Origin - 22. kapitola

Překlad: Janka
Kor.: Majuš

KATY

Daemon byl naprosto ohromený a úplně zticha. A já taky.

Jediní dva lidé, kteří nezírali na Dee, byli Luc a Paris. Dokonce i Archer měl otevřenou pusu, ale myslím, že to bylo spíš kvůli tomu, jak krásná byla, než kvůli tomu, co její přítomnost znamenala pro Daemona. A Dee byla nadpozemsky, mimořádně nádherná. S jejími lesklými černými kadeřemi, padajícími kolem jejího exotického obličeje a s těma smaragdovýma očima, byla ohromující. Křehčí, ženštější verze Daemona a Dawsona. Omračovala lidi, mimozemšťany, hybridy a očividně i původní.

Archer vypadal, jako by právě spatřil Ježíška v jesličkách nebo tak něco. Dee, se vyřítila ze dveří, slzy proudily po jejích růžových tvářích. V mžiku jsem ustoupila. Vrhla se na Daemona z několika metrů. Chytil ji, když mu omotala ruce kolem krku.

„Ježíši,“ řekl, jeho slova byla ztlumená jejími vlasy. „Co tady děláš?“

„Co myslíš?“ odpověděla ztěžklým hlasem. „Museli jsme něco udělat. Dohnal si nás k tomu jako obvykle, ty ňoumo.“

Položila jsem si ruce na hruď, se slzami na krajíčku, když se ve dveřích objevila další postava a vymrštila se ven. Jemně jsem se nadechla, nemohla jsem věřit, jak… jak odlišně Dawson vypadal. Zesílil a jeho vlasy byly zastřihnuté. Na obličeji už neměl ponurý výraz a tmavé stíny pod jeho očima zmizely, byl věrným obrazem svého bratra.

Daemon zvedl hlavu, jako by vycítil jeho příchod. Jeho ústa pracovala, ale nevycházela z nich žádná slova. Nikdo z nás neočekával, že je tady uvidí. Tak jako já, si Daemon pravděpodobně myslel, že už nikdy nemusí vidět své sourozence znovu.

Dawson přešel přes verandu a položil ruce kolem své sestry a bratra. Jejich tři hlavy byly sehnuté dohromady. Daemon měl jednu ruku zkroucenou v pěst na zadní části Deeina trička a druhou na Dawsonově tričku.

„Je to pravda,“ řekl Dawson, usmívající se. „Co to, ksakru, brácho? Vždycky musíš být lepší než já, že jo?“

Daemon popadl bratrovu šíji a přitiskl své čelo na jeho.

„Ty pitomče,“ řekl a vydal přiškrcený smích. „Ty bys to měl vědět nejlíp. Vždycky jsem měl záložní plán.“

„Jo, a počkat! Jsem na tebe naštvaná!“ Dee, se odtáhla a udeřila Daemona silně do hrudi. „Tím, cos udělal, ses mohl zabít! Ty blbečku, kreténe, imbecile.“ Znovu ho udeřila.

Archer sebou cukl a zamumlal: „Sakra, ta holka… ta holka má ale sílu.“

„Hej!“ Daemon se smíchem popadl její ruku. „Vykašli se na to. Očividně jsem naživu.“

„Bála jsem se, ty osle!“ Dee si odhrnula kadeře z obličeje a zhluboka se nadechla. „Ale odpouštím ti, protože jsi celý a podle všeho nejsi praštěnější než doposud. A jsi tady, ale jestli ještě někdy uděláš něco –“

„Dobře,“ řekl Dawson, položil ruku kolem Deeina krku a otočil ji. „Myslím, že to chápe. My všichni to chápeme.“

Dee, se vysvobodila a její oči přeletěly přes Parise a Luca. Nevěnovala jim moc pozornosti, ale její pohled přešel přes Archera, a pak se k němu zpátky vrátil, než pokračovala dál. Zůstala jsem v pozadí při jednom z pilířů. Nemyslela jsem si, že si mě Dee do té chvíle vůbec všimla.

