Opal - 19. kapitola

Překlad: KitKat
Kor.: Majuš

Poté, Dawson skončil. Mluvil o všem-o počasí, o fotbalu, o šmoulech-ale nic o Daedalusu nebo co dělali jemu a Beth. Část mě byla vděčná. Nebyla jsem si jistá, jak moc bych zvládla vědět, i když to znělo sobecky.

Ale ta horší část byla, že když jsme přestali mluvit o vážných věcech, můj mozek běžel přímo zpátky k místu, kde byl Daemon a co dělal. Když se blížila půlnoc, a on ještě nepřišel domů, nemohla jsem tu déle sedět.

Nemohla jsem sedět kdekoliv.

Vzkazujíc dobrou noc, jsem rychle a prochladlá putovala přes trávník. První věc, kterou jsem udělala, bylo, že jsem zkontrolovala mobil. Byla tam čekající zpráva a moje srdce se zadrhlo.

Promiň za včerejšek. Promluvíme si zítra.

Přišlo to asi před hodinou. Znamenalo to, že byl ještě s Andrewem, Dee a Ash.

Podívala jsem se na hodiny, jako by to mohlo změnit čas. Srdce mi v hrudníku bušilo, jako bych od vedle běžela. Při pohledu na můj mobil, jsem bojovala s nutkáním, hodit ho o zeď. Věděla jsem, že jsem byla směšná. Daemon se s nimi přátelil, včetně Ash. Mohl by jít ven s nimi beze mě. A s důsledky mezi Dee a mnou, netrávil s ní hodně času.

Směšné nebo ne, moje city byly zraněné. A nenáviděla jsem, že… nenáviděla jsem, že něco tak hloupého mě mohlo naštvat.

Vzala jsem si mobil nahoru, umyla si obličej, vyčistila zuby, převlíkla se do mého pyžama, stále přemýšlejíc nad tím, jestli mu mám odepsat. Chtěla jsem silou vůle neodepsat, něco jako já v tvém obličeji, ale sakra, když to není hloupé s ohledem na všechno, co se děje.

Na druhou stranu, byla jsem pro to naštvaná. Tak jsem mobil položila na můj stolek, a vlezla si pod přikrývku, tahajíc ji k bradě. Zůstala jsem tak a chtěla jsem sama sebe potrestat tím, že zůstanu vzhůru za to, že jsem mu neodepsala, za to, že jsem šla s Blakem poprvé ven, za políbení ho, a za lhaní. Konečně se můj mozek dostatečně na noc vypnul.

Někdy později, jsem si nebyla jistá, jestli sním nebo ne. Byla jsem v mlhavé fázi, kde se realita míchala s podvědomím. Část toho byl sen, a já věděla, že velká, protože jsem viděla Daemona v téhle budově. Jako bych zahlédla jeho tmavé vlasy a pak se vzdálil. Byl v jednom pokoji, a než jsem se k němu mohla dostat, šel do jiného. Bylo to nekonečné bludiště a on se pořád hýbal, a nikdy nereagoval, když jsem křičela jeho jméno.

Uvnitř mě se zvětšila frustrace, a bolelo mě na hrudi. Honit ho, nikdy ho včas nedosáhnout, ztratit ho… to nekončí.

A pak se postel posunula a stavba zmizela, odpařily se obláčky kouře a temnoty. Vedle mě se usadila těžké váha. Ruka mi odhrnula vlasy z obličeje, a myslím, že jsem se usmála, protože byl tady a uklidňoval mě. Vklouzla jsem zpátky do hlubokého spánku, kde jsem v mých snech nehonila Daemona.

Když přišlo ráno, překulila jsem se, a očekávala, že najdu Daemona. Máma pracovala až do pozdního sobotního rána a Daemon zůstal tak dlouho, jak jen mohl, ale moje postel byla prázdná. Uhladila jsem rukou polštáře navíc, nadechla se, očekávajíc čistou venkovní vůni, která byla jedinečně jeho, ale všechno, co jsem cítila, byla slabá stopa citrusu. Zdála se mi Daemonova přítomnost? Bože, byla jsem tak ubohá, pokud jo.

Mračíc se, jsem se posadila a vzala mobil. Byla tam zmeškaná zpráva od Daemona, která přišla okolo dvou ráno.

Slanina a vejce na snídani. Přijď, až se vzbudíš.

„Dvě ráno?“ Koukala jsem na mobil. Byl s nimi venku do té doby?

