FF - 26. kapitola

Překlad: Niki

V době, kdy přišel den lunaparku byla jsem víc než nadšená z toho, že uvidím Zacha vystupovat. Neviděla jsem ho dělat tu jeho věc od doby, když jsem šla naposled s ním, sledovat jeho a jeho skupinu. Všichni jsme šli do lunaparku, sledovat jeho představení, a pak trávit trochu času ježděním, než se vydáme zpátky k Charlotte přespat. Vypadalo to na fantastický den a ještě lepší, protože to bylo poprvé, kdy jsem byla puštěna z domu, aniž by mě musel buď táta, nebo brácha doprovodit. I když, samozřejmě, jsem byla s Lukem, takže byl jediný zodpovědný za mojí ochranu a doručení mě k Charlotte v jednom kuse. Vlastně jsem ráda, že táta začal Lukovi znovu věřit.

V posledním týdnu jsme se Luke a já opět přiblížili. Několikrát, v posledních pár dnech, jsem byla blízko, prostě jsem kolem něj omotala ruce a nechala jsem všechno ostatní zmizet. Napětí mezi námi se měnilo každým dnem. Nebyla jsem zvyklá se s ním poflakovat a nelíbat se a nemazlit se s ním. Stýskalo se mi po něm tak moc, že to bolelo.

Už jsme v lunaparku byli skoro dvě hodiny, potulovali jsme se kolem a chodili jsme na atrakce. Luke mi vyhrál vycpaného krokodýla v jednom ze stánků a levný plastový korálkový náhrdelník, u kterého trval na tom, že ho musím mít na sobě, protože se tak tvrdě snažil ho pro mě vyhrát. Když reproduktor oznámil, že velkolepá traceur show začne za deset minut, Beth zahákla svoji paži za tu mojí. "Pojďme si vzít místo blízko vepředu," navrhla a vedla nás k zadní části lunaparku, kde říkali, že se to bude konat.

Travnatá plocha pro vystupování byla obrovská. Bylo to ohraničené malou červenou páskou, která se táhla kolem celého místa tak, aby lidé mohli sedět kolem po celé délce a mít jasný výhled. Beth nás vedla přímo dopředu, obcházela lidi a ignorovala je, zatímco si stěžovali. Mávla odmítavě rukou a řekla jim, že jsme přátelé s vystupujícími, takže máme přednost. To opravdu nešlo moc dobře, ale netrčeli jsme kolem, aby jsme slyšeli zbytek stížností, jak jsme kličkovali přes čekající lidi, pořád blíž a blíž k zóně, kde se vystupuje.

Když jsme se dostali přímo k bariéře, Beth se spokojeně usmála a posadil se do trávy přímo za pásku, která signalizovala linii, kterou jsme nesměli překročit. Sedla jsem si vedle ní, přikrčila jsem hlavu a snažila jsem se ignorovat lidi, co si za námi stěžovali, že už nemůžou dost dobře vidět a ať se přesuneme.

Hodila jsem očima kolem, hledala jsem Zacha, ale nebylo po něm ani stopy. Místo toho zaměstnanci pomáhali dokončit scénu tím, že přiváželi auta, které zaparkovali na trávě a kontrolovali šrouby ve velkých kusech lešení, které bylo rozmístěné kolem. Scéna už vypadala fantasticky a byla jsem nadšená, že uvidím Zacha a jeho kluky něco dělat s provazy, které visely ze stromů a s masivní trampolínou, která byla na jedné straně. Jak jsem očekávala, nebyli tu žádné bezpečnostní podložky, nebo vybavení.

"Takže, jaký druh věci dělají?" Zeptala se Beth, rozhlížela se davem, který se kolem nás začínal tvořit, lidé zaujímali svá místa, připraveni na jejich vystoupení. Charlotte si sedla vedle mě, znechuceně se mračila, že musí sedět na trávě.

Pokrčila jsem rameny v odpovědi na otázku Beth. "Nemám ponětí, jak popsat to, co Zach dělá. Budeš to prostě muset sledovat a uvidíš." Luke a několik jeho kamarádů se posadili za námi. Poklepal mi na rameno a když jsem se otočila, podal mi lahev limonády. "Díky," vděčně jsem se usmála a dostala krásný úsměv plný rovných zubů na oplátku.

Pak jsme udělali malý rozhovor, všichni dělali seznam atrakcí, na které jsme dál chtěli jít. Kluci fňukali, že už mají hlad. Po několika minutách chlap s mikrofonem vyšel doprostřed arény a usmál se na dav.

"Dámy a pánové, připravte se pobavit tímhle dalším vystoupením. Poprvé jsem je viděl vystupovat před rokem a vyrazili mi dech. Jsem tak nadšený, že dnes uvádím tenhle tým chlapů. Vím, že to budete milovat a budete o tom mluvit dny. Prosím zatleskejte Equilibrium." Mávl rukou na stranu a Zach a jeho tým vyšel z velkého zeleného stanu, kterého jsem si ani nevšimla.
(pozn. Equilibrium je v překladu rovnováha, vyváženost....)

