SH - 19. kapitola

Překlad: Marta

O tři měsíce později …

„Takže odjíždíme do Oxfordu v pátek a máš možnost zůstat buď jeden nebo dva týdny.  Prezentaci máme v úterý a pak to potřebujeme upravit, navrhnout  a dokončit všechny ty zábavné věci, než to předložíme ke zveřejnění, jestliže nám to schválí – křížím prsty! Já budu v UK několik týdnů, ale ty tu studuješ a…“ Obrovský úsměv rozzářil Suziin vrásčitý obličej. „Máš tu svého mladého pana přítele, aby ses vrátila. Jeho sportovní talisman pro štěstí, slyšela jsem?“

Začervenala jsem se a ponořila hlavu. „Jo, pravděpodobně tam budu jen týden, pokud je to v pořádku? Tidi budou na mistrovství za několik týdnů a pokud vyhrají, je tu BCS v…v…“

Vystřelila jsem ze židle a běžela ke koši na odpadky a prudce zvracela.

Suzy přišla za mnou, třela mi můj zátylek v měkkých kruzích. Vzala jsem si její nabízený ručník a otřela si pusu, pak jsem ho obrátila a přitiskla ho rukou na čelo.

„Ugh, necítím se dobře.“

Suzy se na mě podívala s obavami. „Něco na tebe leze? Vypadáš mimo už několik posledních týdnů.“

„Myslím, že ano. Bylo mi na zvracení několik posledních dní. Musí to být žaludek nebo něco, co jsem snědla. Myslím, že jsem jedla kuře před několika dny a chutnalo zvláštně. To bude pravděpodobně ono.“

„Pracuješ příliš tvrdě, Molly.  Jsi vyčerpaná. Vezmi si volno na zbytek dne, vyspi se a budeš se cítit lépe. Ano? Vrátíš se zpátky fit, a svážeme tyhle volná vlákna těchto zatracených papírů zítra.“

„Nebudu se s tímhle hádat. Děkuji Vám.“

Suzy mi pomohla vstát a okamžitě jsem cítila znova špatně od žaludku, kymácejíc se na nohách.

„Je tu někdo, komu můžu zavolat? Tvá spolubydlící? Možná tvůj mladý muž?“ Zavrtěla jsem hlavou a naklonila se ke stolu pro podporu. „Ne, já - “ vlna nevolnosti zachvátila znova můj žaludek a prakticky jsem vrhla na podlahu, sevřela jsem koš právě včas.

„Propána, Molly,“ řekla Suzy s rukou na hrudi.

Sáhla jsem do kapsy pro můj telefon, držíc ho, aniž bych zvedla hlavu z koše. „Můžete zavolat Cass? Vím, že je ve třídě blízko téhle budovy. Může přijít a vzít mě.“

„Absolutně. Dělám si o tebe starosti. Vypadáš velmi bledě.“

Vzala jsem si přehnaný nádech nosem a opřela se o chladnou stěnu pro podporu, zavírajíc oči.

Zatraceně skvělé.

„Woo, holka. Vypadáš jako bručoun ze Sezamové ulice.“  Otevřela jsem zavřené oči. „Eww, beru to zpátky. Právě vypadáš jako hovno!“

Přinutila jsem se k úsměvu. „Hej, Cass.“ Sehnula se, nabrala mě do náruče a postavila mě na nohy. „Stále se cítíš špatně?“ Zamračila jsem se. „Prostě to přichází ve vlnách. Říkám, že se teď dostaneme domů předtím, než se to vrátí. „To jo, holka. Mé auto je venku.“

Cass zavolala dopředu a Lexi a Ally byly v mém pokoji, když jsem přišla, vybavené Advilem, Alka-Seltzer, Pepto-Bismolem a teplými a studenými ručníky. Nemohla jsem si pomoct, ale smála jsem se jejich úsilí.

Lexi ke mně přišla a objala mě. „Jsi v pořádku, Molly?“

„Jen žaludeční chyba, lidi. Nic velkého.“  Šla jsem do postele a zalezla dovnitř, už se cítíc lépe obklopená vším pohodlím domova.

„Nechala jsem vzkaz Romeovi na telefonu,“ informovala Ally.

„Nemusela jsi to dělat. Je tak jako tak na celodenním tréninku.“

„Pak to dostane, až skončí.“ Natáhla se po studeném ručníku, položila mi ho přes čelo a všechny tři se uložily do postele se mnou.