Srdce mi zabušilo znovu a já padla na záda, sténajíc. Zřejmě jsem byla ubohá a Daemon měl opravdu pozdní noc, ale ne se mnou.

Vytáhla jsem se z postele, osprchovala se, a hodila na sebe džíny a svetr.

Otupělost se usadila uvnitř mě, když jsem si napůl vysušila vlasy a zkroutila je do chaotického drdolu.

Zamířila jsem vedle a zjistila, že dveře byly zamčené. Položila jsem ruku na kliku a čekala, dokud jsem neuslyšela otočení zámku. Když jsem otevřela dveře, neklid kvetl.

Bylo příliš snadné dostat se dovnitř a ven z domů lidí, včetně mého.

Zakroutila jsem hlavou, uvolnila dveře a zhluboka se nadechla. V domě bylo hrobové ticho. Všichni ještě spali. Šla jsem nahoru, opatrná na dvou schodech nahoře, které skřípaly.

Davsonovy a Deeiny dveře do ložnice byly zavřené, ale mohla jsem slyšet slabé hučení hudby, přicházející od Daemona. Otevřela jsem Daemonovy dveře a proklouzla. Pohled mi sklouzl rovnou k posteli a nemohla jsem zastavit třepotání v hrudi, i kdybych chtěla.

Daemon ležel na zádech, jednu ruku měl nataženou vedle sebe a druhá spočívala na jeho holém břiše. Přikrývka byla stočená kolem jeho úzkých boků. Jeho tvář byla ve spánku skoro andělská, ostře řezané linie změkly a rty se uvolnily. Husté řasy rozdmýchaly horní část jeho tváře. Vypadal o tolik mladší v klidu, ale podivným způsobem, byl ještě víc mimo mou ligu. Jeho mužská krása byla z jiného světa a zastrašující. Taká, která existovala mezi stránkami knih, které jsem četla. Někdy jsem měla co dělat, abych přesvědčila sama sebe, že byl skutečný.

Šla jsem k němu po špičkách, sedla si na okraj postele, a nemohla odtrhnout oči. Nechtěla jsem ho probudit. Tak jsem seděla, jako totální popíná rostlina, sledujíc stálý zvedání a klesání hrudníku. Napadlo mě, jestli jsem minulou noc snila nebo jestli se zastavil, aby mě zkontroloval. Třepotání bylo zpátky a já jsem skoro zapomněla na ránu úzkosti minulé noci. Téměř, ale ne… Daemon se najednou překulil, obtočil mi ruku kolem pasu a táhl mě vedle sebe. Pořád v pohybu, zabořil obličej do mého krku.

„Dobré ráno,“ zamumlal.

Přes obličej se mi přehnal úsměv, když jsem mu položila ruku na rameno. Jeho kůže byla horká. „Dobré ráno.“

Hodil přese mě nohu a přitulil se. „Kde je moje slanina a vejce?“

„Myslela jsem, že ses nabízel, že je uděláš.“

„To sis spletla, co jsem řekl. Dostaň se do kuchyně, ženo.“

„Cokoliv.“ Otočila jsem se na bok, čelem k němu. Zvedl hlavu, políbil mě na nos, a pak zabořil hlavu do polštáře. Zasmála jsem se.

„Je moc brzo,“ zabručel.

„Je skoro deset hodin.“

„Moc brzo.“

V žaludku se mi usadil kámen. Kousla jsem se do rtu, nevěděla co říct.

Líně pustil paži přes můj bok a otočil hlavu, takže jsem mu mohla vidět do tváře. „Včera večer jsi mi neodpověděla.“

Takže jsme se tam chystali… „Usnula jsem a já… myslela, že jsi zaneprázdněný.“

Zvedl obočí. „Nebyl jsem zaneprázdněný.“

„Zastavila jsem se, abych tě viděla, a chvíli čekala.“ Pohrávala jsem si s okrajem přikrývky, stáčela ho kolem mých prstů. „Zůstal jsi venku dlouho.“

Otevřel jedno oko. „Takže jsi dostala mou textovku a měla čas reagovat.“

Já bych šla rovnou do toho…

Daemon si povzdechl. „Proč jsi mě ignorovala, Kotě? Ublížila jsi mým citům.“

„Jsem si jistá, že tě Ash, uklidňovala.“ Ve chvíli, kdy ta slova opustila mou pusu, jsem sebou chtěla plácnout.