Lidé tleskali, ale ne moc nadšeně. Většina z nich, stejně jako Beth, možná ani nevěděli, čeho dnes budou svědky. Já tleskala hlasitě s oběma rukama nad hlavou a nestarala jsem se, že lidé po mě házejí podivné pohledy. Zachův pohled putoval mým směrem, věnoval mi lehké pokývnutí hlavou, jak mu malý úsměv vytáhl koutky úst. Neviděla jsem ho celé ráno, ale poslala jsem mu rychlou zprávu tohle ráno, kde jsem mu přála hodně štěstí a říkala jsem mu, že se s ním potom setkám.

Zakřenila jsem se, ruce mi spadly dolů, jak všichni stáli v půlkruhu ve středu scény. Všichni dnes byli oblečeni stejně a vlastně vypadali docela luxusně. Oblékli si černý tepláky a černý tílko, které mělo přes hruď jméno Equilibrium.

Reggie vzal od toho chlápka hlasatele mikrofon a usmál se na dav. "Okay lidi. Doufá, že se těšíte na show, kterou jsme pro vás nachystali. Jak můžete vidět, provádíme to bez bezpečnostních matrací. Některý kousky jsou velmi nebezpečný, takže se ujistěte, že za všech okolností zůstanete za páskou, hlavně je to pro vaši bezpečnost, stejně jako pro naši. Jen chci říct, prosím, nezkoušejte některý z těchto kousků doma. Trénujeme hodiny každý týden a přesto jsou některé z těchto triků nebezpečné i pro nás," prohlásil sebevědomě, jako kdyby měl tento projev už mnohokrát a znal to slovo od slova. "Každopádně doufám, že se vám to bude líbit." Podal mikrofon zpátky tomu chlápkovi, který ho poplácal po rameni a vyběhl z arény se vzrušeným úsměvem na tváři.

Zach se na mě naposled usmál předtím, než přešel na okraj arény, ostatní kluci udělali totéž na jiná, samozřejmě předem určená místa. Jeden po druhém si klekli na jedno koleno a dali palec nahoru jako signál, že jsou připraveni. Když dal poslední kluk svůj signál, začala hudba, a pak to začalo.

Stejně jako jsem to viděla naposled, freerunning byl okouzlující. Seděla jsem tam, přikovaná, stejně jako všichni ostatní. Sestav byla dokonalá, odvážná, vynalézavá, vzrušující a děsivá vše v jednom. Lidé kolem mě lapali po dechu, tleskali, tajili dech a víc než u jedné příležitosti, vykřikovali. Hrdost zvětšující se uvnitř mě způsobovala, že jsem se cítila, jako bych s tím měla explodovat.

Srdce jsem měla celou dobu v krku, oči přilepené k jedné osobě. Zach. Vypadal tak šťastně, tak svobodně. Milovala jsem ten vášnivý výraz na jeho tváři a jeho radostný úsměv. Sledovala jsem, jak se pohybuje, tak ladně a lehce. Přistihla jsem se, jak si všímám, jak jeho hruď stoupá a klesá a svaly na jeho opáleném předloktí se napínají. Polkla jsem a vlna něčeho vážně nevhodného mě zaplavila. Nikdy mě to nepřitahovalo k jinému klukovi, než k Lukovi, takže mi ten pocit byl neuvěřitelně cizí. Nevěděla jsem, jak se s tím vypořádat.

Při velkém finále dělali všichni něco jiného. Zach a Jase dělali nějaký obrovský, synchronizovaný, gymnastický kousek na zemi, který zahrnoval tolik kotrmelců, salt a točení se, že jsem mohla sotva udržet krok. V době, kdy skončili, jsem byla bez dechu vzrušením, skákala jsem na nohou a vzrušeně křičela.

Když se všichni se spojenýma rukama na konci uklonili, Zach se rozhlédl po davu, zachytil můj pohled a poslal mi jeden ze svých sebevědomých malých úsměvů. Kousala jsem si ret a s úctou jsem ho pozorovala, než mi zamávl a zmizel se svou skupinou ve stanu pro vystupující v zadní části.

Jakmile byl z dohledu, hlasitě jsem polkla, snažila jsem se vzpamatovat. Když jsem ho sledovala vystupovat, dostal mě do nějakého transu, cítila jsem, že od něj chci věci, na které bych neměla ani pomyslet. Ale nemohla jsem si pomoct. Byl tam pro Zacha nějaký druh přitažlivosti, nemohla jsem to zapřít - ale nemohla jsem to ani pochopit, protože jsem věděla, že pořád miluji Luka.

Ruka mi sevřela paži. "To bylo vážně žhavý!" Zasyčela mi Charlotte do ucha. "Kdo by věděl, že kluci skákající z věcí, co dělají kaskadérský kousky, by mohli být tak vzrušující! Vážně, to bylo neuvěřitelný a přimělo mě to vidět Zacha v novém světle."

Mně taky. I když jsem tato slova neřekla, jen jsem přikývla, protože jsem z nějakého důvodu nemohla pochopit, nelíbilo se mi, že Zach Charlotte přitahoval. Taky jsem nebyla opravdu ráda, že se teď poflakovalo dost mladejch holek kolem vchodu do stanu pro vystupující, hihňaly se a samozřejmě na ně čekaly, až vyjdou.

Zavrtěla jsem hlavou, snažíc se ji vyčistit. Vážně, co se to se mnou děje?

