FF - 17. kapitola

Překlad: Niki

O několik minut později, zastavilo Lukovo auto se skřípěním venku před domem. Prorazil zadní brankou sekundu po vypnutí motoru. Prosebně jsem se na něj podívala, tiše jsem ho očima prosila, aby pomohl mému psovi.

Lukův obličej pohasl, když se podíval ze mě na Chestera, který pořád ležel bez hnutí a snažil se dýchat. ″Do prdele. Vypadá špatně,“ zamumlal, jak si dřepl vedle mě.

Přikývla jsem, hlasitě popotahujíc. ″Byl otrávenej. Musíme ho dostat k veterináři,“ zachraptěla jsem, otírajíc si své nekonečné slzy.

Luke se zamračil a podíval se na mě s nejistýma, ale sypmatickýma očima. ″Nebyl otrávenej, bejby, je prostě starej.“

Neústupně jsem zavrtěla hlavou. ″Byl, podívej se!“ Ukázala jsem na lilii a cítila jsem, jak mi zakolísala brada, když mě zaplavila vina. ″Vidíš? Nechali to tu!“

Luke zvedl jedno obočí, jak se podíval na kytku. ″Nechali co? Maisie, o čem to mluvíš?“ Vsunul ruce pod tělo Chestera, jemně ho zvedajíc. ″Hele, pojďme ho dostat k veterináři a uvidíme, co řekne. Ale bejby, psi tu nejsou věčně, možná to je jen jeho čas.“

Zasténala jsem v zoufalství, protože mě opravdu neposlouchal. Racionální část mého já to chápala, protože nevěděl o kytkách, nebo vzkazech, takže samozřejmě nevěděl nic z toho, ale část mě, která byla zasažená žalem, na něj byla naštvaná, že zamítl, co jsem řekla. Chester zakňučel a moje srdce zapulzovalo, jak jsem se na něj omluvně podívala. Tohle byla moje chyba, byl zraněný kvůli mně.

Luke šel směrem k bráně, aniž by na mě čekal. ″Musíš zamknout dům,“ nařídil, jak jsem klopýtala za ním ve stavu paniky. Slabě jsem přikývla, nemyslela jsem jasně. Běžela jsem do domu, zamkla jsem za sebou zadní dveře a pak jsem běžela přes dům a ven předními dveřmi, taky je zamykajíc. V době, kdy jsem se dostala k Lukovu autu, viděla jsem, že už usadil Chestera na zadní sedadlo, opatrně ho tam uložil. Auto vyrazilo, jak jsem skočila dozadu k němu a jemně jsem mu hladila uši.

Brečela jsem celou cestu na veterinární kliniku, zatímco se mě Luke snažil uklidnit, říkal mi, že se o něj postarají, že bych měla myslet pozitivně, že možná prostě snědl něco, co mu podráždilo žaludek. Hluboko uvnitř jsem věděla, že jeho slova byla pravdivá, rozhodně něco snědl – Sandy, ta čarodějnice mu dala něco, co bylo zabalený v tom nepromastitelným papíru a nechala mi lilii, takže z toho měla škodolibou radost.

V době, kdy jsme se dostali na kliniku, byl Chester horší. Jeho dýchání bylo tak povrchní a rychlé, že mi to lámalo srdce. Svaly na jeho nohou cukaly a z nosu mu tekla krev. Jakmile sestra viděla Luka nesoucího Chestera a mě, jak hystericky brečím, okamžitě jsme spěchali do ošetřovací místnosti, kde si dva muži v zelených pláštích dělali starosti nad mým psem, kontrolovali mu tlamu a oči, odebrali mu krevní vzorky a marně se ho snažili probudit. Sestra tam stála a pokládala mi otázku za otázkou o tom, jak jsem ho našla, co jedl, jestli byl v dobré kondici a jestli mu dnes ráno bylo dobře. Odpověděla jsem na všechno, jak nejlépe jsem uměla, říkala jsem jim o nepromastitelném papíře, který tam ležel a o mém podezření, že ho někdo schválně otrávil. Taky se tvářili skepticky, ale odebrali extra krevní vzorky, tak aby mohli udělat toxikologickou zprávu.

