Opposition - 10. kapitola

Překlad: Janka
Kor.: Majuš

DAEMON

V mém životě byly chvíle, kdy jsem opravdu nemohl uvěřit tomu, že věci můžou být ještě podělanější, než byly, zvláště když Dee utekla, aby se přidala k zasranému Luxenímu cirkusu. Ale pokaždé mi bylo znovu dokázáno, jak moc jsem se mýlil.

Nancy na nás zírala s tmavýma očima, její obličej zbaven jakékoliv emoce, jako zcela nepopsaný list. Dawson zaklel a začal se měnit, ale Nancy promluvila, než mohl udělat něco, co by skončilo mnoha explozemi a všeobecným chaosem.

„Jestli chcete žít,“ řekla upnutým hlasem, „nastoupíte do téhle zatracené helikoptéry. Teď.“

Opravdu jsme neměli moc na výběr. Buď zahájíme boj a sejmou nás jednou z jejich zbraní, nebo nastoupíme do helikoptéry. A pak co? Podařilo se nám dostat se z pánve na pečení, jen abychom se ocitli rovnou uprostřed ohně?

Ale jedna možnost s největší pravděpodobností zahrnovala okamžitou smrt, zatímco při té druhé nás smrt pravděpodobně čekala později. Alespoň jsme získali čas na vymyšlení nějakého způsobu, jak se dostat z tohohle nejnovějšího nepořádku.

Střelil jsem po Dawsonovi pohledem, který říkal „uklidni se“, a na chvíli jsem myslel, že řekne, abych šel do pekla, ale jeho ramena se napjala, a pak se vytáhl do helikoptéry. Otočil jsem se, na Kat, setkal se s jejíma očima a únava v jejím šedém pohledu, vyčerpání a bolest byly poskvrněné strachem. Hluboce mě ranilo vidět to a vědět, že v téhle chvíli nebylo nic, co bych mohl udělat, abych to změnil. Sehnul jsem hlavu a rty přejel po jejích.

„Bude to v pořádku.“ Kat přikývla.

„Jak roztomilé,“ řekla Nancy.

Můj ret se zkroutil, když jsem stočil pohled k ní. „Pamatuješ, jak to skončilo naposledy, co sis myslela, že nás máš pod kontrolou?“

Záblesk hněvu se vplížil do jejího jinak stoického obličeje. „Věř mi. Není to něco, na co bych zapomněla.“

„Dobře,“ zabručel jsem, zvedající Kat na místo uvnitř helikoptéry, kde čekal Dawson. Přitáhl ji k sobě, když jsem skočil dovnitř a přibližoval se k Nancy. Ta ženská couvla, padající na lavičku, když se setkala s mým pohledem. „Ale tentokrát to skončí jinak.“

„Jo?“

Nahnul jsem se k jejímu obličeji a ztišil hlas, takže jen ona mohla slyšet, když vrtule helikoptéry zablokovaly má slova všem ostatním. „Jo, protože tentokrát se ujistím, že seš mrtvá.“

Nancy ztuhla, když jsem se odtáhl a natáhl se pro Kat. Můj bratr mi ji předal a Nancy neřekla nic. Místo toho zaklonila hlavu a zavřela oči. Koneckonců, ta ženská měla větší koule než já.

Uložil jsem Kat vedle sebe, když si Dawson sedl z její opačné strany. Dva vojáci naskočili dovnitř, obsazující místa vedle Nancy. Jeden se opřel a pokynul pilotovi paží, aby vzlétl.

Ve chvíli, kdy jsme opustili zemi, Kat pevně zavřela oči. Otřáslo jí zachvění, když pěstí sevřela mé tričko. Její srdce bušilo příliš rychle. Nebyla velkým fanouškem létání, takže být v helikoptéře pro ni zřejmě byl jen krůček od plného režimu vyšilování. Oči jsem udržoval na Nancy a jejich malých přisluhovačích, když jsem zved Kat a posadil si ji do klína. Omotal jsem kolem ní ruce, jednu ruku jsem jí stočil na zadní části hlavy a nastavil jsem ji tak, že její srdce spočívalo na mém.

