Kor.: Evudar
MIAMI HEAT
O týden později…
"Jsi v pořádku?" Jules se mě
ptá, když jsem se připojila k ní a Marcovi u bazénu.
"Vyzvracela sis svoje vnitřnosti celý
týden."
"Lepší, teď když nemám žádné další
vnitřnosti."
"Myslíš si, že máš střevní
chřipku?" ptá se Marco se znepokojením.
"Nemyslím si. Myslím, že jsem měla
špatný případ otravy jídlem. Snědla jsem špenátový salát na letišti a necítila
jsem se dobře od té doby. Kam Nick a Henry šli?"
"Golf," Marco odpovídá.
"Nevěděla jsem, že Henry umí
golf." Oba stáhnou své sluneční brýle, a dávají mi co pohled.
"Je něco, co neumí dělat?"
Zeptala jsem se.
"Zatím jsem nic nenašel,"
samolibě se uculuje Marco.
"Řekl jsi Lex, že jsi…" Marco
přetne Jules, se zavrtěním jeho hlavy.
"Dobře, řekl mi, co?"
"Jules ty máš tu největší pusu,"
Marco se nafoukne.
"Ty jsi jediný chlap, který si nikdy
nestěžoval ohledně velikosti mých úst."
Zakoulím očima za svými slunečními
brýlemi-jako určitě Marco, připojil se ke mně.
"Jen mi řekni - já jsem velká
holka."
"Jaxson přišel do Pola včera - pro
oběd" Marco odpoví.
"Dobře, člověk musí jíst a on má rád
tvé restaurace."
"Ale tam jsou tisíce restaurací ve
městě" Jules dodává. Zakousnu návnadu na háku. "Tak jak on
vypadá?"
"Dobře." Marco odpoví.
"Samozřejmě, že vypadal."
Našpulím pusu. "A já vím, že se neptal na mně. Musela jsem mu nechat
dvacet zpráv a esemeskovala jsem mu padesátkrát. Nechce mít nic společného se
mnou, a já se mu nedivím. On řekl, že neví o nás, a tak to dělá."
"No, pak je to nejhloupější a
největší bastard vůbec."
"Díky Jules. Ale já jsem
bastard."
"Řekl jsem, že vypadá dobře - neřekl
jsem šťastný," Marco dodává.
"Řekněme, nebudeme mluvit o něm. To
je první ráno, že jsem se probudila bez přežitku pláče 'a pokud budeme i nadále
mluvit o něm, budu zase plakat celý den."
"Dobře princezno, nebudeme mluvit o
něm, pokud budeš chtít."
"Díky, Marco."
"Jules, má drahá," říká Marco.
"Znovu díky že jsi nás tu nechala. Nick má krásný domov."
"Dobře, není to Villa Marco a Henry, ale domnívám se, že to bude
stačit."
"Jules," rozzlobím se.
"Já nejsem žárlivá nebo tak
něco," popichuje. Ona opravdu je. Na chvíli lenošíme o bazénu. V poledne
už jsme měli dost slunce, takže jsme přesunuli naše malé párty na verandu a
četli si naše Kindly.
"Uffffffff" Jules křičí, když
zavře, prásknutím krytu jejího Kindle.
"Co je?" Zeptala jsem se.
"Tahle zatracená kniha je tak
frustrující. Ten muž je největší bastard. Vůbec. Ta žena dělá všechno kromě
žebrání, aby ji šukal. Ale co on? Neeee! Dokonce jí ani nepolíbí. Pokud bych
chtěla číst Austinové román, tak bych si stáhla Austinové román."
"Nemůže to být tak špatné."
"Je to" říká a zvedne svůj
Kindle a zapne ho. "Poslouchej," Jules čte ze svého Kindlu.
"Jsem
tak naštvaný na tebe sotva můžu vidět přímo," říká, když zatíná pěsti a
kráčí jako býk v kleci.
"Je
mi to moc líto Johne. Prosím odpusť mi. Prosím. Johne, miluji tě."
"Ty
mě miluješ!" Zařval.
"Johne,
prosím, potřebuju tě. Prosím, jen mě obejmi," naříká. Podívá se na ni
pohledem naplněným nenávistí a nedůvěrou.
"Nemůžu
uvěřit, že ses mě na to prostě zeptala." Ona padá na kolena. "Johne,
já jsem na kolenou. Budu dělat, co chceš. Cokoliv."