Teď už otevřel obě oči, a pak udělal něco, co mě překvapilo a zaskočilo. On se usmál, opravdu hodně. „Žárlíš.“

Pro mě, jakým způsobem to řekl, to znělo jako dobrá věc. Začala jsem si sedat, ale ta paže mě držela dole. „Nežárlím.“

„Kotě…“

Protočila jsem oči a pak přišel špatný, opravdu špatný případ slovního průjmu. „Bála jsem se, že jsou tu Starší, a měli jsme spolu včera mluvit. Neukázal ses. Místo toho jsi šel ven s Andrewem, Dee a Ash. Ash, jako tvoje ex-přítelkyně Ash, a jak jsem to zjistila? Tvůj bratr. A jaký byl zasedací pořádek? Dee a Andrew na jedné straně a ty s Ash na druhé? Vsadím se, že to bylo opravdu pohodlné.“

„Kotě…“

„Neříkej mi Kotě.“ Zamračila jsem se, na vzestupu teď. „Odešel jsi kolem páté nebo tak nějak, a nevrátil ses zpět do kdy? Do dvou v noci? Co jsi dělal? A dostaň ten blbý úsměv ze své tváře. To není k smíchu.“

Daemon se snažil zbavit úsměvu, ale selhal. „Miluju, když vystrčíš drápky.“

„Ach, sklapni.“ Znechucená, jsem odtlačila jeho paži. „Nech mě jít. Můžeš zavolat Ash a zjistit, jestli ti udělá nějaké vejce a slaninu. Jdu odsud.“

Místo toho, aby mě nechal jít, se přesunul nade mě, držel se rukama, které položil po obou stranách mých ramen. Teď se usmíval tím svým nesnesitelně nafoukaným úšklebkem. „Jen jsem tě chtěl slyšet říct: „Žárlím.“

„

„Už jsem to řekla, blbečku. Žárlím. Proč bych neměla?“

Naklonil hlavu na stranu. „No, já nevím. Možná proto, že nikdy nechtěl Ash, a chtěl tebe od prvního okamžiku, kdy jsem tě viděl. A než začneš, já vím, že jsem měl špatný způsob, jak to ukázat, ale ty víš, že chci tebe. Jen tebe. Jsi blázen, pokud žárlíš.“

„Jsem?“ Bojovala jsem, abych vrátila zpátky zlostné slzy. „Vy jste byli spolu.“

„Byli spolu.“

„Nejspíš tě pořád chce.“

„Já ji nechci, takže na tom nezáleží.“

Mě na tom záleželo. „Je to krásná modelka.“

„A ty jsi krásnější.“

„Nesnaž se na mě mluvit sladce.“

„Nesnažím,“ řekl.

Zírající přes jeho rameno, jsem se kousla do rtu. „Víš, nejdřív jsem si myslela, že jsem si tu poslední noc zasloužila. Teď už vím, jak ses cítil, když jsem šla ven s Blakem. Jako by mě školila karma, ale to není to samé. Ty a já jsme pak nebyli spolu a Blake a já jsme nikdy neměli takovou historii.“

Zhluboka se nadechl. „Máš pravdu, není to to samé. Nechtěl jsem jít s Ash ven-na rande. Andrew se zastavil a my jsme se bavili o Ethanovi. Andrew měl hlad, takže jsme se rozhodli si dát něco k jídlu. Dee, se k nám připojila a Ash tam byla, protože víš, je to jeho sestra.“

Pokrčila jsem rameny. Dobře, měl pravdu.

„A nešli jsme jíst ven. Skončili jsme objednáním pizzy, šli zpátky do Andrewova domu a mluvili o neděli. Ash se, děsila toho, že by ztratila taky Andrewa. Dee chce pořád zabít Blakea. Strávili jsme hodiny mluvením o tom. Nebyla to party, kde jsi nebyla pozvaná.“

Ale já nebyla vůbec pozvaná, chtěla jsem to říct, ale věděla jsem, že je to hloupé. „Proč jsi mi to alespoň neřekl? Mohl jsi něco říct. Pak by se kolem mě nespouštěla moje představivost.“

Chvíli se na mě díval, pak se zvedl, posadil se vedle mě. „Myslel jsem, že až se vrátím, tak se zastavím, ale bylo pozdě.“

Takže včerejší noc byla jen sen. Chromost byla oficiálně potvrzena.