Jeden z vojáků si položil zbraň mezi nohy a natáhl se, aby si sňal helmu. Rukou si přejel své pískově hnědé vlasy a v krku se mu zformoval uzel, když otevřel oči. Ametystové.

Šílený Původní. Zřejmě jeden z Nancyných úspěšných produktů, jako Archer a Luc. Nemohl jsem z něj vycítit ani hovno, ale to ani z Archera, než odhalil, co je. To samé s Lucem. Vždycky jsem věděl, že na tom dítěti bylo něco zvláštního, ale nemohl jsem to identifikovat. A Sadi mi připadala jako Luxen. Další z talentů Původních, předpokládal jsem, bez problémů splynout v něco, čím nebyli. Bylo na nich hodně, co jsem nevěděl, a právě teď mě to ani nezajímalo.

Sklonil jsem hlavu a nepřetržitě jsem se díval na ty tři přede mnou, zatímco jsem mluvil Kat do ucha. Mluvil jsem o nesmyslech. O poslední epizodě Lovců Duchů, kterou jsem viděl, a o tom, jak jsem chtěl jednou prozkoumat opuštěný azyl. Řekl jsem jí o době, kdy jsem přesvědčil Adama, že jsem jednou v noci viděl Můřího Muže, když jsem hledal Arumy. Pak jsem jí připomněl, že za měsíc je Halloween, tak musíme sehnat kostýmy Gizma a Gremlina. Mluvil jsem s ní o všem, snažící se odpoutat její mysl od skutečnosti, že jsme letěli vzduchem, mířící Bůh ví kam. Do jisté míry to fungovalo. Její srdeční frekvence se trochu zpomalila a ona trochu povolila smrtelní sevření.

Nikdo během cesty nemluvil, kromě toho, co jsem říkal Kat. Nebylo to, jako že jste mohli něco slyšet, jestli jste nebyli na někom nalepení. Hučení helikoptéry cestovalo našimi těly, což bylo cítit, jako bychom byli v ocelovém bubnu.

Neměl jsem ponětí, jak dlouho jsme byli ve vzduchu. Možná hodinu nebo tak, než se helikoptéra začala naklánět do strany, a já jsem si byl téměř jistý, že se Kat začala polohlasem modlit. Kdykoliv jindy bych se zasmál, ale opatrnost se mi usadila v každé buňce. Čemu jsme se chystali čelit? Budeme zase někde pod zámkem?

Když jsem sledoval Nancy otevřít oči a uhladit si rukama černé kalhoty, pochyboval jsem, že nás chtěla nechat naživu. Její posedlost s množením Luxenů a hybridů, aby vytvořila dokonalou rasu, musela mít nějakou hranici. Musela na nás mít opravdu obrovský zálusk. Koneckonců, my jsme se vysvobodili a sejmuli hodně vojáků; měli jsme prsty v zničení celého města; a odhalili jsme, co jsme, než přišli Luxeni.

Zatraceně, vždyť to, co jsme udělali, možná souviselo s tím, proč si ostatní vybrali akorát tuhle dobu, aby přišli. Ale kdyby nás chtěla mrtvých, byli bychom snadný úlovek, kdyby to vykonali na cestě za městem Coeur d’Alene, takže jsem netušil, co měla v plánu.

Helikoptéra přistála a dveře byly ihned otevřeny. Když se Kat odtáhla, poprvé jsem se podíval ven. Vše, co jsem viděl, byl plot a za ním šedá hora v dálce. Možná Rockies?

Jeden voják slezl a pokynul, abychom vylezli ven. Nejprve šel Dawson, pak Kat. Drželi jsme ji mezi sebou, a ve chvíli, kdy moje nohy přistály na zemi, jsem ji popadl za ruku. Lépe jsem si prohlédl okolí a nelíbilo se mi, co jsem viděl. Bylo očividné, že jsme byli na obrovské vojenské základně, která se rozprostírala, kam moje oko dohlédlo. Řada za řadou bunkrů, letadel, tanků a jiných závažných potíží, když přišlo na plánování úniku. Před námi byla široká a vysoká budova ve tvaru písmena U. A hodně vojáků. Někteří oblečení v maskáčích. Ostatní měli na sobě černou, jako vojáci na silnicích. Měl jsem pocit, že byli extra speciální.