V mžiku do mě prakticky narazila. Zapomněla jsem, jaké byly její objetí. Pro někoho, kdo měl postavu baletky, byla směšně silná. A její objetí… no, bylo to tak dávno, co jsem byla na přijímací straně jednoho z jejich medvědích objetí.

Nemohla jsem se vzpamatovat, nebyla jsem na to připravená, ale pak jsem tašku upustila a objala ji zpátky. Slzy mi vytryskly a pevně jsem zavřela oči. Moje část, která byla ubolená z toho, co se stalo s Dee, se zahřála a to teplo se přelilo.

„Je mi to moc líto,“ řekla, slzy jí ucpaly hlas. „Je mi to tak, tak líto.“

„Co?“

Ještě pořád mě nepustila a mně to nevadilo. „Všechno. To, že jsem se nedívala na věci z tvé perspektivy, to, že jsem byla tak lapená ve svém žalu a vzteku, že jsem tě úplně opustila. To, že jsem ti nikdy neřekla, jak mi chybíš, než –“

Než už bylo příliš pozdě, chtěla říct.

Zamrkala jsem, abych potlačila slzy a usmála se do jejího ramene. „Nemáš se za co omlouvat, Dee. Vážně. Na tom –“ No, záleželo na tom. Na Adamově smrti záleželo. „Teď už je to v pořádku.“

Držela mě pevněji a zašeptala: „Jo? Protože jsem měla starosti o tebe a Daemona a co se –“

Moje tělo se obrátilo na nervózní uzel a já jsem chtěla, aby náhlý vzestup hrůzy odešel. Nebyl tady vítán, ne v tomhle šťastném okamžiku. „Je to v pořádku.“

„Chyběla jsi mi.“

Několik slz mi vyklouzlo. „Ty mě taky.“

„Dobře. Dobře. Myslím, že jí zastavuješ přívod vzduchu.“ Dawson zatahal za Deeinu ruku. „A myslím, že Daemon začíná žárlit.“

„Je mi to u prdele. Teď jsem s Katy na řadě já,“ odpověděla, ale pustila mě.

A pak Dawson nahradil svou sestru. Objal mě, sice ne tak prudce jako Dee, ale pořád mocně.

„Děkuji ti,“ řekl tiše a já jsem věděla, že ta dvě slova toho zahrnovala hodně. „Doufám, že víš, jak vděčný jsem ti za všechno, cos udělala.“

Nejistá, jestli můžu mluvit, jsem jen přikývla.

„Dobře. Teď začínám žárlit,“ řekl Daemon a Paris se zasmál.

Dawson mě ještě rychle stisknul. „Jsem navěky tvým dlužníkem.“

Chtěla jsem mu říct, že to nebylo potřebné. Pomoct mu zachránit Bethany bylo něco, co bych udělala znovu, i když bych věděla, že nás Blake zradí. Po tom, co jsem byla v sevření Daedalusu, jsem víc, než kdy jindy rozuměla, jak důležité bylo dostat ji ven. Jediná věc, kterou bych změnila, bylo místo, kde jsem stála v tom zatraceném tunelu v Mount Weather.

Ustoupil stranou, když jeho bratr přišel ke mně, zvedl tašku a omotal mi ruku kolem pasu. Dawson naklonil hlavu na bok. „Co to je s tou mimozemskou panenkou?“

„Daemon si myslel, že mi ho bude připomínat,“ řekla jsem Dawsonovi.

„Řekni mu, jak jsi ji pojmenovala,“ vyzval mě Daemon, a pak mě políbil na vršek hlavy.

Moje srdce poskočilo a moje tváře vzplály. „Nazvala jsem ji DB.“

Dee, pokukovala na mimozemskou hračku přes Dawsonovo rameno. „Tak trochu vypadá jako ty, Daemone.“

„Ha. Ha.“ Vytáhla jsem panenku ven z tašky a přitiskla ji k sobě. Z nějakého důvodu jsem tu hloupou hračku milovala.

