SH - 18. kapitola

Překlad: Marta

Dveře se zaskřípáním otevřely, malý pokoj se mohl pochlubit mořenou dřevěnou podlahou, starým opotřebovaným gaučem a zaprášeným stolem pro dvě osoby, což bylo jediné vybavení. Romeo byl u nejvzdálenější zdi malého, zaprášeného pokoje. Jeho hlava byla v jedné rovině se zdí, košile nezastrčená, rukávy vyhrnuté nad lokty a límeček byl stále našikmo od té doby, co jej měl jeho otec v ruce.

Poznala jsem, že slyšel můj příchod podle toho, jak se mu napjaly svaly na zádech. Zavřela jsem dveře, a když jsem se otočila, Romeo upřel pohled mým směrem, nevraživost narušila jeho krásnou tvář.

„Nikdy jsi neměla chtít, abychom sem jeli!“ zakřičel a mé tělo nadskočilo nad hlasitostí a intensitou jeho slov. „Varoval jsem tě!  Říkal jsem ti, že nejsou z nás šťastní, ale ty jsi mě neposlouchala. Řekla jsi mi, že to bude v pořádku, že nás uvidí spolu a uvědomí si, co pro sebe navzájem znamenáme. Ale ne! Místo toho ses rozhodla kurva podle svýho přesvědčení. Ježíši, Mol! Způsob, jak s tebou zacházeli…!“

Nechala jsem to všechno z něj vyjít. Nemohla jsem nic říct, jen jsem držela hlavu vysoko a dovolila mu to vyventilovat. Pochodoval přímo ke mně, zastavil se jen pár stop přede mnou. „Říkal jsem ti, že mě nenávidí, že tě budou nenávidět také. Připravili jsme si pád sami a teď jsem tě ztratil. Odcházíš ode mě, nebo ne?“

„Rome- “

„Mohl jsem to zastavit – měl jsem! Věděl jsem, čeho jsou schopný a stále jsem věřil, že to bys to zvládla. Ale když jsem tam viděl tvou tvář, Mol – nebyla jsi v pořádku, vůči mně!“

Natáhla jsem ruku, uklidňujíc ho. „Nestarám se o to, co řekli o mě, starám se, co dělají tobě. Proč tě tak moc nenávidí, Romeo? Musí být nějaký důvod?  To bylo brutální. Jaký druh rodičů nenávidí své dítě bez důvodu?“  Obalila jsem mu ruce kolem pasu, cítíc chlad se smutkem. „Tvá matka, způsob, jak tě trefila, jak může takhle zacházet se svým jediným synem?“

Romeovo ztuhlé prsty projely skrz rozcuchané vlasy.  Mohla bych říct, že bojoval s něčím, co mi říct.

Nakonec se naklonil dopředu a popadl mě v zoufalství za ramena. „Protože nejsem její!“zakřičel tak hlasitě, že jsem cítila zvonění v uších.

„C-co?“

„Protože. Nejsem. Její. Chtěla jsi tak moc vědět, proč mě nenávidí. No, to je proč.“

„Ne…“ zašeptala jsem jemně.

Pustil mě ze sevření a promnul si obličej, přecházejíc po starém žlutém koberci. „Máma byla neplodná. Zasraná mrcha byla neplodná. Jediná věc, kterou potřebovala být schopná udělat jako perfektní žena, byl potomek a ona ho nemohla dát, nemohla dát velkému magnátovi Prince Oill of Alabama dědice.“

„Omůjbože, Rome - “

„Nemohli nikoho adoptovat, protože to by byla ostuda, že jo? Nemohli dostat náhradníka a riskovat, aby všichni v Tuscaloose věděli, že nemůže mít děti.  Ale, hej, osud se rozhodl zasáhnout právě včas.“ Moje srdce se lámalo s každým úderem, poslouchajíc Romea rozpadajícího se ve zpovědi.

Nemohla jsem mluvit. Cítila jsem se bezmocná cokoliv udělat, jen sledovat ho uvolnit roky drtící břemeno z hrudi.

„Jedna z otcových placených děvek, která se objevila na jejich prahu, těhotná s dítětem, jistě nebyla, co si přáli, ale byla ochotná ho přenechat, až se narodí jeho biologickému otci…za dobrou cenu.“

Moje srdce kleslo.