„Vítejte na Malmstromově vojenské základně,“ řekla Nancy, kráčející kolem nás. Když jsme přešli kolem řad vojáků, očekával jsem, že zasalutují Nancy. Neudělali to. „Celá základna je uzamčená. Nikdo se nedostane dovnitř ani ven, včetně Luxenů.“

Moje oči se zúžily na její záda. Bože, ta žena byla chodící terč. Ne jen proto, co udělala Kat, ale taky mému bratrovi, Beth a každému dalšímu životu, kterého se její zvrácené ruce dotkly. Já jsem si neužíval myšlenku na to, že by mou vinou vyhasl něčí život, dokonce ani takový, jako její. Ale do hajzlu, jestli jsem se netěšil na chvíli, kdy jí všechno desetinásobně vrátím.

„Proč jsi nás sem přivedla?“ dožadoval se Dawson.

Nancy pokračovala v chůzi rapidním tempem. „Zjistíte, že základna je nastavená tak, aby se vypořádávala s vaším druhem.“

Což znamenalo, že tady byl zbraní onyx a diamant, a tuna dalších perfektních malých věcí, které Daedalus za léta vymyslel.

„To nebyla odpověď na mou otázku,“ odpověděl Dawson.

Nancy se zastavila před dvoukřídlými ocelovými dveřmi. Zřejmě jsme nevcházeli hlavním vchodem. Otočila se na stranu, dívající se na nás, a poprvé, odkdy jsem tuhle ženu poznal, jsem viděl v jejích očích něco temného, co jsem tam nikdy neviděl. Strach. Co to-?

Ocelové dveře se otevřely, kov skřípal, když se rozšiřovaly, odhalující jasně osvětlený tunel a jednu osobu stojící uprostřed. Ruce měla zastrčené v kapsách vybledlých, roztrhaných džínů. Kat překvapením uskočila a narazila do mě.

„Už bylo načase, abyste přišli. Opravdu jsem se začínal nudit.“ Luc se houpal na patách bot, široce se usmívající. „Ale myslím, že ti jeden chybí Nancy.“

Nancy ztuhla, když se zhluboka nadechla nosem. „Dee odešla s Luxeny. Je pod jejich kontrolou.“

Úsměv mu sklouzl z obličeje. „No, to je na hovno.“

Výraz „na hovno“ to ani zdaleka nepopisoval, ale neměl jsem tušení, co s tímhle vším dělat.

Potřásl jsem hlavou, když jsem na něj zíral. „Co se do prdele děje, Lucu?“

Vyklenul obočí. „A co takhle nejdřív díky? Možná? Myslím tím, zachránil jsem vaše zadky z potíží, ne? Opravdu by se mi líbilo poděkování. Možná objetí? Cítím se tak trochu žádostivě.“

„Kde je Beth?“ Dawson postoupil dopředu a zdálo se, že zapomněl, že Nancy byla přímo tady. Ne, že by ho to zajímalo. „Prosím, řekni mi, že není –“

„Uklidni se,“ odpověděl Luc, vytahující ruce z kapes. „Je jí dobře. Vlastně, je tady. Jsem si jistý, že jeden z těchhle ochotných… lidí,“ ukázal na vojáky v maskáčích, „o kterých opravdu nevím, co je jejich práce, tě může vzít za ní.“

Dawson se začal otáčet, když jeden z vojáků vystoupil. Naklonil jsem se dopředu a popadl ho za rameno. „Počkej minutu,“ řekl jsem, než mohl můj bratr slepě utéct. „Co do hajzlu s ní tady děláš, Lucu?“

Lucův úsměv se vrátil. „Tohle je už vyřešeno, Daemone. Nemusíš se, hnedka měnit na Hulka. Tady jsi v bezpečí. Nancy nebude problémem. Že ne?“ zeptal se Nancy, která měla pevně sevřené rty.

Vypadala, jako by měla něco nepohodlného zastrčené na velmi trapném místě. Její nedostatek odpovědi mě neuklidnil, ale i kdyby řekla ne, nebyl bych přesvědčený. Nepohnul jsem se. Kat taky ne, ale Dawson byl připravený na nás vytáhnout zběsilého běžce.