„Hele, já jsem o tom nepřemýšlel.“

„Zřejmě,“ zamumlala jsem

Daemon si třel místo nad srdcem. „Upřímně si nemyslím, že by tě to rozrušilo. Myslel jsem, že to víš lépe.“

Byla jsem ještě na zádech, příliš unavená se pohybovat.

„Vědět lépe?“

„Jo, že víš, že kdyby mi teď Ash, tančila nahá v koupelně, ještě bych ji poslal balení. Takže se nemáš čeho obávat.“

„Díky za obrázek, který si mi vštípil do mozku navždy.“

Zavrtěl hlavou, naštvaně a suše se zasmál. „Ta nejistota věcí mě svírá, Kat.“

Pusa mi zůstala otevřená a já vyletěla nahoru, zůstala na kolenech. „Promiň? Ty si jediný, kdo smí být nejistý?“

„Co?“ Usmál se. „Proč bych měl být nejistý?“

„Dobrá otázka, ale co říkáš na tu malou epizodu s Blakem včera na chodbě? A ta stupidní otázka o mě, že chci pomoct Blakeovi?“

Zavřel pusu.

„Ha! Přesně tak. Pro tebe je to dokonce více směšné být nejistý. Nech mě, abych ti to vyhláskovala.“

Když můj hněv rostl, zdroj taky. Bruslil mi přes kůži. „Nenávidím Blakea. Využil mě a byl připravený předat mě Deadulusu. Zabil Adama. Ze mě je tu malinký kousíček, který by ho mohl tolerovat. Jak můžeš na něj co i jen trochu žárlit?“

Daemonova čelist poskočila. „Chce tě.“

„Ach, můj Bože, ne nechce.“

„Cokoliv. Jsem kluk. Vím, co si ostatní kluci myslí.“

Vyhodila jsem ruce nahoru. „Nezáleží na tom, jestli jo. Já. Ho. Nenávidím.“

Podíval se pryč. „Dobře.“

„A ty necítíš k Ash nenávist. Je tu část, která ji miluje. Vím, že jo, a možná jiným způsobem citů než ke mně, ale je tu náklonnost-je tu historie. Zažaluj mě, když jsem z toho byla trochu vystrašená.“

Odstrčila jsem se z postele, chtěla dupat po pokoji jako batole. Možná sebou hodit o zem, kdybych tím vybila nějakou energii.

Daemon se objevil přede mnou a vykročil dopředu, držel moje tváře. „Dobře. Máš pravdu. Měl jsem něco říct. A ta věc s Blakem-jo, to je moc hloupé.“

„Dobře.“ Založila jsem si ruce.

Jeho rty sebou škubly. „Ale musíš pochopit, že ty jsi ta, kterou chci. Ne Ash. Ne nikdo jiný.“

„I kdyby po tobě Starší chtěli, abys byl s někým, jako je ona?“

Sklonil hlavu, otíral se mi rty o lícní kosti. „Nezajímá mě, co chtějí. Takhle jsem neuvěřitelně sobecký.“ Políbil mě na spánek. „Dobře?“

Nechala jsem oči zavřené. „Dobře.“

„Pak jsme v pohodě?“

„Když mi slíbíš, že nebudeš mít žádné řeči o tom, že jdu zítra s tebou.“

Přitiskl čelo proti mému. „Zavedla si pevnou dohodu.“

„To jo.“

„Nechci, abys šla, Kotě.“ Povzdechl si a ovinul kolem mě paže. „Ale nemůžu tě zastavit. Slib mi, že zůstaneš u mě.“

Můj úsměv byl skrytý proti jeho hrudi. „Slibuju.“

Daemon mě políbil na temeno hlavy. „Vždycky si najdeš nějakou cestu, že?“

„Vždycky ne.“ Položila jsem ruce na jeho boky a nasávala jeho teplo. Kdyby bylo po mém, nic z toho by se nedělo. Ale to byla ta věc na tom všem. Napadlo mě, jestli by někdo z nás šel touhle cestou.

Jeho paže se napjaly, a já jsem cítila povzdech, který se skrze něj zachvěl. „Pojď. Vezmeme si vejce a slaninu. Na dnešek potřebuju všechny své síly.“

„Co, pro…“ Odmlčela jsem se, když jsem si uvědomila, co říká. „Ach, jasně… Blake.“

„Jo.“ Něžně mě políbil. „Bude to vyžadovat hodně úsilí, abych mu nezpůsobil těžkou újmu na zdraví. Víš to, že? Takže pro mě extra slanina.“