Origin - 26. kapitola

Překlad: KitKat
Kor.: Majuš

KATY

Cítila jsem se jako jedna z těch kreslených postaviček, která jemně zvedala nohu, když byla políbena šarmantním princem. Točila se mi hlava štěstím a nohy se mi podlamovaly takovým způsobem, o kterém jsem si myslela, že není ani možný.

Byl to jen kus papíru, který jsem sevřela v ruce. Oddací list mezi dvěma jmény, která ani nebyla pravá. Ale ten kousek papíru pro mě znamenal celý svět. Znamenal pro mě všechno.

Nemohla jsem se přestat usmívat a ani jsem nemohla dostat emocionální knedlík z krku. Než jsme si vyměnili sliby, málem jsem se několikrát rozbrečela. Deamon si nejspíš myslel, že jsem šílená.

Na cestě ven nás zastavila blondýnka zepředu. Podala mi fotku.

„Podle mě,“ řekla a usmívala se. „Jste nádherný pár. Byla by škoda, kdybyste neměli památku na tenhle okamžik.“

Daemon se mi podíval přes rameno. Na fotce byl zachycený náš polibek, naše první pusa jako manželského páru.

„Dobrý bože,“ řekla jsem, a cítila, jak se červenám. „Vypadá to, jako bychom si navzájem pojídali tváře.“

Daemon se zasmál.

Blondýnka se usmála, když ustoupila stranou. „Myslím, že je to druh vášně, která je věčná. Máte štěstí.“

„Já vím.“ Řekla jsem. V tom okamžiku jsem věděla, jak šťastná jsem, a všechno jsem zvážila. Podívala jsem se na mého… mého manžela. Hluboko uvnitř jsem věděla, že manželství nebylo platné, ale pro mě to bylo opravdové. Moje oči se začaly znovu zalévat. „Vím, jaké mám štěstí.

Daemon mě odměnil spalujícím polibkem, který mě zvedl z podlahy. Kdykoliv jindy bych se cítila v rozpacích, protože jsme byli na veřejnosti, ale teď mi to bylo jedno. Úplně.

Na cestě domů jsme se chovali jako zamilovaná štěňata. Drželi jsme se za ruce a dělali na sebe oči. Trvalo nám pár minut dostat se z auta. Ve chvíli, kdy se vypnul motor, jsme byli na sobě. Chamtiví… oba jsme byli tak chamtiví. Líbání nám nestačilo. Přelezla jsem přes řadicí páku a rozkročila se na jeho klíně. Rukama jsem vklouzla pod jeho košili a hladila jeho břicho. Jeho ruce mi sklouzly na záda, sledovaly linii mé páteře, až mi prsty zapletl do vlasů.

Těžce jsem dýchala, když se odtáhl a opřel se hlavou o sedadlo.

„Dobře,“ řekl. „Pokud teď nezastavíme, budeme v tomhle autě dělat něco hodně nemravného.“

Zasmála jsem se. „To je zatracený způsob, jak Lyle poděkovat, že nám ho půjčila.“

„O tom není pochyb.“ Natáhl se a otevřel řidičovi dveře. Ovanul nás studený vzduch. „Radši jdi, než si to rozmyslím.“

Nebyla jsem si jistá, jestli jsem chtěla, aby si to rozmyslel, ale přinutila jsem se vylézt z auta. Daemon byl hned za mnou, jeho ruce na mých bocích, když jsme vešli do domu dveřmi, které vedly do malé spíže.

Matthew byl před námi v okamžiku, kdy jsme vstoupili do kuchyně, modré oči mu blikaly hněvem. „Kde jste sakra vy dva byli?“

„Venku.“ Odpověděl Daemon. Obešel mě a zablokoval mi tak většinu výhledu na Matthewa.

„Venku?“ Zněl Matthew ohromeně.

Nakoukla jsem přes Daemonovo rameno a držela si oddací list blízko u hrudi.

„Chtěl jsem vidět pár věcí.“

Matthew otevřel pusu.