Luc si povzdechl, když zvedl ruce. „Koukněte, tohle není žádná past, zkouška ani cvičení. Archer je tady taky. Vlastně, teď na nás čeká, a já jsem více než ochotný všechno vám vysvětlit, ale tady to nebudu dělat. Ne, když jsem našel něco k snědku jen pár minut předtím, než jste se ukázali, a jsem připravený udělat si lahodný piknik se šunkou, sýrem a krekry.“ Zíral jsem na něj. „Co? Našel jsem i sušenky Oreo,“ odpověděl. „Ty blbosti jsou opravdu chutné.“

„Bože, ty jsi měl takový potenciál,“ zamumlala Nancy pod vousy.

Luc na ní obrátil své fialové oči a promluvil hlasem, který byl sotva slyšitelný pro ty, co byli kolem nás. „A ty mi opravdu lezeš na nervy. Nemyslím si, že to chceš, že ne?“

Zatraceně, jestli ta ženská nezbělela jako list zbrusu nového čistého papíru. Podíval jsem se na Kat, zkoumající, jestli to zachytila, a její rozšířené oči mi řekly, že jo. Pořád jsem váhal.

„Taky mám i ovocnou šťávu,“ dodal Luc. „Hotovou vitamínovou bombu. Sváču pro všechny a nedělám si legraci.“

Člověče, nezáleželo na tom, co jsem udělal nebo co udělám od téhle chvíle, bylo tady riziko, a já jsem nikdy nevěděl, jak jsem na tom byl s Lucem. Nemyslím si, že to vůbec někdo věděl. Pravdou bylo, že opravdu jsme neměli moc na výběr.

Můj pohled se usadil na Lucovi. „Jestli si s námi zahráváš, přísahám na –“

„Otce, Syna, a Ducha Svatého, že mě zabiješ nebo cokoliv,“ přerušil mě. „Chápu. A i když nevypadám adekvátně ohrožený, jsem. Takže, děti, můžeme už tuhle naši malou skupinku přesunout?“

Mělce jsem se nadechl a pustil Dawsonovo rameno. Voják počkal, dokud se k němu Dawson nepřidal. Nancy ustoupila na stranu, dovolující oběma projít. Nelíbilo se mi to, ale on měl jen jeden cíl: Bethany. Neohlédl se ani jednou. Přesně jako Dee. Přemýšlení nad mou sestrou mi spustilo váhu na ramena, a já vypustil další povzdech, když jsem se natáhl ke Katině ruce. Už tam byla, proplétající prsty s mými.

„Dobře,“ řekl jsem. „Udělejme to.“

Luc tleskl rukama, když se otočil na patě. Zamířili jsme tunelem a zabočili doprava, když se Dawson vydal opačným směrem. To místo mi připomínalo Oblast 51. Široké chodby. Hodně zavřených dveří. Zvláštní antiseptický pach. Jistým způsobem to bylo lepší, než být s ostatními Luxeny. Tohle byl alespoň nepřítel, kterého jsme znali.

Luc kolenem otevřel dvoukřídlé dveře a jednu stranu chytil rukou. Nancy ho následovala dovnitř, a jak tvrdil, na jedné straně dlouhého stolu byla hotová hostina. Archer seděl na druhé straně, nohy vyložené, paže založené za krkem. Když se za námi zavřely dveře a jenom Nancy vešla, věděl jsem, že se dělo něco opravdu podivného. Předtím ta ženská chodila s doprovodem.

„Jsi v pořádku,“ Kat vydechla, když se vysvobodila, kulhající kolem stolu. „Tak jsem se bála.“

Archer složil dlouhé nohy ze stolu a zvedl se. O vteřinu později zabalil Kat do objetí. „Řekl jsem ti, abys zůstala, kdes byla. Ale, ach ne, neposlouchalas.“ Podíval se na mě přes její hlavu. „Naprosto jasně jsem jí řekl, aby zůstala.“

Luc se zamračil. „Proč jsem já nedostal objetí?“

Byl ignorován. „Promiň.“ Katin hlas byl tlumený. „Já musela, víš?“

„Chápu to. Ale zatraceně, holka, nemuselo to skončit tak dobře,“ odpověděl Archer. „Vše mohlo jít do kytek, a kdo by mě pak vzal do Olive Garden, abych mohl vyzkoušet nekonečně mnoho tyčinek?“ Kat se zasmála, ale ten zvuk byl hluboký a přidušený.

