CCC - 35. kapitola

Překlad: Marta

Reagan

Je trochu divný pocit, jít ven ze dveří s Emily a Friday, ale obě jsou součástí rodiny Reedů a já chci být také její částí. „Myslím, že se ti Paul zase díval na zadek,“ říká Emily k Friday. Friday rozhýbe boky v krátké sukni, která se jí roztočí okolo boků. Je to styl Marilyn Monroe, se zavazováním za krkem a krátkou, zvonovou sukní.

Friday vrtí hlavou. „Paul o mně přemýšlí jako o jednom z kluků, nezáleží na tom, co nosím do práce.“

Emily zvedá dva prsty do tvaru V k puse a líže skrz ně jazykem. „To proto, že si myslí, že děláš stejně jako on.“ Směje se a Friday jí strčí do ramene.

Emily se chichotá. Podívá se na mě. „Jaký druh hot dogu chceš?“

„Všechno,“ říkám. Zajímalo by mě, jestli bych měla vzít jeden zpátky Peteovi. Ale ani nevím, co by chtěl. „Co má Pete rád?“ptám se. „Víš to?“

„Cibuli a hořčici,“ řeknou v ten samý čas Friday a Emily, Emily předvádí zvuk dávení.

Friday drží čtyřicet dolarů. „Paul mi dal hotovost, abychom koupily každému,“ říká. Někdo do ní vrazí a upustí dvacku. Ohnu se, abych jí zvedla.

Za sebou uslyším pískání a okamžitě se napnu. Ale je to jen Emily. Zvedá jemně prsty okraj mého trička. „Někdo si minulou noc dobře hrál se zvýrazňovačem,“ říká, ale kření se. Teplo mi stoupá do tváře. Stáhnu si tričko dolů. „A někdo o tom nechce mluvit.“ Směje se. Ona a Friday se k sobě nakloní blíž, že se dotýkají rameny. Obě na mě zúží oči. „Jak vysoko myslíš, že ten zvýrazňovač šel?“ ptá se Emily Friday. Ale ví, že jí můžu slyšet.

„Radši bych se dozvěděla, jak daleko šli dolů,“ říká Friday.

Obě se smějí. Navzdory horku, které zaplavuje mojí tvář, mi úsměv škube za koutky. „Dost daleko,“ říkám tiše.

Emily znova přimhouří oči. „Ještě to nedělali,“ říká. Otáčí se, aby objednala.

„Má pravdu, že?“ ptá se Friday. Přikývnu a ona zanadává, vytahuje pětku ze své kapsy. Zasune ji do Emiliny zadní kapsy. „A nebude to dneska v noci, protože bude mít pořád špatný pocit kvůli svému psovi.“ Dá mi ruku na rameno a promne ho láskyplně. „Opravdu je mi to líto,“ říká.

Nemyslela jsem na Maggie hodiny a teď se cítím špatně, že jsem na ní zapomněla.  Slzy mě pálí v očích, ale zamrkávám je zpátky.

„Oh do prdele,“ říká Emily. „Co jsi udělala?“ Zírá na Friday.

„Připomněla jsem jí psa,“ říká Friday.

„Říkala jsem ti, abys to nedělala,“ zasyčí Emily. „Pete říkal, nevytahovat to.“

To udělal? „Je to v pořádku. Nevadí,“ říkám. Chci jí postrádat. Chci si jí pamatovat. Chci o ní mluvit.

Někdo mi vrazí do ramene a znovu jsem napjatá. Nemám ráda tuhle rušnou ulici. Vůbec. Posunu se blíž k Friday.

Podívá se na mě, když prodejce balí naše hot dogy. „Chci tě mít ráda, Reagan,“ říká Friday.

„Já… chci…tě mít taky ráda,“ říkám pomalu.

„Tihle kluci jsou jako moje rodina,“ říká.

„Friday,“ varuje ji Emily.