Pak ke mně přistoupil Luke, smál se na mě svým oslnivým úsměvem a já cítila, jak se mi zahřívá obličej, protože se moje vnitřnosti stále chvěly a pro jednou to nebyl on, kdo to způsobil. "Hej, jdeme ke stánku s občerstvením dát si hamburger, nebo tak něco. Jdete?" Zeptal se, kývajíc přes rameno na svoje kamarády, kteří už šli ke stánku pro dávku burgerů. Charlotte dychtivě přikývla a odklusala za nimi.

Byla jsem v rozporu. Část mě chtěla jít s Lukem, ale část mě chtěla jít a pogratulovat Zachovi za jeho výkon. Nevěděla jsem, co mám dělat. "Ehm...." Kousala jsem si ret, dívajíc se zpátky na stan, když jsem viděla, že dav puberťáckých holek se zvětšuje každou vteřinou. Věděla jsem, že bych chvíli měla asi zůstat daleko od Zacha, takže bych pak mohla nechat rozptýlit ten pocit, ale toužila jsem tam běžet a vidět ho právě v tuto vteřinu.

Moje ústa rozhodla to, s čím se potýkali mozek a srdce. "Nemám takovej hlad. Jdu říct Zachovi, že to bylo dobrý."

Luke se zamračil, ale přikývl. "Dobře. I když nikam nechoď sama," nařídil.

Přikývla jsem, odmítavě mávajíc rukou. "Půjdu jen do stanu a tam pak bude Zach."

Napřímil ramena  udělal krok dozadu. "Tak jdi. Budu se dívat a ujistím se, že se tam dostaneš v pohodě, než si půjdu pro jídlo," odpověděl.

Povzdechla jsem si, milovala jsem, jak sladký to bylo. "Uvidíme se za chvíli."

Otočila jsem se a vydala se do stanu, trochu jsem kulhala na kotník, protože jsem na něm dnes stála moc dlouho a teď mě začínal znovu bolet. Když jsem se dostala až ke vchodu do stanu, musela jsem se protlačit kolem vzrušeného hejna fanynek, které stály kolem. Odhrnula jsem hrubý materiál a udělala jsem krok dovnitř, ale chlápek s černým tričkem ostrahy, mi rukou zablokoval cestu.

"Je mi líto. Pouze vystupující. Počkejte venku s ostatními," zabručel a ukázal na ostatní holky.

Usmála jsem se a zavrtěla hlavou. "Přátelím se s nimi. Jen chci mluvit se Zachem," odpověděla jsem, nakoukla jsem do stanu a viděla, že všichni stojí kolem, mluví a usmívají se, jak všichni pijí z lahví s vodou.

Chlap z ochranky se otočil, mávajíc, abych udělala krok. "Kluci, tahle je s vámi?" Zavolal.

Newt a Zach vzhlédli. Úsměv přešel přes Zachovu tvář, když přikývl. "Jo. Ta je moje," zahlaholil. Nemohla jsem si pomoct s odfrknutím, které mi při jeho slovech uteklo.

"Ta je moje?" Opakovala jsem znechuceně, jak jsem šla k místu, kde Zach stál. Usmál se, nonšalantně pokrčil rameny, když do sebe vyklopil trochu víc vody. "Jsi prase," zanadával jsem, ale nemohl jsem si pomoct a zároveň jsem se usmívala.

"Takže, co myslíš? Líbilo se vystoupení? Viděl jsem, jak venku křičíš jak fanynka. Divím se, že si mi nehodila kalhotky s číslem napsaným vzadu," zavtipkoval.

Zasmála jsem se a cítila, jak se mi začervenání plíží po krku. Křičela jsem, to byla pravda. "Pokud moje číslo ještě nemáš, pak to můžu udělat," žertovala jsem. Počkat, flirtuju právě teď? Přestaň, Maisie! Rozhodl jsem se změnit téma a doufejme, že se mi vnitřnosti přestanou kroutit. "Dělal jsi to skvěle. Líbilo se mi to. V některých místech mě to trochu děsilo, ale bylo to úžasný," rozplývala jsem se  dívala se na něj s posvátnou úctou. "Byli jste neuvěřitelný."

Obrovský, pyšný úsměv se mu roztáhl přes obličej, jak sklopil oči k podlaze, skoro se zdálo, že je mou chválou v rozpacích. "Díky," zamumlal. Otočil se a chytil zadní část bílé plastové židle, která byla vedle něj, vytahujíc ji ven. "Tady, sedni si. Zase kulháš." Vzal mě za ruku a lehce se mnou škubl ve směru židle, takže jsem si poslušně sedla a vděčně jsem se usmívala. Určitě se mnou zacházel jako s princeznou, i když to nechtěl přiznat. Někomu by byl fantastickým přítelem - pouze v případě, že by přestal s jeho strachem ohledně jeho onemocnění. "Jen se převlíknu a pak odtud vypadneme. Koupím ti cukrovou vatu, co ty na to?" Nabídl, už si přetahoval tílko přes hlavu.

Odvrátila jsem oči, dívajíc se na stranu stanu, ale neudělala jsem to dost rychle, takže jsem zahlédla jeho pevné, tvarované svaly. Znovu mě zalila další vlna neznámé přitažlivosti a posunula jsem se na svém místě, polkla jsem a bojovala s nutkáním otočit se a sledovat ho se oblékat.