Stál jsem tam, říkající si, že to ošklivé teplo napadající mé žíly, byly jenom zažívací potíže a ne žárlivost. Rozhodně to nemohla být žárlivost, protože Archer na mě neměl. Ale musel ji objímat tak dlouho? A tak silně? Ale no tak.

Archerův fialový pohled se setkal s mým přes její rameno. Jasně. Jo, tak trochu musím.

Moje oči se zúžily.

Pořád tě nemám rád.

Usmívající se, se odtáhl, vzdávající se objetí, a pak se natáhl pro židli. „Vypadáš, že se za chvíli složíš. Proč si nesedneš?“

Kat vypadala vyčerpaně, když se snesla na jednu z kovových skládacích židlí. „Co se děje, lidi? Proč jste všichni tady a navíc s ní?“

Archer se na mě znovu podíval, když si sedl. „Kde je Dee?“

Ten tlak se zvětšil, když jsem se přesunul na židli vedle Kat. Když jsem si sedl, přes Archerův obličej se mihlo napětí, sbírající se kolem jeho očí. „Ona –“ potřásl jsem hlavou, v rozpacích, jak vysvětlit to, co s ní bylo.

Jeho ruce se navrchu stolu sevřely dohromady. „Ona není… není pryč, že ne?“

„Ne,“ promluvila Kat. „Není stejná. Teď tak trochu kope za jiný tým.“

Archer otevřel pusu, ale když si poposedl, zavřel ji. Nebyl jsem si jistý, kolik toho o všem věděli, ale dokud jsem nevěděl, co se tady sakra dělo, nemohl jsem se do toho zaplést.

Otočil jsem se k Lucovi a vyklenul obočí, když jsem ho sledoval, jak si na krekr nakládá plátky sýra a šunky. „Co se děje?“

„Nancy bude hrát dobrou,“ řekl, postrkující sýr doprostřed.

Seděla vedle Luca a vypadala, jako by chtěla začít rozbíjet věci. Její pohled se setkal s mým. „Věř mi, kdybych právě teď měla na výběr, všichni byste byli mrtví.“

Luc tiše zamlaskal. „Ale, ale, to není moc hezké.“

Nechápal jsem to. Když Luc žvýkal svou svačinu, předklonil jsem se. „Co tě zastavuje v tom, abys nás sejmula?“

„Jednoduše řečeno, každý má svou achillovku, a já našel tu její.“ Luc se pustil do přípravy dalšího krekru. „Není to pěkné. Není to něco, do čeho bych se dokonce i já pustil. Ale ach jo.“

To nám neřeklo ani prd.

Kat se přisunula blíž. „Jak jste vy všichni skončili spolu?“

„Já se dostal zpátky do srubu. A poté, co jsem řekl Lucovi, jak se to v obchodě pokašlalo, přemýšleli jsme, že vyrazíme na cesty,“ vysvětlil Archer. „Ale neměli jsme šanci, protože se ukázal Daedalus.“

Nancyny rty vytvořily pevnou čáru.

„Myslela si, že nás má.“ Luc si hodil mini Oreo navrch jeho šunkově sýrového krekru a, no, to bylo prostě nechutné. „Ale –“

„Řekls, že na tom pracuješ,“ řekla Kat, dívající se na tichou Nancy. „Způsob, jak se vypořádat s Daedalusem? Našels něco?“

„Jsem velmi vlivná osoba,“ řekl Luc s pusou plnou jídla. „Když nám vykopli dveře a Nancy vešla dovnitř, jako by byla největší, nejhorší věc na téhle straně krajiny, dokázal jsem, jak moc vlivný jsem.“

„Jak?“ sledoval jsem Nancy.

