Origin - 25. kapitola

Překlad: Janka
Kor.: Majuš

KATY

Čas se zastavil.

Moje srdce vynechalo úder, a pak několikrát poskočilo.

Můj žaludek se choval, jako bych přeskakovala hory.

Zírala jsem na něj tak dlouho, až zvedl jedno tmavé obočí.

„Kotě-?“ Naklonil hlavu na stranu. Prameny vlhkých vlasů mu spadly do čela. „Dýcháš?“

Dýchala jsem? Nebyla jsem si jistá.

Jediné, co jsem mohla dělat, bylo civět na něj. Nemohl říct to, co jsem si myslela, že řekl.

Tak se pojďme vzít.

To prohlášení, protože jsem si byla zatraceně jistá, že to nebyla otázka, přišlo tak nečekaně, že jsem byla ohromená.

Poloviční úsměv se mu objevil na obličeji. „Dobře. Tvoje mlčení trvá déle, než jsem si myslel, že bude.“

Zamrkala jsem. „Promiň. Já jenom… cos to řekl?“

Hluboce se zasmál, natáhl se a propletl si prsty s mými. „Řekl jsem: Tak se pojďme vzít.“

Znovu jsem se zhluboka nadechla a stiskla mu ruku, když moje srdce udělalo další přemet. „Myslíš to vážně?“

„Tak vážně, jako nikdy předtím,“ odpověděl.

„Udeřil ses v koupelně do hlavy? Protože jsi tam byl moc dlouho.“

Daemon vyštěkl smíchem. „Ne. Měl bych být tou otázkou uražený?“

Začervenala jsem se. „Ne. Jenom… chceš si mě vzít? Jako opravdu vzít?“

„Existuje víc, než jeden druh sňatku, Kotě?“ Jeho rty se znovu zvedaly. „Nebude to legální, protože budeme muset použít naše nové identifikační karty, takže svým způsobem to nebude skutečné, ale bude to opravdové. Pro mě. Pro nás. Chci to udělat. Hned teď. Nemám prsten, ale slibuji, že ti pořídím nějaký, co tě bude hoden, když se věci… uklidní. Jsme ve Vegas. Neexistuje lepší místo. Chci si tě vzít, Kat. Dnes.“

„Dnes?“ Můj hlas ze mě vyšel jako zapištění. Myslela jsem, že omdlím.

„Jo. Dnes.“

„Ale –“ Byli jsme mladí.

Ale vážně, bylo pro nás něco takového, jako příliš mladí? Bylo mi osmnáct, za pár měsíců devatenáct. Vždycky jsem si představovala, že budu alespoň v půli dvacítky, než se usadím, ale naše budoucnost pro nás byla tak neznámá.

A nemělo to nic společného se světem, kterému lidé čelili každý den, když nevěděli, jak krátké jejich životy mohou být. Byli jsme na té zatracené statistické straně věcí, nepracujících v náš prospěch. Pokud bychom se nedokázali dostat do úkrytu a byli bychom znovu uvězněni, pochybovala jsem, že by byl Daedalus tak vstřícný, aby nám opět umožnil být spolu.

To by se stalo, kdybychom tohle všechno přežili. Neměli jsme garantovaná léta, abychom vyřešili náš vztah.

„Ale co?“ Zeptal se jemně.

Nebyla jsem si jistá, že jsme potřebovali ta léta, abychom zjistili, jestli jsme chtěli být spolu. V té chvíli jsem věděla, že jsem chtěla strávit zbytek života s Daemonem, ale nebylo to tak jednoduché. K tomu rozhodnutí ho mohlo vést něco jiného.

Stiskl mi ruku. „Kat?“

Moje srdce bušilo šíleně rychle. Cítila jsem se, jako bych byla na vrcholu horské dráhy.

„Chceš tohle udělat proto, že zítřejšek nemusí přijít? To je důvod, proč si mě chceš vzít? Protože nemusí být žádné později, abychom to udělali?“

Trochu se zaklonil. „Můžu říct, že to nehraje žádnou roli v tom, že to chci udělat teď? Ne, nemůžu. Protože hraje. Ale není to jediný nebo dokonce hlavní důvod, proč si tě chci vzít. Je to spíš jako katalyzátor.“

„Katalyzátor?“ zašeptala jsem.