„Jo, Mol. Byl jsem to já. Můj otec si nechal udělat test otcovství a byl jsem jeho, zasraný dědic jeho bohatství. Ačkoliv ta děvka měla jednu podmínku. Museli mi nechat jméno, které mi dala. Chtěla kontrolu, hrát nějakou nechutnou, pokroucenou hru s jejím největším zákazníkem, pravděpodobně byla naštvaná, že pro něj nikdy nebyla víc než jen kurva. Moje jméno bylo celoživotní připomínkou, odkud jsem pocházel a má matka tím pohrdala, pohrdala pohledem na mě.“

„Romeo,“ domnívala jsem se.

„Romeo.“

Poškrábal se prsty na tmavé, neoholené bradě. „Takže tady to máš. Jsem na jedné straně nelegitimní potomek otcovo děvky, ale museli mě mít, že? Skutečností bylo, že otec chtěl mít svůj majetek v rodině. Očekával, že bude mít děti, dědice. Můj příchod zajistil, že se to ještě mohlo stát. Zaplatili té děvce, že mě udrží v tajnosti. Pak má rodina na rok zmizela, víš, na nějakou vymyšlenou plavbu a vrátili se s novým dítětem – a samozřejmě, velké miliardářské lži byly uvěřitelné.“

Vypadajíc o něco klidnější, se Romeo opřel o opěradlo pohovky, hlavu skloněnou nízko. „Moje máma mě kurva nenávidí . Jsem žijící, dýchající připomínka, že jí můj otec podváděl. Ale to není jediný důvod, proč jsou takový. Očekávali poslušné, učenlivé dítě, které, když řeknou, skočí a ještě se zeptá jak vysoko. Ale k jejich zklamání, syn ne, že. Skončil jsem  u toho, že jsem zatraceně dobrý ve sportu a mám vlastní mysl a vlastní sny – neakceptovatelné pro Princeovi!

Jak jsem se opovážil? Jak jsem se opovážil chtít něco pro sebe potom, co si mě nezištně vzali? Vzali si mě a připomínali mi to každý zasraný den, že jsem byl produkt placené kurvy. Bili mě, dokud jsem už nemohl vydržet fotbal – překazili mi to jediné – když jsi zraněný, nemůžeš hrát, že?

Takže můj otec z toho udělal týdenní tradici otce se synem.“

„N-nikdo ti nepomohl? Nenapadlo to někoho?“ zeptala jsem se přes stažený krk.

Temně se zasmál. „Kdo by si vzal mocného miliardáře a zeptal se ho, proč jeho dítě vždy ucukne, když se ho někdo dotkne?“

Popotáhla jsem a snažila se uklidnit štiplavé pálení v plicích. Romeovo celý jsem-tvrdý-kluk postoj se mi rozpadal před očima.

Pak to bylo ještě horší, od jejich neúspěšného dítěte se očekával vstup do draftu pro NFL, dvakrát a byl nucený říci ne, obětovat své sny jen pro případ, aby lidi nezjistili, že nejsem skutečný syn Kathryn Princeové, její pýcha a radost. Kostlivci musí být zamčení skutečně pevně!“ Romeo stál přede mnou, náruč dokořán a ponížení bylo evidentní v jeho obličeji.

„Tak tady to máš, Mol. To je, proč mě rodiče nenávidí a proč to, že jsem s tebou, se ještě přidalo na už tak vysokou horu zklamání jejich milovaného zkurveného syna.“ Opatrně jsem přistoupila dopředu a urovnala jeho límeček s třesoucíma se rukama. „To proto ti každý říká Rome, ne Romeo … proč to tak moc nenávidíš. Připomíná ti to tvou minulost.“

Sledoval každý můj pohyb plachýma očima. „Jo, moje biologická máma řekla, že pokud nedodrží jméno Romeo, půjde do médií, vystaví svůj příběh a to nemohli dopustit, takže se neochotně dohodli. Měl její podpis na nějaké smlouvě, aby byl klid.“ Zasmál se bez humoru. „Co je to sakra za jméno, Romeo, pro ceněného syna jedné z nejbohatších rodin v Alabamě? Moje rodina mě vždycky nazývala na veřejnosti Rome, ale v soukromí, jsem byl Romeo. Využívali to jako vysmívání a proklínání.

