Origin - 24. kapitola

Překlad: Janka
Kor.: Majuš

DAEMON

Moje paže se kolem ní utáhly, když jsem čekal na její odpověď. Ne, že bych skutečně věřil, že by mě odmítla. O tom to nebylo. Chtěl jsem se ujistit, že byla po tom všem připravená.

Posledně připravená nebyla a nebylo to jen těmi světlomety. Pokud nebude, bude to v pořádku. Držet ji celou noc bude stejně úžasné. Ale v tom případě budu potřebovat studenou a hodně dlouhou sprchu. Protože mít ji v klíně, s její nejměkčí částí přitisknutou k mé nejtvrdší, bylo testování mé sebekontroly a nabudilo mě to, jako to nemohl udělat nikdo na tomhle světě ani mimo něj.

Kat zvedla bradu, její oči se uzamkly s mými. Vše, co jsem potřeboval vidět, v co jsem potřeboval věřit, bylo v jejích očích. „Ano.“

Poté, co jsem slyšel to slůvko, jsem neztrácel čas. Dělat tohle, být s ní jakýmkoliv způsobem, nenahradí všechny strašné věci, které se staly, ale byl to začátek.

„Drž se,“ řekl jsem jí, a pak jsem zachytil její nezvučnou odpověď polibkem.

Omotala mi ruce kolem krku, když jsem jí sevřel boky. Jak jsem vstal, její nohy se kolem mě sevřely a já jsem potlačil zasténání. Překvapený, že jsem se vůbec pokoušel dostat nás do postele, nesundal jsem pusu z její. Líbal jsem ji. Vpíjel ji do sebe. Nestačilo to, nikdy nemohlo.

Odnesl jsem ji do domu a nesl ji přes mnoho zbytečných místností, které se zdály, že nikdy neskončí. Zahihňala se proti mým ústům, když jsem vrazil do něčeho, co pravděpodobně stálo malé jmění. Našel jsem schody, vyšplhal po nich, aniž bych zlomil krk jednomu z nás a našel jsem ložnici, do které jsem dříve uložil naše věci.

Kat se natáhla, šmátrající ve vzduchu, dokud nenašla hranu dveří a nezavřela je za námi hned, jak jsem zachytil její spodní ret svými zuby. Trochu jsem ji kousnul a ten tichý zvuk, co udělala, mi rozproudil krev. Exploduju ještě dřív, než všechno začne.

Otočil jsem nás k posteli a zvedl pusu z jejích teplých rtů. Chtěl jsem z postele sundat prostěradla a přikrývky a najít nějaké bohatší, pružnější, které byly hodné Kat.

Dala mi horký polibek na bušící puls. Srát na přikrývky.

Položil jsem ji na postel, pohybující se pomaleji, než moje tělo požadovalo. Poslala mi malý úsměv a moje srdce se v hrudi převrátilo, když jsem si před ní klekl na kolena. Naše oči se uzamkly. Můj puls rychle bušil, cítil jsem ho v každé mé části.

„Nezasloužím si tě.“

Ta slova ze mě vyšla dřív, než jsem je stihl zastavit. Byly pravdivé. Kat si zasloužila celý svět a ještě mnohem víc.

Naklonila se dopředu, položila mi ruku na tvář a já jsem ten dotek cítil každou buňkou mého těla.

„Ty si zasloužíš všechno,“ řekla.

Otočil jsem hlavu a políbil ji na dlaň. Tolik slov se mi nahrnulo na špičku jazyka, ale když se postavila, natáhla se dolů a zahákla prsty za lem svých šatů, moje srdce se zastavilo a slova zemřela v tichu mezi námi. Kat si převlékla šaty přes hlavu a hodila je na podlahu vedle mě. Nemohl jsem se hnout. Nemohl jsem ani donutit své plíce pracovat. Myšlení se stalo nemožným, když jsem se na ni díval. Pohlcovala mě. Neměla na sobě nic, kromě tenkého kusu látky a její vlasy jí padaly přes ramena a prsa. Stála tam a vypadala jako bohyně.

