Myslel to vážně. Jistě že myslel. Jednu věc se o Zachary Savagovi naučila velmi rychle, neříkal věci, které si nemyslel. Zachvění, které jí projelo, jí otřáslo až do hloubi duše.
„Mé apartmá je dokonale dostačující, ale děkuji za nabídku.“
„Nezvu tě do mé postele, Bethany. Ještě ne.“
Zklamání ji zasáhlo, ale Keely jí naučila nasadit ucházející pokerovou tvář, modlila se, aby si jí udržela.
„Neříkej, proč ne?“
„Není ten správný čas.“
„Hypoteticky řečeno, pokud nebudu sdílet tvojí postel, proč mě vůbec zvát – je to majetnická věc.“
Skupina začala opouštět vyhlídkovou oblast. Když je chtěla následovat, zadržel ji.
„Nemyslím tím, že tě potřebuji mít na očích – “ ignoroval její šokované odfrknutí a pokračoval – „jen se chci ujistit, že tvé potřeby jsou splněny, dokud nepřijde vhodná doba, kdy to můžeme posunout na další úroveň. Mimo to, tohle je technicky moje pracovní místo, a já nešukám tam, kde pracuji. I když mě velmi láká udělat kvůli tobě výjimku.“
„Vážně očekáváš, že ti uvěřím, že jsi nikdy neměl sex ve tvém letadle?“
Jeho oči ztmavly, staly se neproniknutelnými. „Ne v mých letadlech klubu Indigo, ne.“
„Ale jsi členem „mile high klubu“?“(tzn., měl jsi sex v letadle?)
Na několik vteřin zaváhal. „Nevkusný výraz, řekl bych … ale ano, měl jsem sex v letadle. Pokud toužíš po podobném zážitku, poskytnu ti ho, ale nebude to v tomto letadle.“
Vzrůstající žár ji sužoval. Výraz v jeho očích sliboval všechny druhy nemravných hříchů. Bradavky se jí svraštily, napjaté proti jejím šatům. Sklouzl pohledem k jejím ňadrům, přesvědčen tímto důkazem o vlivu jeho slov na ni a zakřivil rty v pomalém úsměvu.
„Působí to na tebe, Bethany? Myšlenka být ošukaná v letadle, zatímco se ženeme ke hvězdám?“
„Na to nebudu odpovídat.“
Široce se usmál. „Mám pocit, že s tebou to nebude procházka parkem.“
„Řekla jsem ti, že je dlouhá cesta mezi –“
„Pocity a šukáním, ano, pamatuji si. Což je proč chci, abys se mnou povečeřela. Chci zapracovat na zkrácení té cesty.“
„Pokud je večer zmírněním, abys mě přemluvil k přestěhování do tvého apartmá, odpověď je ne.“
„Zahrnuje to mnohem víc, ale akceptuji tvou odpověď na tuto konkrétní otázku.“
Otřáslo jí překvapení. „Vážně?“
Přikývl. „Byl jsem zoufalý, což, připouštím, by bývalo bylo mnohem problematičtější u běhu na dlouhou trať. Není potřeba oba nás mučit, dokud se nedostaneme z tohoto letadla.“ Sjel pohledem k jejím rtům a zůstal tam. Poté se pomalu nadechl, jakoby posiloval svou vůli.
Bethany si olízla rty, jak jí projelo několik chaotických emocí.
„Řekni ano, Bethany. Je to jenom večeře a konverzace.“
Oba věděli, že je to mnohem víc, ale šla na to lstivě.
