Origin - 28. kapitola

Překlad: Janka
Kor.: Majuš

DAEMON

Tohle musela být jedna z nejšílenějších věcí, kterou jsem kdy vytáhl. Nejen, že jsem házel všechno do obličeje Daedalusu a DOD, ale taky jsem porušoval každé pravidlo, podle kterého žili Luxeni. Tohle rozhodnutí nemělo vliv jenom na mě, ovlivňovalo to všechny. Při něčem tak obrovském jsem mohl aspoň trochu zaváhat. Mohl jsem přehodnotit věci, přijít na jiný způsob.

Ale nebyl čas. Matthew… Matthew nás zradil, a teď jsme byli tady, na pokraji přistižení.

Jak už jsem řekl dříve, zapálil bych svět, abych udržel Kat v bezpečí. To samé bych udělal pro svou rodinu. Jenomže to by byl jiný druh ohně.

Lidé už nás sledovali a snažili se přijít na to, proč jsme opustili auta, když jsme se vraceli zpátky k místu, kde Archer čekal za volantem. Věděl jsem, že vidět Dawsona a mě pohromadě, přitahuje hodně pozornosti.

„Už to vím,“ řekl Archer a vypnul motor. „Myslím, že je to šílené, ale mohlo by to fungovat.“

„Co je šílené?“ Zeptala se Dee z předního sedadla.

Tenhle fakt jsem hned vzal na vědomí, protože se určitě nemohla dočkat, až tam dostane svůj zadek a jistě seděla na předním sedadle hned, jak se Dawson dostal ven.

„Jsme v podstatě uvězněni v téhle řadě aut,“ řekl jsem jí a naklonil se do okénka. „Zablokovali silnici vepředu, a je tam skupina vojáků, která prohledává auta.“

Beth se zhluboka nadechla. „Dawsone?“

„To je v pořádku.“ Byl hned u zadních dveří a otevřel je. „Pojď sem.“

Ona vyklouzla ze SUV a postavila se vedle něj.

„Budeme muset způsobit menší nepříjemnosti, abychom je rozptýlili,“ řekl jsem a moje oči se automaticky zúžily na tenhle páreček. Ani nevím proč, ale bylo v tom víc, než jen přehnaná starostlivost, která by se mohla týkat rodiny, ale neměl jsem čas nad tím přemýšlet. „Doufejme, že se nám podaří vyprázdnit silnice současně a vypadneme odsud.“

„Říkej mi cyniku, ale jak se sakra zbavíme tohohle zatraceného shromáždění a dostaneme se pryč, aniž by nás zastavily?“ Zeptal se Andrew.

„Vzhledem k tomu, že to nejsou jen menší nepříjemnosti, co se chystáme způsobit,“ vysvětlil Archer, otevřel dveře, a to mě donutilo o krok ustoupit. „Pokusíme se rozsvítit Vegas tak, jak jste to ještě nikdy neviděli.“

Dee, vytřeštila oči. „Jdeme světu ukázat, kdo jsme?“

„Jo.“

Ash se, naklonila dopředu. „Zbláznili jste se?“

„Je to docela možné,“ odpověděl jsem, když jsem si odtáhl pramen vlasů z očí.

Archer si založil ruce na prsou. „Opravdu musím všem připomenout ten okamžik, kdy jste cpali své zadky do aut a tím jste souhlasili, že uděláte cokoliv, ať to stojí, co to stojí? Tohle je součástí toho „cokoliv“, o kterém Paris mluvil.“

„Hele, ode mě žádné námitky neuslyšíš,“ zasmál se Andrew a vyskočil z auta. „Takže jim opravdu odhalíme, kdo jsme?“

Kat se zašklebila, a já se málem rozesmál. Andrew se zdál až příliš nadšený.

Zastavil se před, SUV. „Nemáš ani ponětí, jak moc jsem chtěl vyděsit několik lidí.“

„Nejsem si jistá, jestli by mě to mělo urazit, nebo ne,“ zamumlala Kat.

Mrknul, a mou hrudí se přehnalo zaburácení.

„Ty už se nemůžeš považovat za stoprocentního člověka,“ zdůraznil Andrew, a pak se na mě usmál. „Kdy to rozjedeme?“

Do soumraku zbývalo jen pár minut.

„Teď! Ale pozor, netoulejte se moc daleko. Držíme se na očích. Buď já, nebo –“ Další slova pro mě hodně znamenali, protože psychicky ublížili moji duši. „Nebo Archer dáme všem vědět, když bude vzduch čistý, abychom mohli vypadnout z města. Pokud budou naše auta v trapu –“

„Bože, doufám, že ne,“ zakňoural Luc.