„Jsi… jsi tak překrásná.“ Pomalu jsem vstal, moje oči sledující lehké začervenání táhnoucí se jí dolů krkem. Usmál jsem se. „Jsi opravdu nádherná, když se červenáš.“

Sklonila hlavu, ale já jsem ji chytil za bradu a přinutil ji podívat se zpátky na mě.

„Vážně,“ řekl jsem jí. „Naprosto nádherná.“

Něžný, téměř ostýchavý úsměv se jí znovu objevil na tváři. „Lichotky tě teď rozhodně dostanou všude.“

Zasmál jsem se. „Dobré vědět, protože plánuju zajít všude a vzít to malebnou cestou.“

Její zčervenání se prohloubilo, ale popadla mé tričko. Dohnal jsem ji k tomu. Přetáhl jsem si ho přes hlavu a nechal ho spadnout tam, kam dopadly její šaty.

Chvíli jsme tam stáli, jenom pár centimetrů od sebe. Ani jeden z nás nemluvil. Proud elektřiny naplnil vzduch, zvedající mi chlupy na rukách. Zorničky Katiných očí se začaly rozšiřovat. Vklouzl jsem rukou kolem jejího zátylku a jemně ji přitáhl k sobě.

Pak jsme byli hruď na hrudi a zachvění, které jí projelo, mi zkratovalo smysly. Její rty se oddělily ve chvíli, kdy se dotkly mých; její prsty našly knoflík mých džínsů a moje prsty zkoumaly křehkou látku spočívající na jejích bocích.

Nasměroval jsem ji k posteli a její vlasy se rozprostřely kolem ní jako tmavá svatozář. Její oči byly ztěžklé, když mě sledovala, ale mohl jsem z nich vidět sálat tlumeně bílou záři.

Její pohled mě spaloval zevnitř. Chtěl jsem ji uctívat. Potřeboval jsem si uctít každý kousek.

Začal jsem u špiček jejích nohou, propracující si cestu nahoru. Pomalu. Některé oblasti držely mou pozornost o hodně déle. Jako například půvabná klenba jejího chodidla nebo citlivá kůže zezadu jejích kolen. Křivky jejích stehen mě lákaly a údolí nad nimi vábilo.

Způsob, jakým se její záda vyklenula, její zrychlené dýchání, tiché zvuky a to, jak se její prsty zarývaly do mé kůže, pohnulo mým světem. Když jsem se nakonec dostal až nahoru k ní, položil jsem ruce po stranách její hlavy. Když jsem se na ni díval, zamiloval jsem se do ní znova. Ztratil jsem srdce, když se usmála. Našel jsem zcela nový smysl, když se natáhla mezi nás a dotkla se mě.

Odtáhl jsem se jen na tak dlouho, abych si vzal ochranu. A ve chvíli, kdy mezi námi nic nebylo, už nebylo na co čekat, všechny úmysly nesobeckosti vyprchaly.

Moje ruce byly chamtivé. Byl jsem nenasytný a moje ruce byly všude, moje rty následovaly jejich cestu. Naše těla se spolu pohybovala, jako by nás nedělil žádný čas. A když jsem na ni hleděl, můj pohled putoval po jejích zrudlých tvářích a oteklých rtech, hned jsem věděl, že již nikdy v mém životě nebude chvíle, která by byla krásnější, dokonalejší, než tahle.

Byl jsem opilý její chutí, jejím dotekem. Ozýval se jenom zvuk našich bušících srdcí, dokud nezvolala moje jméno a já se rozpadl.

Pokoj se topil v plápolajícím bílém světle; nebyl jsem si jistý, jestli přicházelo z ní nebo ze mě, a nezajímalo mě to.