„Opravdu si nemyslím, že to byl dobrý nápad,“ řekl Archer, který se objevil v otevřeném průchodu. „Dopřát si prohlídku města, když polovina vlády čeká na to, aby uspořádala honičku na vaše zadky.“

Daemon ztuhl. „Všechno je v pořádku. Nikdo nás neviděl. Teď, pokud nás omluvíte –“

Archer přimhouřil oči. „Nemůžu uvěřit, že vy dva –“

Celou tu dobu, co mluvil, jsem si v hlavě zpívala „Don’t Cha“, zoufale se snažící nemyslet na svatbu, ale jeden z nás musel selhat, protože Archerova pusa sklapla a on vypadal naprosto šokovaný. Jako někdo, komu jste právě vysvětlili, že může mít v Olive Garden nekonečné salátové mísy.

/ http://www.youtube.com/watch? v=YNSxNsr4wmA /

Prosím, nic neříkej. Prosím. Pořád jsem na ta slova myslela, znovu a znovu, v naději, že se mi zrovna dívá do hlavy.

Matthew se podíval na Archera, obočí svraštělé. „Jsi v pořádku, kámo?“

Archer potřásl hlavou, otočil se na patě a zamumlal. „Cokoliv.“

„Vím, že jsi z toho frustrovaný, Matthew. Omlouváme se. Už se to nezopakuje.“ Daemon sáhl dozadu, aby našel mou ruku. Odcházeli jsme. „A jestli chceš, můžeš na nás křičet asi tak… za pět hodin.“

Matthew si založil ruce. „Co chceš dělat?“
Daemon kolem něho proklouzával a drze se na něho usmál. „Ne co. Spíš koho.“

Plácla jsem ho po zádech, což ignoroval. „Takže můžeš svou epickou přednášku ještě na chvíli odložit?“

Matthew opravdu neměl šanci nic víc říct. Prolétli jsme přes kuchyň a bezúčelnou místnost plnou soch a se stolem uprostřed. Deein a Ashin hlas se ozýval z další místnosti.

„Musíme si pospíšit,“ řekl Daemon, „nebo nikdy neunikneme.“

I když jsem se nemohla dočkat, až strávím nějaký čas s, Dee, věděla jsem, proč jsme tak spěchali. Když jsme stoupali po schodech, Daemon se najednou otočil, jednou rukou mi vklouzl pod kolena a zvedl mě do náruče.

Zadržela jsem smích a ovinula mu ruce kolem krku. „To není nutné.“

„Naprosto je,“ řekl, a pak byl jako mimozemšťan.

Během několika vteřin mě postavil na podlahu v ložnici a zavřel za námi dveře. Oblečení nezůstalo moc dlouho. Všechno bylo zpočátku rychlé a bouřlivé. Otočil se kolem, couval se mnou, dokud jsem nenarazila do dveří a jeho velké tělo se na mě tlačilo.

Něco na tom, co se dělo, bylo jiné. Zdálo se to ve své podstatě opravdovější, jako kdyby ten legrační kus papíru, který teď ležel na podlaze, vše změnil, a možná, že taky ano. Nohy jsem mu omotala kolem boků, a vše se posouvalo k vzrušujícímu vrcholu.

Řekla jsem mu, že ho miluju. Ukázala jsem mu, že ho miluju. A on udělal to samé.

Nakonec jsme se dostali k posteli, a pak bylo všechno sladké a něžné.

Hodiny ubíhaly, pravděpodobně víc než pět, které slíbil Daemon Matthewovi. Nikdo nás nepřerušil, což bylo překvapující. Bylo mi v jeho náručí pohodlně, moje tvář spočívající na jeho hrudi. Vím, že to zní jako klišé, ale milovala jsem poslouchat jeho srdce.

Daemon si hrál s mými vlasy, kroutící si prameny kolem prstů, zatímco jsme si povídali o ničem a všem, co nemělo nic společného s blízkou budoucností, a všechno společného s tou, ve kterou jsme doufali. S tou, kde jsme byli na vysoké, měli jsme práci. Měli jsme život.

Bylo to dobré, jako očista mojí duše, jistým způsobem. Pak můj žaludek zavrčel jako Godzilla.

