Layers - 25. kapitola

Překlad: Leona
Kor.: Evudar

DOKONCE bohové mají TAJEMSTVÍ

Jeden z největších známých vynálezů člověka je moderní sprchový kout. Jsem zlá, opravdu. Že ano? Ruce dolů - nahoru všech deset. Proč? Protože nic tě nemůže osvěžit tak jako voda - nic.

Vezmi si trochu horké vody, přidej nějakou tu páru, osm velmi přesně umístěných tělových masážních trysek a voilà - jsi nový člověk. Po mé sprše si rychle suším moje vlasy a oblékám se s menší námahou.

Jo. Je to jeden z těch dnů. Žádné těsné džíny nebo tanga pro tuto přítelkyni. Co bych dala za nějaký babičkovský kalhotky právě teď. Dala bych, levý varle - kdybych jedny, měla. Vyjdu ze svého šatníku a Jaxson sedí na mé posteli. Sakra, chyběl mi. Jo, já jsem patetická.

Bere mi dech jako vždy. Jeho vlasy jsou mokré a ty sportovní džíny - jen džíny - Ach můj.

"Hej ty, změnil jsi svůj názor ohledně nechat mě uniknout z tohoto místa?" Dám mu rychlý polibek - dobře, začalo to rychlým polibkem, ale ty plné rty a mátový svěží dech - musela jsem to na chvíli zdržet.

"Bože chutnáš tak dobře." Zanaříká. "Tak též," zasténala jsem zpátky. Naše rty se rozdělí - zanaříkám.Jeden tisíc jedna, jeden tisíc dva, jeden tisíc tři - dost! Moje rty jsou opět na jeho. Ubohé říkáš.

Chtěla bych vidět tebe jak se snažíš oddělit od nejneuvěřitelnějších rtů vůbec. On se odtáhne pryč, a já sténání - našpulím rty.

"Zlato, mohl bych tě líbat celé dny, ale musím s tebou mluvit." Jeho hlas je bolestný. To nemůže být dobré.

"Dobře," řekla jsem a posouvám se pryč. "Jaxi, já nejsem bláznivá ohledně tý věci s kondomem. My jen… " Pokládá prst na mé rty. "Já vím, že nejsi. Je to… je to jen, že… my se nemusíme bát ohledně toho."

"Jaxi, dokud jsem na…" Znovu mě umlčí.

"Lex. Prosím… prosím, nech mě to dokončit. Přestaň myslet na chvíli a nech mě mluvit."

Já si nemyslím, že je to vůbec možné. Věř mi, že jsem se snažila; to je zkurvený prokletí mozku, nepřetržitý mozek šťoural.

"Budu se snažit," vyfoukla jsem. On si povzdechne.

"Lex, chceš děti?" Páni! Kde sakra se to vzalo? Není tohle otázka kterou dostaneš, když jsi v závažně závazným vztahu na… dobře, déle než několik týdnů? Ptám se proto, že já opravdu neznám pravidla. Byla jsem jen v jednom vážném vztahu, a já jsem byla jediná, kdo to bral vážně. Takže počítá se to vůbec? Jak bys odpověděla na takovou otázku? Je to konečný chyták. Odpovím ano a on nechce? A pak co? Odpovím ne a on chce? A pak co? Pokud by ses mě na to zeptala, tak bych se ti vysmála a řekla ti.

"Děláš si, ze mě kurva srandu? Vypadám snad jako materiál na mámu? "Ale ty se mě neptáš - Jax ano. Muž, kterého právě silně miluju až na Měsíc a zpět. Tak já jdu na to. Chystám se mu říct pravdu.

"Upřímně - já opravdu nevím. Jsem neutrální - mohla bych se naklonit kterýmkoliv směrem. Jde o to - vůbec si nemyslím, že bych byla dobrá máma. Úplně sama, jsem vychovávala Sam, ale to je něco jiného. Já nevím, jestli to je, odpověď ve kterou jsi doufal, ale je to tak." Dává mi poloviční úsměv.

"Upřímná odpověď je vždy nejlepší odpověď zlato." On mě táhne do něj. Jsme čelo na čelo. Pak přitiskne jeho rty na moje a jsou roztřesené. Odtáhnu se. "Jaxi. Co se děje?"

On mě táhne do náruče, a drží mě pevně. Celé jeho tělo se třese. Do prdele - chci to vědět? Ano, tohle je můj muž.

"Jaxi. Prosím," zašeptala jsem. On se odtáhne pryč a podívá se mi do očí.

"Lex, byla bys skvělá matka, ta nejlepší. Bože já tě tak moc miluji." On vydechne. Bože přeji si, abych mu mohla říct to samý. Prostě nemůžu. Ještě ne.

"Cítím se jako největší hajzl všech dob." Povzdechl si. "Zlato, jsi nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl - dokonce znal - uvnitř i z venčí. Lex, ty si zasloužíš to nejlepší, v každém směru."

"Jaxi, děsíš mě těmito kecy o mě. Pokud mi říkáš že umíráš nebo něco, budu… budu tě muset zabít."