„Ježíši, já nevím – nudná večeře nebo večer s rockovou kapelou.“
Jeho úsměv byl zosobněním sebejistoty. „Večer se mnou nebude nudná. To ti zaručuji.“
Věřila mu, ačkoliv mu nedopřála to zadostiučinění, aby to vědomí odhalila. Muž s jeho charismatem by mohl číst slovník pozpátku a znělo by to sexy. „Ať je to jak chce, dělám svá vlastní rozhodnutí. Ještě jsem tak docela neslyšela, že by ses mě zeptal, jestli s tebou povečeřím. Na požadavky nereaguji dobře.“
„Tak jako tak, mám pro tebe návrh.“ (pozn. lze přeložit i jako nemravný návrh)
„Právě jsme se potkali. Jak pro mě můžeš mít návrh?“
Vystřízlivěl a díval se na ni s výrazem obsahujícím náznak výčitek. „Můžeme kolem toho chodit, jako kolem horké kaše, Broskvičko. Ale vše co budeme dělat je ztráta času.“ Jeho pohled ztvrdl. „Ledaže nejsi volná, abys byla se mnou?“
„Pokud bych nebyla, myslíš, že bych šla do výletu jako tenhle, sama?“
Polkl, výraz naprosté úlevy v jeho tváři k ní vyslal puls emocí. Proč si myslela, že je záhadný, když ho poprvé viděla a četla o něm? Zach Savage nosil své emoce, jako na dlani.
Ne, to nebylo tak docela správně. Tam byly emoce, které se nebál odhalit. Viděla způsob, jakým se choval k jeho zaměstnancům a hostům v letadle. K nim nosil úsměv, který říkal „přátelský, ale držte se stranou“. A teď s ní, doposud ukázal nelibost, mrzutost, pýchu a vždy přítomný, vše obkličující hlad.
„Tak tady není nic, co by tě zastavilo.“
„Ne, to není. Kromě mě.“
„Zastavila by ses od užívání si mé společnosti jen kvůli tomu, abys mi ukázala, že můžeš?“
Pokrčila rameny. „Možná nechci. Nemysli si, že mě znáš jenom proto, že naše těla na sebe reagují určitým způsobem, Zachary.“
Jeho oči ztmavly. „Miluji způsob, jakým říkáš mé jméno. Konec konců, mohl bych tě nechat říkat mi Zachary.
„Díky za tu poctu.“
Její naštvaný tón upoutal jeho pozornost. Povzdychl.
„Bethany, o čem tohle je? Vše co chci, je tvá společnost.“
„Ne, o tom vážně pochybuji.“
„Máš pravdu, chci mnohem víc. Ale pro teď chci jenom večeři.“
Povzdychla. „Dobře. Jenom večeře. U tebe v osm?“
Naklonil hlavu způsobem, že vypadl téměř královsky. „Přijdu a vyzvednu tě.“
„Ne, Philip, můj velmi schopný osobní strážce, kterého jsem potkala tak velmi krátce, než jsi ty zabral mou pozornost, mě doprovodí.“
Jeho oči se zaleskly náznakem nelibosti, ale přikývl.
„Bude mi potěšením přimět tě změnit všechny tyhle „ne“ v „ano“.“
Odněkud přivolala úsměv, navzdory faktu, že dívání se do těchhle jeho očí jí způsobovalo motání hlavy. „Hodně štěstí při tom.“
Přistoupil blíže, sklonil hlavu, jakoby ji chtěl políbit.
Bethany se zasekly plíce, celé její tělo připravené na kontakt, ale na poslední moment ztuhl a odstoupil zpět.
V tichosti ji přesunul zpět do jejího apartmá. Minula Tracy, její hostesku, která se na ně usmála, ale Bethany četla v pohledu jejích široce otevřených očí otázky.
U dveří se naklonil proti futrům, když zadávala kód a otevřela její dveře.
„Dobře, uvidíme se později.“
Narovnal se, poté jí pomalu přejel prsty po tváři. Polaskání, které pohladilo každičký nerv v jejím těle. Proti svému lepšímu úsudku, začala se k němu naklánět. Ale opět ztuhl a zastrčil své ruce do zadních kapes stejným způsobem, jako předtím.