Romeo – syn kurvy, Romeo nevratný špatný dárek – a nikdy nedovolili, abych na to zapomněl.“

Přitiskla jsem něžný polibek za polibkem na jeho krk. „Kam šla tvá vlastní máma?“

„Pravděpodobně zpátky do jakékoliv díry, z které vylezla.“

„Romeo, já - “

Sledovala jsem, jak se jeho tvář zkřivila, když mě odstrčil zpátky z jeho náruče pryč. „Chceš mě opustit, je to tak? Věděl jsem, že tě ztratím. Věděl jsem to. Kdo by snášel hovna mých rodičů. Nejsem hoden čehokoliv, co na tebe dají, když spolu zůstaneme, jsem snad?“

Žal byl znát v jeho rysech a zhroutil se na starý hnědý gauč, který byl umístěn před nezapáleným krbem. Horké slzy mu stékaly dolů po tváři a jeho široká ramena se otřásala pod sílou vzlyků. Nikdy jsem ho neviděla brečet.

Málem mě to zabilo.

Připojila jsem se k němu na gauč a zabalila ho do náručí, zatímco brečel s hlavou na mém klíně. Plakala jsem s ním.  Plakala jsem pro malého chlapce, který nikdy nepoznal lásku. Plakala jsem pro malého chlapce, který ztratil dětství a plakala jsem pro muže, který měl tolik co nabídnout světu, ale byl zadržen neúprosnými pouty jeho zneužívajících  a manipulativních rodičů.

Když se uklidnil do tichého pláče, vzala jsem Romeovo obličej do dlaní a donutila ho se na mě podívat. „Romeo - “

„Miluji tě…miluji tě,“ šeptal znova a znova, oči rozšířené a zběsilé, polštářky palců roztíral vlhkost na mých tvářích.

„C-co?“ Srdce mi poskočilo až do krku.

Romeo se posunul, vyškrábal se na kolena, přitahujíc mě k sobě, když ustoupil a položil si mě na sebe. „Miluji tě. Miluji tě tak moc, že jsem si ani nedovedl představit, že je to možné.“

Hnala jsem se dopředu, můj hrudník na jeho, naše dvě srdce bijící v šíleném rytmu a přiznala jsem, „Miluji tě také, zlato. Miluji tak moc, tak moc.“ Jeho zoufalé oči se rozšířily. „Bejby, miluješ? Dokonce potom - “

„Nikam nejdu. Přišla jsem sem ti to říct. Byla jsem v autě, poslouchala tě, jak jsi raněný, a věděla jsem, že musím být s tebou bez ohledu na všechno, říci ti, že tě nikdy neopustím.“

„Ale moji rodiče….“

„Ano, tvoji rodiče jsou něco jiného, ale nebudou mě odhánět od tebe, od milování tě. Jsme si předurčení, Romeo. Zasahující rodiče přicházejí jako součást balíčku.“ Mrkla jsem žertovně.

Váhavý úsměv se vznášel na jeho pohmožděných rtech, ta skutečnost přeměnila jeho ustaraný obličej. „ Cítím se, jako bych se právě svlékl do naha…jako by někdo roztrhl můj hrudník a všechno, co můžeš vidět je rozbité srdce, které drží pohromadě rozeklané jizvy.“

Vytáhla jsem jeho košili, rozepínala knoflík po knoflíku a líbala ho po cestičce k jeho srdci. Vyloudil zasténání a přitiskl mi rty na horkou, opálenou kůži.

„Nikdo nikdy nevěděl, co se skutečně děje za zavřenými dveřmi. Nikdy jsem to neřekl živé duši. Ty jsi byla jako velká cihla na jejich skleněnou tvrz dneska večer. Viděl jsem paniku v otcových očích. Můžeš zničit všechno, na čem oni tak tvrdě pracovali.“ Sledovala jsem obrysy tetování na jeho žebrech. „Tak špatné jak to bylo, jsem ráda, že jsem tam byla a teď už vím, s čím se vyrovnáváš. Nemůžeme vymazat tajemství a pokažené vzpomínky z naší minulosti, ale můžeme postavit novou kapitolu našeho společného života.“  Tiché slzy padali na jeho tváře. „Mol…“

„Shh…“ kladla jsem mu polibky podél hrudní kosti, po trupu, na tvrdé vrcholy a hluboká údolí jeho svalů. Odstrčila jsem jeho rozepnutou košili pryč a rozepnula horní část kalhot. Riskla jsem pohled na Romea a jeho oči hořely, divoce zářily, když se díval dolů na moje svádění, jeho tmavé duhovky nezkrotné a divoké.