„Jak jsem řekl, každý má achillovku. Nancyna je docela zřejmá.“ Luc zabodl brčko do svého džusu. „Je jenom jedna věc, na které jí na tomhle světě záleží, pro kterou by hodila před tank svou rodinu, tedy, jestli vůbec má rodinu, protože jsem si sakra jistej, že se vylíhla z vajíčka, a to jsou miminka Původních.“

„Miminka Původních?“ zopakoval jsem.

„Jako Micah? Takový?“ zeptala se Kat.

Luc přikývl. „Jo.“

„Legračním faktem je, že většina hybridů a starších Původních, ti, co s ní odešli, aby vás dostali, není moc potěšena zacházením Daedalusu.“ Archer se usmál, ale nebyl v tom žádný humor. „Ti, kteří byli loajální, no –“

„Bastardi,“ zasyčela Nancy. „Víte, jak dlouho trvalo vypěstovat něco tak loajálního a testovaného –“

„Něco?“ Katin hlas se zvedl. „Vidíš, to je důvod, proč seš tak zvrácená. Hybridi a Původní nejsou něco. Jsou to žijící, dýchající lidi.“

„Ty tomu nerozumíš.“ Nancy vrhla temný pohled na Kat. „Nikdy jsi nic nevytvořila.“

„A ty jo? Jen proto, že jsi přinutila dva lidi, aby měli dítě, a pak je od sebe odtrhla, to ještě neznamená, že si něco vytvořila.“ Hněv stáhnul Katiny rty. „Nejsi jejich matka. Nejsi pro ně nic víc, než zrůda.“

Něco podobného bolesti se mihlo přes Nancyn obličej.

„Každopádně, znamenají pro ni hodně, a já vím, kde jsou drženi,“ Luc vysvětlil, dojídající poslední krekr. „Řekni jim, co ti hlavouni chtěli, ozdůbko Nancy.“

Sevřela okraje stolu. „Po příchodu Luxenů mi bylo řečeno, abych skoncovala s projektem Daedalusu.“

„Skoncovala?“ zašeptala Kat a já už věděl, co myslela. Myslím, že Kat taky, ale nechtěla tomu věřit.

„Bylo mi řečeno, abych program vyklidila, abych všechno smazala,“ vysvětlila Nancy.

„Ach můj Bože,“ zamumlala Kat.

Zavřel jsem oči. Skoncovat se vším. Všechno smazat. Jinými slovy, byl jí dán rozkaz od někoho, kdo byl v potravinovém řetězci výš, aby vymazala jakýkoliv důkaz existence programu. „Chtěli, abys je zabila?“

Hlasitě vydechla, když přikývla. „Věrohodné popírání, řekli. Že veřejnost nemůže vědět, že jsme si nejenom, že byli vědomí mimozemských životních forem, ale že jsme s nimi po desetiletí pracovali.“

„Ježíši.“ Rukou jsem si třel obočí. „Ne jenom děti, že? Každého Luxena, který tam byl z vlastní svobodné vůle? Ty, kteří vám dovolovali dělat testy? A dokonce i ty, kteří se nepřizpůsobili vašim standardům?“

„Jo,“ odpověděla.

„Samozřejmě, že neměla problém vymazat je. Jsou přece nahraditelní, alespoň podle ní. Ale Původní?“ Luc pomalu potřásl hlavou. „To nemohla udělat.“

Moje obočí se zvedlo. Měla ta ženská někde ve své hrudi srdce?

Luc se zasmál, když přečetl mé myšlenky. „Ne Daemone, nemá srdce. Ne takové, k jakému by přirostla třída plná šílených, přesto rozkošných dětí normální osobě. Nechtěla, aby její práce vyšla nazmar, tak je přesunula z Oblasti 51 a myslela si, že je ukryla.“

„A ne?“ Kat si zastrčila vlasy za ucho.

Potřásl hlavou. „Jak jsem řekl, opravdu jsem zatraceně hodně vlivný. Vím, kde jsou, a vím, jak moc se k nim chce Nancy vrátit, až tohle skončí, s ohledem na to, jestli budeme naživu, a vypěstovat ty malé blázny na velké blázny.“

„Stejně, jako jsem to udělala s tebou?“ zeptala se Nancy.