Ale zvedá ruku. „Tihle kluci jsou jako moje rodina. Když jsem nikoho neměla, oni tu byli.“ Za tím je příběh a opravdu chci vědět, co to je. „Ty máš rodinu,“ říká. „Takže pokud zkurvíš tu mojí, rozřežu tě.“ Mává přede mnou plastovou vidličkou, ale pak se začne smát. „Jen si dělám srandu,“ říká. „No, tak nějak.“

„Chápu to,“ říkám.

„Dokonce s ním ještě ani nespala,“ říká Emily. „Nech jí na pokoji.“

Friday si odfrkne. „Nenechala jsem ani tebe na pokoji.“

„Řekla jsi nám, abychom použili dezinfekční sprej, když budeme mít sex v salonu.“ Emily vrtí hlavou. Kření se. „Tak abychom koupili další dezinfekční prostředek.“

„Eww,“ říká Friday.

Směju se. Mohla bych mít ráda tyhle ženy.

Shromáždíme naše hot dogy a vracíme se zpátky do tetovacího salonu. Ale Pete tu není, když se dostaneme zpátky. „Kam šel?“ ptám se.

„Poslal jsem ho na pochůzku,“ říká Paul. Dělá tetování a zdá se trošku roztržitý.

„Přijde zpátky?“ ptám se. Nejsem příliš šťastná, že jsem se tu zasekla, zejména proto, že Matt má moje auto.

„Nakonec,“ říká Paul

Sedám si a jím hot dog, ale pak se obchod naplní. Skupina mariňáků vejde do dveří. Je jich pět a najednou se cítím zahnaná do kouta. Ukročím směrem k zadní části, ale ani v nejmenším to nepomůže zmírnit rostoucí pocit neklidu. Paul vzhlédne od tetování, které dělá a přimhouří oči. „Jsi v pořádku, Reagan?“ ptá se. Nejsem. Vůbec nejsem v pořádku. Myslela jsem, že jsem to všechno nechala v minulosti. Ale není to tak. Zdá se, že jsem schopná se dostat přes minulost, jen když je Pete se mnou, a to mě teď nechává znepokojenou tak, jak to muži způsobují.

Přikývnu, ale vážně nejsem vůbec v pořádku.

Paul pokládá tetovací pistoli a jde dozadu obchodu se mnou. Zatáhne závěs okolo soukromé oblasti. Nadechnu se, konečně schopná naplnit své plíce od doby, co přišli tihle muži dovnitř. „Lepší?“ ptá se.

Sedá si ke stolu a otevírá šuplík s pery. Začíná nepřítomně kreslit na kousek papíru.

„Nestůj tam jen,“ říká. „Sedni si.“ Poplácá stůl před sebou. „Lidi mě znervózňují, když přecházejí sem a tam,“ říká. Ani se na mě nepodívá. Prostě sedí a tiše kreslí.

„Paule,“ začnu. „Myslím, že bych měla jít.“

Přikývne, ale pořád nevzhlédne. „Dej mi vědět, až budeš připravená, abych si sbalil svoje věci.“

„Cože?“ Proč by potřeboval balit?

Konečně vzhlédne a jeho modré oči se setkají s mými. „Poslal jsem Petea na pochůzku. A odešel s vědomím, že se postarám o jeho holku. Takže pokud odcházíš, musím jít. Jen mi dej vědět, až budeš připravená.“

„Nepotřebuju chůvu,“ vyštěknu. Ale oči se mi už plní slzami. Zuřivě je zamrkávám zpátky.

„Neřekl jsem, že potřebuješ chůvu,“ odpoví a můžu říct, že je naštvaný. Pořád je jemný a starostlivý, ale je tu také něco, co víří pod povrchem. „Ti chlapy způsobují, že se cítíš nepříjemně, že?“ ptá se. Znova se dívá dolů do papírů. Nevěnuje mi moc velkou pozornost, přesto mám neodbytný pocit, že pozorný je.

Přikývnu a ukousnu si konec nehtu, tahám tak tvrdě, že si trhám kůžičku. Otírám si krev o džíny.