Tuhý zip se rozepnul snadněji a stáhla jsem mu spolu s tím i boxerky. Pohladila jsem ho po stehnech. Potřebovala jsem ho víc než vzduch. Vidět ho odhaleného přede mnou mi způsobilo, že se mi sbíhaly sliny. Posunula jsem se dopředu k okraji a jemně olízla jeho délku. Romeova hlava se zvrátila dozadu s výkřikem.

To bylo vše, co jsem potřebovala k povzbuzení.

Vzala jsem ho do úst, jeho boky se vyhouply, rukama mě sevřel v týle, když pohyboval pánví dovnitř a ven. Cítila jsem se mocná. Cítila jsem se, že to ovládám a milovala jsem, jak jsem ho dostala na kolena.

„Kurva, Mol. Tvoje pusa!“ zasyčel a já broukla spokojeností, ty vibrace ovlivnily tempo jeho výpadů. Zahákla jsem prsty za pás jeho džínů a stáhla je dolů po jeho svalnatých nohách, zahazujíc je na podlahu, jen se ještě jednou sklonila a líbala cestičku vlhkých polibků po svalnatých nohách a lýtkách. Obklopila jsem opět jeho tvrdost ústy, zuby škrábaly jeho pokožku až po konec. Zasténal a znehybněl, zabalil mi vlasy do svých pěstí.

Romeo Prince vybuchl.

„Vstaň,“ přikázal rozhodně.

Okamžitě jsem si stoupla a sledovala ho, jak si strhává rozepnutou košili a přichází přede mě, nahý, vzrušený a vyřazující čistou sílu.

Uchopil mě za ramena a otočil mě dokola a jedním rychlým pohybem stáhl zip na mých šatech dolů až k dolní části zad, uvolňujíc oděv, který spadl k zemi na pomačkanou hromadu.

Jednou rukou prudce trhl za podprsenku a druhou rukou rozvázal stuhy na černých kalhotkách. Všechno z hedvábného materiálu se vznášelo na podlahu spolu se vším zraněním a bolestí z této noci.

S hrdelním zasténáním mě Romeo pohybem položil zpátky na gauč, jeho horké dlaně tlačily na mou hruď, když se přestěhoval mezi mé nohy. „Neřekl jsem ti, abys mě kouřila, Shakespearová. Víš, že mě musíš nejdřív požádat o svolení.“  Jeho oči byly zúžené a věděla jsem, co potřebuje.

Potřeboval převzít zpět kontrolu potom, co ho rodiče tak brutálně zbavili jeho hrdosti.

„Teď je řada na mě,“ oznámil mi a ponořil hladově ústa do mého nitra. Jeho jazyk se pohyboval s neutuchajícím nasazením v kruzích, sál mě tvrdě ústy. Okamžité potěšení se mnou zmítalo nekontrolovatelně na pohovce.

„Chyť mě za vlasy.“

Udělala jsem, jak nařídil, když mi třepotání z extáze tančilo po kůži.

„Zatahej mě! Opravdově!“

Trhla jsem tvrdě, vysloužíc si spokojené zavrčení.

Netrvalo dlouho, aby mě udělal. Potáhla jsem ho za vlasy, když jsem se rozpadala do jeho úst.

Teplé ruce přeběhly přes mé rozehřáté tělo k mému pasu a Romeo použil svou neuvěřitelnou sílu, aby mě otočil na břicho. Otočil mě tak hrudí proti opěradlu, Romeovo široká postava se nyní rýsovala za mnou. Sevřel mi vlasy a vedl mé rty bokem k jeho čekajícím ústům, důkladně mě políbil, nechal mě ochutnat mou chuť na jeho jazyku.

Romeovo stehna se přesunula mezi mé nohy, otevírajíc je od sebe a v jednom tvrdém tahu mě naplnil. Přitiskla jsem se na měkký materiál, moje tělo bylo znehybněno, když do mě přirážel, každý tah jeho délky vyloudil hlasité zasténání. Romeo organizoval naše šílené milování přesně tak, jak považoval za vhodné – drsně, tvrdě, ale naplněné čistou láskou.

„Řekni mi, že mě miluješ,“ zahřměl.

Obrátila jsem oči v sloup, když jsem se kousla do rtu. „Miluji tě. Miluji tě tak, tak moc.“

Zasténal hlasitě a vzal si mě ještě tvrději. Nechtěla jsem, aby to skončilo.

„Řekni mi, že mě nikdy neopustíš.“  Nemohla jsem mluvit přes opojnou bouři touhy a v pěstích jsem svírala starý krémový přehoz, který ležel vedle mě.