Přikývl. „Udělám všechno, co je v mých silách, abych se ujistil, že se nic zlého nestane. Udělám cokoliv, abych se ujistil, že máme čas na vše, co chceme, ale nejsem tak hloupý na to, abych přehlížel skutečnost, že se může stát něco, co nemůžu kontrolovat. A zatraceně, nechci se ohlédnout a vidět, že jsem se nechopil šance udělat tě mou a opravdu ti dokázat, že s tebou chci strávit zbytek života. Že jsem ztratil tu příležitost.“

Vzduch se mi zasekl kolem knedlíku v krku. Slzy mi pálily oči.

„Chci si tě vzít, protože tě miluju, Kat. Vždycky tě budu milovat. To se nezmění ani dnes, ani za dva týdny. Budu tě milovat za dvacet let stejně, jako tě miluju teď.“

Pustil mou ruku a trochu se nadzvedl, svírající moje tváře.

„To je důvod, proč si tě chci vzít.“

Slzy zalily mé oči a pár se jich vyplížilo ven. Každou zachytil svým palcem.

„Jsou ty slzy dobrým nebo špatným znamením?“

„Jenom, že… to bylo tak překrásné.“ Otřela jsem si obličej, cítící se jako příliš emocionální blázen na pokraji záchvatu. „Takže se chceš opravdu dnes oženit?“

„Ano, Kat, opravdu se chci dnes oženit.“

„V ručníku?“

Zaklonil hlavu a hluboce se zasmál. „Možná na sebe něco hodím.“

Moje myšlenky závodily. „Ale kde?“

„Ve Vegas jsou tuny míst.“

„Je bezpečné jít ven?“

Přikývl. „Myslím, že jo, když si pospíšíme.“

Rychlá svatba ve Vegas? Málem jsem se zasmála, protože budeme jedni z milionu, co přišli do Vegas a vzali se. Trochu strnulosti ze mě opadlo s potvrzením, jak běžné tohle bylo. Vzít se. Moje srdce udělalo salto.

„Pokud nejsi připravená, je to v pořádku. Nemusíme to udělat,“ řekl a jeho oči se setkaly s mými.

„Nebudu rozčilený, pokud necítíš, že je správný čas, ale zeptám se tě ještě jednou. Ani nemusíš říct ne. Prostě neříkej nic. Dobře?“

Zlehka se nadechl. „Uděláš mě nejšťastnějším bastardem na Zemi a vezmeš si mě, Katy Swartzová?“

Můj dech se zadrhl. Celým mým tělem přešlo napětí. Nabídku k sňatku jsem si představovala úplně jinak. Rozhodně nezahrnovala ručník a měla jsem mít dlouhé zásnuby, abych naplánovala svatbu, které se měla zúčastnit rodina a přátelé, aby byli svědky toho okamžiku, ale…

Ale milovala jsem Daemona. A jak řekl, budu ho milovat zítra i za dvacet let. To se nikdy nezmění. Emoce byly složité, ale odpověď jednoduchá.

Nadechla jsem se a zdálo se to jako úplně první nádech, co jsem kdy udělala. „Ano.“

Díval se na mě s úžasem. „Ano?“

Přikyvovala jsem energicky jako tuleň. „Ano, vezmu si tě. Dnes. Zítra. Kdykoliv.“

V mžiku stál a já jsem byla lapená v jeho silném objetí. Jeho paže byly kolem mě omotané těsně, moje chodidla byla několik centimetrů nad zemí a jeho pusa byla na mé.

Tenhle polibek byl větším důkazem nároku, než mohl být oddací list.

Odtáhla jsem se, abych se nadechla, svírající mu ramena. Začal nádherně, jemně bíle zářit, když se na mě díval s výrazem úcty.

Usmála jsem se. „No, pojďme to rozjet.“

DAEMON

Nedovolil jsem Kat, aby si převlékla tričko. Měl jsem pro tohle triko slabost. Koneckonců, bylo to první tričko, ve kterém jsem ji viděl a myslel jsem, že bylo vhodné.

Cítil jsem se, jako bych za vteřinu vylezl na Mount Everest. Rychle jsem se převlékl do džínsů a košile. Dobře. Možná ne tak rychle. Pořád mě rozptylovaly Katiny rty, protože ty rty řekly „ano“, což je udělalo něčím, čeho jsem se nemohl přestat dotýkat. Než jsme se dostali dolů, byly oteklé.

