Layers - 34. kapitola

Překlad: Leona
Kor.: Evudar

Moji dva milovaní v gay svazku

Zazvoním na venkovní zvonek Marcova a Henryho městského domova. Dveře se otevřou a Marco vyjde ven a vtáhne mě do náruče.

"Princezno."

Marco je jediný, kterýmu dovoluji mi tak říkat. Takže si nemusíš dělat nějaké představy.

"Marco," pláču - doslova.

"Ach Cimprlíno, pojď sem a nech mě tě držet."

Dobře, Marco je jediný, kterýho jsem dokonce nechala mi říkat Cimprlíno - vidíš tady ukázku? Vkročím dovnitř a on popadne moje kufry a táhne je do předsíně, zavřel dveře za námi.

"Princezno." Pak mě táhne zpátky do náruče a pak utírá slzy.

"Co je to za slzy, zlato?"

Začnu vzlykat. "Jax… říkal… mi zlato."

"Dobře, pak tedy žádný zlato."

"Je mi to moc líto, Marco. Nevěděla jsem, kam jít. Zkurvený tisk. Musela jsem změnit taxi pět krát, než jsem ztratila jejich ocas."

"No, teď ty jsi tady, a Henry a já se o tebe postaráme, princezno. Vezmeme tvoje věci nahoru do pokoje pro hosty, a pak budeme mít trochu malý posezení."

Malý posezení s Marcem znamená, že budeme mluvit a zbouráme se. Urovnáváme moje věci, pak si sedneme v přední místnosti. Jde k baru a nalévá nám něco k pití, mojí oblíbenou whisky - Black Label.

Miluji toho muže. Potkala jsem se Marca před lety, když jsme oba žili v Londýně. Byla to láska na první pohled, pro mě. Když mi řekl, že je gay, plakala jsem několik dní. Vím, co si myslíš - neměla jsi schopnost rozpoznat gaye? Nebyl to můj nedostatek schopnosti ho rozpoznat, to byl jeho nedostatek zjevné homosexuality.

My si ťukneme a sedneme si na měkkou přeplácanou koženou sedačku. "Je mi to moc líto, Marco. Já bych zůstala u Jules, ale ona už pronajala její byt. Ta mrcha."

"Jo, nepředstavoval jsem si, že to jednou přijde…, naše Jules nastěhovaná s chlapem."

"Já vím, já si myslím, že se země musela zhoupnout mimo její osu. Řekni mi pravdu - první dojem z Nicka."

"Ken - konkrétně Malibu."

Zasmála jsem se. "Taktéž."

"Takže jak dlouho budou Jules a Nick žít v Miami?"

"Tři nebo čtyři měsíce. Ona chce nás, abychom přiletěli příští týden."

"Já jsem ve hře, pokud jsi ty," říká, a pak ťukne s jeho sklenicí o mojí. "Jsi si jistý? Právě ses vrátil z Itálie."

"Znáš mě, nikdy si nenechám ujít výlet."

"Je mi líto, že jsem propásla vaše výročí, ale já jsem ráda, že vy dva jste měli takový úžasný pobyt ve vile."

"Nemohu ti dostatečně poděkovat, že jsi nás tam nechala bydlet. Víš, jak moc milujeme Florencii. To bylo perfektní výročí."

"Nebyla jsem na Villa Lex už více než čtyři roky. Jsem ráda, že ty a Henry jste schopni tam zůstat několikrát za rok."

"Během příštích dní, budeš muset jí dát vlastní jméno."

"Nemáš rád, La Villa Lex?" Řekla jsem s našpulenými rty. On obrátí oči v sloup.

"Zasraně jsi mi chyběl," řekla jsem, když slzy vyplnili moje oči.

"Princezno, dělám si o tebe starosti. Nikdy jsem tě neviděl plakat, tak moc." Otírám si oči. "Já vím… já nemůžu je zastavit. To nejsem já." On znovu doplní naše nápoje.

"Dobrá přítelkyně, pojďme si to vyslechnout."

"Marco, posrala jsem to všechno, a já nevím, co budu dělat."

"Mluvila jsi s Jaxsonem od té doby co jsme dnes ráno spolu mluvili?"

