CCC - 30. kapitola

Překlad: Marta

Pete

Do prdele. Řekla ano.

Zavírá za mnou dveře a já zamrznu. Chci na ní sáhnout, ale moje rodina je deset stop od nás na druhé straně dveří. „Potřebuješ nějaký šampon nebo něco?“ ptám se znova. Sáhnu za ni a odhrnu sprchový závěs. Od doby, kdy žila Emily s námi, tu jsou pořád holčičí vonící věci.

„Líbí se mi tvoje rodina,“ říká a pak jsou její paže obalené kolem mého pasu. Pokládá mi hlavu na hruď a tulí se nosem, moje srdce taje jako pokaždé, když se mě dotýká.

„Jsem rád,“ držím ji blízko. Trochu jsem si dělal starosti, že ji vyděsí. Je to hodně testosteronu v jedné místnosti. Naštěstí tu byla také Emily.

Nakonec se ode mne odtáhne. „Ok,“ vydechne. „Můžeš jít.“ Odhání mě ke dveřím mávnutím rukou.

Políbím ji, přetrvávám trošku příliš dlouho na jejích rtech, ale neodtahuje se ode mě. Zasténám, odtahuji se od ní a upravuju si přirození. Vyklouznu ze dveří a zavírám je za sebou, pak uslyším cvaknutí zámku. Opřu si hlavu proti dveřím a minutu se zhluboka nadechuju. Ale pak se otočím a uvidím tady stát Sama. „Je to, kdo si myslím, že je?“ zeptá se tiše. Ramenem se opírá o zeď a nohy má překřížené.

„Kdo si myslíš, že je?“ ptám se, když jdu ke skříni s prádlem a beru čisté prostěradlo na dvojlůžko v Loganově starém pokoji.

„To je ta holka z té noci,“ říká tiše. Zřejmě nechce, aby ho někdo další slyšel. Požádal jsem své bratry, aby na ní dávali pozor. Samozřejmě, že ví, kdo je. Paul nebo Matt mu to řekli.

Přikývnu. Následuje mě do pokoje a pomáhá mi svléknout postel, a začínáme dávat čisté povlečení.

„Jak jsi s ní skončil?“ ptá se.

„Přišla mě hledat, když jsem se dostal ven,“ říkám. Nedokážu to vysvětlit lépe než takhle. Nakonec ona je důvod, proč jsem byl na táboře. Je to pravda.

„Máš ji rád?“ ptá se, když tahá za roh prostěradla.

Přikývnu. „Hodně,“ přiznávám.

„Uh oh,“ vydechne. Vyklene obočí. „Jsi do ní zamilovaný.“

Přikývnu, úsměv se mi vkrade na tvář. „Hodně,“ říkám znova.

Maggie vejde do místnosti a lehne si mi k nohám. „Roztomilý pes,“ říká.

„Je to trénovaný zabiják,“ říkám.

Směje se. „Řekni mi ještě další.“

„Zkus se dostat blízko k Reagan a uvidíš, co se stane,“ varuju ho. Nedělám si srandu. Ten pes způsobil, že jsem se málem počůral do kalhot ten večer.

„Radši ne,“ říká. „Takže, máš se dobře?“ ptá se.

„Omlouvám se,“ vyhrknu. Vzhlédne, šokovaný.

„Za co?“ Jeho obočí se zvrásní.

„Za ignorování tebe. Že jsem neodpovídal na tvoje dopisy. Že jsem byl na tebe naštvaný, když jsem přitom řekl, abys utekl.“

Otevírá ústa, jako kdyby nevěděl, co dalšího říct. „Měl jsem zůstat.“

„Nechtěl jsem, abys zůstal.“ Zhluboka se nadechnu. „Žárlil jsem,“ přiznávám. Bolí to jako zkurvené peklo, ale je to pravda. „Šel jsi na vysokou a začal žít sen. A já jsem tam nebyl.“  Nikdy, vůbec nikdy jsme předtím nebyli oddělení.

Sedá si na kraj postele. „Byli jsme pěkně hloupí, že jsme pracovali s Bonem, když jsme věděli, že to je špatný.“

Přikývnu. „Zkurvení idioti.“

„Měli jsme to vědět lépe,“ říká.

„Jo.“ Sedám si vedle něj.

„Chceš teď políbit a usmířit se?“ říká a kření se.

Natáhnu se a obejmu ho, při tom ho srazím na postel a on kolem mě zabalí ruce. Jeho hmaty se rychle stávají zápasnickými a přišpendlí mě na chvíli k prostěradlu. Ale jsme dost vyrovnaní. Vykroutím se z jeho sevření a přetočím ho, a jsem to já, kdo je nahoře. Vydává ze sebe směsici zvuků, protože ví, že ho mám a pak mě přehodí přes jeho hlavu. Žiju pro tyhle kraviny, ale pak uslyším Maggie. Sam ztuhne nade mnou a podívá se dolů.