Střelil jsem po něm pohledem. „Jestli budou naše auta v trapu, najdeme jiné řešení. O to se nebojte. Jo?“

Bylo tam několik přikývnutí. Ash, pořád vypadala, jako bychom ztratili všechny zatracené mozkové buňky, ale Dawson ji vytáhl ze SUV.

„Potřebuju, abys pro mě udělala něco velkého, jo? Obrovskou laskavost,“ řekl jí.

Ash, vážně přikývla. „Jakou?“

„Potřebuju, abys zůstala s Beth. Postarej se o ni, drž ji stranou a udrž ji v bezpečí, pokud se něco posere. Můžeš to pro mě udělat? Je můj život. Pokud se něco stane jí, tak i mě. Chápeš?“

„Samozřejmě že ano,“ řekla Ash a zhluboka se nadechla. „Udržím ji dál od potíží, zatímco tu budete pobíhat jako banda světlušek.“

Beth se zamračila. „Můžu pomoct, Dawsone. Nejsem –“

„Vím, že můžeš, lásko.“ Položil jí ruce na tváře. „Nemyslím si, že jsi slabá, ale potřebuju, abys byla opatrná.“

Vypadala, jako by se chtěla hádat, a já jsem začínal být nervózní a měl špatný pocit kvůli Dawsonovi. Bůh ví, že bych strávil hodně času dohadováním se s Kat o tom, aby neběžela před popravčí četu. Když o tom mluvíme…

„Ani slovo,“ řekla Kat, aniž by se na mě podívala.

Zasmál jsem se. „Znáš mě moc dobře, Kotě.“

Beth rezignovala a odevzdala se do Ashiných rukou. Díky bohu, protože lidé začali sledovat ten náš „debatní kroužek“, vystupovali z aut a poflakovali se kolem. Nějaký chlápek si otevřel plechovku piva, svalil se na kapotu svého auta, a pozoroval soumrak, který se prohluboval do tmavě modré. Taky bych si teď jedno pivo dal…

„Připraven?“ Zeptal jsem se Andrewa.

Andrew si protáhl krk. „To bude skvělé.“

„Prosím, buď opatrný,“ prosila ho, Ash.

Andrew přikývl. „Klídek, všechno bude v pořádku.“ Pak si hrdě vykračoval kolem auta a zastavil se přede mnou. „Divadýlko? Jde se na to.“

Otočil se, a já jsem cítil, že potřebuju zadržet dech. Nebylo návratu. Koutkem oka jsem, viděl Ash, jak odváděla Beth pryč odstavným pruhem. Zastavili se pod shlukem palem.

„Zůstaň u mě blízko,“ řekl jsem Kat.

Přikývla, když se dívala na Andrewa, který lehce navigoval auta. „Budu se tě držet jako klíště.“

Zastavila se a kousla se do rtu. „Skoro nemůžu uvěřit, že se to chystáte udělat.“

„Ani já.“

Kat se na mě podívala a pak se zasmála. „Chceš si to rozmyslet?“

Ironicky jsem se zašklebil. „Na to je trochu pozdě.“

A opravdu bylo. Andrew přistoupil k chodníku a zamířil k obrovské pirátské lodi. Desítky lidí se šouraly za ním. Hodně z nich mělo kamery, které jim viseli kolem krku. Perfektní.

„Co si myslíš, že má Andrew za lubem?“ Zeptala se Kat a stále si okusovala spodní ret.

Měl bych jí udělit medaili. Snažila se tak usilovně být statečná, ale postřehl jsem, jak se jí třesou ruce a pořád se dívala k zatáčce, odkud nás Daedalus určitě přijde přivítat. Byla silná, a já jsem z ní byl neustále v úžasu.

„Jak ti to jen vysvětlím?“ Zeptal jsem se sám sebe a tím si přitáhl její pozornost. „Chystá se zářit jako ten nejexkluzivnější vánoční stromeček.

Její oči se rozzářily. „To by mohla být sranda.“

Andrew vyskočil na opěrnou stěnu bazénu, z něhož se tyčila loď. Napjal jsem se, když se několik lidí otočilo k němu. Zdálo se, že se čas na dobrou minutu zastavil, a pak s tím svým zatraceným idiotským úsměvem na tváři, Andrew rozpřáhl ruce. Okraje jeho těla se rozmazaly.

Slyšel jsem, jak se Kat ostře nadechla.