Dlouho jsem se nemohl pohnout. Sakra, nechtěl jsem se hýbat. Ne, když její ruce klouzaly po mých zádech, její dýchání nepravidelné. Ale moje váha ji musela drtit, i když si nestěžovala. Zvedl jsem se a překulil se na stranu. Moje ruka přešla přes její hrudník, její bok a ona se ke mně otočila, a zavrtala se tak blízko, že znovu mezi námi nebyl ani centimetr.

„To bylo dokonalé,“ zamumlala ospale.

Pořád jsem nebyl schopný mluvit. Bůh ví, co by v té chvíli mohlo vyjít z mých úst, tak jsem ji políbil na vlhké čelo. Spokojeně vydechla, a pak mi zaspala v náručí.

Předtím jsem se mýlil. Nebyla dokonalejší, krásnější chvíle, než tahle. A já jsem jich chtěl plný život.

KATY

Ráno byly naše nohy a paže propletené, a přikrývka omotaná kolem mých boků. Musela jsem udělat pár tichých nindžovských pohybů, abych se osvobodila od Daemona. Natáhla jsem si ruce nad hlavu a šťastně vydechla. Moje tělo bylo jedna velká příjemná bolest.

„Hm, to je sexy.“

Moje oči se prudce otevřely. Překvapená a obnažená jsem popadla přikrývku, ale Daemonova ruka vystřelila a chytila tu mou. Oheň se mi plížil po tváři, když se můj pohled srazil s jeho zeleným jako les.

„Copak?“ zamumlal líně. „Teď jsi stydlivá? Vážně nevidím důvod.“

Teplo se mi rozlilo po krku a moje kůže brněla. Daemon měl tak trochu pravdu. Veškerá zdrženlivost se minulou noc rozplynula, ale stejně. Brzké ranní sluneční světlo proudilo skrz okno. Vytáhla jsem mu přikrývku ze sevření a zakryla se. Našpulil pusu a bylo směšné, že i při tom se mu dařilo pořád vypadat sexy.

„Snažím se udržet tajemství při životě,“ řekla jsem mu.

Zasmál se a ten hluboký zvuk se přese mě převalil.

Přisunul se blíž a políbil mě na špičku nosu. „Tajemství se přeceňuje. Chci znát každou pihu a každou křivku na osobní úrovni.“

„Myslím, že to už jsi udělal včera.“

„Ne.“ Potřásl hlavou. „To bylo jen drobné seznámení. Chci poznat jejich naděje a sny.“

Zasmála jsem se. „To je směšné.“

„Je to pravda.“ Pak se překulil, shodil ze sebe přikrývku a spustil nohy na podlahu.

Moje oči se rozšířily. Nahý, jako v den, kdy se narodil, plynule vstal, vůbec se nestarající, že každý jeho centimetr byl vystavený. Zvedl ruce vysoko nad hlavu a protáhl se. Jeho záda se prohnula, svaly se objevily a zavlnily se. Zářezy nad jeho boky se napjaly, upoutaly mou pozornost na déle, než bylo slušné.

Konečně jsem přinutila svůj pohled vyjít nahoru. Naše oči se setkaly. „Víš, je tady ta věc, které se říká kalhoty. Měl bys je vyzkoušet.“

Hodil po mě drzým úsměvem, když se otočil. „Byla bys zdevastovaná. Jen mysli na to, že ode dneška tohle uvidíš každý den.“

Moje srdce udělalo klopýtající tanec. „Tvůj nahý zadek? Páni. Bude to mít i nějaké výhody?“

Znovu se zasmál, a pak zmizel v koupelně.

Bylo mi horko a zavřela jsem oči. Každý den? Jako navždycky? Moje břicho se při tom zachvělo příjemnými přemety, které neměli nic společného s jeho současným stavem nahoty.

Každé ráno se probouzet vedle Daemona a každý večer vedle něj usínat?

Otevřela jsem oči, když jsem slyšela otevírání dveří. Daemon si třel oči a já jsem na něj znovu zírala, jako opravdu zírala na úplně nevhodná místa. Bylo to jako vědět, že byste se na něco neměli dívat, takže vaše oči automaticky na ta místa chtěly.