„Do prdele,“ říká Paul. Jde k šuplíku a vytáhne náplast. „Pokud se Pete vrátí a ty budeš krvácet, nikdy toho neuslyším konec.“ Trhnutím zubů otevře náplast a vytáhne ji. Drží ji, jako by ji chtěl zabalit kolem mého prstu. Natáhnu ruku, protože mám pocit, že by s tím nepřestal. Ačkoliv moje ruka se třese a já to nenávidím. Zabalí ji a pak mě stiskne.

Sedá si zpátky a znova začíná kreslit. Sedám si naproti němu a podává mi papír, kde nakreslil jednoduchou sedmikrásku za vězeňskými mřížemi. Sedmikráska se obrací k paprsku slunečního světla. „Vystínuj to pro mě,“ říká.

„Nekreslím,“ říkám, ale sedám si proti němu.

„Každý ví, jak vybarvovat, říká s odfrknutím. „Jen vyber nějaké barvy a zůstaň mezi linkami. Nebo linky přetáhni účelově.“ Pokrčí rameny. „Je mi to jedno.“

Beru popisovač a začínám vybarvovat. A přetahuji s tím účelem. Usměji se na Paula, on se zakření na mě a mrkne.

Když jsem hotová, zadívám se na to. Sedmikráska je barevná a pěkná, ale je uzavřená svými lístky a pokorně si lehá, naklání se za paprskem slunečního světla. „To jsem já, není to tak?“ ptám se tiše.

„Je to tak?“ odpovídá, ale nepodívá se na mě. Pořád kreslí.

„Jo.“ Jsem to já. Poklepu mu na ruku a podívá se na mé prsty, obočí vyklenuté, jako by byl pobavený. „Můžeš tohle dát na mě?“ ptám se. Jsem téměř bez dechu, jsem tak vzrušená.

„Chceš nějaký čas si to promyslet?“ ptá se.

„Takhle se lidí ptáš obvykle?“ odpovídám.

„Jen když myslím, že to potřebují.“ Pořád vypadá pobaveně, ale vážně v ten samý čas. Povzdychne si. „Kde to chceš?“

„Kde navrhuješ?“ ptám se.

„Možná na rameni?“ říká. Vklouzne latexovými rukavicemi přes prsty a práskne s nimi na zápěstí. „Nemyslíš si, že bude Peteovi vadit, když to udělám já, že ne?“ ptá se. Nejsem si jistá, jestli se opravdu stará, ale jsem ráda, že se zeptal.

„No, pokud to nedáš na moje vnitřní stehno,“ říkám. „Můžu ho vidět, že to by rád neměl.“  Směju se té myšlence.

„Oh, to by bylo druhé místo, které bych navrhoval. Luskne svými latexem pokrytými prsty, ale nedělají žádný zvuk. To si dovedu představit.

Smích mi bublá v krku. Paul začíná nalévat barvy do maličkých šálků. „Budeš to muset sundat,“ říká a tahá rukáv mé košile.

Uh oh. Nemyslela jsem na to. Vytáhne tričko ze skříňky a použije nůžky, aby ho vzadu rozstřihl. Pochopím to, vděčná, že na to myslel. Otáčí se zády, zatímco si stahuji košili přes hlavu a vklouznu do trička. Na zádech visí otevřené, ale nestarám se. Podprsenku si nechávám. Nakonec říkal moje rameno.

„Wow,“ vydechne, když jde kolem mě. „Měli jste spoustu zábavy včera v noci, že?“ Zachechtá se. Podívám se přes rameno a zrudnu při pohledu na všechen inkoust, který jsem nikdy nesmyla. Nebyla jsem doma dost dlouho na to.

„Zkoušeli jsme nějaké designy,“ zakoktám se.

„Umm umm,“ mumlá. „To určitě.“ Směje se a usměv tahá za rty i mě. „Tetování nad zadkem je pěkně kreativní.“

Ani jsem je ještě neviděla. „Co to je?“ Dívám se dozadu přes své rameno.