Bylo pořád brzy, ale jenom Lyla byla vzhůru. Neměl jsem žádné výčitky, abych ji požádal o půjčení auta, protože jsem nechtěl, aby šla Kat pěšky až do Vegas. Lyla nám snadno předala klíče od jejího Jaga, který jsem vyměnil za Volkswagen, co jsem viděl v garáži se dvěma dalšími auty, které vlastnila. Moje prsty svědily, jak se chtěly dostat za volant Jaga, ale to by přitáhlo příliš mnoho pozornosti.

Upřímně jsem si nemyslel, že narazíme na nějaké problémy. Poslední místo, kde by nás Daedalus hledal, bylo místo, kde se můžeme vzít, ale vzal jsem na sebe vzhled toho samého chlápka, kterého jsem použil i v motelu, a pro Katy jsme našli ohebný sluneční klobouk a brýle.

„Vypadám jako falešná celebrita,“ řekla, zírajíc na sebe v bočním zrcátku. Otočila se ke mně. „A ty jsi tak trochu sexy.“

Odfrkl jsem si. „Nejsem si jistý, jestli by mi to mělo dělat starosti.“

Zahihňala se. „Víš, Dee nás zabije.“

Rozhodli jsme se, že to nikomu neřekneme. Hlavně proto, že Matthew by nejspíš protestoval, Dee by zešílela, a upřímně, chtěli jsme to udělat sami. Byla to naše chvíle. Náš kousíček koláče, který jsme nesdíleli.

„Dostane se přes to,“ řekl jsem, ale nebyl jsem si tím tak docela jistý. Dee mě zřejmě zabije, že se na tomhle nemohla podílet. Sjel jsem s Volkswagenem z příjezdové cesty, přístupovou cestou a natáhl se, abych poplácal Kat po koleně.

„Teď vážně, dobře? Když se všechny tyhle sračky usadí, a ty budeš chtít velkou svatbu se vším všudy, budeš ji mít. Prostě mi to jenom řekni.“

Sundala si příliš velké sluneční brýle. „Velké svatby stojí hodně peněz.“

„A já mám hodně peněz schovaných. Dost na to, abych se ujistil, že se nebudeme muset o nic starat, dokud nezjistíme, co budeme dělat dál, takže víc než dost, abychom zaplatili svatbu.“

Zavrtěla hlavou. „Nechci velkou svatbu. Chci jenom tebe.“

Málem jsem v té chvíli zastavil Volkswagen a vylezl na ni. „Jen si to zapamatuj, pokud bys změnila názor.“

Chtěl jsem jí dát všechno. Prsten, který ji svou váhou bude táhnout ruku k zemi a svatbu, která předčí všechny svatby. Ale nic z toho v téhle chvíli nebylo možné. A musel jsem připustit, že jsem byl zmatený ze skutečnosti, že se zdálo, že ji nezajímá ani jedna z těchto věcí. Dobře. Z Kat jsem byl téměř vždycky zmatený a taky vzrušený, ale to bylo vedlejší.

„Víš, kde se chci oženit?“ Oženit. Páni. Nemůžu uvěřit, že jsem to právě řekl.

„Tak jako tak,“ řekla Kat a její oči se pod okrajem klobouku rozzářily. „Já se chci vdát v malém kostele. V jednom z těch, kde se ve Vegas berou všichni, co sem přijedou.“

Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišel. „Chceš říct, že se chceš vdát v jedné z těch malých bílých kaplí? V takové, jaká byla ve filmu Pařba ve Vegas?“

Kat se zasmála. „Je smutné, že podle toho znáš ten kostel, ale ano. Myslím, že ve Vegas jich je několik. A mělo by to být dokonalé. Pochybuju, že vyžadují víc, než peníze a identifikační karty.“

Střelil jsem po ní úsměvem. „Pokud je to to, co chceš, máš to mít.“

Netrvalo nám dlouho dostat se do Vegas a zastavit se u jednoho turistického prodejce. Kat vyskočila ven a popadla hrst brožur. Jedna z nich byla o kapli.

Zdálo se, že improvizované svatby byly velké téma. Samozřejmě, že byly, Sherlocku.

Museli jsme získat oddací povolení.