"Ne, poslala jsem mu několik textovek a hlasových zpráv, ale neodpověděl."

"Zavolá zpátky. On prostě potřebuje čas. Celý jeho svět je teď zničený."

"Já vím, a věř mi, já nechci přidávat k nepořádku. Jsem tak zatraceně vzteklá ohledně toho úniku. Všichni podepsali bláznivou smlouvu."

"Princezno, já vím, že to nechceš slyšet, ale myslím, že je čas, aby ses postarala o věci. Nemůžeš nechat tvůj vztah s Jaxsonem pokračovat, ne dříve než to uděláš."

"Já vím, neměla jsem nechat věci dostat tak vážně, ne dříve než bych vyřešila věci. Když jsem podepsala domácí vězení, věděla jsem, že to bude pro nás těžké zůstat jen přátelé, ale neměla jsem v plánu, že se to u nás téměř tak zkomplikuje. Já bez něj těžko dýchám… Bože, Marco, co když chce ukončit nás?"

"Jaxson Ryan je do tebe zamilovaný až po uši. Jen potřebuje nějaký čas, aby si dal svůj život do pořádku."

"Potřebuji hnout s mým životem, Marco. Ale já jsem doufala, že budu mít trochu víc času. Já si nemyslím, že jsem už připravena. Do prdele se zkurveným tiskem a partnery Ryanu." Můj žaludek vrčí.

"Myslím, že tě potřebuju nakrmit, než k tomu dojde znovu." Jíme skvělé jídlo. Odstrčím můj talíř. "To bylo to nejlepší jídlo, co jsem měla za měsíce. Nemůžu sníst další sousto."

"No, ty víš, že si užívám vaření pro tebe, princezno."

"Vím, že jsem ztratila váhu za posledních několik měsíců. Lester je skvělý člověk a neuvěřitelný pekař, ale on je bože - hrozný kuchař. Před pár týdny udělal bezmasý Pastýřský koláč."

"Dobrý bože, já ani nevím, co to je, a já jsem kuchař. Cokoliv se "stádem" v něm nemůže být dobře."

"Přesně tak. Měla jsem tu samou myšlenku. Prapodivný."

O dvě hodiny později, Henry se k nám připojí. Teď jsem si vzpomněla, že jsem řekla, že jsem plakala, když jsem zjistila, že Marco byl gay. No, celé město New York plakalo, když si Henry vzal Marca - nikoliv šťastné slzy. Ten chlap je tak mužský - feromony pláčou z jeho pórů. Člověk může mít několika orgasmů jenom bytím v jeho blízkosti.

Nikdy jsem se nezúčastnila trojky, ale kdyby se mě oni zeptali, tak bych běžela do postele a roztáhla moje stehna. Měla jsem na probíhající fantasy - že mě požádali, abych jim porodila dítě, a to trvalo měsíce - ne roky než jsem otěhotněla. Dívka může snít.

"Hej, krásko," říká Henry na pozdrav a táhne mě do něj. Dýchám ho, jak jeho svalnaté paže obklopují mě. Sténám vnitřně, a řeknu ti, to vzalo léta praxe zvládnout. Oddělili jsme se, a znovu jsem zasténala - vnitřně. Pak vtáhne Marca do náruče a políbí se - tvrdě a dlouze. Sténám - navenek.

Dobře, tak jsem to úplně nezvládla. Jsou prostě tak zatraceně žhaví. Mám závrať s potřebou jen se na ně dívat. Padnu zpátky na pohovku, dřív než omdlím. Henry zvedne prázdnou láhev Black Label. Zvedne obočí.

"Vypadá to, že párty začala beze mě. Uvědomujete si vy dva, že jen 4:30?"

Marco a já se na sebe podíváme. "A to je problém?" Ptáme se současně. Pak se rozřehtáme. Henry obrátí oči v sloup.

"Vy dva musíte být dvojčata v jiném životě."

"Vždycky jsem si to myslela," přidávám. Henry mi podává Timesy. "Marco řekl, že jsi už věděla o novinách."

Dívám se na obrázek na druhé straně obchodního úseku.