Naprosto se zastavil. Zkusila jsem se pohnout, abych znova ucítila to návykové potěšení.

Romeo mě pevně držel v pasti.

Mentolový dech mi zavířil kolem ucha, když se Romeovo ruce přitiskly o opěradlo, cítíc váhu jeho hrudi na svých zádech. „Udělej, jak jsem řekl nebo ti nedám, co chceš, co vím, že ode mě potřebuješ.“

„Romeo! Přestaň s tím!“ Protestovala jsem v zoufalství.

Jeho vyčítavý smích způsobil na mé kůži píchání. „Udělej to. Rozumíš mi?“ zasyčel skrz zaťaté zuby, škubajíc mi za vlasy.

„Argh!“ vyštěkla jsem, důkladně frustrovaná, moje tělo křičelo na přerušení. Blýskla jsem pohledem přes rameno a jeho čelist byla zaťatá na můj špatný přístup.

Nehodlal se nechat obměkčit.

Mé čelo narazilo do sedadla v porážce.

„Ano, zatraceně ti rozumím!“

Bez varování do mě přirazil a zamumlal, „Rozumíš mi, bejby. Jsi jediná, kdo mě může vůbec pochopit. Jsi jediná, která se to dozví.“ Nezastavil, jeho tempo bylo rychlejší a drsnější než kdy předtím, blízkost jeho kůže způsobila tření spolu s mými zády.

„Řekni mi, že mě nikdy neopustíš.“

„Nikdy tě neopustím!“

Vydechl s hrdelním zavrčením, vzal mi prsa do dlaní a mnul mi bradavky mezi prsty. „Nikdy neutečeš.“

„Nikdy neuteču!“

„Slib mi to.“

„Slibuji!“ zaječela jsem, když mi rukama klesl mezi nohy, masíroval mé pohlaví.

„Romeo….já….ah!“ Orgasmus udeřil přese mě jako blesk, roztříštil mě na milion kusů, zanechal mě v pocitu beztíže a slabosti.

Romeova ústa mi sály kůži na rameni, značkoval mě jako jeho, než do mě vrazil podruhé mnohem víc, naplňujíc mě svým teplem. Ležela jsem zhroucená na měkké pohovce, když táhl nos líně nahoru a dolů po mém krku.

„Miluji tě, bejby.“ Zašeptal a přitáhl mě pevně do bezpečí jeho hrudi, zatímco jsme chytali náš ztracený dech.

Romeo Prince byl lidský kaleidoskop.

Šukal mě, jako by mě nenáviděl, ale jeho obdiv a láska nikdy nebyla příliš daleko od povrchu a nemohla jsem si ho představit jiným způsobem.

Zůstali jsme nasyceni po dalších pár minut předtím, než jsem se zachvěla z večerního chladu vanoucího škvírami v dřevěné stěně.

„Je ti zima?“ zeptal se jemně.

„Trošku.“

S posledním polibkem na můj spánek se vytáhl a zapálil oheň se zápalkami ležícími na krbu. Lehla jsem si na záda na pohovku, důkladně vyčerpaná a sledovala jsem jeho krásné, opálené tělo zářící důkazy našeho dostaveníčka. Žasla jsem nad jeho pevnými svaly, které se napnuly při každém pohybu.

Romeo se otočil mým směrem a zachytil mé nehorázné zírání. Držel ruce ve vzduchu, zatočil se do kruhu a zaujal arogantní úšklebek. „Pojď se podívat do chrámu, dítě. Uctívej mě u nohou.“

Zasmála jsem se a hodila mu zatuchlý červený polštář na hlavu, před kterým rychle uskočil a předstíral, že je naštvaný.

Jak kráčel ke mně, vrtěl hlavou. „Malá Molly Shakespearová, nevíš, že je lepší nedráždit divoké zvíře?“

„Beru to tak, že v tomhle scénáři jsi ty to divoké zvíře?“

Sevřel rty, malá, ošklivá podlitina od úderu jeho matky stála hrdě na nabízeném těle. „Oh, nemáš ponětí…Jsem legitimně divoký.

Tyčící se nade mnou se Romeo přestěhoval a položil se na mé bezvládné tělo, ztrácíc svůj závoj temnoty a pouštíc dovnitř světlo.

Přitáhla jsem si ho ke rtům jemně rukou na jeho šíji a jeho tělesné teplo mě okamžitě zahřálo. Uvolňujíc ruku z našeho objetí, ji Romeo natáhl a vzal krémovou patchworkovou deku, položil ji přes nás oba, svazujíc mě v jeho objetí, když jsem přejížděla nehtem jeho tetování Alabama.