"Jasně," souhlasila jsem, můj hlas sotva šeptal. U mého boku jsem ho slyšela, jak tápe kolem, zvuky šustění oblečení a zapínání zipu, ale nedovolila jsem si se otočit.

Po chvíli byla ruka umístěna na mém rameni. "Skončil jsem. Jsi připravena?" Zeptal se Zach. Hodil tašku přes stan k místu, kde to bylo zaplněné jejich další výbavou. "Kluci, uvidíme se v týdnu. Někdo před odchodem vezměte prachy od organizátora. Já teď padám," oznámil svým týmovým kolegům, jak natáhl ruku, aby mi pomohl vstát ze židle.

Jak jsem položila ruku do té jeho, ostatní kluci se loučili, navzájem si gratulovali za dobře odvedenou práci a dohodli se, kdo půjde a vezme peníze od člověka, který je najal. "Nejsem invalida víš," zamumlala jsem, nechávajíc Zacha, aby mě vytáhl na nohy.

Sladce se usmál, pouštějíc mou ruku. "Já vím. Prostě to je mé obvyklé ochotné já," odpověděl. "Tak co tvoje pouťový atrakce? Scaredy-cat vsadím se," přemítal, udělal pár kroků dozadu ke vchodu do stanu, zatímco se na mě domýšlivě smál.

Zvedla jsem jedno obočí na výzvu v jeho hlase. "Vlastně se mi líbí. I když se vsadím, že křičíš jak malá holka," vtipkovala jsem.

Usmál se. "Pojďme se na to podívat. Vylezeš tam?" Souhlasně jsem přikývla, následujíc ho ven ze stanu. "Chodíš dobře? Mohl bych tě vzít na záda, jestli chceš," nabídl, ustaraně se mi díval na kotník.

"Jsem v pohodě. I když bych to mohla vzít později," souhlasila jsem, protože jsem věděla, že to bude jen horší a ne lepší, čím déle na tom budu chodit. Usmál se a pomalu jsme se pletli davem, mířili jsme k místu, kde končila atrakce. Byla tam malá fronta k čekání na jízdu, takže jsme se zapojili ke konci a já nejistě seděla na kovovém plotě, který udržoval atrakci v bezpečné vzdálenosti, na chvíli jsem zvedla nohu ze země. Budeme čekat několik minut tak jako tak.

"Vsadím se, že si unavenej po tom všem běhání kolem, co?" Zeptala jsem se a podívala se na Zachovu šťastnou, usmívající se tvář.

Zavrtěl hlavou v odpověď. "Chtělo by to mnohem víc, aby mě to unavilo."

Skupinka krásných, chichotajících se holek šla kolem, náhodou do něj vrazily, usmívajíc se koketujícími úsměvy. "Oh, moc se omlouvám," rozplývala se jedna vepředu, okusovala si spodní ret a dívala se na něj přes své dlouhé falešné řasy.

Usmál se a zavrtěl hlavou, sotva se díval na ni, nebo na její prsa, kterým zřejmě dávala pomocnou ruku podprsenka s vycpávkou. "Bez obav."

"Hele, nejsi jeden z těch kluků, který předváděli freerunning?" Zeptala se ta samá holka, předstírajíc šok, jako kdyby ho sem nenásledovala a nevrazila do něj účelně a jen se záminkou, aby si s ním promluvila.

"Jo," souhlasil, rozpačitě se usmíval.

Přistoupila blíž k němu, položila mu ruku na paži a druhou na srdce. "Musím ti říct, to bylo neuvěřitelný. Ty kousky, co si dělal, byly skvělý. Vystupuješ hodně? Kde tě zase můžu vidět?" Návrh v jejím hlase byl naprosto zjevný, nemyslela to kvůli jeho freerunningu, myslela, kdy ho ona může zase vidět.

I když Zach to minul. Smál se a sáhl si do kapsy, vytáhl leták na městskou pouť, která bude za pár týdnů. "Vystupujeme tady za pár týdnů. Měly byste přijít. Naše vystoupení tam bude jiný, protože tam je míň místa, než tady," odpověděl, podal jí leták a otočil se zpátky ke mně. Zasmála jsem se, jak se ta holka zamračila, zdála se být kompletně zmatená jeho posunutím se zpět. Zach naklonil hlavu na stranu. "Máš hlad? Chceš něco k jídlu, zatímco budeme čekat na jízdu?" Zeptal se mě.

"Jsem v pohodě," odmítla jsem, potlačovala jsem smích, protože ta holka a její kamarádky tam pořád stály a čekaly, až je vezme na vědomí o něco víc a on si jich ani nevšímal. "Možná bys měl dát holkám autogram?" Navrhla jsem, zlomyslně jsem se smála, jak po mě střelila temným pohledem.

Zach se na mě podíval, jako bych byla blázen a holky se otočily na podpatku a pochodovaly pryč, pravděpodobně si na mě stěžovaly. "Nemyslím si, že byly pro autogram," zamumlal, zavrtěl hlavou a smál se pod vousy.

"Ach, takže ty sis všiml?" Vtipkovala jsem, protáčejíc oči.