„Uvidíme se v osm. Neměj zpoždění.“
„Nikdy nemívám zpoždění,“ odvětila.
Jeho chraplavý smích když odcházel, v ní zněl ještě po velmi dlouhou dobu.
*****
Na večeři si vybrala černé kožené šaty (China-doll) do půlky stehen, doplněné černými vzorovanými punčochami a lodičky na klínku.
Přichytila si vlasy do volného uzlu, vzhled dokončila stříbrnými náušnicemi s kamínky a její oblíbenou šarlatovou rtěnkou.
Philip, statný, tyčící se obr z Nové Guinee, zaklepal ostře na její dveře za pět minut osm.
S úklonou jí oplatil úsměv. „Dobrý večer, slečno Greenová.“ Ustoupil zpět a čekal, dokud nezavřela dveře.
K jejímu překvapení ji vedl směrem k zádi letadla k až dosud neviditelnému soukromému výtahu.
„Tohle Vás zaveze rovnou do apartmá pana Savageho. Užijte si svůj večer.“
Udržela si svůj pokerový úsměv, dokud se dveře výtahu nezavřely. Rozhlédla se kolem po chromovém a naleštěném interiéru. I ten malý prostor křičel nepředstavitelným bohatstvím.
Když se výtah o několik vteřin později otevřel, Zachary Savage stál ve dveřích, oblečený v bílé košili a pohodlných černých kalhotách, které obepínaly štíhlé boky a svalnatá stehna a dělaly s jejím ústrojím nepopsatelné věci.
Aby zaplašila své myšlenky, vyhrkla „Ty máš svůj vlastní výtah?“
V úsměvu pozvedl jedno obočí. „Já mám všechno své, Bethany. Brzy zjistíš, že jsem muž, kterému se silně nelíbí sdílení.“
Stoupl si ke straně a uvedl ji dovnitř.
Jeho apartmá bylo menší než její, což ji překvapilo. Ale prostor byl přesto tak nádherný, jako zbytek letadla.
Nalil sklenku Chianti (italské červené víno) a předal jí ji. Potom usadil jeho vysokou, lahodně vypadající postavu vedle ní na pohovku.
V okamžiku, kdy na ní obrátil pozornost, zachytil se jí dech v plicích.
Ježíši, všechno co tenhle chlap dělal, bylo smrtící, i když jen sedí a dívá se.
„Večeře bude podávána za pár minut. To mi dává právě tolik času, abych ti předložil můj návrh.“
Bethany si usrkla vína, aby si vykoupila více času. Protože všechno uvnitř ní se chystalo křičet „ano“ na cokoliv by řekl. Což ji zasraně děsilo.
„Poslouchám.“
„Chci být v Šanghai tvůj průvodce. Zkrátíme dva dny do jednoho dne, ale zajistím, že uvidíš všechny významné památky. Potom chci, abys pustila k vodě zážitek v klub Indigo a jela se mnou do Marrakéše.“
*****
Zach se sledoval, jak její nádhernou tváří prošlo nesčetně výrazů. Zadržel dech, nutíce se zůstat v klidu, jak se jeho otázka odrážela v její mysli.
Ježiši, nikdy nechtěl ženu tak moc, jako chtěl ji. Skutečnost, že ji nemohl mít okamžitě, když jeho morální zásadovost požadovala dát věci do pořádku jinde, ho užírala jako zpropadená nemoc.
Tyhle šaty, co měla na sobě, kůže, která dosahovala až do poloviny stehen, Kriste, byl zázrak, že mohl zůstat při vědomí, zatímco se všechna jeho krev nahrnula jižněji. Pokud jde o absurdní vzorované punčochy, ochotně by je roztrhal na kusy jeho zuby, aby se dostal k jejímu měkkému, nekonečně vzrušujícímu tělu.
Namísto toho si usrkl svého pití a čekal na její odpověď.