Zamračila se. „Nechci to udělat s našimi falešnými jmény.“

„Ani já ne.“ Zaparkoval jsem před soudní budovou, nechávajíc motor běžet. „Ale je příliš riskantní použít naše skutečná jména. Kromě toho, budeme potřebovat oddací povolení s našimi použitelnými identifikačními kartami. Ty a já vždycky budeme znát rozdíl.“

Přikývla a popadla kliku dveří, ale její prsty z ní sklouzly. „Máš pravdu. Dobře, pojďme to udělat.“

„Hej,“ zastavil jsem ji. „Jsi si jistá, že? Chceš to?“

Otočila se ke mně tváří. „Jsem si jistá. Chci to. Jsem jenom nervózní.“ Přiblížila se, naklonila hlavu na bok a políbila mě. Okraj jejího klobouku se mi otřel o tvář. „Miluji tě. Tohle… Tohle mi přijde správné.“

Z plic mi vyšel všechen vzduch. „Mě taky.“

O něco později, jsme za šedesát dolarů měli v rukou oddací povolení a byli jsme na cestě do kaple na bulváru. Protože měli naše identifikační karty pravé fotky, musel jsem se změnit do své podoby, když jsme dorazili na parkoviště.

Celou cestou jsem dával pozor na cokoliv podezřelého. Problém byl vtom, že v té chvíli mi přišli podezřelí všichni. I když bylo tak brzy, ulice se hemžily turisty a lidmi mířícími do práce. Věděl jsem, že kdekoli mohli být nasazení, ale pochyboval jsem, že by jeden z nich byl převlíknutý za Elvise nebo skrytý v kapli.

Kat mi stiskla ruku, když jsme si všimli nápis kaple. Srdce na boku bylo hezké, s křiklavým nádechem.

„Tahle kaple není tak malinká,“ řekla, když jsem zabočil na parkoviště.

Zaparkoval jsem auto, a když jsem vytáhl klíče ze zapalování, vklouzl jsem zpátky do podoby, na kterou byla Kat zvyklá.

Pobavený úsměv jí rozzářil obličej. „Lepší.“

„Myslel jsem, že ten druhý chlápek byl sexy.“

„Ne tak sexy, jako ty.“

Poplácala mě po koleni, pak se odtáhla. „Mám to povolení.“

Otočil jsem se k oknu a téměř jsem nemohl uvěřit, že jsme byli tady. Ne, že bych začínal být na vážkách, nebo cokoliv, ale nemohl jsem uvěřit, že jsme tohle vážně dělali, a že během hodinky budeme muž a žena. Nebo manželé, sestávající z Luxena a hybridky.

Spěchali jsme dovnitř a setkali se se „svatebním plánovačem“. Předali jsme mu naše povolení, identifikační karty, peníze a mohli jsme začít. Odbarvená blondýna za pultem se nám pokoušela prodat všechno, co nabízeli, včetně pronájmu obleku a šatů.

Kat potřásla hlavou. Sundala si klobouk a sluneční brýle. „Chceme jenom někoho, kdo nás oddá. To je vše.“

Blondýna se blýskla přehnaně bílým úsměvem, když se opřela o pult. „Vy dvě hrdličky spěcháte?“

Položil jsem ruku kolem Katiných ramen. „Dalo by se to tak říct.“

„Pokud prostě chcete jenom něco rychlého, žádné zvonky ani píšťalky, nebo svědky, pak tady máme ministra Lincolna. Není součástí ceny, takže žádáme o příspěvek.“

„To zní dobře.“ Sehnul jsem se a přejel rty po Katině spánku. „Chceš něco jiného? Pokud jo, uděláme to. Ať je to cokoliv.“

Kat potřásla hlavou. „Chci jen tebe. To je vše, co potřebujeme.“

Usmál jsem se a podíval se na blondýnu. „No, tady to máte.“

Žena se postavila. „Vy dva jste rozkošní. Pojďte za mnou.“

Kat do mě narazila bokem, když jsme šli za blondýnou, vstupující do „tunelu lásky“ a člověče, budovala se ve mně tuna hanebných komentářů o tomhle názvu. Ale raději si je nechám na později.

Ministr Lincoln byl postarší muž, který vypadal spíš jako dědeček, než nějaký chlap, který provdával lidi ve Vegas z rozmaru. Chvíli jsme s ním mluvili, a pak jsme museli čekat dalších dvacet minut, zatímco dokončil ještě pár věcí. Zpoždění mě začínalo dělat paranoidním a každou vteřinu jsem očekával armádu, která vtrhne do kaple. Potřeboval jsem rozptýlení.