Pokrčil rameny. "Všiml jsem si. Jen mě to prostě nezajímá. Blondýny se mnou nic nedělají," řekl a předstíral smutek. Pak se fronta posunula, takže jsme se krok za krokem přibližovali ke vchodu na atrakci, než se to znovu zastavilo. Najednou Zachovi začal v kapse zvonit mobil. Vytáhl ho a rychle to zvedl. "Co se děje, Newte?" Jeho oči zpřísnily, jak naslouchal po dobu několika sekund. "Jo? To je skvělá zpráva. Jo, řekni mu, že to uděláme za stejný honorář jako dneska. Proč se s tím nevypořádáš? Máš tam náš kalendář rezervací na tyhle věci. Já jsem ve frondě na atrakci, jsme skoro vepředu. Vážně, Newte, prostě se podívej. Uvidíš, jaký dny už máme obsazený. Proč se mnou chce mluvit?" Zhluboka si povzdechl a zavřel oči. "Vážně? Tahle k nasrání! Jo v pohodě, budu tam za minutu." Přerušil hovor, dívajíc se na mě omluvnýma očima. "Musíme se vrátit do stanu. Zřejmě ten, kdo si nás dnes zajistil, nás chce taky na sérii dalších šesti show."

Vzrušeně jsem zalapala po dechu. "To je fantastický," hlaholila jsem hrdě. "Gratuluju!"

Usmál se a přikývl. "Díky. Ale zdá se, že ten chlap chce se mnou mluvit a domluvit se, na kdy si nás objedná, já jsem byl ten, který s ním jednal naposledy. Musím se teď vrátit a setkat se s ním." Kývl zpátky přes rameno cestou, kterou přišel. "Bude to jen pár minut a pak můžeme jít rovnou sem a jít na to." Jeho hlas byl trochu naštvaný, když mluvil, samozřejmě nebyl spokojený se ztrátou svého místa v řadě.

Ohlédla jsem se přes rameno, viděla jsem, že stan je daleko asi dvě stě metrů. Zasténala jsem při pomyšlení, že půjdu celou cestu tam s mým bolavým kotníkem. "Ty běž. Počkám na tebe a pak na to můžeme jít," navrhla jsem.

I když nevypadal, jako by se na to chystal. "V žádnym případě. Nenechám tě tady samotnou," protestoval.

Našpulila jsem rty, opravdu jsem znovu nechtěla chodit. "Zachu, budu v pořádku. Budu tady na tebe čekat, než se vrátíš. Jsem obklopena lidmi, nic se mi nestane. Vážně nemůžu jít celou cestu tam a zase zpátky. Počkám tady. Jdi, pospěš si," naléhala jsem, mávajíc rukou na stranu.

"Maisie," jeho výraz byl bolestný.

Položila jsem mu ruku na rameno, trochu jsem ho od sebe odtlačila. "Jdi si promluvit s tím chlápkem. Já budu přesně tady. Slibuju, že budu v pořádku."

Zasténal, dívajíc se mi na kotník, než přikývl a přistoupil blíž ke mně, jeho oči urputné a varovné. "Zůstaň tady. Nehýbej se," reagoval rozzlobeně.

Usmála jsem se a přikývla. "Jsi tak panovačnej," zažertovala jsem a hravě jsem na něj nakrčila nos. Zasmál se a otočil, rychle se rozběhl směrem ke stanu. Sledovala jsem ho, až byl z dohledu, a pak jsem upravila sovu váhu na plotě, abych měla větší pohodlí. Zaměstnávala jsem se díváním se kolem na dav. Moji kamarádi byli asi někde tady, ale nemohla jsem vidět nikoho, koho jsem znala. Řada se znovu posouvala, takže jsem zamávala na lidi za mnou a řekla jsem jim, že na někoho čekám. Hluk a smích obíhal kolem mne, vůně popcornu a horkých koblih mi naplnila pusu slinami, jak jsem tam tak seděla, prostě si užívajíc tu atmosféru.

Po několika minutách mi v kapse zavibroval mobil. Vytáhla jsem ho, usmívajíc se na něj, čekala jsem, že uvidím sms od Zacha, kde se ptá, jestli jsem v pořádku. Místo toho mi obrazovka oznámila, že jsem měla zprávu od neznámého čísla. Oči se mi rozšířily předtím, než jsem to vůbec otevřela. Kůže mi mravenčila a chloupky na zátylku se mi postavily.

Už ne, prosím!

Sotva jsem měla odvahu tu sms otevřít. Pár vteřin jsem se dívala dolů na to oznámení, uvažujíc, jestli to nezmizí, když to neotevřu. Nakonec už se moje prsty zlepšily a otevřela jsem to, zadržela jsem dech, když jsem četla ta slova.

´Pohodlný, sedět tam úplně sama? Chceš nějakou společnost?´

Ta slova nebyla zlověstná, ale z nějakého důvodu mi srdce prudce kleslo směrem k prstům u nohou. Mohli mě zase vidět. Kdyby mě sem následovali, sledovali mě celou dobu? Seskočila jsem na nohy, téměř jsem spadla, když jsem narazila na kotník, trhlo to se mnou dopředu na vysokého chlapa, který zaklel a chytil mě ve snaze udržet se ve vzpřímené poloze. Zalapala jsem po dechu, dívajíc se do páru rozzuřených očí, jak se na mě mračil.