″Možná bude nejlepší, pokud počkáte v čekárně?“ Navrhla sestra, když se začali snažit, aby se Chester vyzvracel stříkáním mu čiré tekutiny do krku. Luke přikývl, objímajíc mě kolem ramen, mě rychle vytáhl z místnosti. Moje nohy sotva pracovaly, jak mě Luke vedl přes čekárnu k sedadlům. Koutkem oka jsem viděla, že ostatní majitelé zvířat se na mě soucitně dívají, jak k sobě nevědomě tisknou svoje mazlíčky pevněji, zřejmě si teď o svých nemocných zvířatech mysleli to nejhorší.

Sedla jsem si a snažila jsem se dýchat, jak jsem zabořila obličej do strany Lukova krku, bezmocně jsem na něm lpěla, když jsem si představovala, jak Chester umírá, jak hrozný by bylo ho nikdy znovu nevidět vrtět ocáskem, nebo vzrušeně štěkat, když se vrátím domů ze školy. Měli jsme ho od štěněte a nesnesla bych ho ztratit.

Čas se zdál být nekonečný, jak jsme seděli a čekali na zprávy. A konečně, jeden z veterinářů, kteří pracovali na Chesterovi, otevřel dveře a zavolal nás, ať vejdeme. Studovala jsem jeho obličej a snažila se uhodnout, jaká jeho zpráva byla. Tvářil se vážně a srdce mi do hrudi udeřilo dalším bolestivým úderem, jak jsem si představovala to nejhorší. Lukova ruka sevřela tu mojí, když jsme šli do místnosti. Moje oči se mihly ke stolu, poslední místo, kde jsem viděla Chestera, než jsem byla vyvedena, ale stůl byl nyní prázdný kromě některých nástrojů, pásky a pár použitých rukavic.

Polkla jsem knedlík v krku, jak jsem čekala, až vysloví ta slova a řekne mi špatné zprávy, takže mě překvapilo, když se lehce usmál.

″Pro tuto chvíli je stabilní. Přijde nám zpráva z plné toxikologie, ale předběžné testy naznačují, že požil nějaký jed na krysy. Dostali jsme ho pryč tak, jak bylo v našich silách a dali jsme mu nějaké aktivní uhlí. To doufejme, zastaví, aby se většina jedu vstřebala do žaludku a do střev. Taky jsme začali s podáváním vitamínu K, který taky pomůže. Udělali jste správnou věc, že jste ho sem dostali tak rychle,“ řekl s laskavým úsměvem.

Popotáhla jsem, zavírajíc oči, jak se strach, který mi svíral žaludek, okrajově uvolnil. ″Takže bude v pořádku?“ Zachraptěla jsem.

″Prvních dvacet čtyři hodin je rozhodujících. Jed na krysy může být smrtelný, pokud se neléčí včas, protože způsobuje vnitřní krvácení. Myslím, že jsme to zachytili včas, ale vzhledem k jeho věku si nemůžu být jistý. Necháme si ho na pohotovosti přes noc a budeme u něj držet neustálý dohled. Uděláme vše, co je v našich silách,“ odpověděl.

Lukova ruka sevřela tu mojí, jak veterinář mluvil. Bezmocně jsem přikývla, věděla jsem, že tu není nic dalšího, co bych mohla udělat, ale čekat a vidět a věřit jim, že pro mého psa udělají to nejlepší. ″Můžu ho vidět?“ Zeptala jsem se slabě.

Veterinář přikývl a mávl rukou ke dveřím v zadní části místnosti. Tiše jsem ho následovala, po chodbách a do větší místnosti plné lékařských přístrojů. Všechno bylo bílé a zelené a vypadalo to sterilní a čisté. Chester ležel na stole, sestra seděla vedle něj, čmárala na psací podložce. Usmála se, když jsme vešli.

Malé zakňučení opustilo mé rty, jak jsem dorazila k jeho boku a dívala jsem se na něj přes uslzené oči. Vypadal teď klidně, už sebou neškubal. Jeho dech se trochu vyrovnal, i když ještě nebyl zpátky v normálu. Nevěděla jsem, co říct, takže jsem se místo toho sklonila a dala mu pusu na tvář.

″Už je pod sedativy. Pracuji celu noc, takže ho budu bedlivě sledovat, nebojte se,“ řekla sestra laskavě, když mi položila ruku na záda v uklidňujícím gestu.

Usmála jsem se a vděčně přikývla. Luke mluvil k veterináři na druhé straně místnosti, díval se na kus papíru, než mu potřásl rukou a přišel ke mně. ″Měli bychom jít, bejby. První věc, kterou ráno můžeme udělat je zavolat,“ řekl tiše, jak otřel jednu z mých zbloudilých slz. Druhou ruku položil Chesterovi na hlavu.