Daemon se zasmál. „Dobře. Musíme do tebe dostat nějaké jídlo, než mě začneš okusovat.“

„Moc pozdě,“ řekla jsem a štípla ho do spodního rtu. Udělal ten sexy zvuk v hrdle, který vedl k věcem, které by zabrali ještě pár hodin. Přinutila jsem se dát mezi nás nějakou vzdálenost. „Musíme sejít dolů.“

„Takže musíš jíst?“ Posadil se, prohrábl si rukou vlasy. Vypadal rozkošně, když byl rozcuchaný.

„Jo, ale taky musíme zjistit, co všichni dělají.“ Realita byla trochu alarmující. „A musíme se rozhodnout, co podnikneme dál.“

„Já vím.“ Naklonil se přes okraj postele a zvedl moje tričko. Hodil mi ho. „Ale nejlepší bude se nejdřív najíst.“

Díky Bohu, že Dee byla v kuchyni a připravovala pozdní oběd, nebo brzkou večeři, která se skládala z uzenin. Daemon vyrazil za Dawsonovým hlasem a já se přikradla k, Dee.

„Můžu ti pomoct?“ Zeptala jsem se, pohupující se.

Podívala se na mě. „Už to skoro mám. Co si dáš? Šunku? Krůtu?“

„Šunku, pěkně prosím.“ Zazubila jsem se. „Daemon bude chtít nejspíš taky šunku. A já můžu nějakou nakrájet, pokud už nemáš.“

„Daemon chce cokoliv, co může zkonzumovat.“ Natáhla ruku a popadla papírový tácek.

Myslela jsem, že bylo docela legrační, že v tomhle domě jsou dokonce papírové tácky. Když položila na tácek dva šunkové sendviče, vybuchl hlasitý, mužský smích, a ona se podívala přes rameno. Vypadalo to, že se jí ulevilo.

„Copak?“ zeptala jsem se a podívala se do haly, kde zmizel Daemon.

„Nevím.“ Malinko se usmála. „Jsem jen překvapená. Archer je v té místnosti. Myslela jsem si, že tam bude řev místo smíchu.“

„Daemon je jen… však víš, trochu přehnaně ochranářský, pokud jde o tebe.“

Jeho sestra se zasmála. „Trochu?“

„Dobře. Hodně. Není to nic proti Archerovi. Je vlastně dobrý chlap. Pomohl mi, pomohl nám, když jsme byli s Daedalusem, ale je starší, je jiný a on –“

„Má penis?“ Dodala Dee. „Protože si myslím, že to je hlavním problémem Daemona.“

Usmála jsem se a popadla dvě plechovky sody. „Jo asi máš pravdu. Takže si s ním mluvila?“

Pokrčila rameny. „Moc ne. Není moc upovídaný.“

„Je to muž několika slov.“ Opřela jsem se bokem o pult. „A byl moc izolovaný, takže to všechno nejspíš drží v sobě.“

Trochu zavrtěla hlavou. „Je to šílené a hrozné, co dělají lidem. A je toho víc, že? Přeju si, aby bylo něco, co bychom mohli udělat.“

Myslela jsem na hybridy, které jsem viděla a původní, které jsme vypustili. Utekli někteří z nich? Položila jsem plechovky a povzdechla si. „Je toho tak moc špatného.“

„To je pravda.“

Byl tam další výbuch smíchu a já jsem rozpoznala, že byl Daemonův. Usmívala jsem se jako blbec, než jsem si to uvědomila.

„Podívej se na sebe. Nemáš nějak moc dobrou náladu?“ Dloubla do mě Dee loktem. „Co se děje?“

Pokrčila jsem rameny. „Jenom opravdu dobrý den. Brzy ti o tom musím povědět.“

Podala mi studený nářez. „Pokud jde o to, co jste vy dva dělali nahoře celé odpoledne, tak o tom nechci nic vědět.“

Zasmála jsem se. „Nebudu mluvit o tomhle.“

„Díkybohu.“ Vmáčkla se, mezi nás Ash a popadla sklenici majonézy. „Protože to nechce nikdo ani slyšet.“

Pokud se jednalo o Ashinu minulost s Daemonem, pak byla velmi ukecaná, ale to je fuk. Usmála jsem se na ni. A vysloužila si divný pohled.