„Nechcete už náhodou všichni zamířit dovnitř?“ Luc se pohupoval na patách jeho tenisek. „Protože já už umírám hlady.“

Dee se otočila tak, že byla po mém druhém boku, když jsme vyrazili dovnitř. Ukradla si pohled na Archera, který kráčel za námi. Když jsem si to všimla já, tak i Daemon. A cokoliv, co si Dee právě teď myslela, Archer to odposlouchával. Rozhodně jsem ji o tom musela informovat. Plus fakt, že Archer byl, no, o hodně odlišný od nás.

Uvnitř jasně osvětlené vstupní haly byla teplota o dobrých třicet stupňů nižší, dokonce i se skleněnou azurovou kopulí vpouštějící dovnitř světlo. Křemen byl vrytý do dlažby, dělající všechno jiskřivé. V rozích byly umístěné obrovské, listnaté rostliny, což způsobovalo, že mě svědily prsty, jak se chtěly zabořit do půdy. Ponořit prsty do půdy…

Páni, jak dlouho to bylo, co jsem to naposledy udělala? Bylo to v den, kdy jsme odešli do Mount Weather? Příliš dlouho.

„Jsi v pořádku?“

„Cože?“ Podívala jsem se na Daemona a uvědomila si, že jsem se musela zastavit, protože všichni ostatní již byli v chodbě za vstupní halou. „Jo, jen jsem přemýšlela o zahradě.“

Přes obličej mu přeletěla emoce. Než jsem mohla rozluštit, co to bylo, podíval se jinam.

Natáhla jsem se a zatahala ho za lem trička. „Co ty? Jaké bylo vidět Dawsona a Dee?“

Vrazil si prsty do vlasů. „Nevím, co si myslet.“ Udržoval hlas tichý. „Jsem šťastný, že je vidím, ale… sakra.“

Přikývla jsem porozuměním. „Nechceš je nikde poblíž tohohle.“

„Ne. Vůbec.“

Chtěla jsem nějak zmírnit jeho obavy, ale věděla jsem, že nebylo nic, co bych mohla říct, abych to udělala. Natáhla jsem se a políbila ho na tvář. To bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Usmál se na mě, když jsem se postavila zpátky na paty. Otevřel pusu, aby něco řekl, ale Dee, nakoukla zpátky do vstupní haly.

S podrážděným výrazem si položila ruce v bok. „Dobře, vy dva, honem dál. Ve velké místnosti jsou lidé, kteří by vás rádi pozdravili. Co „velká místnost“ je, nemám ponětí, ale je pěkně velká.“

Bože, tolik mi chyběla.

Daemon zvedl hlavu, usmívající se na svou sestru. „Jo, myslím, že vím, kdo čeká.“

Lidi, čekající na to, aby mohli pozdravit, nebyli nikdo jiný než Matthew, plus Ash a Andrew Thompsonovi. Neměla bych být překvapená, že jsem je tady viděla. Matthew i Thompsonovi, byli jako rodina. Všichni se vrhli na Daemona najednou, doslova ho pohltili, včetně Dawsona a Dee.

Znovu jsem se držela v ústraní, protože tohle bylo jeho zasloužené shledání. A místnost byla poněkud rušivá. Orientální koberec. Více soch delfínů. Křemenem zdobený nábytek. Pohovka dost velká pro mnohopočetnou rodinu.

Luc klesnul na lenošku a začal posílat textovky na mobilu. Paris se poflakoval kolem něj, jako šklebící se stín. Archer byl jako já, na okraji, pravděpodobně nejistý, co dělat, když Dee, začala znovu plakat. Dokonce i Ash plakala.

Očekávala jsem, že budu cítit horkou vlnu žárlivosti, když ji Daemon objal, ale necítila jsem. Kromě faktu, že Ash pořád zvládala při pláči vypadat elegantně, tu zbytečnou emoci jsem už překonala. Pokud na tomhle bylo něco, čemu jsem rozuměla, bylo to to, že mě Daemon miloval.