„Takže jaký film budeme sledovat?“ zeptala se Lexie.

„Plánuji spát,“ oznámila jsem, když jsem si přitiskla prsty na pulzující spánek, oči zavřené.

„Dobře, zůstaneme tu v případě, že bys nás potřebovala, takže vybereme jeden pro sebe.“ Cass se začala probírat DVD ukrytými v koši u nohou mé postele.

„Dobře, díky lidi,“ opřela jsem se proti polštáři, zhluboka dýchala, nevolnost mizela. Ally se opřela o loket vedle mě, její španělské oči plné obav. Mizera, znala jsem ten pohled.

„Co teď?“ zasténala jsem. „Shelly zase říkala nějaký hovna?“ Musí to být ono. „Co říkala tentokrát?“

„To že trávila veškerý volný čas s Romovo mámou a tátou a že bude s nimi na vánoce…a s Romem…bez tebe.“

„To jsou kraviny. Ani s nikým z nich nemluvil od jejich malého zpackaného zásahu před několika měsíci. Strávíme vánoce spolu, tady, žádné rodinné drama. Jen my, jedině v případě, že bude muset odjet na mistrovství v Californii.“

Ally položila ruku na mou. „Moji rodiče chtějí vědět, zda bys chtěla přijet k nám domů do Birminghamu?“

„Opravdu?“

„Mm-hmm. Všichni by měli mít rodinu okolo vánoc a oni milují Roma jako vlastního syna a už mají pocit, jakoby tě znali, z toho všeho, co jsem jim řekla. Můj otec pohrdá Romeovo rodinou a chtějí ti ukázat, že ne každý Prince v Alabamě je magor.“ Polkla jsem knedlík, který se mi vytvořil v krku. „Milovali bychom to, Ally, děkuji ti. Je to už tak dávno, co jsem měla vánoce se skutečnou rodinou.“

Rozzářila se velkým úsměvem a radostně zatleskala. „Super, dám jim hned vědět.“

Stáhla jsem přikrývku a hodila nohy přes okraj postele, abych šla do koupelny.

„Je ti znova špatně, Molls?“ zeptala se Cass, připravujíc se vyskočit na zem a pomoci mi.

„Mmm? Ne, momentálně se cítím skvěle. Vlastně umírám hlady, jsem tak hladová, že bych snědla zatraceného koně!“

Obrátila jsem se a šla do koupelny, když Cass zakřičela, „Kdybych to nevěděla lépe, řekla bych, že jsi těhotná! Zvracíš v jedné minutě a jsi hladové ve druhé, to je přesně jako to měla moje sestra.“ Tři z nás se zachichotaly, když Cass hvízdla na holou hruď Toma Hardyho v bojové scéně filmu Válečník. (http://www.csfd.cz/film/234462-warrior/ )

Znehybněla jsem, intenzivní panika prosakovala do mého žaludku a popadla jsem koupelnové dveře pro rovnováhu.

Ne. To nemůže být.

Otočila jsem se pomalu, ruce se mi třásly, když jsem si s nimi zakrývala ústa. Lexi si všimla mého divného chování první a slezla z postele. Položila tenké paže kolem mě, ale nemohla jsem se pohnout. Byla jsem zmražená strachem.

„Co se děje, miláčku? Cítíš se na omdlení?“

„Na zvracení?“

„Oči se mi zaleskly, když jsem zkoušela přemýšlet nad mou poslední periodou.  Byla to noc po zápase proti Texaským A&M.  Romeo byl naštvaný, že jsme nemohli mít sex na oslavu, takže jsme museli být vynalézaví.

Cass a Ally se posadily na konec postele, oči přilepené na mě v obavách.

„Před kolika týdny byl zápas proti Texaským A&M?“ zeptala jsem se, panika se proplétala mým hlasem.

Podívaly se na mě, jako bych ztratila dějovou linii.

„Kdy to bylo?“ zaječela jsem zoufale.

Ally popadla telefon a otevřela aplikaci kalendáře. „Před pěti týdny.  Bylo to před pěti týdny.“ Rychle řekla.

Nohy se mi podlomily a klesla jsem na podlahu, holeně se mi odřely o koberec.