Ash, vzala lžičku, nabrala trochu majonézy a dala si ji do pusy. Můj žaludek se převrátil.

„Skutečnost, že jsi tak zatraceně hubená a budeš jíst majonézu po lžičkách, to všeobecně zpacká.“

Mrkla na mě kočičím okem. „Nežárli.“

Legrační bylo, že jsem nežárlila.

„Pak znovu, možná jsem to právě já, kdo by mohl žárlit, Kotě.“

Dee, plácla, Ash přes ruku. „Nezačínej.“

Usmála se a hodila lžičku do dřezu. „Neřekla jsem, že bych chtěla být jeho Kotě, ale kdybych byla, no… tenhle příběh by možná měl jiný konec.“

Před pár měsíci by mě to vytočilo. Teď jsem se jen usmála. Chvilku se na mě dívala, a pak otočila její modré oči v sloup.

„Cokoliv.“

Sledovala jsem ji opustit kuchyň.

„Myslím, že na ní dospívám,“ řekla jsem Dee.

Ona se zasmála, když položila poslední sendvič na podnos. Bylo jich víc než tucet.

„Vlastě si myslím, že největší problém je, že tě Ash nechce mít ráda.“

„Odvádí v tom dobrou práci.“

„Ale myslím si, že to tak necítí.“ Dee, zvedla podnos a naklonila hlavu na stranu. „Opravdu se starala o Daemona. Nemyslím si, že to byla někdy láska, ale myslím, že vždycky věřila, že budou spolu. To je hodně k překonání.“

Cítila jsem se trochu provinile.“ Já vím.“

„Ale ona se přes to dostane. Kromě toho, si najde někoho, kdo bude tolerovat její jízlivost, a všechno bude v pořádku.“

„A ty?“

Zasmála se a mrkla. „Chci jen, aby bylo všechno v pořádku na jednu noc, pokud víš, co tím myslím.“

Dusila jsem se smíchem. „Bože, hlavně aby to neslyšel Daemon nebo Dawson.“

„Bez legrace.“

Všichni byli v společenské místnosti. Těla přehozená přes gauče, pohovky a sedací soupravu. Největší televize, kterou jsem kdy viděla, visela na zdi, skoro stejné velikosti jako v divadle.

Daemon poklepal na místo vedle sebe na gauči, já jsem se posadila a podala mu talíř a sodu.

„Děkuju.“

„Udělala je tvoje sestra. Jen jsem nám je donesla.“

Dee, položila podnos na stolek a podívala se na místo, kde seděl Archer s Lucem a Parisem. Pak vzala dva sendviče a zamířila k vínové pohovce. Dvě růžové skvrnky jí rozkvetly na tvářích, a doufala jsem, že má hezké a čisté myšlenky.

Jeden pohled na Archera, který se teď díval na Dee, mi prozradil, že neměla.

Na druhé straně, se Dawson předklonil a chytil dva sendviče, jeden pro něho a druhý pro Beth. Dívka byla zabalená do deky, dívající se v polospánku. Naše oči se setkaly a její tvář rozzářil nejistý úsměv.

„Jak se cítíš?“ Zeptala jsem se.

„Výborně.“ Vzala si chleba a odstraňovala z něj malé hnědé části. „Jsem jen unavená.“

Znovu jsem uvažovala, co mohlo být s ní špatně, protože něco bylo. Nevypadala jen unaveně. Vypadala naprosto zničeně.

„Bylo to hodně cestování,“ upřesnil Dawson. „Taky mě to trochu vyčerpalo.“

Nevypadal vyčerpaně, právě naopak, zářil štěstím. Jeho zelené oči byly mimořádně jasné, zvláště pokaždé, když se díval na Beth. Což bylo neustále.

„Jez,“ řekl jí tiše. „Potřebuješ sníst aspoň dva.“

Měkce se zasmála. „Nevím nic o dvou.“

Chvíli jsme tam zůstali, dlouho poté, co bylo všechno jídlo pryč, a myslím, že všichni oddalovali nevyhnutelný velký rozhovor. Natolik, že Matthew opustil místnost, říkající nám, že se za chvíli vrátí.