Spustil paže. „Myslím, že trochu slintáš.“

„Cože? Neslintám.“ Ale možná jsem slintala. Tak jsem si přetáhla přikrývku přes hlavu. „Džentlmen by nikdy nepoukázal na něco tak nevhodného.“

„Já nejsem džentlmen.“ Vystřelil kupředu a popadl mou přikrývku. Držela jsem ji, ale hravý zápas netrval moc dlouho. „Nemáš se kam schovat. Mám tě.“

„Ty jsi ňouma.“

„Alespoň jsem se neposlintal.“ Hodil přikrývku na druhou stranu masivní postele. Jeho pomalá prohlídka mi zkroutila prsty u nohou. „Dobře. Myslím, že teď slintám.“

Můj obličej do snídaně shoří. „Nech toho.“

„Nemůžu si pomoct.“ Položil ruku vedle mého boku a naklonil se, přejel prsty po mé bradě. „Našel jsem slinu.“

Zasmála jsem se a zatlačila na jeho hruď pevnou jako skála. „Máš příliš nafouknutý smysl pro sebehodnocení.“

„No jo.“ Pomalu se spouštěl, dokud naše těla nebyla v rovině a jeho stehno bylo mezi mými. Svou váhu podporoval na pažích, když sklonil hlavu, otírající rty o mé. „Polibek?“

Popadla jsem ho za paže a dala mu rychlou pusu. „Tady ho máš.“

Zvedl hlavu, mračíc se. „To byl takový polibek, jaký dáváš své babičce.“

„Co? Chceš lepší?“ Natáhla jsem krk a vložila jsem do polibku trochu víc elánu. „A co tenhle?“

„Na hovno.“

„To nebylo hezké.“

„Zkus to znovu,“ řekl a oči zúžil do líných štěrbin.

Dech se mi zasekl v hrdle. „Nevím, jestli si zasloužíš lepší polibek, když jsi řekl, že ten poslední byl na hovno.“

Svými boky udělal něco opravdu pozoruhodného a já jsem zalapala po dechu.

„Jo,“ řekl samolibě. „Zasloužím si další polibek.“

Jo, zasloužil. Znovu jsem ho políbila, ale odtáhla se dřív, než se polibek mohl proměnit na něco hlubšího. Daemonovo zamračení trochu povolilo a já se usmála.

„To je vše, co si zasloužíš.“

„S tím rozhodně nesouhlasím.“ Špičky jeho prstů putovaly po mé paži a přes můj hrudník. Dotek lehký jako pírko pokračoval přes mé břicho a ještě jižněji. Celý čas se mi díval do očí. „Zkus to znovu.“

Když jsem se nehnula, udělal svými prsty něco chytrého, co způsobilo, že moje srdce bušilo proti mým žebrům. Zvedla jsem hlavu, cítící se lehce a se závratěmi. Přejela jsem rty po jeho a znovu jsem ho políbila, speciálně se věnující jeho spodnímu rtu. Když jsem se začala odtahovat, omotal mi ruku kolem šíje.

„Ne.“ Jeho hlas byl tichý. „To bylo sotva lepší. Možná ti to prostě potřebuju ukázat.“

Zachvěla jsem se při teple jeho pohledu. Moje celé tělo se napnulo. „Možná jo.“

A udělal to, ach Bože, jako nikdy. Minulá noc byla sladká, pomalá a perfektně mátla mysl, ale tohle bylo něco úplně jiného a stejně tak srdce zastavující. V každém polibku a v každém doteku byla ostrá hrana zoufalství. Budovala se mezi námi syrovost, zvyšující se s každým naším nádechem.

Daemon se přestěhoval nade mě, a pak do mě, přeměňující pomalý oheň na bouři, která se vymykala kontrole. Moje ruce ho sevřely, jak se napětí uvnitř mě rozvinulo a kontury jeho těla se rozmazaly, když jakákoliv zdrženlivost, kterou měl, praskla.