"Co je to za ztroskotance. Žena je na
kolenou, pro Kristovo dobro. Říká, že udělá cokoliv. Cokoliv. Musí být
homosexuál. Bez urážky, Marco," říká Jules.
"Nic se nestalo. Souhlasím. Jaký
čestný chlap by si nechal ujít ženu na kolenou a prosící?"
"Možná, že je opravdu naštvaný,"
komentuju. Jules obrátí oči v sloup.
"Dokonce i naštvaní lidi by si neměli nechat ujít výstřik."
"Musím v tohle souhlasit s
Jules," Marco dodává.
"Je to ještě horší" říká Jules,
a začne znovu číst.
"Cokoliv?"
dopálí se.
"Ano,
cokoliv. Prosím, Johne."
"Potom,
se ke mně připlaz," křičí. Podívá se na něj nevěřícně. Kde
je ten muž, do kterého se zamilovala? Ale ona by raději zemřela, než ho neměla.
A tak se dostane na všechny čtyři a leze k němu.
"Je
mi z tebe špatně, na kolenou a lezeš po špinavé podlaze jako nějaký
zvíře."
Zastaví
se v plazení a ohne se na své nohy. "Prosím tě, Johne". Prosí. Podívá
se na ní naposledy a pak vyjde ven.
"Je to totální blbec, a ona je
blázen." Jules se dopálí.
"Pokračuju vybíráním knih, které
nikdy nechci dokončit."
"Četla jsi anotaci?" Marco se jí
ptá.
"Nikdy jsem je nečetla, chci být
překvapena."
"Dobře," říká Marco, a dává mi
vědoucí pohled-ten, který často sdílíme, pokud jde o Jules.
"A co ty recenze - čteš je?"
Zeptala jsem se.
"Ne. Proč bych se měla starat o to,
co si myslí ostatní?"
"Tak jak si vybíráš knihu?"
Ona si povzdechne s netrpělivostí a dává
mi,
co pohled.
"Podle jejího obalu."
"Ty si vybíráš knihu, striktně podle
obalu?" zafuním.
"Ano. Co je na tom špatného?"
"Jules" řekla jsem a stáhnu si
své sluneční brýle dolů.
"Mě neoblafneš. Za těmi obrovskými
slunečními brýlemi, Mi dáváš ten pohled."
Usmála jsem se. "Jo, myslím, že
dávám." Jules zavře oči.
"To je jedno. Skončila jsem se
čtením. Jdu si prostě zdřímnout."
Zvednu své brýle zpět a pokračuju ve
čtení.
"Tak, co to čteš?" Ptá se. To
bylo nejkratší zdřímnutí vůbec. Je to tak?
"Jsi si jistá, že to chceš vědět. Ta
opravdu neměla zajímavý obal."
"Chytrá prdel. Ano, chci to
vědět."
"Jmenuje se: "Můj život v
obrazech." Je to, dokumentární biografie filmaře. Dělá dokumenty o životě
žen. Jak každá žena je jiná - ale jak všichny sdílíme společné rysy a
pouta."
"To zní zajímavě." Ona si odfrkne.
"To je. Čtu o tom, jak poprvé začala.
Byla překvapená a nadšená, že dostala povolení k filmu v Afghánistánu."
"Dobře, už jsem s tím skončila."
"Ptala ses."
"Ano, to jsem udělala. Nevím, proč
čteš to svinstvo. Není to moc zábavné. Nudila jsem se, jakmile jsi mi řekla
titul." Strhnu své sluneční brýle.
"Ať tě ani nenapadne dát mi ten
výraz," dodává. Příliš pozdě mrcho už jsem to udělala. Marco se směje.
"Něco k smíchu, ty v uzavřeném, ale
bezpohlavním vztahu mezi dvěma muži?" Zeptala jsem se.
"Jo, ten pár… Stan a Pete, se právě
nastěhovali k sobě a oni bojují o některé stejné věci, které Henry a já
děláme."
"Jako co?" Ptá se Jules.
"Obvyklé věci jako: pití z kartonu,
sportovní centrum v každém pokoji, s použitím toho druhého vody po holení a
mýdla."
"Proč je sdílení mýdla problém?"
Zeptala jsem se.
"Protože nechceš být nebo spát s
chlapem, který voní stejně jako ty. Mohla bys taky dobře spát sama a jen
onanovat."
"Dobře. Poznamenáno."
"A co ty Jules?" Zeptal jsem se.
"O co ty a Nick bojujete?"