Daemon se naklonil dopředu, klesl rukama na kolena. „Je čas, abychom prodiskutovali další kroky.“

„Pravda,“ řekl Luc. „Musíme se brzy dostat na silnici. Zítřek bude nejlepší.“

„Myslím, že to se předpokládá,“ řekl Andrew. „Ale kam přesně máme namířeno?“

Luc otevřel ústa, ale Archer zvedl ruku a umlčel ho. „Nezapomeň, co jsi chtěl říct.“

Oči mladšího původního se zúžily, ale pak se posadil zpátky, čelist zaťatou. Archer vstal a vyšel z místnosti, ruce sevřené v pěst.

„Co se děje?“ Zeptal se Daemon.

Neklid se mi plazil po páteři. Podívala jsem se na Dawsona, který byl taky náhle v pozoru.

„Lucu,“ řekla jsem a cítila, jak moje srdce zakoplo.

Luc se postavil, jeho hruď se prudce zvedala. V jednu sekundu stál před pohovkou a v další byl na druhé straně místnosti, ruce kolem Lylina krku.

„Jak dlouho?“ Zeptal se.

„Do prdele.“ Andrew vyskočil na nohy a přesunul se před svou sestru a Dee.

„Jak dlouho?“ Požadoval Luc znovu, jeho prsty se utahovaly kolem jejího krku.

Krev se vytratila ze ženské tváře.“ Já… já nevím, co tím myslíš.“
Daemon se pomalu postavil a přistoupil blíž. Jeho bratr byl hned za ním. „O co jde?“

Luc si ho nevšímal a zvedl vyděšenou Luxenku z podlahy. „Dávám ti pět sekund, abys odpověděla na otázku. Jedna. Čtyři –“

„Neměla jsem na vybranou.“ Zalapala po dechu, chytila chlapce za zápěstí.

Moje krev zmrzla. Pochopení se rozlilo po celé místnosti, následované hrůzou. Posunula jsem se blíž k Beth, která se snažila sama vymanit z deky.

„Špatná odpověď,“ řekl Luc tichým hlasem a odhodil Lylu. „Vždycky máš na vybranou. To je jediná věc, kterou nám nikdo nikdy nemůže vzít.“

Luc se pohyboval tak rychle, že jsem pochybovala, že i Daemon by mohl plně sledovat to, co udělal. Jeho ruka vyletěla. Bílá koule mu vířila po ruce a najednou vystřelila z jeho ruky. Vlna tepla a energie proudila přes místnost, odfoukávajíc mi vlasy z tváře.

Energie trefila Lylu do hrudi a odhodila ji do olejomalby, na které byla panorama Vegas. Výraz šoku jí přeletěl přes tvář, a pak nic. Její oči byly prázdné, když sklouzla po zdi. Nohy se pod ní sesypávali.

Ach můj Bože! Ustoupila jsem a rukou si překryla pusu. V Lylině hrudi byla díra. Zavanul z ní kouř.

O sekundu později, se rozmazala jako pochybný příjem, a pak byla ve své pravé podobě, světelná záře mizela, až se odhalila její průsvitná kůže a sítě žil.

„Můžeš nám vysvětlit, proč si právě zabil našeho hostitele?“ Zeptal se Daemon nebezpečně vyrovnaným hlasem.

Archer se objevil ve dveřích, jednou rukou svíral zadní stranu Matthewova krku a rozdrcený mobil druhou. Krev vytékala z Matthewova nosu, a na něm byla hlubší červená s modrým odstínem. Daemon a Dawson vystřelili kupředu.

„Co to k čertu znamená?“ Zaburácel Daemonův hlas po domě. „Máš dvě sekundy na zodpovězení téhle otázky, než roztrhám tento pokoj i s tvojí prdelí.“

„Tvůj kámoš měl hovor.“ Archerův tón byl plochý, tak klidný, že mi přes svaly prošlo zachvění. „Řekni jim, Matthewe, řekni jim, komu si volal.“

Od Matthewa nepřišla žádná odpověď, jen se díval na Daemona a Dawsona.

Archerovo sevření se utáhlo, až škubl Matthewovi s hlavou.

 „Ten bastard telefonoval s Daedalusem. Podrazil nás. Na plné čáře.“