„Omůjbože!“

Cass, Lexi a Ally se shromáždily kolem mě, oči doširoka otevřené a těkaly zmatenými pohledy jedna na druhou, když jsem seděla uprostřed nich, kompletně zhroucená.

„Molly, co se stalo? Co je špatně? Děsíš nás! Je to jedna z těch epizod úzkostí, o kterých jsi říkala, že je můžeš dostat?“ Nemohla jsem strachy mluvit. „Jak ti můžeme pomoct? Měly bychom běžet a sehnat Roma?“

Podívala jsem se na Lexi, nepřítomně a zašeptala,

„Mám zpoždění.“

Všechny tři mé přítelkyně nakrčily obočí a Cass se zeptala, „Zpoždění na co, miláčku?“

„Ne, já mám zpoždění! Moje perioda má zpoždění!“ Ticho naplnilo pokoj a tři ústa se otevřely dokořán.

Vyskočila jsem na nohy, neschopná stále sedět. Nemohla jsem být těhotná. Brala jsem prášky… které by mohly selhat… a měla jsem sex non-stop posledních několik měsíců…Do prdele!

Začala jsem popocházet po místnost. „Mám týden zpoždění, týden zpoždění! Jak jsem si toho mohla nevšimnout? Měla jsem na to přijít už před dny. Byla jsem tak vystresovaná se školou, projektem a fotbalem – do prdele! Nikdy jsem neměla zpoždění. Jsem jako hodinky!

Nikdy jsem nevynechala prášek. Co když…?“ Minulý měsíc. Přestala jsem dýchat. „Minulý měsíc, moje perioda prakticky neexistovala. Myslela jsem, že to muselo být ze stresu, ale co když…Co když…?“

Ruce mi klesly na břicho a klouzaly po kůži ze strany na stranu, hloupě jsem si myslela, že by bylo větší, kdybych tam měla dítě. To nebylo. Bylo stále ploché. Ale samozřejmě bude. Byla bych jen měsíc nebo maximálně dva.

Podívala jsem se na své přítelkyně, které byly jako sochy na podlaze. „Co když jsem těhotná?“ 

Vypustila jsem hlasitý vzlyk a vrhla se na postel, přikrčila se a dívala se z otevřených balkonových dveří na modrou oblohu, můj mozek se snažil před vším uzavřít, přešel na nouzové uzavření – moje jít utéct v době extrémního stresu. Ale nemohlo to být vypnuto v této době. Byla jsem těhotná, prostě jsem to věděla. Dívka bez rodiny bude matkou….ve dvaceti… se stejně, ne-li víc, poškozeným klukem…jehož rodina jí nenávidí…a chtějí  její odchod z jeho života…

Slané slzy se rozlily na fialové povlečení a uslyšela jsem zavřít se dveře ložnice.

Cass a Lexi se posadily vedle mě a každá mě vzala za ruku.

„Ally jde koupit těhotenský test. Bude zpátky za deset minut,“ uklidňovala mě Lexi.

Těhotenský test.

Deset minut.

Jen za deset minut, budu znát pravdu.

Přikývla jsem otupěle a Lexi seskočila přede mě. „Cokoliv se stane, dostaneme se přes to, Molly, slibuji. Nejsi sama a Romeo tě miluje víc než cokoliv jiného. Podpoří tě na každé cestě. Neuzavírej se, věř v lidi, kteří tě milují.“

Romeo.

Romeo, kluk, který má mnohem větší rodinné problémy než já. Romeo, který je určen pro velké věci. Romeo, který bezpochyby nebude šťastný z dítěte.

Dítě.

Může tam být dítě, maličké bezbranné dítě, v mém břiše. Opět jsem se cítila špatně.

Běžela jsem do koupelny, zamykajíc dveře a nasucho dávíc můj prázdný žaludek. Potom, co to odeznělo, odtáhla jsem se z podlahy, abych na sebe zírala v zrcadle. Moje oči byly rudé od neustálých křečí a vypadala jsem hrozně.

Naklonila jsem hlavu dozadu a odstranila kontaktní čočky, vklouzávajíc do svých brýlí a vlasy dávajíc do vysokého neuspořádaného uzlu – vypadala jsem jako Molly, před Romeem,  před sexem, před možným těhotenstvím.