Nikdo si nejprve nevšiml té jeho minutové odlišnosti, ale pak se mlha přesunula přes Andrewovo bíle tričko a na zbytek jeho těla.

Slabé mumlání zavládlo v davu.

A pak Andrew zmizel. Byl pryč. Bum.

Výkřiky překvapení se stupňovaly, symfonie nadšených pískání a zvuků zmatku. Řidiči civěli zevnitř jejich aut. Lidé se zastavili uprostřed kroku na přeplněném chodníku, vytvářely dominový efekt.

Andrew se objevil v jeho pravé podobě. Skoro šest a půl stopy, jeho tělo žhnulo jasněji než jakákoliv hvězda na obloze nebo světlo na bulváru. Čisté bíle světlo s okraji zabarvenými v modré barvě. Svítil jako maják, nutící každého a kohokoliv na ulici, aby se na něj podíval.

Rozhostilo se naprosté ticho.

Člověče, to bylo takové ticho, že jste mohly slyšet kobylku, jak nakopává mouše prdel.

***

A pak bouřlivý potlesk přehlušil moje zaklení. Andrew byl nahoře, stojící před zatracenou pirátskou lodí, zářící, jako by mu někdo strčil do zadku jadernou zbraň, a lidé jásali?

Paris se zasmál, když se postavil vedle mně. „Hádám, že na ulicích Vegas viděli divnější věci.“

Hm, měl pravdu. Jemné záblesky světel z foťáků blikaly v davu. Andrew, který byl zřejmě šoumen od srdce, se sehnul, a pak se narovnal. Trochu podskočil.

Převrátil jsem očima. Vážně?

„Páni,“ řekla Kat, paže jí klesly po stranách. „Opravdu to takhle zakončil?“

„Je čas, abych se připojil k zábavě,“ řekl Paris a vykročil vpřed. Dostal se k autu v dalším pruhu, k červenému BMW, které řídil muž ve středním věku, a pak vklouzl do své pravé podoby. Muž vyskočil z auta, klopýtající dozadu.

„Co to-?“ řekl, zírající na Parise. „Co se to k čertu děje?“

Ve své pravé podobě Paris kličkoval mezi auty, mířící směrem k davu, který byl shromážděný před pirátskou lodí a Andrewem. Náhle se zastavil a jeho světlo jednou zapulsovalo, jasně a intenzivně. Vlna tepla z něj vyrazila, nutící několik čumilů rychle couvnout.

Dee vyskočila na jedno z aut několik stop dále. Stála vysoce a rovně, jemný vánek jí zvedal vlasy a házel jí je kolem obličeje. Během vteřin byla ve své pravé podobě. Pár v autě z něj vystřelil a spěchal k chodníku, kde se otočil a zíral na Dee s otevřenou pusou.

Dawson byl další. Zůstal blízko Beth a Ash, na druhé straně přeplněné cesty. Když na sebe vzal pravou podobu, několik lidí vydalo překvapený výkřik.

„Myslím to vážně, Kotě, zůstaň mi na blízku.“ Znovu přikývla.

V dálce jsem mohl slyšet helikoptéru. Nebylo pochyb, že se otáčela zpátky, aby znovu přeletěla nad bulvárem. Teď to bude opravdu zajímavé. Neklid mezi lidmi rostl, stávající se tak hustý, jako teplem ucpaný vzduch. Prosakoval do mě, až mě z toho začalo svědit tělo, když jsem ze sebe nechal sklouznout lidskou podobu.

Jako kdyby někdo stisknul univerzální tlačítko pro zastavení, lidi kolem nás se zdáli zamrzlí. Jejich ruce svíraly foťáky a mobily. Úžas v jejich výrazech se změnil z překvapeného na zmatený, a pak se do nich pomalu vplížil strach. Mnoho z nich si vyměnilo pohledy. Někteří se začali vzdalovat od Andrewa, ale nemohli se dostat daleko na přeplněných chodnících.

Musíme trochu přitlačit.

Dawsonův hlas mi přešel myšlenkami.

Vidíš nápis Treasure Island? Zničím ho.

Ujisti se, že se nikdo nezraní. Řekl jsem.

Dawson o krok couvl. Zvedl paži a vypadal, jako by se natahoval k obloze, aby popadl hvězdu. Ve vzduchu zapraskala energie, nabíjející jej statickou elektřinou. Zdroj vzplál, omotávající jeho paži jako had. Výbuch světla mu vystřelil z dlaně, sahající vysoce k obloze a závodící přes čtyři pruhy. Vyklenul se nad pirátskou lodí, zasahující bílou přepážku. Světlo explodovalo v záblesku, na chvíli proměňující noc v den. Energie se převalila přes nápis, a pak střelila dolů, rozšiřující se do očních důlků obří lebky pod nápisem a vybouchla na spršku jisker. Andrew si prohlížel Benátskou věž a všechna ta zlatá světla na jejím vrcholu.