****

Matthew postoupil kupředu a popadl Daemona za ramena. „Je dobré… je dobré tě vidět.“

„Tebe taky.“ Daemon sepjal paže. „Promiň mi to auto.“

Přemýšlela jsem, co se stalo s Matthewovým autem, ale ta otázka byla ztracená v hroudě, která se plazila mým krkem. Když jsem je sledovala obejmout se, připomnělo mi to, jak důležitý byl Matthew pro všechny. Byl jediným otcem, kterého si pamatovali.

„Je to těžké, že?“ zeptal se tiše Archer.

Podívala jsem se na něj a zamračila se. „Znovu si v mé hlavě?“

„Ne. Emoce máš vepsané v celém obličeji.“

„Aha.“ Vydechla jsem, když jsem se podívala zpátky na shluk. „Chybí mi máma a nevím –“ Potřásla jsem hlavou, protože jsem nechtěla dokončit tu větu.

Když se skupina rozdělila, Matthew ke mně přistoupil jako první. Objetí bylo trochu strnulé, ale vážila jsem si ho. Ash a Andrew se objevili přede mnou a při nich jsem se stala okamžitě ostražitou. Nikdy nebyli mými velkými fanoušky.

Ashiny zářivě modré oči byly zarudlé, když se na mě podívala. Bez pochyb se jednou podívala na moje oblečení a odepsala mě jako obrovské módní selhání.

„Nemůžu říct, že jsem příliš nadšená, že tě vidím, ale jsem ráda, že jsi naživu, nebo cokoliv jiného.“

Zakuckala jsem se smíchem. „Ehm, díky?“

Andrew se poškrábal na bradě, obličej stažený. „Jo, podporuji to prohlášení.“

Přikývla jsem a neměla jsem ani ponětí, co na to říct. Zvedla jsem ruce a pokrčila rameny. „No, jsem taky ráda, že vás dva vidím.“

Ash, se hrdelně zasmála. „Ne, nejsi, ale to je v pořádku. Vážně, ten nekontrolovatelný odpor k tobě, právě teď není na vrcholu našeho seznamu priorit.“

Archer tiše zahvízdal a záměrně se podíval jinam, což si vysloužilo Ashin kočičí zájem. Protože byla tak krásná, pochybovala jsem, že jí většina mohla odolat.

Byla jsem zachráněná nejnovějším vstupem od dalších trapných pozdravů. Žena, asi tak v Matthewově věku, kolem třicítky, vysoká a chudá, měla na sobě bílé letní šaty bez ramínek, které jí svištěly kolem kotníků. Byla krásná jako modelka s dlouhými blond vlasy.

Zřejmě mimozemšťanka.

Vřele se usmála, když sepjala ruce dohromady. Hnědé bambusové náramky na jejích zápěstích o sebe bouchaly. „Jsem šťastná, když vidím, že se sem všichni dostali. Jmenuju se Lyla Marie. Vítejte v mém domě.“

Zamumlala jsem pozdrav, zatímco Daemon přešel místnost a potřásl jí rukou. Byl v tomhle překvapivě o hodně lepší, než já. Kdo by to zvládal? Ale vidět všechny tady, být obklopená lidmi, o kterých jsem si myslela, že je už nikdy neuvidím, bylo tak trochu ohromující.

Byla jsem šťastná a taky zmatená, a tenhle hrozný povlak předtuchy byl jako pot na mé kůži. Tady jsme byli, každý z nás, pár set kilometrů od Oblasti 51. Snažila jsem se vytlačit tyhle myšlenky z mé hlavy, když Daemon představil Archera, a sedla jsem si na okraj pohovky, držící si DB v klíně. Dee si sedla vedle mě, její tváře zaplály emocemi. Věděla jsem, že zase začne plakat.

Dawson přešel k Lyle. „Bethany leží?“

Bethany? Nastražila jsem uši. Samozřejmě, že tady byla s Dawsonem. Ve sledu tváří jsem na ni prostě nepomyslela. Byla nemocná?