"Myslel by sis, že by mohli najít lepší fotku. Můj zadek vypadá obrovský. Co si o tom myslíš?" Podám noviny Marcovi.

"Rozhodně… ne moc lichotivé."

"Marco," Henry ho plísní. "Co? Pokud by Lex, nechtěla pravdu, tak by se mě nezeptala."

"Má pravdu, Henry. Spoléhám na něj, že bude zcela upřímný ke mně. Pokud tak neučiní, budu vědět, že nemluví pravdu, protože já umím vše až na čtení jeho myšlenek."

"Prapodivný, pokud se mě ptáte," Henry odpoví.

"Cokoliv," Marco a já říkám zároveň znovu. Smějeme se. Henry valí znovu oči.

"Večeře?" Ptá se Marca.

"Zbytky v lednici." Henry si mne ruce. "Jupí, zbytky." Marco mu dává přísný pohled.

"Dobře, zbytky to jsou," říká Henry a vejde do kuchyně.

"Hele, nech mě podívat se na tu fotku znovu." Marco mi podává noviny zpátky. "Už jsem viděla přesně tuto fotku."

"Kde?" Ptá se.

"Pamatuješ si, říkala jsem ti ohledně fotek a emailů, které byly odeslány mě do Ryanu?"

"Jo."

"No, tohle je jedna z fotografií."

"Jak to skončilo v novinách?"

"Dobrá otázka. Jaxson mi řekl, že jsou zamčení v trezoru v jeho kanceláři."

"Je to jediný, který má přístup k němu?"

"To je to, co jsem předpokládala."

"Snad si nemyslíš, že je on nechal prosáknout na veřejnost, že ne?"

"Já nevím, co si mám myslet Marco. Jsem tak zmatená nad celou tou věcí. Něco ohledně celého narafičení zpronevěry, jen se mi to nezdá. Nebyla jsem schopna setřást pocit, že mi Jaxson neřekl všechno."

Marco zvedá obočí. "Dobře… Já vím, střílení na slepo nutkání vidět černě a tak. Pojďme se už nebavit o tom."

"Dobře, my nemusíme," Postaví se a vezme láhev ze skříně s alkoholem. "Ještě Black Label?"

"Jo, pojďme se zbořit."

"Pojďme," odpověděla jsem. Henry se k nám brzy připojí a o hodinu později jeden z nás je zbořený, další dva - stále na to pracují.

"Já jzzem nikdy nepozzznal dva lidi žžže můžžžou pít jako vvvy dva," vyslovuje nezřetelně.

Marco a já se usmějeme na sebe. Henry je trochu lehká váha, ale my ho pořád milujeme.

"Ješššště jedno zzzz Vašššicch divných spojenečččenství," nezřetelně vyslovuje - špoulí pusu.

"Nejsem si jistá, o našich spojenečččenství, ale máme divný spojení," řekla jsem s úsměvem.

"Miluju fás chlapi." Opile špulí pusu.

"My tebe taky." Marco se hloupě uculuje.

"Ach, málem bych zapomněla na váš výroční dárek. Raději ho ukážu, dříve, než jeden z vás omdlí. A víš, kdo jsi - Henry."

Jdu do vstupní skříně a popadnu mojí tašku a vyjmu obálku. Jdu zpátky do přední místnosti a předat jí Marcovi. "Šťastné výročí. Chtěla jsem vám to dát osobně, takže je to trochu pozdě." Marco mi dává poloviční úsměv.

"Lex, co je tohle?"

"Jdi si sednout vedle svého muže a otevřete ji." Marco si sedne vedle Henryho a otevře ji a vytahuje dokumenty. Oba se na to podívají, nebo aspoň Marco to dělá. Dívám se, jak jejich oči se stávají velkými. Marco vzhlédne se slzami v očích.

"Princezno, nemůžeš to udělat."

"Hej, já jsem princezna a můžu dělat cokoliv, co sakra chci. Marco, ty a Henry milujete vilu. A já Vás miluju, takže listina je na vás. Kromě toho, je na čase, aby dostala správný název."

"To mě posssserr." Henry dodává. A my se všichni smějeme.