"Omlouvám se. Omlouvám se," zamumlala jsem, odstrkujíc se od něj. Moje oči se kmitly rychle kolem, dívala jsem se, jestli mě někdo sleduje, nebo má o mě příliš velký zájem, nebo tak něco. Je osoba, která mi to poslala skrytá v davu a směje se nad mou nešikovností?

Mobil mi v ruce opět zavibroval a podívala jsem se na něj v hrůze. Udeřila jsem palcem na obálku smsky až vyskočila jedna od neznámého čísla.

´Kdybych byl tebou, utíkal bych´

Utíkat. Slovo se odráželo v mé hlavě. Utíkat. Utíkat. Utíkat. Dvakrát jsem nepřemýšlela, vyrazila jsem ve směru stanu, protože jsem věděla, že je tam Zach, tiše jsem se pokárala za to, že jsem tvrdila, že se mi nemůže nic stát, protože jsem obklopená lidmi. Zdálo se, že zase špatně.

Slzy se mi budovaly v očích, jak jsem se všemi silami vyhýbala lidem a trhla sebou při každém kroku, protože můj kotník hořel a téměř se rozpadal při každém pohybu. Lidé mi nadávali a brblali, jak jsem se jim těsně vyhýbala a narážela do nich, když jsem se prodírala kolem. Stan byl pořád blíž a blíž a cítila jsem, jak roste moje naděje. Zach tam byl, až se tam dostanu, všechno bude zase v pořádku.

Ale jak jsem prorazila dveřmi v plné rychlosti, byla jsem uvítána ničím jiným než prázdnými židlemi a několika prázdnými lahvemi na vodu. Oči se mi rozšířily. Kde sakra je? "Zachu?" Zařvala jsem, otáčela jsem se na místě doufajíc, že se odněkud zhmotní, ale žádný takový štěstí.

Pak mi začal v ruce zvonit mobil. Malé vypísknutí opustilo mé rty, jak jsem mobil v překvapení upustila na zem. Přitiskla jsem si ruku na pusu, jak jsem tam stála, zírajíc na to, viděla jsem, že mi volá soukromý číslo. Není tu žádný způsob, jak bych to mohla zvednout. Nevěděla jsem, co mám dělat, mobil se zdál být ohlušující, jak pokračovalo to ring a ring.

Moje myšlenky střelily k Lukovi. Chtěla jsem Luka - ne, to není úplně správně, potřebovala jsem ho. Moje potřeba Luka pro mě najednou udělala věci jasnější. Potřebovala jsem mu zavolat a dostat se někam, kde by mě mohl najít. Neměla bych ve stanu stát sama, kam by někdo mohl přijít a nikdo by se toho nedomákl.

Sklonila jsem se a sebrala mobil z podlahy, okamžitě jsem odmítla hovor, jak jsem se řítila ve ze dveří a doprostřed davu, nezastavila jsem se, dokud jsem nebyla přímo v centru atrakcí, kde to bylo nejrušnější. Věděla jsem, že jestli mě ten chlap sleduje, bude mě schopný hned vidět, ale aspoň by nebyl schopen nic dělat, když jsem byla obklopena lidmi. Pořád jsem střílela očima kolem pro cokoliv podezřelýho, jak jsem narazila na rychlou volbu a vytáčela číslo Luka. Jak se linka připojila, baterie mého mobilu zapípala, signalizujíc, že se asi brzy vybije. Zakňučela jsem a modlila se, aby vydržel dost na to, abych mohla mluvit s Lukem.

Naštěstí to zvedl po několika zazvonění. "Ahoj, bejby. Kde jsi?"

Zvuk jeho hlasu přivedl knedlík v krku. "Luku, ach Bože, mobil, zpráva, prosím," mluvila jsem nesouvisle.

"Zpráva? Od člověka, kterej tě obtěžuje? Sakra! Kde jsi? Řekni mi, kde jsi a já se tam s tebou sejdu. Zůstaň se Zachem!" Vyštěkl zlostně.

Brada se mi třásla, když jsem se rychle rozhlédla a snažila se najít něco, co by mu mohlo popsat, kde jsem. "Střílecí stánek, vedle místa, kde si vyhrál krokodýla," zamumlala jsem, neměla jsem vůli vysvětlit, že jsem sama.

"Okay, budu tam tak rychle, jak to půjde." Položil to. Nechala jsem ruku klesnout k boku, jak jsem šla dál do davu a prostě jsem se zastavila uprostřed chodníku, ani jsem se neomlouvala, když jsem lidem překážela, nebo do mě narazili, protože jsem byla v cestě. Díky davu jsem se cítila bezpečněji, ale ne tak bezpečně, jak jsem věděla, že se budu cítit v objetí Luka.