Obrátil se ke mně. Otočil jsem se v pase a přivolal Zdroj. Opravdu to bylo jako hezky se zhluboka nadechnout, když jste předtím byli několik minut pod vodou. Světlo se vyklenulo z mé ruky, vrážející do věže, a zničilo světla, která padala jako sprcha ohňostrojů.

Tehdy si lidi uvědomili, že tohle nebyla nějaká šou, optická iluze nebo něco, kolem čeho mohli jen tak postávat a ukazovat si na to. Možná nerozuměli tomu, co viděli, ale jakýkoliv instinkt, který měli, je v odezvě nakopl a vše to začalo být o přežití. O tom, dostat se pryč od velkého, zlého neznáma, zatímco se v tom samém čase pokoušeli fotit představení.

Zamiloval jsem si tu téměř vrozenou odpověď lidí, že chtěli všechno zachytit na film. Lidi spěchali jako mravenci, utíkající všemi směry, vzdávající se ve spěchu svých aut. Proudili z ulic, v záplavě různých tvarů a velikostí, strkající jeden do druhého a zakopávající o vlastní nohy. Nějaký chlápek vrazil do Kat, odtlačující ji tak od SUV. Na chvíli jsem ji v tom chaosu ztratil z dohledu. Spěchal jsem kupředu, oddělující lidi jako Rudé moře. Jejich vzrušené výkřiky již v mých uších zněly jako otravné bzučení.

Kat!

Její odpověď se ozvala v mé hlavě i nahlas. „Jsem tady!“

Klopýtala kolem ženy, která zamrzla přede mnou. Pohled šoku na ženině bledém obličeji ve mně vyburcoval trochu viny, ale pak byla Kat přede mnou, její oči rozšířené.

„Myslím, že už máme hodně lidské pozornosti,“ řekla, nadechující se.

Myslíš? Dotknul jsem se její paže, příliš nadšený z vítající jiskry, která cestovala z její kůže do mé.

Luc se objevil vedle nás, spolu s Archerem. „Neměli bychom některá auta odsunout z cesty?“

Dobrý nápad. Vemte Kat se sebou.

Soustředil jsem svou pozornost na řadu aut před námi. Čtyři pruhy. Všechny přeplněné vozidly od takových, které se rozpadaly, až po ty luxusní, které bych hrozně nerad co i jen poškrábal.

Archer se ke mně připojil. „Pomůžu.“

Zabral jeden pruh, zatímco jsem se soustředil na jeden před Hummerem. Schopnost odrážet věci od nás byla jednodušší, než tahat je směrem k nám. Bylo to uvolnění energie, jako tlaková vlna. Předpažil jsem ruce a sledoval auto přede mnou, jak se začalo chvět, jeho ráfky řinčely a převody skřípaly. Pak se přesunulo na bok. Auta, jedno po druhém, klouzaly z cesty, jako by je neviditelný obr smetl rukou. Pokračoval jsem tak daleko, kam jsem dohlédl, a pak se stáhl, protože jsem věděl, že Daedalus si už musí být vědomý toho, co se děje.

Otočil jsem se zpátky k místu, kde stál Andrew a viděl ho, jak střílí výbuchy energie, jako by neměl nastat zítřek.

Schovaný za prázdným turistickým autobusem byl teenager a všechno natáčel na mobil. Trochu roztěkanosti mi kapalo žílami. Za pár vteřin bude tohle všechno na YouTube.

V dálce jsem mohl slyšet sirény. Když jsem si uvědomil, jak byl provoz za námi přeplněný, pochyboval jsem, že tady budou brzo.

„Podívejte!“ zakřičela Kat a ukázala na oblohu.

Nad hlavami, helikoptéra kroužila nad dějištěm, svítící reflektory na místo, kde stál Andrew. Nebyli to vojáci. Symbol KTNV 13 News zdobil boční stranu helikoptéry. Zatraceně. Dostali se sem dřív než policie.

