé oči a zvedl jedno obočí v otázce na mé podivné chování.

„Potřebujeme najít něco, co budeme dělat, Rome. Skutečně právě teď potřebuji rozptýlení.“

Široce se zasmál, zuby mu zářily. „Ukradla jsi mou větu, Shakespearová. Neměl bych to být já, kdo to řekne tobě?“

Zahihňala jsem se. „Pravděpodobně, ale jsem skoro připravená skočit po tvých kostech, ale byla bych raději, kdyby to nebylo dnes večer, jeslti tomu můžu pomoci. Ráda bych, abych se nestala ze skoro-panny děvkou během jedné noci v tvojí zatracené společnosti.“

Romeo zaklonil hlavu, vyštěkl smíchy a já se připojila k němu, nemohla jsem odolat. Vzal mě za ruku a zabalil do své. „Co bychom pak měli dělat, skoro-panno, když se nechceš vzdát a skočit po mých kostech? Ačkoliv, je to pro mě strašně moc lákavé, nechat tě dělat tvoje věci.“

Plácla jsem ho hravě do hrudi. „Mám jen jednu věc, jeslti jsi připravený?“

Romeo poklepal můj zadek, když jsem vyskočila z postele. Zavrtěla jsem hlavou v napomenutí a zapnula DVD. Vylezla jsem zpátky na matraci, položila cudný polibek na Romeovo rty a opřela si o něj hlavu k odpočinku, motýlci mi poletovali v břiše.

Film začal a Romeo mě šťouchl do ramene, veselí v jeho čokoládovém pohledu. „Monty Python : Bryanovo život?“

„Je to Python.“

Romeo zvedl ruku a položil mi jí kolem ramen. „Pokud nemůžu být právě teď v tobě, připouštím, že Monty Python je dobrá náhrada.“

Polkla jsem těžce a setkala se s jeho pohledem, objevujíc chtíč v jeho očích. „S-správně…dobře.“ Vybuchl smíchem na mé koktání.

Pohla jsem se z místa a urovnala svou noční košili, ukázala na Romea a přikázala. „Zůstaň. Půjdu popadnout občerstvení.“