Ani jeden z nás se nepohnul po dobu, která mi připadala jako věčnost. Naše boky byly pořád těsně přitisknuté k sobě. Moje paže se mu uzamkly za krkem. Jedna z jeho rukou spočívala na mé tváři, ta druhá byla omotaná kolem mého pasu. I když se překulil na bok, vzal mě se sebou. Moc na výběr neměl. Nepouštěla jsem ho. Nechtěla jsem.

Chtěla jsem stisknout nějaké tlačítko, abych všechno zastavila a zůstala tady, přesně takhle a s ním. Protože jsem věděla, že ve chvíli, kdy opustíme tuhle postel, tenhle pokoj, čekala nás neznámá budoucnost. Muselo se rozhodnout o vážných věcech. Musely být provedené rozhodnutí, které nikdo z nás nemohl vrátit.

Ale přemýšlela jsem nad tím „probouzením se a usínáním do konce života“. Nezáleželo na tom, čemu jsme čelili, budeme tomu čelit společně. A to mě připravilo.

„Nad čím přemýšlíš, Kotě?“ zeptal se a odhrnul mi vlasy z tváře.

Otevřela jsem oči a usmála se. „Jen jsem přemýšlela nad věcmi, o kterých musíme rozhodnout.“

„Já taky.“ Políbil mě. „Ale myslím, že nejdříve se musíme osprchovat a převléct, než to uděláme.“

Zasmála jsem se. „Pravda.“

„Řekl jsem ti, že miluju zvuk tvého smíchu? To je jedno. Řeknu ti to znovu. Miluju zvuk tvého smíchu.“

„A já miluju tebe.“ Přiložila jsem rty k jeho, a pak si sedla, beroucí se sebou přikrývku. „Zajednávám si sprchu první.“

Daemon se zvedl na lokti. „Pořád to můžeme udělat společně.“

„Jo, a po sprchování bychom potřebovali další sprchu.“ Omotala jsem kolem sebe přikrývku a slezla z postele. „Hned jsem zpátky.“

Mrkl na mě. „Budu čekat.“

DAEMON

Pokud jsem někdy předtím měl pochybnosti o tom, že je Kat dokonalá žena, teď byly všechny vymazány. Osprchovala se za míň než pět minut. Pozoruhodné. Ani jsem si nemyslel, že je to v lidských silách. Deeina představa rychlé sprchy trvala patnáct minut.

A pak vyšla ven, ručník zachycený pod jejími pažemi, když si prohrábla mokré vlasy. Když se podívala na postel, začervenání se jí vplížilo na tváře. Hádám, že jsem na sebe mohl něco hodit, ale pak bych propásl její ruměnec.

Shodil jsem nohy z postele a kráčel směrem k ní. Když jsem kolem ní procházel, štípnul jsem ji do růžové tváře. Její obličej vzplál ještě víc a já se zasmál, když si pod vousy zamumlala něco, co by žádná dáma neřekla.

Koupelna byla hezky zamžená. Když jsem stál pod sprchou, nechávající vodu bičovat mi tvář, přemýšlel jsem nad minulou nocí a dnešním ránem. Moje myšlenky zašly ještě dál, k prvnímu okamžiku, kdy jsem viděl Kat vycházet z jejích předních dveří, mířící k mému domu, aby se zeptala na cestu. I když jsem to tehdy nechtěl přiznat, zabořila do mě své drápy a já jsem je nechtěl vytáhnout ven.

V tom okamžiku na mě můj mozek vychrlil hromadu sraček. Přivedl mi na mysl vzpomínky, na které jsem téměř zapomněl: Kat hádající se se mnou při záhoně a odmítající jít se mnou k jezeru tehdy, kdy mi Dee schovala klíče. Jako bych potřeboval klíče, abych někam šel. Dokonce i tehdy jsem hledal důvody, abych s ní mohl trávit čas. Bylo tolik momentů.