„Co je v Marrakéši?“
Vydechl úlevou. Nebylo to definitivní ano … ale neříkala ne. A zpropadeně, nebyl připravený dát jí šanci říct ne.
„Jeden z mých domovů. Je to v podhůří pohoří Atlas s pouštními oázami na dosah ruky.
Trhla sebou a její oči se rozšířily.
„Oázy … jako že tam jsou vodní plochy?“ zašeptala, její obličej trochu pobledl.
Zach se zamračil, nenávidíce tenhle výraz v její tváři. „Nemáš ráda vodu?“
Sevřela své plné rty – rty, které umíral, aby je políbil – a zatřásla hlavou. „Nejsem velkým fanouškem žádné vodní plochy.“
Do hajzlu. To by mohl být problém. Ale ne takový, který zamýšlel nechat postavit se do cesty jeho cílům. Protože mít Bethany Green se stalo jeho úkolem číslo jedna. Přitahovala ho jako můru plamen. Chtěl hořet v jejím žáru, zemřít v jejím ohni.
Neměl ponětí, co se stalo. Co se začalo dít, když ji poprvé spatřil, ale k čertu, jestli se chystal zpomalit, aby to zjistil. Byl už opravdu uchvácený. Ta epizoda v jeho kanceláři málem odfoukla jeho jasnou mysl pryč. Nikdy předtím nic takového neudělal. V některých případech by to mohlo být důvodem k závažným otázkám o jeho pracovních postupech, ale v ten moment mu to bylo úplně fuk. Sakra, udělal by to v mžiku znovu.
Vidět jí a nárokovat si jí bylo přirozeným vývojem, který ani v jediném okamžiku nezpochybňoval. Měl v úmyslu tento vývoj urychlit až do jeho ložnice.
„Mimo vodu tam budou i jiné věci k prozkoumání. Spousta, spousta jiných věcí.“
Nádherné modré oči, umístěné ve stejně nádherném obličeji, se na něj dívaly. Ruměnec jí rozehřál tváře nad jeho bezostyšnou odpovědí. Znovu si usrkla vína a olízla si kapku ze spodního rtu.
Nad jeho tichým zasténáním se jí oči rozšířily ještě více.
„Jak dlouho musíme zůstat v Shanghai?“
„Klub Indigo tam zůstane dva dny. My můžeme udělat dvanácti hodinovou zkrácenou prohlídku.“
„Takže, Marrakéš znamená, že propásnu zbytek výletu.“
„Ano.“
Její plný spodní ret se našpulil. „Docela jsem se těšila na Bora Bora.“
„Dám ti Bora Bora. Mám tam také sídlo. Ale než to uděláme, musím se postarat o jednu záležitost v Paříži, potom v Maroku. Poté jsem volný, abych byl s tebou. Nechci tě opustit. Řekni ano, Bethany.“
Nasála dech. Způsobem, který stlačil její bujná ňadra proti kůži, zobrazujíce její ztvrdlé bradavky. Když rozkřížila a opět zkřížila její dlouhé nohy, Zach cítil, jak mu tepe ve spáncích puls. Chtěl pro sebe tyhle nohy široce roztažené, zatímco bude lízat její buclatý klitoris a dívat se, jak se udělá, znovu a znovu. Potom je chtěl vysoko okolo jeho ramen, zatímco do ní bude zajíždět svým ptákem.
Jeho čurák ztvrdl tak rychle a bolestivě, že skoro spustil ruku, aby zmírnil intenzivní nepohodlí.
Jakoby cítila jeho vzrušení, její upřený pohled klesl k jeho rozkroku. Nemohl jí uniknout její účinek na něj a on se neobtěžoval to skrýt. Chtěl, aby viděla, jak žhavá pro něj je. Jak moc po ní toužil.
Pomalu si olízla rty. Její výdech byl jemný, nadržený. Pozvedla víčka a zašeptala slovo, které chtěl slyšet.
„Ano.“
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! :-)