„Budou to vysílat naživo,“ řekla Kat a couvla. Její oči byly rozšířené. „Budou natáčet naživo. Bude to všude.“

Nevím, proč mi to do téhle chvíle nedošlo. Ne, že bych úplně nepochopil, co bude tohle znamenat, ale když jsem tady viděl helikoptéru televizních zpráv, jak krouží nad bulvárem, věděl jsem, že to zasáhne domácnosti. Snímky budou posunuté do redakce a odtamtud to bude odesláno celému národu během vteřin. Vláda mohla tu a tam zničit pár videí, dokonce i stovky z nich, ale tohle? Tohle nemohla zastavit.

Právě teď lidé s největší pravděpodobností seděli před jejich televizemi, sledující tohle rozvíjet se a nemající ani ponětí, co opravdu viděli, ale věděli, že to, na co se dívali, bylo něco vážného.

„Něco epického,“ nadhodil Luc, což znamenalo, že byl nakukující bastard, protože se znovu hrabal v mé hlavě. „Dokázals to, člověče. Tohle nemůžou zakamuflovat. Svět bude vědět, že lidé nejsou jediná forma života, která si užívá na téhle planetě.“

Jo, bude to… epické. Můj pohled putoval po silnici. Pořád tady byli lidi, kteří byli zaměření na to, co Andrew a Dawson dělali. Oba dva svištěli sem a tam po cestě, prakticky přeskakující přes auta za námi jako mimozemská verze videohry se žabkami. To bylo to, co lidi na celém světě viděli. Nebyl způsob, jak by se tohle dalo vysvětlit. Daedalus bude šílet.

„To jsi chtěl, ne?“ zamračil se Archer, když nějaký muž běžel přes ulici. „Zveřejnit to. Dostals –“

Tmavá helikoptéra vletěla mezi dva obrovské hotely, jako velký černý pták. Nemusel jsem být génius, abych si uvědomil, že to byla vojenská helikoptéra. Letěla nám nad hlavami, ale nesvítila žádnými reflektory, jako to dělala helikoptéra televizních zpráv, sledující Dawsonovy a Andrewovy pohyby. Obkroužila Treasure Island, mizející za širokým hotelem. Pocit neklidu zesílil.

Natáhl jsem se, omotal prsty kolem Katina zápěstí a v té samé chvíli zakřičel na Dawsona. Zastavil se na vrchu červeného BMW, krčící se ve své pravé podobě. Když zjistil, co vidím, vystřelil od auta, popadl Dee z auta za ním a stáhnul ji na cestu. Udělal to v pravý čas.

Černý pták se vracel zpátky, zvedající se vysoko na obloze, když letěl bokem, jako by se připravoval, na…

„Tohle se mi nelíbí,“ řekl Luc, kráčející dozadu. „Archere. Nemyslíš –“

Nejdřív jsem viděl jiskřičku ze spodu vojenského ptáka. Nebylo to nic. Jenom velmi malý záblesk světla a neměl by mi zchladit vnitřnosti ani mě zastavit v mých stopách. Co vyšlo z helikoptéry, se pohybovalo příliš rychle, než aby to lidské oči zachytily. Proud bílého kouře na tmavě modré obloze mi řekl všechno, co jsem potřeboval vědět.

Otočil jsem se a stáhl překvapenou Kat ke své hrudi. Svalil jsem nás na teplý chodník a stočil své tělo na její. Hlasitá rána způsobila, že sebou v mém náručí trhla, a já jsem utáhl sevření. Hrůza se v mých střevech usadila jako kameny. Hněv byl v mých žílách jako kyselina.

Helikoptéra zpráv se nevyzpytatelně točila, když kouř stoupal z jejího ocasu. Vířila oblohou, její reflektory ozařovaly a tlumily pirátskou loď. Helikoptéra se nepřestávala točit, padající z oblohy, mířící přímo na Treasure Island.

Exploze zakolísala auty. Kat zakřičela, když se otočila v mém náručí, pokoušející se vzhlédnout. Ale nechtěl jsem, aby to viděla. Držel jsem ji na zemi, tisknoucí si její obličej k hrudi. Věděl jsem, že byl můj dotek horký a musel být takhle dlouho téměř nesnesitelný, ale nechtěl jsem, aby tohle viděla.

Ach můj Bože! Něčí myšlenky zrcadlily ty mé. Dawsonovy? Deeiny? Archerovy? Lucovy? Jednoho z Thompsonových? Nevěděl jsem.

Plameny šlehaly ze středu hotelu v oranžové záři, která se rychle plížila chvějící se konstrukcí. Zvedly se chocholy hustého kouře a zatemnily oblohu.

Archer ztuhl vedle Hummeru. „Udělali to. Sakra. Sestřelili helikoptéru. Armáda sestřelila nevinné lidi.“