Jako ten, kdy po plesu napadla Aruma jako nějaký nindža. Riskovala kvůli mně svůj život, i když jsem se k ní choval jako totální idiot. A tu noc o Halloweenu? Zemřela by pro Dee a mě. Já bych zemřel pro ni.

Kam odsud půjdeme? Ne jenom, kde budeme žít nebo cokoliv takového, ale oba dva jsme riskovali, a obětovali bychom cokoliv pro druhého. To zahrnovalo další krok.

Přemýšlel jsem nad jízdou sem, když jsem zíral na její levou ruku. Srdce mi v hrudi udělalo legrační věc, něco mezi panickým stisknutím a vzrušeným skokem. Zaklonil jsem hlavu zpátky pod proud. Něco se v mé hrudi budovalo, nahromaďujíc se, dokud se nedalo popřít, co jsem chtěl. Moje ruce se na dlaždicích zkroutily do pěstí. Do prdele.

Vážně jsem nad tím přemýšlel? Ano. Opravdu jsem to chtěl? Sakra, ano. Byla to nejspíš ta nejšílenější věc, kterou jsem kdy zvažoval? Rozhodně. Zastaví mě to? Ne. Cítil jsem se, jako bych měl omdlít? Jenom trochu.

Byl jsem ve sprše víc jak patnáct minut. Byl jsem jako holka. Ten panický a vzrušený pocit rostl, když jsem se otočil ke kohoutkům a vypnul vodu. Moje ruka se trochu chvěla a moje oči se zúžily. Rozhodně bych nad tím měl popřemýšlet. Ale pak znovu, koho jsem chtěl oblbnout? Když jsem svou mysl o něčem přesvědčil, udělal jsem to. A moje mysl byla přesvědčená. Nebylo potřeba chodit kolem horké kaše. Nemělo smysl čekat. Bylo to správné. Zdálo se to správné. A to bylo to, na čem záleželo. Jediná věc, na které zaleželo. Miloval jsem Kat. A vždycky budu.

Omotal jsem si ručník kolem boků a vstoupil do pokoje. Kat seděla na posteli v džínsech se zkříženými nohami a na sobě měla to tričko „MŮJ BLOG JE LEPŠÍ NEŽ TVŮJ VIDEO BLOG“. Jo, takže do značné míry osud rozhodl za mě.

„Tak jsem přemýšlel,“ řekl jsem, moje pusa se pohybovala dřív, než to můj mozek opravdu stihl pochopit. „V jednom dnu je osmdesát šest tisíc, čtyři sta sekund, že jo? A taky tisíc čtyři sta čtyřicet minut.“

Její obočí se stáhlo. „Dobře. Beru tě za slovo.“

„Mám pravdu.“ Poklepal jsem si prstem po hlavě. „Tady je hodně zbytečných znalostí. Každopádně, stíháš mi? V jednom týdnu je sto šedesát osm hodin. V jednom roku je kolem osm tisíc sedm set hodin a ještě pár navíc, a víš ty co?“

Usmála se. „Copak?“

„Chci strávit každou vteřinu, každou minutu, každou hodinu s tebou.“

Jedna moje část nemohla uvěřit, že z mé pusy vyšlo něco tak sentimentálního, ale taky to byla tak nádherná pravda.

„Chci s tebou rok hodný každé vteřiny a minuty. Chci desetiletí hodné tolika hodin, že je nebudu moct spočítat.“

Její hruď se ostře zvedla, když se na mě dívala s rozšířenýma očima. Ještě o krok jsem postoupil, a pak si před ní jenom v ručníku klekl na koleno. Patrně jsem si měl obléct kalhoty.

„Co na to řekneš?“ zeptal jsem se.

Katiny oči se setkaly s mými a odpověď byla okamžitá. „Ano. Říkám ano. Víš, že to chci taky.“

„To je dobře.“ Moje rty se nadzvedly. „Tak se pojďme vzít.“