FF - 15. kapitola

Překlad: Niki

V ten moment se zdálo, že nic v mém životě nešlo správně. Celý dům byl vzbuzený zvoněním telefonu těsně po třetí hodině ráno. Vyšlo najevo, že otec mámy byl přijat do nemocnice s podezřením na zápal plic. Bojoval s kašlem posledně, když nás přijel navštívit na moje a Alexovi narozeniny. Rodiče si okamžitě sbalili tašku a na pár dní tam zamířili, aby vypomohli babče. I když jsme já a Alex prosili, abychom mohli jet s nimi, odmítli, protože jsme měli školu a stáli si za tím, že budou pryč jen pár dní. Od doby, co babča zavolala, jsem se skutečně ke spánku nevrátila, takže když přišlo ráno, oči mě bodaly únavou.

Co bylo ještě horší, bylo, že jsem nevěděla, co dělat sama se sebou celý den. Obvykle byly moje víkendy naplněné Lukem, Lukem a ještě víc Lukem. Ale tenhle víkend se pro změnu budu muset zabavit sama. Celé ráno jsem se válela, posedávala jsem kolem, sledovala televizi a jedla jsem nezdravé jídlo, jen abych měla něco, co mě odvrátí od skutečnosti, že takhle nemít Luka ve skutečnosti bolelo.

Když už jsem se nemohla déle nudit, rozhodla jsem se jít na pěkně dlouhou procházku. Vytáhla jsem boty a jednu z Lukových mikin s kapucí, vzala jsem tenisák a pak Chestera a zamířila jsem na procházku do pole u našeho domu.

V době, kdy jsem se dostala domů, jsem byla vyčerpaná a od bláta, ale aspoň jsem zabila hodinu a půl z mého víkendu. Jak jsem strčila svůj klíč do zámku, dveře se otevřely a skoro do mě narazil Alex, když chtěl vyjít. Měl přes rameno přehozenou tašku do tělocvičny, takže jsem se ani neobtěžovala ptát, kam jde.

″Ježiši, Maisie, vyděsila si mě,“ zanadával, nesouhlasně potřásajíc hlavou. ″Čekala si venku za dveřma, dokud nepřijdu, jen abys mě mohla k smrti vyděsit?“

Přikývla jsem, protáčejíc oči. ″Samozřejmě, že čekala. Děsit tě je vrchol mého dne.“

″To je fuk.“ Usmál se, než ustoupil a pokynul mi do domu. ″Přesun na víc příjemnější záležitosti, po posilovně jdu ke Katherin, takže na mě nemusíš čekat.“ Jeho hlas byl téměř vychloubačný, jak si vykračoval po příjezdové cestě a odemkl auto. ″Jo, a když si byla pryč, dostala si zásilku od FedEx. Dal jsem ti to do tvýho pokoje,“ zvolal, než vlezl do auta a nastartoval motor o vteřinu později.
(pozn. FedEx je zásilková služba)

Skepticky jsem se podívala přes rameno a přemýšlela, kdo to poslal, a co to bylo. Nejspíš to byl opožděný dárek k narozeninám od mojí náhradní tety Rachel, nejlepší kamarádky mojí mámy, ona a její manžel Tom se vždycky opozdili s dary. ″Okay, uvidíme se,“ zavolala jsem a sledovala, jak Alex odjížděl z příjezdové cesty. Když jsem byla sama, zamířila jsem do kuchyně, popadla jsem limonádu a baliček brambůrku předtím, než jsem se plahočila do svýho pokoje. Obdélníková bíla krabice FedEx ležela na mojí posteli, o velikosti krabice od bot. Zamračila jsem se, ale rozhodla jsem se jít se první osprchovat a převléct, protože jsem byla celá od bláta a trávy.

Po osvěžující sprše jsem si stáhla mokré vlasy do culíku a vklouzla do čistých tepláků a tílka. Sedla jsem si vedle krabice a zvědavě jsem ji zvedla. Nebyla na ní žádná zpáteční adresa. Bylo to lehké a něco se uvnitř převalilo, jak jsem si ji položila na klín, popadla jsem vršek a trhnutím to otevřela.