"Lex," říká, tentokrát s plným úsměvem. To je dobré znamení. Je to tak?

"Já neumírám. Myslíš příliš mnoho směry. Ten tvůj mozek." Položil mi prst na čelo. "Ten je tvůj mozek si potřebuje odpočinout. Všechno moc analyzuješ."

"Já vím," vydechla jsem.

"Kotě, když jsem tě poprvé potkal, vše, co jsem chtěl, bylo tě dobře tvrdě ošukat. Prahnul jsem po tobě jako teenager na Viagře. Jen jsem se na tebe podíval a můj pták sebou škubal. A čím více jsi odmítala moje návrhy, tím více jsem tě chtěl. Jsi jediná žena, co mi kdy řekla "ne". Pak jednou v noci, v Dublinu, jsi řekla, "Ano." Připouštím, že jsem tak trochu…"

"Pokusil ses mě opít a ukradl můj klíč od pokoje."

"Vědělas to?"

"Samozřejmě."

"Jo, samozřejmě. Ale věc je, že jakmile jsem tě jednou ošukal… toužil jsem po tobě. Byla jsi můj crak - můj heroin, nikdy jsem nechtěl tě chtít nebo tě potřebovat. A pak jsem se snažil tlačit tě do vztahu, na který jsi nebyla připravena. Pořád nechápu, proč jsi byla z toho paf nebo co jsem udělal špatně. Jen jsem věděl, že jsem to podělal. Potom mě nenecháš, abych to napravil. Jen to ukončíš. Žádné skutečné vysvětlení - nic. Prostě jsi to skončila a to mě kurva zabilo."

"Snažil jsem se tě pekelně nenávidět. Vyhýbal jsem se ti, víc jsem cestoval a zůstával pryč déle, než jsem potřeboval. Šukal ještě víc bezejmenných - beztvářných žen než… řekněme, že nejsem hrdý na své chování."

"Jaxsone už jsi mi to všechno předtím řekl. Oddaluješ to zlato, a já se z toho zblázním. Tak mi to řekni."

"Znáš od Pearl Jamu píseň - 'Better man?"

"Jo."

"Ta část -'Ona leží a říká, že je do něj zamilovaná."

"Jo. Nelze najít lepšího muže."

"Zlato, já nechci, abys to cítila takhle ohledně mně."

Odstrčím se od něj. "Dobře. Dost! Prostě kurva řekni mi to!"

"Já kurva nemůžu mít děti!" křičí.

"Ježíši, Jaxi! Tys mě kurva vyděsil."

"Lex. Nedělám si kurva srandu. To není kurva legrační."

Dobře, kurva mě.

"Nikdy jsem neřekla že to bylo. Já prostě nevím, proč jsi tak rozčílený?"

"Ty jsi mě neslyšela? Jsem sterilní. Nemůžu být otec dítěte. Žádné předávání starého DNA - Žádní vyskákání potomci."

"Slyšela jsem tě. V porovnání s věcmi, které se dějí v mé hlavě, žádné předávání starého DNA, není nic. Táhni k čertu! Měla jsem strach."

"Zlato, právě jsem ti řekl, že jsem sterilní a to ti nevadí?"

"Nezdá se, že to ovlivňuje tvůj… výkon. Takže ne."

"Opravdu? Lex, Nedělám si tady legraci. Viděl jsem všechny druhy specialistů. Devadesát pět procent mých plavců to dělají na znak. Ostatních pět procent to nezvládnou proti proudu."

"Je mi to líto, Jaxi. Já jsem pochopila všechno ohledně předávání tvého DNA a tak. Ale existuje spousta dětí tam venku, které by mohly potřebovat dobrý domov, a skvělého tátu.

"Ty bys uvažovala o adopci?"

"Jo. Vynechání celé té plena a zvracení věci, jsem pro to. Plena věc, myslím, že můžu udělat, ale ne tu zvracení věc. Já se vyzvracím, uklidím, vyzvracím. Tak to by bylo jako při dvojitým zvracení - uklízení."

Zvedne obočí. "Dobře, myslím."

"Jaxi mluvíme jako o možnosti… možnosti do budoucna. Myslím si, že předčasně vystavuješ tak trochu… ne hodně. Tebe. Mě. Nás. My teprve začínáme."

"Ano, to chápu. Pokud nemít vlastní děti pro tebe je přerušovač dohody pak máš právo to vědět teď."

"Není to přerušovač dohody."

"Děkuji kurva. Nevím, co bych dělal, kdyby to tak bylo."

"Mám ještě jednu otázku."

"Dobře."

"Co byla ta část s analogií s Pearl Jamu? Myslíš si, že proto, že nemůžeš mít dítě, že nejsi lepší muž?"

"Ano… Ne. Je to jen, že nevím, co bych dělal, pokud bys změnila názor na mě…, kdyby ses na mě podívala a jen viděla lítost." Vtáhnu ho do náručí. "Zlato. Příliš mnoho přemýšlíš."