Luc jí ukázal prostředníček. „Nancy ví, že jestli zkřiví jediný chlup na našich tělech, nebo se na nás jen podívá způsobem, který mi bude připadat nepříjemný –“

Ležérní lhostejnost, kterou vždycky ukazoval, mu sklouzla z obličeje jako opadávající maska. Naklonil se dopředu, jeho oči zářily jako fialové diamanty, když se Nancy otočila k němu. V té chvíli jsem viděl Luca, který mohl způsobit, že se dospělí muži mohli pochcát do kalhot od strachu, Luca, s kterým jsem nechtěl mít zlé vztahy, a ten Luc vypadal naprosto znepokojivě, když se jeho rysy zostřily.

„Ví, že nechám každého z nich zabít ve vteřině,“ řekl tichým hlasem. „A jestli se mým lidem neozvu, nebo dokonce jestli se nedostanu k telefonu včas, všichni zemřou. A pak Nancy nebude mít nic.“

Dobrý Bože. Kat zírala na toho kluka, jako by ho nikdy předtím neviděla. V mé mysli nebylo pochyb, že Luc byl schopný udělat něco takového. I když to bylo zvrácené a špatné, udělal by to, ale taky jsem nevěřil, že ještě někdy ty děti odevzdá do Nancyných rukou. A já přemýšlel, jestli tomu opravdu věřila. Ale měla na výběr?

„Proč jste ji prostě nezabili?“ zeptal jsem se.

„Tak trochu ji potřebujeme,“ vysvětlil Archer. „Alespoň potřebujeme vládu, nějaké bezpečné místo, dokud… no, doufejme, že tam je nějaké dokud, a ne navždycky. Taky jsme vás potřebovali vysvobodit a my –“

„Jelikož jsme šíleně úžasní,“ Luc prohodil, sklouzávající znovu do „ne tak znepokojivého“ Původního mafiána.

Archer mu poslal jemný pohled. „Jít proti tolika Luxenům by bylo obtížné. Právě teď je nevyhnutné zlo.“

„Ale člověče, my představujeme opravdové zlo.“ Zazubil se Luc

Poposedl jsem si a rukou si přejel vlasy. Vypadalo to, že Luc měl Nancy na vodítku. Tolik mi toho běželo hlavou.

„Co teď?“ zeptala se Kat, přitahující můj pohled. „Musíme od nich dostat Dee.“ To způsobilo, že jsem si chtěl její jméno vytetovat na čelo. „A musíme najít způsob, jak zastavit to, co se děje, co –“ A to způsobilo, že jsem ji chtěl zamknout v šatníku.

„To, co potřebuješ, je odpočinek a pravděpodobně něco k snědku,“ Archer jí skočil do řeči, dívající se na mě. „Oba dva. To je teď prioritou.“

„Jsou věci, které směřují do prdele. Věci, o kterých jsem si jistý, že se o ně s vámi Nancy ráda podělí, ale to je na jindy.“ Luc se natáhl a poplácal Nancy po ruce, jako by byla malé dítě. „Ale je ještě něco jiného, co vám musí říct.“

Nancyna čelist se vystrčila. Zašklebil jsem se. „Pochybuju, že je něco, co mi může říct, co mě bude zajímat.“

„Vlastně,“ Luc to slovo protáhl. „Myslím, že tebe a Katy to zajímat bude.“

Kat ztuhla. „Co?“

„Řekni jim to,“ pobídl ji, a když Nancy nepromluvila, řekl přísným hlasem, „řekni jim pravdu.“

A do prdele. Můj žaludek se hluboce propadl. „Pravdu o čem?“

Nancyny rty se sevřely. Archer vstal, zkřížil si paže, jako by se chystal využít své svaly, a opravdu se mi nelíbilo, kam tohle mířilo.

„Co to do hajzlu je? Tak ven s tím.“ Moje trpělivost byla tenká jako rákoska.