Jak jsem to otevřela a zvedla víko, ucukla jsem nad obsahem. Uvnitř byl hnědý vycpaný medvěd, ale někdo mu usekl hlavu tak, že bílá načechraná vycpávka byla po celém dně krabice. Hlava se převalila kolem, jak jsem sebou v šoku trhla. Objekt bez těla se převalil na mě a já jsem se zděsila, když jsem viděla, že chyběly oči, takže víc vycpávky vypadávalo z otvorů a vypadalo to hrozivě. ″Co to k čertu je?“ Zasyčela jsem a upustila krabici na postel, protože jsem se toho už nechtěla dotýkat. V krabici jsem viděla další dva objekty, bílou lilii, která byla zvadlá, okraje okvětních lístků byly zmačkané a nahnědlé. U další věci, která tam byla jsem ani nevěděla, jestli jí chci vidět. Byla to červená obálka s písmenem M napsaným velkým černým perem.

Polkla jsem. Srdce v hrudi mi začínalo bít moc rychle, jak se pro to moje prsty váhavě natáhly. Dávala jsem si pozor, abych se nedotkla vycpávky, která lemovala vnitřek krabice, zvedla jsem vzkaz. Pomalu jsem otevřela obálku a vytáhla složený list červeného papíru. Trhla jsem sebou, protože tam bylo psaní znovu jako by tím staromódním psacím strojem.

Jsi další.

Moje oči vystřelily zpátky do krabice a znovu viděly zohaveného medvěda. Další? Co to sakra znamená? Oči se mi rozšířily, když mi vylétla ruka, aby mi zakryla ústa, jak mi to došlo. Předtím, než jsem věděla, co dělám, jsem byla na nohou a na druhé straně místnosti, jak se mi zrychlil tep a strach mi sevřel žaludek. Jsi další….

Ten, kdo to poslal, věděl, kde bydlím. Vyschlo mi v puse, jak se mi stáhl hrudník. Najednou jsem si uvědomovala každý jednotlivý zvuk za mým oknem, jak začala uhánět moje představivost. Vrzání větví starého stromu na našem dvorku, mě donutilo vyskočit kilometr do vzduchu. Proč by někdo začal tuhle nenávistnou kampaň proti mně? Proč by mi to někdo posílal? Chce mi někdo vážně ublížit? První moje skříňka, pak kytky, a pak vzkaz s okvětním lístkem, který mi byl vhozen do skříňky, a teď mi posílají plyšovýho medvídka s uříznutou hlavou? Jediný člověk, kterého jsem mohla vymyslet, byla Sandy, ale ona nebyla takhle pomatená, určitě. A pokud to nebyla ona, kdo to poslal? Neměla jsem tušení.

Nejednou se dveře do mého pokoje se skřípáním otevřely a já jsem doslova zakřičela, jak tříletá holka, chytila jsem se na místě mého srdce, jak se moje oči rozšířily hrůzou a čekaly, že uvidí nějakýho maniaka s nožem, co mi jde vyříznout oči. Jsi další…. Slova napsaná staromódním písmem mi plavala před očima, jak jsem tam jen tak stála, zmrazená proti zdi, snadno dosažitelná pro jakéhokoli psychopata, co by mi chtěl ublížit.

Ale nebyl to psychopat, který si vykračoval do mého pokoje. Chester, můj pes, ztuhl, když jsem křičela, díval se na mě s vytřeštěnýma očima, jak vstoupil do dveří. Zhluboka jsem vydechla, ani jsem si neuvědomovala, že jsem zadržovala dech. Zavřela jsem oči, jak vešel, olizujíc mi zaťatou pěst na pozdrav.

″Ach Bože, vzpamatuj se, Maisie,“ zanadávala jsem a zavrtěla nad sebou hlavou. Ale nemohla jsem uklidnit své dýchání, jak se moje oči usadily na krabici na posteli. Někdo se mě straší zastrašit, to bylo všechno. Nikdo se mi opravdu ublížit nechystal. Byla to jen Sandy, nebo někdo, kdo zjistil, že je zábavný děsit mě k smrti. Byla jsem blbá, věděla jsem to, ale zároveň jsem se nemohla zbavit strachu, který mi ležel v žaludku. Všechno, na co jsem myslela, bylo, že jsem v domě sama. Tuhle situaci jsem potřebovala rychle napravit.