„Jsi v pořádku, zlato?“ zeptala jsem se tiše.

Pevné svaly se na moment napjaly, než zaskřehotal, „Budu. Mám tebe.“ Opřela jsem si bradu o jeho hruď, setkávajíc se s tmavýma očima a všimla jsem si prosakujícího smutku. „Vybral sis mě.“

Smutek se rozplynul do štěstí, spokojený úsměv na rtech. „A udělal bych to znova v úderu srdce.“

Začervenala jsem se. „Byli vůbec někdy k tobě rodiče milý?“

Zavrtěl hlavou, naklonil bradu a podíval se na strop, bojujíc proti těžkým vzpomínkám. Byla jsem si tím jistá. Natáhla jsem se a vzala jeho ruku do své. Vždycky to zabíralo, když to dělal pro mě. Stočil hlavu na stranu a nasadil zlomený úšklebek mým směrem.

 „Byl jsi někdy šťastný?“

Vrtíc hlavou, zašeptal, „Ne.“

„Jsi teď?“

„Naprosto. Konečně vím, co je to láska a být milován. Ale jsem vyděšený jako peklo, že to skončí. Moji rodiče se nevzdávají tak snadno.“

„Zůstávám s tebou.“

„Slíbíš mi to?“

„Slibuji. Miluji tě. Jsem tvá.“ Romeo si přitáhl mou ruku k ústům a políbil každý prst.

„Takže co teď? Fotbal? Genialita? Ovládnutí světa?“

„Pokrčil rameny. „Myslím, že ano.“

„Co bys chtěl, Romeo? Co si přeješ nejvíc od života?“

„Tebe.“

„Ne, vážně, zlato, co bys chtěl? Je to tady pro tebe, aby sis to vzal.“

Povzdechl si a sklonil pohled. „Jen tebe, bejby. Jsi cítit jako domov, pro mě.“

Vylezla jsem mu na pas a zabořila hlavu do jeho krku. „Máš mě. Všechno ze mě, na tak dlouho, jak budeš chtít.“

„Opravdu? Mám tě navždy? Protože jsem se právě odřízl od jediné rodiny, kterou mám.“

„Romeo, ty jsi má rodina. Jsi to ty. Ty a mí blázniví přátelé jste důvod mého bytí. Jak to nemůžeš vědět?“

„Protože nemůžu uvěřit, že je to pravda.“

„Je to ty a já, Romeo.“

Napnul se a zeptal, „Ale co se stane, když půjdu do draftu? Co když půjdeš na vysokou školu přes celou zemi? Nebo dokonce mimo Státy? Nikdy jsi nemluvila o tvé budoucnosti se mnou a já si o tom dělám starosti celou zatracenou dobu. Teď, když tě mám, si nedovedu představit nechat tě jít.“

Políbila jsem ho na rty, běžíc jazykem skrz malou mezeru, abych se setkala s jeho. „No přijdeme na to po cestě.“

Pravda byla, že jsem nemyslela tak daleko před sebe.

Romeovo boky se nadzvedly, jeho tvrdost se táhla lenivě mezi moje nohy. „Mmm….Ok, budeme fungovat bez ohledu na to.“

„Romeo.“

„Zůstaneš se mnou tady dneska večer, před krbem.“

„Co je vlastně tohle za místo?“

„Starý otrokářský dům.“

Oči se mi rozšířily. „Co???“ Odfrkl si smíchem. „Uklidni se, bejby. Bylo to od té doby zrekonstruované nebo alespoň uklizené. Zůstával jsem tady hodně, když věci byly špatné doma. Rodiče sem nikdy nepřišli. Je to takovým způsobem trošku můj domov.“

Romeovo boky se zhouply tvrději a mě se stáhly břišní svaly těsněji. „Pak ano, zůstanu na noc.“ Přitiskla jsem mu ruce na gauč. „Můžu vést? Jen tentokrát jednou?“

Pomalu zavrtěl hlavou, ovládající Romeo se vracel do hry. „Ne. Ale hezký pokus, Shakespearová.“

Najednou jsem byla přetočená, Romeova těžká váha se tiskla dolů na mé nahé tělo, způsobujíc mé vyjeknutí. Hravě mě kousnul do ucha a opřel mě o má kolena. „Neboj se, bejby. Postarám se o tebe.“