******

O hodinu a půl později jsem dala úplnou zprávu DI Neeson. Luke jim volal potom, co se mu konečně podařilo mě uklidnit. Taky zavolal Zachovi, vytmavil mu do mobilu, že mě nechal samotnou a jaký má štěstí, že jsem v pořádku a nebyla jsem zraněná. Šťastná atmosféra vymřela téměř ihned, večerní zábava byla posraná. Luke a já jsme nechali ostatní v lunaparku pokračovat ve veselí, zatímco mě Luke odvezl do blízkého McDonaldu, takže jsem mohla policii poskytnout svou výpověď. Domluvil s Charlotte, že dnes večer zůstanu u něj, místo, abych šla k ní. Byla jsem za to opravdu nesmírně vděčná. Být dnes v noci v Lukovo objetí bylo přesně to, co jsem potřebovala. Neinformovala jsem tátu o změně plánu. Asi by řekl ne a trval by na tom, že půjdu domů, ale teď jsem nemohla být sama. Být u Luka bylo to, co jsem zoufale chtěla.

Spolkla jsem to poslední z mého kafe, teď jsem se na něj dívala. Jeho výraz byl maska obav, když se podíval zpátky na mě těma velkýma hnědýma očima, které jsem tak hluboce milovala. Natáhl se, vzal mě přes stůl za ruku a propletl naše prsty. DI Neeson dlouho neodcházela  my jsme seděli mlčky posledních pár minut. Ani jsem nevěděla, co na to říct. Toužila jsem po tom, aby se život vrátil do normálu, abychom byli normální a spolu, abych přestala být celou dobu vyděšená. V tenhle moment jsem nenáviděla všechno kolem mého života.

"Pojď, jdeme. Napustím ti skvělou horkou vanu, až se dostaneme ke mně, a můžeš se namáčet a relaxovat," navrhl, pomáhajíc mi ze sedadla.

Zasněně jsem si povzdechla nad tím, jak hezky to znělo. "Díky." Belhali jsme se přes prakticky opuštěné parkoviště a k jeho džípu, který byl zaparkovaný v rohu. Když jsme se k němu dostali, opřela jsem se o bok auta a sledovala, jak hledá v kapsách klíče. "Nemůžu se dočkat, až odmaturujem a odejdeme na vysokou," zamumlala jsem a unaveně zavrtěla hlavou. "Myslíš, že to všechno přestane, až odejdeme na vysokou?" Zeptala jsem se s nadějí.

Jeho oči hledaly ty moje, jak přikývl. "Jo," potvrdil. "Už jsi....už ses rozhodla na jakou vysokou?" Zeptal se, klesl očima na zem a hrál si s klíči v ruce.

Rozhodla na jakou vysokou? Na co se mě to ptá? "Myslela jsem, že jsme se rozhodli už před měsíci."

Vzhlédl, zmatek jasný v jeho tváři. "Jo, ale víš, věci se od tý doby změnili. Tak jsem předpokládal, že místo toho koukáš na vysoký blíž k rodině."

Pokrčila jsem rameny. "Proč bych to dělala?" Zeptala jsem se. Už jsme předtím mluvili a mluvili o vysokých školách, než jsme se dohodli na té, která nám oběma nabízela velké příležitosti.

Otevřel ústa v šoku. "Chceš mi říct, že bychom ještě mohli jít do Oregonu spolu?" Zeptal se. To doufání v jeho hlase přinutilo mé srdce se zadrhnout.

Stát tam v chladné noci, osvětlené pouliční lampou o kousek dál, zasáhlo mě, jak moc jsem ho milovala. Všechny tyhle věci, co se v poslední době stali mi prostě ukázali, jak moc jsem ho v mém životě potřebovala. Byl pro mě jednička. Byl moje první myšlenka, když jsem se bála, první, koho jsem chtěla, aby mě utěšil, když jsem brečela a první, s kým jsem se chtěla o všechno podělit. Vždycky byl ten člověk, co tu pro mě byl, prostě jsem byla moc zahalená ublížeností, abych viděla, že my spolu je nevyhnutelné.

Všechny tyhle věci, ty nebezpečný věci, muselo to všechno posloužit, aby mi to ukázalo, jak vzácný každý den byl. Neměla bych ztrácet čas tím, že bych byla smutná a osamělá, když věc, kterou bych chtěla víc než cokoliv jiného mě chtěla taky. Prostě jsem byla nespravedlivá, že jsem sama sobě popírala něco, co mě celý čas dělalo neuvěřitelně šťastnou.

"Když opustíme školu, myslím, že bude všechno lepší. Právě teď, když se podívám kolem, připomene mi to, co jsi udělal, že to všichni lidé vědí, takže mám pocit, že se mi vysmívají. Myslím, že až bude škola u konce a my budeme na vysoký, pak můžeme začít znovu," navrhla jsem. Znovu začít pro mě znělo jako požehnání.

Jeho oči se rozšířily, jak přistoupil blíž ke mně, tak blízko, že jeho tělo bylo jen pár centimetrů daleko a prsty u nohou se skutečně dotýkaly těch mých. "Začít znovu. Prosím, řekni mi, že to co říkáš je to, co myslím, že říkáš," prosil. Hlas se mu zlomil, když se na mě podíval tak upřeně, že to rozechvělo můj žaludek.

"No, myslíš, že říkám, že už bez tebe prostě nemůžu být?" Zeptala jsem se, natáhla jsem ruku a umístila mu ji na srdce. Cítila jsem, jak mi stabilně bubnuje pod dlaní a usmála jsem se nad tím, jak drahocenné to pro mě bylo.