″Okay,“ souhlasila jsem. Luke mě vedl z místnosti, zatímco jsem ho zpětně otupěle sledovala, nemohla jsem myslet na nic jiného, než na mého chudáka malého psa a jak nemocný je. Když jsme se dostali ke dveřím, zastavila jsem se, jak mě něco napadlo. ″Počkat, nemusím jim dávat svoje údaje a zaplatit nebo něco?“ Zachraptěla jsem a podívala se zpět na recepci.

Luke zavrtěl hlavou. ″Všechno jsem vyřešil, mají tvoje kontaktní údaje, a moje, takže se nemusíš bát.“ Přitáhl si mě k boku, ochranitelsky kolem mě omotávajíc ruku, jak mě vedl ven z budovy a ke svému autu. Jak otevřel dveře, přitiskla jsem se k němu a zavřela jsem oči, vděčná, že tu byl se mnou a staral se o všechno, takže jsem já nemusela. Pevně mě objal, když jsem tiše přemýšlela, co na světě, bych si ve svém životě bez něj počala. Luke byl mojí skálou, a když jsem byla v jeho náručí, věděla jsem, že vždycky bude.

V době, kdy jsem lezla do auta, byly moje nohy slabé a slzy mi vyschly. Seděla jsem tam téměř ochromená, protože hrůza z toho, čím jsem si právě prošla, mě rozdrtila uvnitř. Luke se dostal na stranu řidiče a startoval motor. ″Jsi v pořádku?“ Zašeptal. Zavrtěla jsem hlavou a otočila se v sedadle, abych se na něj podívala. Soucitně se usmál a natáhl ruku, hladíc mě po tváři prstem. ″Bude v pořádku,“ zavrněl, naklonil se a zasadil mi měkký polibek na čelo.

Slabě jsem se usmála a zavřela oči. ″Díky, že si všechno zařídil,“ zamumlala jsem. ″Byl si tak skvělej. Děkuju ti.“

Odtáhl se a odmítavě mávl rukou. ″Nemusíš mi děkovat,“ odpověděl a potřásl hlavou. I když bych rád věděl, proč si myslíš, že by ho někdo schválně otrávil.“ Zvedl jedno obočí a jeho hnědé oči se uzamkly do těch mých, jak zvědavě naklonil hlavu na stranu.

Moje myšlenky se okamžitě znovu mihly k Sandy. Pevně jsem zatnula zuby, jak se budoval vztek, protože tentokrát určitě zašla až moc daleko. Chester byl nevinný pes, nezasloužil si, aby se mu stalo něco takového. Nenávist nebylo dostatečně silné slovo pro to, co jsem k ní v tuto chvíli cítila. ″Byla to ona,“ vyplivla jsem a zavrtěla hlavou, jak se mé ruce zaťaly do pěstí. Chtěla jsem jít kolem jejího domu a zabít ji, nutit jí jíst otrávený maso, aby trpěla stejně, jako musel Chester. Chtěla jsem se dívat, jak bojuje o nadechnutí, až její orgány začnou krvácet, jako ty jeho.

″Ona?“ Zeptal se Luke, vzal mě za ruku a jemně stiskl.

Přikývla jsem, popotáhla jsem a praštila jsem se hrubě do obličeje. Potřebovala jsem přestat brečet, tiše jsem si přála, abych nebyla taková citově slabá osoba. ″Můžeme už jít prostě domů, a pak ti všechno řeknu,“ zamumlala jsem, opravdu jsem tuhle diskuzi nechtěla vést v autě. Zamračil se, ale přikývl a okamžitě uvedl motor do provozu a vyjel z parkoviště.

Cesta domů byla tichá. Celu dobu mě držel za ruku, kreslil mi uklidňující kruhy na zadní straně, zatímco řídil. Seděla jsem tam a dusila jsem se uvnitř, vyhodnocovala jsem a plánovala to, co jsem jí chtěla zítra udělat. Kdybych věděla, kde bydlí, šla bych tam už dneska večer, ale místo toho se budu muset spokojit se zítřkem. Když jsme zastavili před mým domem, všimla jsem si, že se Alex ještě nevrátil. To byla dobrá věc, protože jsem ještě nebyla připravená říct ta slova o Chesterovi, bylo to ještě moc živý. Luke mi otevřel dveře od auta a vedl mě k domu, vzal mi klíče z ruky a otevřel dveře. Kousala jsem si ret, jak jsem vstoupila. I když jsem věděla, že tam není, i tak jsem se podívala chodbou a čekala jsem, že Chester vyskočí za rohem a bude vzrušeně kňučet. Nebyla jsem zvyklá vracet se domů, když tu není.