Mé tváře byly bledé a zamračené a rty byly bílé ze šoku. Neschopná vypořádat se, vytáhla jsem se do plné výšky k zrcadlu a vytáhla tričko a zírala na břicho, jako kdyby tam bylo X-záření, odhalující pravdu o mém stavu. Nelišilo se od stavu před patnácti minutami.

Otočila jsem kohoutkem na studenou vodu, stříkala vodu na obličej, dokud kůže nebyla otupělá na dotek. Když jsem otevřela dveře, Ally seděla a svírala plastovou tašku z lékárny. Natáhla jsem ruku, ale přitáhla si mě na hruď a těžce mě objala. „Bude to v pořádku,“ řekla tichým hlasem.

Vzala jsem tašku jako robot a vrátila se zpátky do koupelny, zamykajíc dveře. Trvalo mi dvacet minut, než jsem se přinutila ten test udělat a nechala jsem problematický bílý papírek na toaletním stolku, vracejíc se zpátky do pokoje čekat na můj rozsudek.

Cass stopovala čas na jejím telefonu a s každým úderem odbíjení mi srdce bušilo hlasitěji v hrudi.

Podpůrné ruce mě držely a všechny čtyři jsme zíraly na toaletní stolek a malý bílý proužek, který byl zdrojem takového napětí.

Po dalších pěti minutách, si Cass odkašlala. „Chceš, abych se podívala? Nemůžu už tu dál sedět při pohledu na tu zatracenou věc.“  Zavřela jsem oči. Počítala jsem do pěti.

S odevzdaným povzdechem, jsem přikývla a sledovala, jak Cass zvedla proužek. Byla ke mně zády – nebyla tu žádná kontrolní znamení, žádné nahrbení se ramen, vzdechy nebo šok, nebo výdechy úlevy.

Když se otočila, její obličej byl prázdný. Podívala se mi do očí, ale nedávala najevo žádný výsledek. Pomalu se přikrčila přede mnou, vzala mě za ruce a zašeptala, „ Jsi těhotná, miláčku. Je to positivní.“

Čas se zastavil, svět se přestal otáčet a srdce mi přestalo bít.

Stála jsem na vratkých nohách, nemajíc žádné ponětí, co dělat. Co děláte, když si uvědomíte, že malý člověk roste uvnitř vás? Ten, který přišel o deset let dříve? Ten, který byl absolutně neplánovaný?

Nedostala jsem se příliš daleko. Moje nohy vypověděly službu, když jsem prošla po koberci a stavidla úzkosti se otevřela. Nemohla jsem dýchat skrz drtivé vlny. Tři sady uklidňujících paží mě objaly a šeptaly uklidňující slova, pokoušejíc se mě uklidnit.

„Co mám dělat?“ Křičela jsem do něčích vlasů. Ally mě pohladila po hlavě, její oči byly pocákané od mých slz. „Nevím, zlatíčko.“ Škubla jsem hlavou. „Budu se ho muset zbavit a nevím, jeslti to dokážu. Romeo musí hrát fotbal, aby se dostal od rodičů. Já se zaměřuji na to, abych se stala profesorkou. Nemůžu to udělat a být máma.“ Čistý strach mi stékal po páteři.

„Máma. Nemůžu být máma. Nikdy jsem žádnou neměla. Jak mám být jedna, když ani nevím, co to je? Nikdo mi neukázal jak!“

Cass mě umlčela. „Molly, uklidni se. Ničíš se. Není to pro tebe dobré a určitě tím ničeho nedosáhneš.“

Hlasité výkřiky se vytrhly z mé hrudi a zhroutila jsem se na podlahu, pokládajíc hlavu do Cassiina klína a to bylo, když jsem uslyšela šustění venku a kroky, které přistály na balkoně.

„Mol? Mol! Co s ní je špatně?“ Romeo.

Někdo vstal. „Rome, uklidni se, ok?“ Byla to Ally.

„Ne! Co s ní je? Mol?“ Romeovo hlas byl urgentní. „Je jí špatně? Proč mi neodpovídá? Dostal jsem tvou zprávu a přišel rovnou sem.“

„Ne. Ona je…ehm…“

„Byla to Shelly? Měla ta mrcha - “

„Tentokrát to nebyla Shelly.“

„Pak co se děje…? Al, kurva kvůli mně, vysvětli mi to!“

Cass a Lexi se rozutekly. Romeo mě zvedl do náruče a vzal mě do postele, položil mě dolů a ochranitelsky přitlačil k hrudi.