Znovu jsem udělala pár váhavých kroků směrem ke krabici a popadla jsem z postele svůj mobil, kam jsem ho hodila před odchodem do sprchy. Zmáčkla jsem rychlou volbu, přiložila si mobil k uchu a čekala.

″Ahoj, bejby,“ pozdravil Luke, znělo to směšně toužebně, slyšet to.

Při zvuku jeho hlasu se můj strach okrajově uvolnil. Jeho hlas se kolem mě omotal jako hedvábí, které mě pokrylo a zdálo se, že to odneslo něco z úzkosti, kterou jsem cítila uvnitř. ″Ahoj. Luku, můžeš dorazit a poflakovat se tu?“ Zeptala jsem se a všimla si, že se můj hlas třásl, když jsem mluvila.

″Dorazit? Je všechno okay?“

Odkývla jsem to, nechtěla jsem mu říct o zásilce, nebo nenávistný kampani, s kterou jak se zdálo, má někdo v úmyslu držet krok. Nechtěla jsem s ním o tom mluvit, přivedlo by ho to do šílenství a byl by totálně vytočenej, protože mě někdo rozrušuje, ale problém je v tom, že sem neměla tušení, kdo mi to posílá. Můj jediný podezřelý byla Sandy, ale nebyla jsem přesvědčená o tom, že má takovou drzost zajít až tak daleko, jako posílat mi něco poštou. Kdokoli to dělá, snaží se dostat obrovskou reakci, vystrašit mě a rozrušit. No nehodlám dát někomu to zadostiučinění, aby mě viděl rozrušenou. Promluvím si o tom zítra s Charlotte a Beth, ale Luke by se v tom s tou jeho povahou jen patlal a udělal by všechno v dlouhodobém horizontu ještě horší, a tak jsem se rozhodla to teď před ním utajit. Jestli přijde ještě něco dalšího, pak mu to řeknu a nechám ho, ať za mě udělá všechno to ochranitelský barbarství, ale teď jsem chtěla, aby to bylo pryč tak dlouho, jak je to možné.

″Všechno je fajn,“ lhala jsem. ″Chci se jen poflakovat, to je všechno. Možná se dívat na film?“

Už jsem v pozadí slyšela, jak se pohybuje kolem, pravděpodobně se chystal, aby přišel. ″Film zní skvěle. Budu tam v pět.“

Slabě jsem se usmála a zavřela oči, protože jsem věděla, že s Lukem v domě se budu cítit líp. Vždycky způsoboval, že jsem se cítila líp a staral se o mě. ″Tak se uvidíme.“ Položila jsem to a pohlédla na krabici na mé posteli, protože jsem věděla, že jí musím schovat před Lukem. Nemůžu to prostě vyhodit, tak jak jsem to udělala s kytkama, Charlotte to pravděpodobně bude chtít vidět, až jí o tom řeknu. Takže to teď budu muset někam schovat.

Nechtěla jsem se toho znovu dotknout, použila jsem svůj mobil a opatrně zavřela víko krabice předtím, než jsem to znechuceně zvedla a nesla ke svému šatníku a zasunula to na polici v horní části. Pak jsem zabouchla dveře skříně a opřela jsem se, cítila jsem, jak mě oči bodají slzami.

Co jsem udělala, že mi tohle někdo dělá? Jsem milej člověk, jsem laskavá ke každému, nikdy jsem nikoho nepomlouvala za zády, nebo něco takovýho. Takže proč mi prostě někdo poslal zavražděnýho medvídka se vzkazem, že jsem další?

Klepání na dveře dole způsobilo, že jsem prakticky vyskočila z kůže, jak jsem zakňučela a zatajila dech. Nepohnula jsem se. Zaklepali znovu a já si žvýkala ret. Jak dlouho jsem stála a dumala nad tím, proč by mi někdo něco posílal? Byl to Luke, nebo je to člověk, který mi tohle na prvním místě posílá? Mobil mi najednou začal vibrovat v ruce. Zalapala jsem po dechu v šoku a podívala jsem se dolů, viděla jsem Lukovu usmívající tvář na mém displeji s jeho číslem zářícím pod ním.

Rychle jsem to zvedla, nehýbajíc se z místa. ″Ahoj.“

″Ahoj, neotevíráš dveře, nebo co?“ Zeptal se, tiše se smějíc.