"To je to, v co jsem se modlil, aby si říkala, bejby," zašeptal, naklonil se ke mně blíž a dotkl se mé tváře, lehce mi tam přejel prsty. Naklonil se dopředu a opřel si čelo o to moje, jak se jeho dýchání stalo více přerývavé. Druhou rukou mě pevně uchopil na boku. "Prosím. Prosím, Maisie," prosil.

Hrozilo, že mi překypí emoce, jak mě štěstí zasáhlo ve vlnách. Věděla jsem, že je to správná věc. Srát na všechno a na všechny ostatní. Luke Hannigan mě dělal šťastnou a já jsem už prostě nemohla nebýt s ním.

"Řekni mi, že mě miluješ," sklouzla jsem mu rukama na krk, tlačíc se mu dozadu do vlasů, proplétajíc prsty do těch jemných hedvábných pramínků.

Hlasitě polkl. Jeho oči tančily vzrušením, zdálo se, že celé jeho tělo ztuhlo. "Milu - " Narazila jsem rty na ty jeho dřív, než to mohl dokončit. Nepotřebovala jsem, aby to řekl. Už jsem to věděla.

Jakmile byly jeho rty na těch mých, zdálo se, že se všechno ostatní vypařilo, co bylo důležité pro mě a pro něj a jeho rty patřily na moje. Udělal malý překvapený sten v hrdle, ale hned mě políbil zpět, tlačil se na mě, chytil mě mezi tvrdostí jeho těla a chladným kovem jeho vozu. Vášeň, která šla do polibku mě málem srazila na stranu, jak se jeho jazyk setkal s tím mým. Jeho chuť explodovala proti mým chuťovým pohárkům, když jsem jeho vlasy vzala do pěstí, přitiskla jsem se na něj těsněji, chtěla jsem se v něm rozpustit a nikdy se nedostat znovu ven.

Všechno kolem toho, jak mě políbil, pocit z jeho rukou svírajících mi pas, jak mě připnul těsně k autu, když mě líbal, jako by mě nikdy předtím v mém životě nelíbal, všechno to bylo krásný. Bylo to známé, neuvěřitelné, vášnivé, ale co je nejdůležitější, bylo to správné. Zdálo se, že celé moje tělo ožilo hladem, který ve mně vždycky vyvolával. Odtáhla jsem ústa od těch jeho, zoufalá po vzduchu, lapala jsem po dechu, jak se mi kolena podlomila touhou. Moje láska k němu byla ohromující, až moc, abych se vyrovnala s tím vším, co všechno se budovalo uvnitř mně jako zuřící peklo. Potřebovala jsem uvolnit tu vášeň předtím, než exploduju. Tápala jsem za sebou, chytila jsem kliku od zadní strany auta, na sekundu jsem ho od sebe odtlačila, takže jsem se mohla pohnout do strany a násilím otevřít dveře.

Když jsem se na něj podívala, věděla jsem, že v tu chvíli to cítí úplně stejně jako já - zoufalost a potřeba. Zdálo se, že mám po celé kůži husinu, jak jsem zakňučela. Popadla jsem ho za košili a trhla jím ke mně, seděla jsem na zadním sedadle, zahákla jsem mu nohy z obou stran za pas a přitáhla jsem ho k sobě. "Luku," zakňučela jsem, neměla jsem slova k popsání toho, co jsem od něj potřebovala.

Kmitnul očima za něj, trochu zmatený, jak taky lapal po dechu. "Tady? Vážně?" Zachraptěl, jeho hlas úplně nakřáplý a prosycený touhou.

Neodpověděla jsem, jen jsem se naklonila a znovu přitiskla ústa na ty jeho, zachytila jsem jeho spodní ret mezi zuby a hrubě jsem ho kousla. Zavrčel a zdálo se, že to bylo všechno, co potřeboval na povzbuzení, jak se pohnul vpřed, zatlačil mě na záda, jak se o mě opřel, kroutil se a tápal za ním, bouchnutím zavřel dveře, chytajíc nás v zadní části auta. Téměř okamžitě se teplota v autě zdála být na špičce, když se na mě podíval očima, které byly tak radostí bez sebe, že mě bolelo srdce.

Natahujíc se jsem popadla jeho mikinu a tričko, obojí jsem mu přetáhla přes hlavu v jednom snadném pohybu. Mobil mu vypadl z kapsy a spadl na zem, ale ani jeden z nás tomu nevěnoval pozornost, jak se sklonil, otírajíc jemně rty o ty moje, jen jednou. Prsty jsem mu zaryla do nahé kůže na zádech, prostě jsem znovu žasla nad váhou jeho těla na mě.

"Řekni mi, že mě miluješ," zašeptal, obkreslujíc můj nos tím jeho.

Moje nohy se přesunuly, omotávajíc mu je kolem pasu jsem ho k sobě přišpendlila. "Miluji T - " ale stejně jako já jsem ho to nenechala dokončit, nenechal domluvit on mě. Cítila jsem, jak se usmívá na mých rtech, když jsem mu omotala ruce těsně kolem krku, šťastnější, než jsem byla týdny. Když jsem byla takhle s Lukem, všechno na světě bylo správné a na ničem jiném nezáleželo.