CCC - 31. kapitola

Překlad: Marta

Reagan

Probudím se v Peteově náručí, naše nahé končetiny jsou propletené dohromady. Pete si sundal boxerky a použil je, aby utřel nepořádek mezi námi a pak vklouzl do postele nahý, jako já. Přitáhl si mě na hruď a políbil na čelo, tiše mi mumlal o tom, jak úžasné to bylo. Nemyslím si, že to bylo tak velmi úžasné pro něj, jako to bylo pro mě. Musel hodně pracovat, abych si tím mohla projít a všechno, co jsem musela udělat já, bylo velmi rychle se ho dotknout. Usmívám se na polštáři při pomyšlení na to. Perfektní. To je to, co to bylo. Perfektní.

Budí se, když se začnu pohybovat a jeho paže po mě sahají. Ale už vím, co probudilo mě. Maggie zvrací vedle postele a musím se zvednout. Musím zavolat veterináře. Tohle pro ní není normální. Vůbec ne. Předpokládám, že to může počkat, až vyjde slunce. Podívám se na hodiny na nočním stolku a ještě není ani ráno. „Budu hned zpátky,“ šeptám Peteovi. Překulí se na polštáři a nejsem si ani jistá, jestli je vzhůru. Vydá tlumený zvuk, ale je to spíš mumlání. Přetáhnu si přes hlavu Peteovo tričko a vklouznu do džínů. Pak strčím nohy do jeho tenisek. Nebude mu to vadit. Nemám na sobě spodní prádlo, ale prostě musím jít do koupelny a najít něco na uklizení nepořádku po Maggie. Pohladím jí po hlavě na vteřinu, a dívá se na mě, jako by se omlouvala. Chodba je tmavá, když vstoupím a trvá mi minutu se přizpůsobit.

Jdu zpátky a vyčistím podlahu a jdu se rychle vyčůrat, ale pak vidím stát Maggie u dveří, a škrábe je. Potřebuje jít ven. Je hluboká noc a nejsme v dobré části města. „Oh, Maggs,“ říkám. „Nemůže to počkat?“ Házím hlavu dozadu a zasténám. Předpokládám, že bych mohla probudit Petea. Opravdu nechci jít dolů sama. Ale zase, budu mít sebou Maggie.

U kuchyňského stolu zašustí papíry a vyskočím. Sedí tam jeden z bratrů a zavírá knížku, kterou má před sebou. Je to ten s culíkem – Matt? Pokládá pero a tiše říká, „Potřebuje jít ven?“ Vstává a sahá pro boty. „Vezmu ji.“ Vklouzne do bot a jde ke mně.

„Nemusíš jít a obtěžovat se s tím,“ říkám. Udělám krok dozadu a Maggie na něj zavrčí. Drží ruce do strany. „Mags,“ vyhubuji ji. Zaboří mi hlavu pod ruku a vyběhne zpátky ke dveřím, kde škrábe. „Chystám se jí vzít ven jen opravdu rychle,“ říkám. Jdu zpátky do našeho pokoje, beru vodítko pro Maggie a připnu jí ho k obojku. Otevírám dveře a vystoupím, ale předtím než můžu za sebou zavřít, Matt se ke mně připojí. „Opravdu nemusíš jít,“ říkám.

Dává si ruce do kapes a jde se mnou, otevírá dveře ke schodišti. Neříká ani slovo. Prostě jde dolů s námi a ven do ulice, kde nás vede k areálu s nějakou trávou a stromy. Je to malé, ale stačí to. Maggie si okamžitě dřepne a pak přijde zpátky, aby chodila dokola kolem mých nohou. „Hotovo?“ ptá se Matt. Odhrne si vlasy, protože některé z nich mu vypadly z gumičky vzadu na krku. Opravdu vypadá hodně jako Pete, ale je hubený a vysoký. Není tak široký, jako Pete, ale je šlachovitý a můžu říct, že je silný. Není vůbec hrozivý a ten fakt, že není, mě překvapuje. Muži mě obvykle děsí k smrti.

„Jo,“ říkám a vydáme se zpátky k bytu.

Město nespí. Pochybuji, že někdy spí a nějací muži jdou k nám, mají na sobě pletené čepice a fotbalové dresy. Couvnu a narazím do Matta. Dává mi ruce na ramena a říká, „Opatrně.“ Jemně mi stiskne ramena a pak ukročí dozadu. Drží dveře dokořán, vklouznu dovnitř, aniž bych se ho dotkla. Ale v zadní části mé mysli lamentuji nad skutečností, že mi nezpůsobil husí kůži. „Jsi v pořádku?“ ptá se, když začínáme jít nahoru.