Nancy se zhluboka nadechla, a pak napjala ramena. „Jak víte, Daedalus pracoval na mnoha sérech, než jsme měli jakýkoliv úspěch, a v některých případech –“ Odmlčela se, pádně se dívající na Luca, který se zářivě usmál. „Na konci se ukázalo, že úspěch byl selháním. Jednalo se o sérum Daedalus, které bylo dáno Beth, Blakeovi a tak dále.“

Kat se ostře nadechla při jméně toho bastarda, a já jsem doufal, že hnil někde v speciálním koutě pekla. Nesnášel jsem pouhou zmínku o něm v její přítomnosti. Kat ho zabila, v sebeobraně, ale věděl jsem, že co musela udělat, ji pořád pronásledovalo.

„Pak, samozřejmě, tady bylo sérum Prométheus,“ řekla, oči se jí rozzářily jako dítěti, které našlo skryté Velikonoční vajíčka. „Sérum, které bylo dáno mužům, které jsi zmutoval.“

„Myslíš muže, které si přinutila, aby byli zmutováni?“ vyzval jsem ji.

„Dobrovolníkům, které si zmutoval, bylo dáno sérum Prométheus, stejně jako hybridům, ze kterých byla vytvořena nová skupina Původních,“ vysvětlila, překvapující mě.

„Počkat,“ přidala se Kat. „To sérum jste právě testovali, když jsme tam byli.“

Luc potřásl hlavou. „Co tím myslí je, že lidem, kteří byli během let náhodou zmutováni, bylo podáno sérum Prométheus v testovacích dávkách. Ne jako ty, které Daemon zmutoval, ale lidi jako ty, Beth a kdokoliv další tam venku, kdo byl vyléčen Luxenem.“

Vlil se do mě zmatek. „Takže jste, testovali sérum Prométheus poprvé na vynucených mutacích?“

„Jak jsem řekla, byli to dobrovolníci,“ opravila mě.

Já jsem se právě chystal být dobrovolníkem v proražení něčí hlavy svou nohou. „Dobře. Tohle je skvělá informace, ale pro mě v podstatě zbytečná.“

Úšklebek zdobil Nancyny rty poprvé od našeho půvabného shledání. „Sérum Prométheus je odlišné od séra Daedalus. Zajišťuje, že zmutovaný člověk, hybrid, není propojený s Luxenem.“

Moje hlava se naklonila na stranu. „Dobře?“

„Když si vyléčil Kat, a doktor Michaels nás informoval, že se cítí nemocně, nepoužili jsme sérum Daedalus.“

Kat ztuhla. „Co? On řekl –“

„Myslíš si, že opravdu věděl, co jsme mu dali?“ Její temný pohled se zaměřil na Kat. „Věřil tomu, co jsme mu řekli, a to bylo vše. Bylo mu dáno sérum Prométheus, což bylo následně podáno tobě.“ Její pozornost šlehla zpátky ke mně. „Bylo to to samé, co bylo dáno těm, které jsi taky zmutoval, Daemone.“

„Ne.“ Naklonil jsem se dopředu. „To nedává smysl. Když byla Kat postřelená –“

„Bylo ti špatně. Myslel sis, že umíráš? Ach, zachraň nás od toho dramatu.“ Její oči se převrátily. „To proto, že ses s ní skutečně propojil na emocionální úrovni. Miluješ ji.“

Slovo „miluješ“ vyplivla, jako by to byla nějaká pohlavně přenosná nemoc.

„Jo, na to jsme už přišli. Celá ta blbost je o opravdovém chtíči a potřebě.“

„No, hurá pro tebe, ale já jsem umíral.“

Potřásla hlavou. „Byl jsi oslabený a nemocný, ale kdyby zemřela, přežil bys. Bylo by ti lépe. Život by pokračoval. Do toho bodu ses ovšem nedostal, protože ji zřejmě vyléčil někdo jiný.“

Kat zalapala po dechu. Já jsem vstal. Zdálo se, že se podlaha pod mýma nohama pohnula. Spojil jsem kolena dohromady. Skrz naskrz jsem se otřásal, téměř jsem jí nebyl schopný uvěřit.

Nancy se zhluboka nadechla. „Vaše životy nejsou propojené, jak si myslíte. Když jeden z vás zemře, ten druhý to bude cítit-bude cítit všechno, až do posledního dechu, posledního úderu srdce-ale ten druhý se znovu nadechne a jeho srdce bude znovu bít.“