"Proč předpokládáš, že my
bojujeme?"
"Promiň, já jen myslím, že většina
párů, které jsou inteligentní a vášniví, jeden o druhého - bojují."
"Pěkná záchrana." Zafuněla.
"Myslela jsem si to." Jules
uvažuje několik minut. "Není to ani tak o tom, o co bojujeme. Je to, jak
bojujeme."
"Jak to?"
"Je to jednostranné. On to vyloží a
odejde dřív, než se dokonce dostanu k vyvrácení. Myslím, že pro bývalého žalobce,
že je to prostě špatně."
"Možná, že je jen unavený z boje,
protože to je to, co dělá v soudní síni po celý den."
"To je dost chabá omluva, Lex. Já
jsem jeho milenka, nikoli advokát odpůrce."
"Správně. Ubohá omluva."
"Dám ti příklad. Před několika týdny přišel
ke mně domů na večeři. Přes půlku jsme mluvili o ničem opravdu, a pak říká,
cituji: "Já nechápu, jak inteligentní žena může být tak hloupá."
Říkal mi, "bláznivá" několikrát,
ale "hloupá" bylo krutý."
"Souhlasím s tím,… že je krutý."
"A on jen odešel dříve, než bys mohla
odpovědět?" Ptá se Marco.
"Jo. Seděla jsem tam na pár vteřin,
ohromená. Pak popadl svůj talíř a položil ho na pult a odešel."
"Nadhodila jsi to později?"
Zeptala jsem se.
"Jo. Omluvil se, ale nechtěl o tom
mluvit. Vím, že jsem jiná. Možná jsem učenec," ona vzdychá.
Usmála jsem se. "Nemyslím si, že jsi
učenec, Jules. Jak jsi říkala, jsi to jen ty, jsi jedinečná. Někdy jsi trochu
bizarní, ale nejsi hloupá."
"Rozhodně nejsi hloupá," Marco
dodává.
"Některé z těchto podivných a
zvláštních věcí, které jsi udělala nebo řekla, jsou některé z mých nejlepších
vzpomínek. Souhlasíš Marco?"
"Určitě. Některé z nejlepších,"
on odpoví.
"Opravdu? Wow, díky chlapi."
Druhý den ráno Jules a já sledujeme
Henryho dělat kola v bazénu. Jules si povzdechne. "To je nebe Lex.
Lenošení u bazénu se svojí nejlepší kamarádkou, pití Mimosy, a sledování Boha
oddělovat vlny."
"Docela zatraceně blízko."
Povzdechla jsem si. Položí ruku na mou. "Lex, pokud Jaxson stojí za to bojovat,
a pak za něj bojuj. Odleť do Londýna, promluv si babčou a naprav věci. Pak se
vrať zpátky a bojuj."
"Jsi naivní, pokud si myslíš, že to
bude tak jednoduché."
"Samozřejmě, že si nemyslím, že to
bude snadné a jednoduché. Bude to těžké a chaotické. Lex, ty kráčíš po provaze.
Teď buď budeš muset odstoupit, nebo přejít přes něj. Miluji tě, ale věci se teď
mění pro nás pro všechny. Marco má život s Henrym, Nick je můj život, a, no…
ty?"
"Ano, já."
"Dobré ráno" Nick říká a dává
Jules pusu na tvář. Usmála jsem se.
"Lex". Přikývl.
"Nicku". On stáhne své sluneční
brýle a sedne si na lehátko vedle Jules.
"Zajímalo by mě, co vy dvě jste tady
dělaly," říká, když se Henry obrátí na další kolo.
"Nemůžu Vás obviňovat. Kdybych byl
muž na chlapy, tak bych to všechno pochopil."
"Marco je jedna šťastná mrcha,"
odpoví Jules.
"Včera v klubu," Nick říká:
"no řekněme, že to byl zážitek. Dokonce i heterosexuální muži slintali.
Bláznivě neuvěřitelné" říká a zavrtí hlavou.
"Nikdy jsem si nemyslel něco, co by
mohlo být bláznivější než golf s Ryanem." Jules mu dá loktem.
"Kurva, je mi líto, Lex."
"Nicku, nebuď - on je tvůj nejlepší
přítel."
"Lex, můžu být upřímný?"
"Raději bych byla, kdybys byl sám
sebou, ale…"
"Šel jsem přímo na to."
"Jo, to jsi udělal. Omlouvám se.
Pokračuj."