Přikývnu. Ale mám ten knedlík v krku. Oficiálně mám teď ve svém životě tři muže, kteří mě neděsí. Můj táta, Pete a tento muž, kterého neznám. A ten fakt, že ho neznám, ale cítím se v pořádku s tím, že se mě dotýká, mě udivuje. „Děkuji, že jsi šel se mnou,“ říkám.

„Nenechal bych jít Peteovu dívku ven ve tmě samotnou. Nikdy by mi to neodpustil.“ Břicho se mi přetočí při výběru jeho slov. Peteovo dívka.

„Měla jsem ho prostě probudit. Nemyslím, že by mu to vadilo.“

Odfrkne si. „Nikdy jsi neviděla Petea ráno, co?“

Myslím, že ne. Ne když přímo vstával. „Ne,“ přiznávám. Ale až do dnešní noci ani nikdy nevyvrcholil v mojí ruce, takže myslím, že se naučím o něm všechny věci, jak vypadá ráno, bude jedna z nich.

Dostaneme se do půlky schodů a uvědomím si, že Maggie není s námi. Sundala jsem jí vodítko potom, co jsme prošli dveřmi, protože mě vždycky těsně následuje. Podívám se dolů a vidím ji na druhém stupni, leží na podlaze a funí. „Mags?“ říkám. Jdu k ní a vleče se na nohy. Ale je nestabilní a odmítá jít do schodů.

„Nechá mě odnést ji?“ ptá se Matt.

Pochybuji. Můžu ji nést sama, ale než to můžu říct, přijde k ní a nechá ji očichat jeho ruku. Pohladí ji po hlavě a po celé délce zad. Pak ji zdvihne do náruče a nese ji do schodů. Nestěžuje si a nesnaží se ho kousnout.

Pouští nás do bytu, dává ji na zem a pak si sedá na podlahu a nechá ji vlézt mu do klína. „Obvykle nemá ráda lidi,“ říkám.

Usměje se. „Poznají, když jsme neškodní,“ říká tiše. „Chceš, abych teď večer našel veterináře?“ ptá se.

„Myslím, že bude ráno v pořádku, že jo?“ Nikdy nevím, co dělat v naléhavých případech. Nikdy jsem se s ničím nemusela vypořádat úplně sama.

„Pravděpodobně,“ říká. Zvedne se na nohy a uvědomím si, jak velký opravdu je. Je přinejmenším tak vysoký jako Pete a je pokrytý tetováním stejně jako Pete, ale on je… jiný. Je to těžké vysvětlit. „Chceš něco k pití?“ ptá se tiše, když jde k lednici.

Jsem vzhůru, takže si můžu dát taky. Přináší mi lahev vody a vidím ho brát z ledničky vaničku zmrzliny. Je to Rocky Road, moje oblíbená.

„Chceš taky?“ zašeptá a vytahuje dvě misky. Začne do nich dávat kopečky zmrzliny.

„Vzbudili jsme tě?“ ptám se a sedám si u stolu, když mi podává misku a lžíci.

„Ne.“ Vrtí hlavou. „Někdy nespím dobře, takže vstanu a píšu.“ Pokrčí rameny. „Čistí mi to hlavu.“

„Co píšeš?“ ptám se.

Znova pokrčí rameny. „Jen deník,“ říká. „Měli jsme to začít dělat, když mysleli, že umřu.“ Zachechtá se, ale je to zvuk bez humoru.

Vytáhnu si lžíci z úst. Tohle je opravdu dobrá zmrzlina. „Jsi teď lepší, že?“

„Pokud vím,“ říká. „Musím jít zpátky příští týden na testy.“

„Oh.“ Nevím, co říct.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ říká a zamračí se, když se ptá.

„Myslím, že jo.“

„Co cítíš k Peteovi,“ říká, „je to opravdu láska? Nebo vděčnost?“

Dusím se svou zmrzlinou. Nechce jít dolů. Když ji konečně spolknu, říkám, „Nemůžu to definovat tak snadno.“

„Zkus to,“ říká. „Je můj bratr. Dělám si starosti.“

Poukážu lžící směrem ke své hrudi. „Kvůli mně?“

„Jo,“ zavrčí. „Můj malý bráška je zamilovaný,“ říká. Jemně se usměje. „Jsem za něj šťastný, ale pořád ho nechci vidět zraněného.“

„Také ho tak nechci vidět.“  Zmrzlina víří v mých střevech. „Přicházíme na to.“

Usměje se. „To rád slyším.“ Odkašle si. „Viděl jsem Petea s hodně ženami, ale na žádnou se nedíval tak, jako se dívá na tebe.“

Wow. Nevím, jak odpovědět.

„Jen s ním buď opatrná, ok?“ říká.