Strčil mi nos do vlasů a vzal tváře do rukou, nutíc mě, abych se na něj podívala.

Otřela jsem si slzy z očí a všimla si, že v jeho krásné tváři se střetávaly – strach, smutek a podpora.

Naklonil se a slíbal mi dvě zbloudilé slzy. „Bejby, co se děje?“ Nemohla jsem mluvit, takže jsem jen zírala a snažila se předvídat jeho reakci.

Náhle uhnul hlavou k okraji postele, vyštěknul, „Může mi někdo říct, co se kurva děje?“

„Rome, Molly ti potřebuje něco říct. My půjdeme, dáme vám nějaký čas, abyste byli sami,“ řekla Ally klidně.

Každá z mých přítelkyň přišla a políbila mě na tvář předtím, než opustily místnost. Posadila jsem se, hruď se mi prudce zvedala z otřesů mého zhroucení.

Když se dveře zavřely, Romeo si mě k sobě přitáhl, vyhledávajíc mé oči. „Bejby, prosím. Řekni mi, co se děje. Děsíš hovna ve mně.“

Ohnula jsem se dopředu a políbila ho něžně.

„Miluji tě, Romeo.“

„Taky tě miluji,“ odpověděl zpátky a uhladila jsem mu rukou zmatek z čela.

„Mol - “

„Cítila jsem se mimo několik dní,“ přiznala jsem, přerušujíc cokoliv, co se chystal říct.

Zúžil oči. „Proč jsi mi to k čertu neřekla?“

„Dneska jsem zjistila proč.“

„A…co se děje?“ Tlačil na mě stroze, jeho trpělivost ubývala.

„Já jsem…já jsem…“

Zasténal a přitáhl mě blíž. „Ježíši! Jsi co, Mol?“

„Jsem těhotná,“ řekla jsem, sotva slyšitelně.

Seděl nehybně, barva vyprchala z jeho opálené pleti, prsty zaryl do mé kůže. „Jsi těhotná?“ Stočil mě tak, že byl navrchu a zeptal se mě znova s větší naléhavostí. „Jsi těhotná?“ Slzy mě bodaly v očích, ale zaměřila jsem se, abych je udržela na místě. „Ano, jsem těhotná, Romeo. Čekám tvé dítě.“ Ustoupil, klekl si na nohy a rukama prohrábl vlasy s očima pevně zavřenýma. Pozorovala jsem ho jako jestřáb, snažíc se přijít na to, co cítí.

Po minutách dusícího ticha, jsem si nemyslela, že je to dobré.

„Domluvím si schůzku, aby mě viděl doktor. Zbavím se toho okamžitě.“

Tmavé oči se otevřely, zklamání v jeho čokoládovém pohledu. „Zabila bys naše dítě?“ Jeho hněv mě pevně obalil.

„Nepovyšuj se teď nade mnou! Nepotřebuju slyšet žádná morální hovna! Snažím se udělat nejlepší věc pro nás oba. Vyrovnám se s čímkoliv, co musím udělat. Pokud to znamená jít na potrat, pak to je právě to, co se stane – neznamená to, že si tím chci projít!“

Panika se zvětšila v jeho očích. „Pak ne, bejby, prosím. Zbavit se toho, nemůže být, co kurva chceš?“

„Já nevím, co sakra chci!“ Romeo se naklonil a přejel sem a tam rty po mých, jeho ruce jemně držely můj obličej. „No, já vím.“

„Ale…ty…“

„Ježíši, byl jsem šokovaný! Stále jsem šokovaný, ale tady je naše dítě. Udělali jsme ho spolu.“

Nikdy nepřerušil můj pohled, poposedl dolů k mým nohám, zvedl mi bílé tričko, rozepnul džíny a laskal motýlími polibky mé břicho. „A nikam nepůjde. Slib mi to. Mám silné pocity z toho, Mol. Neznič našeho andílka, kterého nám dal Bůh.“ Slzy jako z vodopádu mi tekly ještě jednou.