Ukáže k zrcadlu za mnou, jdu si před něj stoupnout a podívám se přes rameno. Začervenám se jako blázen, když vidím, že napsal ‚Peteovo dívka‘ gotickým písmem se zakroucenými květy a vinnou révou plazícími se dolů pod můj pas džínů.

Paul odhrnuje závěs a pokyne Loganovi. Přichází dozadu a něco Paulovi znakuje. Paul mu ukazuje design a Logan zvedá pero a začíná k tomu něco přidávat. „Neboj se,“ říká mi Paul. „Budeš to milovat.“

„Co je to?“ ptám se.

„Věř mi,“ říká. Otočí mě a sedám si na tetovací stůl. „Připravená?“ ptá se.

Přikývnu.

Přenáší obrys návrhu na mou kůži. Tichý motor tetovací pistole začíná běžet a cítím, že se dotýká mého ramene. Je to jako mravenčí kousnutí. Nebolí to. A když jí začne pohybovat, bolest úplně zmizí. Sedím tiše a občas ke mně Logan promluví. Mluvím k němu, dávám pozor, abych se dívala na něj, když odpovídám, ale on nemá žádný problém povídat si se mnou, i když neznám znakovou řeč. Vlastně je pěkně vtipný. Potom, co jsme začali druhou hodinu, Emily strčí hlavu za závěs.

„Jsou všichni mariňáci pryč?“ ptá se Paul. Podívá se na mě a předpokládám, že kontroluje mojí reakci.

„Jo, jen jeden z nich chtěl tetování,“ říká. Projde kolem podívat se na moje rameno. Slyším ji nadechnout se.

„Pšt,“ sykne na ni Paul.

„Co?“ ptám se.

„Nic,“ říká, ale její hlas je chraptivý a stírá si slzu z oka.

„Dal mi tam nějaké poprsí nebo tak něco?“ ptám se. Teď si dělám opravdu starosti.

„Kreslil jsi to?“ ptá se Logana.  Jde a obejme ho kolem hrudi. Logan přikývne a políbí ji na čelo. „Udělal jsi opravdu dobrou práci,“ říká.

„Hej, stínovala jsem to,“ říkám.

„Hotovo,“ říká Paul. Vypíná pistoli a pokládá ji. Namaže přes tetování nějaký krém a umyje ho, pak mě vytáhne za lokty a ukáže mi k zrcadlu. „Co myslíš?“ zeptá se.

Dívá se zblízka na můj obličej. Paul tohle dělá často. Nemusíte k němu mluvit, abyste mu dali vědět, jak se cítíte.

Otáčím záda k zrcadlu a vidím umělecké dílo, které vytvořil. Nakreslil sedmikrásku a vybarvil ji mými barvami.  Natáčí se za paprskem světla zpoza mříží. Tahle část je přesně to, co jsem očekávala. Ale ve spodní části sedmikrásky leží Maggie s hlavou balancující na okvětních lístkách, stejně jako byla zvyklá sedět mi na klíně. Je perfektní v celé své černo-bílé kráse a oči jí jiskří, tak jako to dělaly. Vzlyk se mi tvoří v krku. „Miluji to,“ zaskřehotám. „Je to perfektní.“

Paul se po mě pomalu natáhne, dává pozor, aby mě nevyděsil se svými pomalými pohyby, a přitáhne si mě na hruď. Obalím kolem něj paže. Uzavře na mých zádech otevřené tričko svými prsty a přitahuje mě blíž k sobě. Pohladí mě rukou po zadní části hlavy. „Rádo se stalo,“ říká. Vidím Logana, jak mu ukazuje vztyčený palec.

„Děkuji ti, Logane,“ říkám. Znova se podívám do zrcadla. Je to opravdu perfektní.

„Příště uděláme jedno bez mříží,“ říká Paul, když mě usadí zpátky a podívá se mi do očí.

Přikývnu. „Příště,“ říkám. Poprvé od útoku cítím, jako by se moje klec pomalu odemykala.