Luke si povzdechl, jak rozsvítil světla a objal mě kolem ramen. ″Pojďme si sednout a pak ti udělám kafe, nebo něco. V kolik se Alex vrátí domů?“ Zeptal se a dal mi pusu ze strany na hlavu, jak mě vedl do obýváku.

Pokrčila jsem rameny. ″Nevím. Nepřijde moc pozdě,“ zamumlala jsem a posadila se na pohovku.

Luke se posadil vedle mě a přitáhl si mě blízko k sobě, jak mě jeho ruka hladila po boku. ″Takže, řekneš mi, o čem si předtím mluvila?“ Zeptal se.

Přikývla jsem a přitiskla se k němu, jak jsem mu říkala o nenávistné kampani, se kterou proti mně někdo v poslední době začal. Tiché telefonáty, čmárání do mého zápisníku, dopisy napsané na červeném papíru a kytky, o kterých jsem si původně myslela, že jsou od něj. Jeho tělo ztuhlo, když jsem mu řekla, že ty kytky byly stejný, jako ta, co někdo nechal u Chestera v zadní zahradě. Jeho čelist byla zatnutá, jeho prsty se mi zatínaly do pasu, jak se zdálo, že se snaží neztropit zlostnou show. Věděla jsem, že bude naštvanej, byl ohledně mě ochranitelský, skoro jako byl můj táta a brácha.

Vzhlédla jsem k němu a smutně jsem pokrčila rameny. ″Vidíš, byl otrávenej. Jak jinak můžeš vysvětlit, že něco snědl a byla tam ta kytka?“

Hlasitě polkl, vypadal, že trochu ztratil slova, jak pomalu vrtěl hlavou.

Popotáhla jsem, věděla jsem, že mu teď musím říct všechno, nemohla jsem už nic tajit. ″Taky jsem v sobotu dostala krabici. Byla v ní květina a zmrzačený plyšový medvěd. Na vzkazu, který tam taky byl, bylo, že jsem další,“ zašeptala jsem. ″Zjevně se místo toho rozhodla ublížit Chesterovi a takhle mě potrestat.“

Lukova ústa se otevřela, jak sebou na svém místě trhl. ″Někdo ti poslal zmrzačenýho medvěda a hrozbu smrti? Zavolala si policajty? Prokrista, Maisie! Co sakra řekl tvůj táta?“ Křičel, vstal a díval se na mě dolů, jasně pobouřený.

Zavrtěla jsem hlavou, zmenšujíc se na svém místě kvůli zlosti, kterou jsem na v jeho obličeji mohla vidět. To bylo pak, když jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně blbá jsem byla. Kdybych zavolala policii, když jsem dostala krabici, možná by se s tím policie vypořádala a Chester by pak nebojoval o život. Já jsem ale zabořila hlavu do písku a udělala všechno horší.

″Já – já jsem to tátovi neřekla,“ koktala jsem a trhla sebou, když nechal vyvalit řetězec nadávek, svírajíc si vlasy v rukou. ″V tý době jsem si nemyslela, že by to byl velkej problém,“ pokračovala jsem a snažila se vysvětlit své kroky.

Udělal v hrdle jízlivý zvuk. ″Ty sis nemyslela, že je to velkej problém? Někdo kdo ti těžce dejchá do mobilu a posílá ti vzkazy a věci je velkej zasranej problém, Maisie!“ Vynadal mi.

Přikývla jsem, brada se mi třásla. Nevěděla jsem, co na to říct. Není tu žádnej způsob, jak bych to mohla udělat lepší.

Povzdechl si a svalil se vedle mě, objímajíc mě kolem ramen. ″Hele, promiň, neměl jsem na tebe křičet, ale měla si to někomu říct. Aspoň si to mohla říct mně. Proč si mi neřekla, že ti někdo posílá věci?“ Zeptal se. Jeho oči prohledávaly ty moje a já jsem tam téměř mohla vidět bolest, že jsem se mu nesvěřila.