"Jaxson tě miluje jako blázen. Ale on
to bude hodně kurvit, protože neví, jak se hraje ta hra."
"Hra?"
"Jsi jediná žena, o kterou kdy
usiloval. Jediná žena, která mu vůbec řekla, "ne". Ženy vždycky za
ním přišly; on se nikdy musel snažit. Nemá žádné schopnosti, pokud přijde na to
být pronásledovatel. Je to nováček, a nováčci to kurví."
"Oceňuji, co mi říkáš Nicku. Ale že
je Jaxson zelenáč není problém. Problém je, no… já. Já co už nechce být
já."
"No, já opravdu nepochopím, co to
znamená, ale já chci, abys věděla, že miluji Jules a ona miluje tebe a já
nechci, aby si někdy musela vybrat stranu."
"Díky Nicku."
"Dobré ráno všem." Marco mě
políbí na temeno hlavy.
"Princezno, myslel jsem si, že se
ještě spíš."
"Snažil jsem se jít spát. Jen jsem
nemohla."
"Zvracela jsi dnes ráno?" Ptá se
Jules. Přikývnu.
"Po dobu pěti hodin," říká Marco
s obavami.
"Lex," Jules ptá se. "Jsi
si jistá, že nejsi těhotná?"
"Naprosto. Říkala jsem ti, že je to
nemožné."
"Mohla jsi spát s někým a nepamatovat
si to?"
"Jules," Marco nadává.
"No, to se stává."
"Jules, jsem si jistá, že jsem byla
pouze s Jaxsonem. On je jediný, který byl ve mně za celá léta. A on je
sterilní. Takže já nejsem těhotná."
"Tak se děje něco jinýho, Lex. Myslím
si, že bys měla jít k doktorovi," Marco dodává.
"Dobře, mami, tati. Navštívím lékaře,
až budu v Londýně. Slibuju."
Marco si sedne zpátky ve svém lehátku,
zatímco Henry zastaví a plave k okraji bazénu a vytáhne se nahoru a ven.
Kolektivně jsme povzdechli. Marco obrátí
oči v sloup. "Je to jen člověk."
"Ale jaký člověk" Nick, Jules a
já říkáme současně. Smějeme se.
"Co je tak srandovní?" Ptá se
Henry, když popadne ručník z jeho lehátka.
"Kromě mých takzvaných přátel, kteří
očima šukají mého manžela?"
Henry nám dává káravý pohled, pak si sedne
na Marcovo lehátko a vtáhne ho na jeho rty. Líbají se a líbají se. Je to sexy,
nejžhavější pusa, jakou jsem kdy viděla. Vůbec. Po oddělení jejich rtů, Henry
políbí Marca na čelo.
"Zlato," říká, "Oni mě
mohli šukat očima, ale ty jsi jediný, kdo šuká mě." Všichni jsme si
povzdechli - zasténali.
Mé srdce dokonce přestalo bít, jak se
dívali jeden na druhého. Pak slzy stékají po mých tvářích. Já jsem ve zkurveném
nepořádku. Marco mě vezme za ruku.
"Princezno. Hej všechno je v pořádku,
neplač."
"Já… já jsem… jen tak… šťa… šťastná
za vás dva," bulím. Pak jsem ucítila, jak můj žaludek burácí, a já vím, že
asi přijdu o svou snídani. Vyskočím. "Omlouvám se," řekla jsem a
běžela dovnitř do nejbližší koupelny.
Poté, co jsem vyzvracela své vnitřnosti -
lehnu si na chladné dlaždice. Je tu tiché zaklepání na dveřích a Marco vykukuje
dovnitř.
"Můžu dál?" Mávla jsem na něj
dál. On si klekne.
"Princezno, budeš muset jít k lékaři.
Já si nemyslím, že bys měla počkat, až se dostaneš do Londýna."
"Mám-li být i nadále nemocná, pak
půjdu. Ale já bych raději počkala, k lékaři, kterého znám."
"Dobře." Pak se mračí.
"Marco, budu v pořádku. Vím, že je to
jen bacil." Usmála jsem se a zvedla jsem se z podlahy.
"Dnes je můj poslední den tady.
Pojďme se nechat hýčkat."
[2] (*pozn.
překl. Vývojová porucha v souvislosti s autismem a vyznačující se trapnosti v
oblasti sociální interakce, pedantství v řeči, a zaujetí s velmi úzkými zájmy)
Těhule😍
OdpovědětVymazatDík za další kapitolu