Paul má pořád ruku obalenou kolem mých ramen, když se otevře závěs a Pete strčí hlavu do prostoru. Usmívá se, dokud mě neuvidí zabalenou do Paulova náručí. „Měli byste dát ceduli, abych věděl, že se tady vzadu děje něco intimního,“ říká. Pozorně se na mě podívá a zamračí se, když vidí, že si utírám oči. „Co jsi jí kurva udělal?“ ptá se.

Jde dopředu a Paul mě pustí. Pete mi nadzvedne bradu. „Jsi v pořádku?“ zeptá se. Dělá si starosti a já nenávidím i miluji, že si je dělá.

„Jsem v pořádku,“ říkám. Logan, Emily a Paul opouštějí prostor a zatahují závěs. Otáčím záda, aby mohl Pete vidět moje nové tetování. „Vidíš, co jsem si nechala udělat?“ ptám se. Odtáhnu si culík na stranu, aby měl volný výhled.

„Woah,“ říká. „To je kurevsky fantastický,“ říká. Konečky prstů polechtá mou kůži, velmi lehce nastíní oblast, kde je zvěčněná Maggie. „Logan jí namaloval, že?“ ptá se.

„Jo, ale já jsem stínovala a Paul nakreslil květinu a zbytek.“

„Můžu říct, že je to jeho práce na míli daleko,“ říká Pete.

Najednou je pohyb dole u mého břicha. Podívám se dolů. Peteovo klín se hýbe? „Vážně, Pete,“ říkám. „Tohle není to správné místo.“ Zachechtá se a padne na gauč. Ruka zahřívající se v jeho mikině se kroutí, pohybuje se nahoru a dolů.

„Proč nepřijdeš a nepodíváš se, co pro tebe mám?“ říká a zakýve obočím.

Smích mi unikne z krku, i když říkám, „To není vtipné.“

„No tak, holčičko,“ posmívá se. „Pojď se podívat, co je v kapse.“

Jeho mikina se rozhodně kroutí a něco tam je. Jdu si sednout vedle něj, vyklene ke mně jeho boky, když se natahuji a jemně stisknu hrudku. „Pokračuj,“ říká. Jeho hlas je najednou chraplavý.

Sáhnu dovnitř kapsy a cítím, jak mi studený čumáček očichává ruku. Nadzvednu okraj a podívám se. „Co je to?“ ptám se, ale už se usmívám.

„To je tvůj dárek,“ říká. Pořád se uculuje. „Právě jsem se s ní vrátil od veterináře. Dostala očkování, je odčervená, má vyčištěné uši a je otestovaná na kočičí nemoci. Je zdravá.“ Vytáhne ji a je tak maličká, že se vejde do jeho dlaně. „Taky jsem dostal kočičí záchod a nějaké jídlo a další věci,“ říká. Sleduje mě, téměř jako by čekal, že ho odstrčím a začnu křičet.

Je to maličká věcička a má oranžovou srst. „Jak se jmenuje?“ ptám se.

Pokrčí rameny. „To je na tobě.“

„Ginger,“ říkám. „Je to Ginger.“ Zvedám si jí ke tváři a mazlí se se mnou. „Je opravdu moje?“

„No,“ říká s úšklebkem, „Kdybych chtěl nějakou micku pro sebe, prostě bych o nějakou požádal.“ (pozn. pussy – překlad- micka, kundička)

Vylekám se. Ale pak si uvědomím, že co řekl, je tak zatraceně absurdní, že se začínám smát. Je to hluboký smích, který cítím až v břiše, že se stěží můžu nadechnout. Skloním se a políbím ho. „Chceš nějakou, všechno, co musíš udělat, je zeptat se,“ říkám.

Zavrčí nízko v krku a přitáhne si mě, takže mě může políbit.

Odtahuji se zpátky, když jsem bez dechu. „Později?“ ptám se.

Vyklene obočí. Přikývne, ale vyhýbá se mému pohledu. Co to znamená?