Lyla poplácala Dawsona po zádech. „Je v pořádku. Jen musí trochu odpočívat. Toho cestování na ni bylo moc.“

Přikývl, ale nevypadal uklidněný, když se otočil k Daemonovi. „Hned budu zpátky. Chci ji jen zkontrolovat.“

„Jdi,“ řekl Daemon, když se posadil vedle mě z druhé strany. Opřel se o polštář a přehodil paži na opěradlo pohovky. „Takže… jak je tohle všechno možné? Jak jste věděli, že máte přijít sem?“

„Tvoje krásná sestra a bratr se ukázali v mém klubu a vyhrožovali, že ho vypálí, pokud jim neřeknu, kde jsi,“ řekl Luc, když vzhlédl od svého mobilu. „To je pravdivý příběh.“

Dee se zavrtěla pod Daemonovým pohledem. „Copak? Věděli jsme, že tam půjdeš, a že pravděpodobně bude vědět, kde jsi.“

„Počkat,“ řekl Daemon a naklonil se přese mě, aby se podíval na Dee. „Absolvovala jsi? Ve tvém vlastním zájmu doufám, že jo, Dee. Myslím to úplně vážně.“

„Hele! Podívejme se, kdo to mluví, pan „nemám žádný středoškolský diplom“. Jo, absolvovala. Dawson taky. Bethany… se nevrátila.“

To dávalo smysl. Nijak nemohli vysvětlit Bethaninu přítomnost.

„My jsme taky absolvovali, víš?“ Ash se odmlčela, prohlížející si její fialový lak na nehtech. „A neděláme z toho žádnou velkou vědu.“

Andrew si přešel rukou přes blonďaté vlasy a udělal grimasu na svou sestru, ale neřekl nic. Archer vypadal, jako by bojoval s úsměvem. Buď to, nebo se šklebil na křišťálového delfína vedle něj.

„A co tohle?“ zeptal se Daemon a ukázal na dům.

Lyla se opřela o rameno pohovky. „No, znám Matthewa už od doby, co jsme byli teenageři. Během let jsme byli v kontaktu, takže když zavolal a zeptal se, jestli nevím o nějakém místě, kde by mohli zůstat, pozvala jsem je sem.“

Daemon si svěsil ruce mezi kolena, když se jeho pohled setkal s Matthewovým. „Nikdy jsi nic takového nezmínil.“

V Daemonově hlase nebyla žádná výčitka, spíš zmatení.

Matthew si povzdechl. „Není to něco, co se mi říkalo pohodlně, ani jsem si nemyslel, že někdy budu muset. Prostě na to nikdy nepřišlo.“

Daemon chvíli nic neříkal; zdálo se, že to zpracovává, a pak si oběma rukama přejel po obličeji. „Vážně byste tady neměli být.“

Vedle mě, Dee zasténala. „Věděla jsem, že s tímhle začneš. Jo. Být tady je nebezpečné, to chápeme. Ale rozhodně bychom tebe a Katy v tom nenechali samotné. Co by to, sakra, o nás vypovídalo?“

„Neměla bys nejdřív přemýšlet, a pak začít jednat?“ poznamenal Daemon rozhodně.

Plácla jsem ho po koleni. „Myslím si, že to, co se snaží říct, je, že nechce, abyste byli v nebezpečí.“

Andrew se rozzlobil. „Můžeme zvládnout cokoliv, co si na nás nachystají.“

„Vlastně ne, nemůžete.“ Luc spustil nohy na podlahu, posadil se, a vklouzl mobilem do kapsy. „Ale takhle se věci mají. Oni už byli v nebezpečí, Daemone. Hluboko v sobě to připouštíš. Daedalus by šel přímo za nimi. O tom není pochyb. Nancy by se objevila u jejich dveří.“

Daemonovy svaly v paži se napnuly. „To chápu, ale tohle je jako skočit z pánve do zatraceného vulkánu.“

„Ani ne,“ řekl Dawson ode dveří. Držel dvě černé peněženky v ruce, když kráčel k nám a podal je Daemonovi a mě. Každému podal jednu. „Zdržíme se tady asi tak den. Vyřešíme náš další krok, a kam všichni půjdeme, a pak všichni zmizíme. To je to, co máte v rukách. Pozdravte své nové identity.“