„Slib mi, že mám v tom co mluvit. Nechoď na potrat, prosím.“

Spustila jsem hlavu, pocity v neuspořádaném nepořádku. „Slibuji.“

Vylezl zpátky na mé tělo a přitiskl ústa k mým. Sevřela jsem ruce kolem jeho krku a během několika sekund mě zbavil džínů a kalhotek. Romeo sáhl dolů a prudce rozepnul poklopec jeho džínů, vklouzl do mě pomalu, držel svá měkká ústa proti mým.

„Romeo,“ zašeptala jsem, držíc se bezmocně jeho ramen.

„Miluju tě, Mol.“

Vykřikla jsem, jak se se mnou miloval tak opatrně, ukazujíc mi beze slov, že jsme v tom spolu. Romeovo pohyby se zrychlovaly, chytila jsem ho pevněji, dokud jsme nenašli vzájemné uvolnění.

Líně jsem obkreslovala jeho lopatky na zádech.

„To bylo to nejjemnější, jak ses se mnou kdy miloval. Bylo to tak odlišné.“ Přitiskla jsem čelo k jeho. „Líbilo se mi to.“

Romeova ruka hladila mé břicho.

„Neseš teď drahocenný náklad, bejby. Potřebuji být s tebou víc opatrný…s oběma.“

Strčil hlavu do ohbí mého krku a prostě jsme se drželi navzájem.

Romeo se vzepjal na hrudi a ťukal mě po tváři, usmívají se. „Vypadáš jako moje stará Moll s těmi brýlemi a vlasy takhle. Dívka, kterou jsem spatřil před měsíci na kolenou a rukách, nadávajíc kurevsky žhavým přízvukem v humanitním oddělení, nosící neonově oranžové boty a věděl jsem, bez stínu pochybností, že bude jednoho dne moje.“

Prohrábl mi drdol a upřel na mě zcela zbožňující výraz. „Jednoho dne,“ provokovala jsem ho, hladíc jeho tetování na boku a oči mu zajiskřily v odezvě.

„Vždycky mě zajímalo, jeslti jednoho dne budu mít rodinu, jestli někdy budu dostatečně šťastný s někým…sám se sebou, mít dítě.“

Mé vnitřnosti sebou trhly na jeho bolest a přitáhla jsem si ho s panickým nádechem, přemýšlejíc o naší nesmírné události. „Romeo, nemyslím si, že můžu být máma. Neměli jsme normální rodiny. Nemáme ponětí, jak být v normální rodině! Jak sakra můžeme vychovávat dítě? Jsme příliš mladí – co můžeme nabídnout dítěti?“

Povzdechl si. „Něco, co jsme nikdy neměli.“  Poposedl si a přitáhl mě k sobě. „Poslouchej mě. Spolu to můžeme udělat. Společně můžeme cokoliv. Můžeme být dobrými rodiči.“

„Ale tvůj fotbal…“

„Tak co? Dostanu se do draftu v dubnu a půjdeš se mnou, s naším synem nebo dcerou. Stále můžeš dělat svůj doktorát a dosáhnout svých snů. Můžeme mít tohle všechno. Jen prosím… neznič naše dítě, naše první dítě.“

„Rome - “ zakňučela jsem.

Prst přes pusu mě umlčel. „Mohl jsem být zničen, ale moje rodná matka to neudělala. Měla mě. Jsem tady, protože si mě vybrala, dokonce i když mě ve skutečnosti nechtěla. Jo, moje rodina se skutečně nepočítá, ale dostal jsem se přes to a dovedlo mě to k tobě, mojí chytré anglické dívce – dívce, která mě zachránila. Dívka, která mi ukázala, jak milovat.“ Přejížděla jsem rukou po jeho zasaženém obličeji. „Tvoji rodiče si budou myslet, že jsem to udělala, abych tě chytila do pasti.“

Jeho rty se stáhly do linky a obličej ztvrdl. „Seru na to, co si budou myslet. Ve skutečnosti, nemám v úmyslu jim to někdy říct. Byl jsem vážný, když jsme opouštěli jejich dům té noci. Skončil jsem s nimi. Ty jsi můj nový život, jsi moje všechno. Ty a naše dítě.“

Držela jsem se svého přítele, dokud mi nevyschly slzy strachu, šoku a obrovské lásky. Když se Romeo odkutálel, aby nás úplně svlékl, položil mě pod pokrývku a ovinul mi paže kolem břicha, šeptajíc mi sladká slůvka lásky a hladíc domov našeho děťátka.