Přitáhl jsem si Kat do klína a omotal jí paže kolem pasu. Zatímco jsme čekali, řekl jsem jí o obřadech, jaké dělal můj druh, které byly hodně podobné lidské svatbě s výjimkou prstenů. „Děláte něco místo toho?“ zeptala se.

Zastrčil jsem jí vlasy za ucho a trochu se pousmál. „Budeš si myslet, že je to neotesané.“

„Chci to vědět.“

Moje ruka přetrvala na křivce jejího krku. „Je to něco jako krevní přísaha. Jsme v naší pravé podobě.“ Raději jsem šeptal, jen pro případ, že by někdo poslouchal, i když jsem si byl jistý, že v „tunelu lásky“ už byly slyšeny podivnější věci. „Naše prsty jsou propíchnuté a spojené. To je asi tak všechno.“

Jemně mi pohladila ruku. „To není neotesané. Očekávala jsem, že řekneš něco jako, že musíte pobíhat kolem nazí nebo zpečetit svůj vztah sexem přede všemi.“

Položil jsem si hlavu na její rameno a zasmál se. „Máš tak hříšnou mysl, Kotě. To je důvod, proč tě miluju.“

„Jen proto?“ Zavrtěla se a položila tvář vedle mé.

Moje sevření se utáhlo. „Ty víš nejlíp, proč tě miluju.“

„Můžeme to, co dělá váš druh, udělat později?“ zeptala se a poklepala mě prstem po hrudi. „Když se věci upokojí?“

„Pokud je to to, co chceš.“

„Je. Myslím, že to tím bude opravdovější, víš?“

„Slečno Whittová? Pane Rowe?“ Blondýna se objevila v otevřených dveřích. Byl jsem si jistý, že ta opálená holka měla jméno, ale nemohl jsem si na něj ani za svět vzpomenout. „Jsme připravení, pokud i vy.“

Vytáhl jsem Kat na nohy a vzal ji za ruku. Tahle část kaple byla opravdu docela hezká. Bylo tam dost prostoru, pokud jste tam chtěli mít lidi. Bílé růže byly všude. Na konci lavic, jejich kytice v rozích, visící dolů ze stropu a položené na podstavcích vepředu. Ministr Lincoln stál mezi podstavci, držící v rukách bibli. Usmál se, když nás spatřil.

Naše kroky nevydávaly na červeném koberci žádný zvuk. Vlastně, mohli jsme nohama i dupat a já bych to přes tlukot svého srdce neslyšel. Zastali jsme před ministrem. Něco řekl. Přikývl jsem. Jen Bůh ví, co to bylo. Řekl nám, abychom se postavili tváří k sobě, a když jsme to udělali, naše ruce se spojily.

Ministr Lincoln pořád mluvil, ale bylo to, jako by hovořil čínsky, protože jsem z toho nerozuměl ani slovo. Můj pohled byl uzamčen na Katině obličeji, moje pozornost zaměřená na pocit jejích rukou v mých a teplo jejího těla vedle mě. V určitém okamžiku jsem uslyšel důležitá slova. „Teď vás prohlašuju za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu.“

Myslím, že moje srdce explodovalo. Kat na mě zírala, její šedé oči rozšířené a mlhavé. Na chvíli jsem se nemohl hnout. Jako bych byl zmrazený na pár vzácných vteřin, a pak jsem se pohyboval, svírající její tváře a zaklánějící její hlavu. Políbil jsem ji. Předtím jsem ji líbal už alespoň tisíckrát, ale tenhle polibek byl jiný. Ach, jo. Její dotek a chuť se do mě vpíjely a vypálily se do mé duše.

„Miluji tě,“ řekl jsem a políbil ji. „Miluji tě tak moc.“

Sevřela moje boky. „A já miluji tebe.“

Než jsem si to uvědomil, usmíval jsem se, a pak jsem se smál jako idiot, ale bylo mi to jedno. Přitáhl jsem si ji do náruče a kolébal její hlavu na své hrudi. Naše srdce závodily, bušící souběžně. Oba jsme byli v souladu. A v té chvíli se zdálo, že vše, čím jsme si prošli, vše, co jsme ztratili a vše, čeho jsme se museli vzdát, stálo za to.

Na tomhle záleželo, a vždycky bude záležet nejvíc.