Omluvně jsem se usmála. ″Měla jsem, je mi to líto. Myslela jsem, že se mě jen snaží vyděsit, myslela jsem, že se ode mě snaží dostat nějakou reakci, aby se mi mohla zasmát se svými přáteli.“

Jeho zamračení se prohloubilo. ″Proč pořád říkáš, že ona? Kdo přesně myslíš, že ti posílá ty věci?“

″Sandy!“ Málem jsem to slovo vyplivla, protože jsem byla tak naštvaná.

Luke se rozesmál, jak se na mě podíval, jako bych ztratila rozum. ″Sandy? Vážně?“ Vysmíval se, pobaveně potřásajíc hlavou.

Zamračila jsem se a odstrčila ze mě jeho ruku. ″Ano ona! Tohle všechno začalo po párty, když jste vy dva….“ Nahlas jsem polkla, nebyla jsem schopná říct ta slova. Stisknutím zavřel oči a smutně si povzdechl, zřejmě přemýšlel o tom, co zase udělal. ″Je to ona. Je to čarodějnice a tohle teď dělá, protože jsem jí pak na párty ztrapnila,“ dodala jsem pro jistotu. Defenzivně jsem si zkřížila ruce na hrudi, jak jsem na něj zírala, ta jeho odvaha zpochybnit to, co jsem říkala a znovu ji bránit, jako to udělal potom, co jsem se s ní prala ve škole.

Neřekl nic, prostě se na mě díval, jak opatrně volil svá slova. ″Ukaž mi tu krabici,“ nařídil nakonec.

Přikývla jsem, vstala jsem a pokynula ke dveřím obýváku. ″Je to v mém pokoji.“ Zhluboka jsem se nadechla a vyšla jsem, snažila jsem se nemyslet na nic jiného, když jsem kráčela po schodech nahoru do svého pokoje. Luke mi byl v patách, uklidňující ruka mi spočívala dole na zádech. Jak jsem vstoupila do svého pokoje, oba jsme zamířili ke skříni, kde jsem sundala krabici a podala mu ji, znechuceně jsem se mračila.

Otevřel ji, zuby zaťaté, jak se podíval na obsah a vytáhl vzkaz. Zasyčel a zanadával si pod vousy, když to četl. ″Musíme zavolat policajty,“ zamumlal skrz zaťaté zuby.

Neodpověděla jsem. Věděla jsem, že mi teď čas, abych to zametla pod koberec, uplynul, chystala jsem se to vydržet a říct všechno policii. Oči se mi toulaly po pokoji, jak Luke položil krabici na prádelník a vytáhl mobil, vytáčel 911. Něco bílého upoutalo mou pozornost na posteli, leželo mi to na polštářích. Zamračila jsem se a přešla k tomu, když jsem viděla, že je to obálka. Nebyl na ní žádný nápis. Rychle jsem ji zvedla a trhnutím zvědavě otevřela. Jak moje prsty sevřely to, co bylo uvnitř, vypustila jsem malé zafňukání. Vytáhla jsem kartičku a přečetla dvě slova, ´Upřímnou soustrast´. Byla to jedna z těch kartiček, co posíláte, když někdo ztratí milovaného člověka. Polkla jsem a otevřela ji, čekala jsem, že uvidím typickou zprávu, jako nějaký vzkaz. Ale bylo to jiné než standartní báseň co bývají uvnitř vytištěné, nebylo tam vůbec nic napsaného. Místo toho, něco malého a stříbrného vyklouzlo a s rachotem upadlo na zem. Moje oči to následovaly a zakňučela jsem, když jsem viděla, že to bylo Chesterova známka z jeho obojku.

″Ach Bože,“ zachraptěla jsem, když jsem se podívala na luka a spustila čerstvé kolo vzlyků. Osoba, která otrávila Chestera zřejmě dospěla k závěru, že kvůli tomu zemře.

Luke vytřeštil oči v šoku, jeho pohled šel ze známky ke kartě v mojí ruce. ″Jak….jak se to sem dostalo?“ Pořád měl mobil přitisknutý k uchu, když jsem se na něj vrhla a brečela mu do hrudi. Najednou si odkašlal, jeho paže se mi omotala kolem ramen, když jsem jeho tričko chytila do hrstí. ″Jo, policie prosím.“ Polkl. ″Někdo byl v domě mojí přítelkyně,“ řekl Luke do mobilu, jeho hlas trochu roztřesený, když mluvil.