Dveře na chodbě se zavřou a slyším rychlé pleskání nožiček. Na chodbě stojí maličká blondýnka a zpoza rohu vykukuje na mě. Má na sobě pyžamo se Zvonilkou. „Ahoj,“ říkám. Podívám se na Matta, ale jen se zachechtá.

„Neměla bys být vzhůru, říká. Pokyne jí, aby šla dopředu, a usadí se mu v klíně. „Myslím, že může cítit zmrzlinu na míle daleko.“ Směje se a jemnými prsty jí odstraní vlasy z obličeje.

„Je tvoje?“ ptám se.

Zasměje se. „Je Paulova. Bydlí s námi každý druhý týden. Už byla v posteli, když ses sem dostala.“ Drcne do ní kolenem pod její prdelkou a říká, „Můžeš jí říct, jak se jmenuješ?“

„Jmenuji se Hayley,“ říká. Olízne si rty a dívá se do misky. Matt si povzdychne a předává ji svou lžíci, ale usmívá se.

„Hayley, tohle je Reagan. Je to Peteova dívka.“

Moje srdce se dme při jeho slovech. „Je hezké tě poznat,“ říkám.

Nevzhlédne od zmrzliny, dokud lžíce nezařinčí o prázdnou misku.

„Radši bys měla jít zpátky do postele, než tvůj táta uvidí, že tam nejsi,“ říká. Postaví ji a Hayley ho rychle políbí na tvář. Pak utíká zpátky do chodby a pomalu se plíží do jejího pokoje.

„Je rozkošná,“ říkám.

„Rozkošná není to správné slovo pro Hayley,“ říká se smíchem. „Je jí pět a vydá za patnáct.“

„Máš nějaké děti?“ ptám se.

Jeho modré oči se setkají s mými a jsou plné smutku. „Děti nejsou na kartě pro mě. Rád bych nějaké měl, ale po mé léčbě na to není moc dobrá šance.“ Shrne si vlasy dozadu a znova je sváže gumičkou. „Takže rozmazluju Hayley. Paul by mě zabil, kdyby věděl, že jedla uprostřed noci zmrzlinu.“

Beru svou a jeho misku ke dřezu a důkladně je opláchnu. „Děkuji za zmrzlinu. A za pomoc s Maggie,“ říkám.

„Existuje jedna dáma, která byla v mém chemickém testování. Umírá.“ Rozhlíží se kolem, jako kdyby nevěděl, kde svoje oči usadit. „Dneska volal její syn a ptal se mě, jestli bych nechtěl přijít a vidět ji.“

„Půjdeš?“ ptám se.

„Tak kurevsky se bojím podívat se své smrtelnosti do tváře,“ říká. „Mohl bych to být já.“ Bubnuje palcem do stolu, dlaň má nataženou. „Jsem posera. A příšerný přítel.“ Vrtí hlavou, jako pes, který vytřásá vodu ze své srsti. Kéž by to bylo tak snadné.

„Chceš nějakou společnost, když půjdeš?“ ptám se. „Mohla bych jít s tebou.“

Jeho pohled skočí k mému.

„Myslím, mohla bych čekat v čekárně.“

Přikývne. „Možná.“ Usměje se. „Děkuji za nabídku.“

Jde dopředu a chytne mě za ruku, jemně ji stiskne, když prochází kolem mě. A já nešílím nebo necítím potřebu praštit ho. Možná je to jím. Vypadá jako dobrý chlap. Hodně si toho prošel.

„Dobrou noc,“ říká tiše.

„Dobrou,“ říkám.

Mlasknu jazykem na Maggie a následuje mě do ložnic, kde zavřu a zamknu dveře. Vysvleču se z oblečení a vklouznu do postele k Peteovi. Okamžitě si mě přitáhne k sobě, posunu se dopředu, pokládám svou tvář na světlý poprašek chloupků na jeho hrudi. „Jsi studená,“ říká.

„Maggie potřebovala jít ven,“ vysvětluji.

Zvedne hlavu. „Nešla jsi ven sama, že?“ ptá se.

„Matt šel se mnou.“ Zívnu.

„Oh, ok,“ zamumlá. Popadne mou nohu a přitáhne si jí přes bok, a moje nahé dívčí partie jsou hned vedle jeho nahých klučičích částí. Ale nebojím se, ani když si uvědomím, že jeho části se dotýkají mých. Políbí mě na čelo a zamumlá, „Jdi zase spát.“

Zavírám oči a přitulím se k němu. Je tichý a klidný, když říkám, „Miluji tě, Pete.“

„Také tě miluji,“ říká, jeho hlas je chraplavý od spánku, ale jasný. Usměji se a najdu příjemné místo, kde moje hlava bude pasovat nejlépe.