Cítila jsem, jak napětí opustilo mé tělo, protože byl tady. Musela jsem o tom přemýšlet déle, než jsem si myslela a čas plynul, aniž jsem si to uvědomovala. Prakticky jsem běžela ke dveřím, otevírajíc, abych ho tam našla stát s krásným úsměvem, který jsem tolik milovala.

″Byla si ve sprše, nebo tak něco? Co tě tak vzalo – ″ Předtím, než měl šanci dokončit svou větu, vrhla jsem se na něj, omotávajíc kolem něj pevně ruce, jak jsem mu přitiskla obličej ke straně krku, vdechujíc ho. Jeho tělo ztuhlo, jak mě objal na oplátku. ″Maisie, co je?“ Zeptal se bez dechu.

Povzdechla jsem si a spokojeně přistoupila až nemožně blízko. Všechno co se týkalo Luka, bylo uklidňující, způsob, jak byly jeho paže omotané kolem mě, jeho teplo, jeho známá vůně naplňující mé plíce. Bylo to tak pěkný být v jeho náruči, že jsem se vůbec nechtěla přesunout. Nedal se tu popřít fakt, že jsem Luka právě teď prostě potřebovala.

Bojovala jsem se slzami, jak jsem se k němu tiskla ještě blíž, mačkala jsem ho a nechávala jeho vůni, aby mě obklopovala. ″Prostě si mi chyběl, to je všechno,“ zašeptala jsem. Byla to jen polovina pravdy, chyběl mi, ale úleva, že byl tady, způsobila, že jsem ztratila svou vyrovnanost a objala jsem ho jako by to byla ta jediná věc, co mě na téhle zemi drží.

Jeho rty se přitiskly k mému spánku. ″Taky si mi chyběla. Nejsem zvyklý nevidět tě o víkendu.“ Zakřenil se jeho oslnivým úsměvem, blýskajíc na mě řadou perfektně bílých rovných zubů. Jeho ruka se přesunula dozadu na můj krk, hladíc lehce palcem linii mých vlasů. Kůže mi mravenčila, jak jsem nevědomky zafňukala, protože jsem vždycky milovala, když tohle dělal. Luke ke mně prostě tak dokonale seděl, způsoboval, že všechno uvnitř mě tálo, dokonce i když byly jeho paže omotané kolem mě, způsobily, že se celé moje tělo spokojeně uvolnilo. Potřebovala jsem ho, i když jsem si to chtěla přiznat, nebo ne.

Neochotně jsem se odtáhla a vděčně se na něj podívala, protože on dělal všechno lepší. Všechna panika a strach, které jsem cítila před několika okamžiky, byly pryč, jakmile jsem se podívala do jeho velkých hnědých očí. Usmál se na mě, jeho výraz nadějný a čistě šťastný. Cítila jsem, jak se mi v koutcích úst taky roztáhl úsměv, protože jsem mu prostě vždycky musela vrátit jeho úsměv, to bylo něco ve mně, co reagovalo bez mého svolení. Dokonce i potom, co udělal se Sandy, jsem se pořád musela smát na toho kluka, bylo to opravdu šílený. Říká se, že se nikdy opravdu nepřestanete milovat. Při pohledu na Luka jsem věděla, že co se říká, je pravda, vždycky ho budu milovat.

″Díky, že si přišel,“ zamumlala jsem, neodtahovala jsem se z jeho objetí, protože jsem si užívala jeho blízkost tak moc.

Sklonil hlavu, jeho nos přejíždějíc po mojí tváři, takže se můj dech zadrhl nad tou intimitou. Ale nepolíbil mě, jak jsem čekala, místo toho odtáhl hlavu na stranu a něžně se usmál. ″Samozřejmě, že jsem přišel. Jen doufám, že mě nebudeš nutit dívat se na mizerný Chick Flick (pozn. Akční film),“ odpověděl s tichým smíchem. Taky jsem se zasmála, nechávajíc poslední napětí, aby opustilo moje tělo, toužila jsem se k němu přitulit na gauči, jak jsme to dělali vždycky v sobotu odpoledne. Doufejme, že zůstane, dokud se Alex nevrátí domů z poflakování se s jeho nejnovější postelovou kámoškou, a pak nebudu muset být v domě sama s tou krabicí.