Do prdele. Maggie má na něj vyceněné zuby a skřípá s nimi. „Možná mě budeš chtít pustit,“ upozorňuji ho.

„Kousne mě?“ ptá se.

„Kurva, já nevím.“ Zvedá ruce a přesune se na druhou stranu místnosti. Maggie vyskočí na postel, dostane se mezi mě a jeho a zavrčí. „Mags,“ říkám, stejně jako by to řekla Reagan. Maggie se otáčí a vklouzne hlavou pod mou ruku. Vybuchnu smíchy. „Tohle teď bylo kurva legrační,“ říkám.

Sam nesouhlasí, pokud je jeho zamračení nápovědou. „Podváděl jsi se zasraným psem,“ říká. Ale ve tváři mu vypukne úsměv.

Poškrábu Maggie za ušima. Ona mě miluje. Už teď. „Je v pořádku, holka,“ povídám jí. Mazlí se s mou rukou, její oči jdou tam a zpátky mezi mnou a Samem. „Dokáže nás rozeznat. Není tohle nějaká blbost?“ ptám se.

Sam couvá z místnosti a já ho následuju s Maggie v patách. Sedám si na gauč, Maggie klesne u mých nohou a položí si hlavu na tlapky.

Pořád mají pozastavený film a můžu říct, že čekají, aby mě vyslýchali.

„Usmířili jste se vy dva?“ zeptá se Paul, když si překříží jednu nohu přes druhou. Snaží se být nenucený, ale oba víme, že tu není žádná nenucenost, když je vážný. A o tomhle je vážný.

„Snažili jsme se, ale pak na mě Pete zaútočil jeho psem,“ stěžuje si Sam. Sedá si na opěradlo gauče. Emily je v Loganově klíně v křesle a Matt a Paul jsou na druhém gauči.

„Kdo je ta holka?“ ptá se Paul, trhne palcem směrem ke koupelně.

Podívám se tam a moje útroby změknou, jen o ní přemýšlím. „Její jméno je Reagan. Je ti jedno, pokud tady stráví noc, že jo?“

Sam zvedá ruku, jako kdyby ho vyvolával učitel v jeho třídě. „Může spát v mém pokoji.“

Házím mu polštář na hlavu, ale skrčí se a on propluje kolem něj.

„Je to ta Reagan?“ ptá se Matt. Natáhne se po plechovce oříšků na stolku a hodí si plnou hrst do pusy.

„Jo,“ odpovídám. „Ale nezmiňuj se jí o tom, ano?“ Všichni vědí o znásilnění. „A nechovej se k ní, jako bys jí litoval, když je kolem, jasný? Je uzavřená ohledně té věci.“

„Nelituji ji,“ říká Emily. „Hrozně moc ji obdivuji.“ Krade Mattovi oříšky, když se připlíží k jeho klínu a páčí mu je z rukou. Odpálkuje její prsty, ale je hravý. Kurevsky Emily miluje. My všichni.

„No, já myslím, že jí hrozně moc miluju, takže lidi buďte milí.“

Moji bratři zmrznou. Všichni kromě Sama, ale ten je zaneprázdněný, jak se snaží ukrást oříšky od Emily. Klepne ho s nimi přes hlavu a on to vzdává, trucuje.

„Miluješ ji?“ ptá se Paul tiše.

Nemůžu zadržet úsměv. „Jo.“

„Má vagina nemoc,“ říká Sam. „Víš, tu, jak trochu dostaneš a nemůže přestat myslet na to, jak dostat ještě víc.“

Házím na jeho hlavu další polštář. „Ještě jsme to ani nedělali,“ říkám tiše. Podívám se ke dveřím. Nechci, aby mě slyšela.

„Nedělali?“ ptá se Matt. Přejde a posadí se k Emily, která stále sedí v Loganově klíně, a krade od ní zpátky oříšky. Kroutí se pod ním a nakonec se vzdává. Podává jí pár oříšků a Emily otevírá pusu jako ptáčátko, takže jí je tam může strčit. Pak z ní sleze.

„Ne.“ Bože, jsou zvědaví. „Má byt na opačné straně města, blízko místa, kde bydlí Emily.“

„Oh, tak to ji můžeme vzít domů,“ zašvitoří Emily. Ale už znova obtěžuje Matta kvůli dalším oříškům. Připíchne ji lokty dolů na gauč, a jí oříšky, dokud neuzná, že jí nechá jít. „Logane!“ skučí, ale směje se.

Logan se jen směje. Sama se dostala do toho zmatku, sama se může dostat ven.

„Chci, aby tady zůstala,“ říkám, vrtím hlavou na Emily. Matt ji zvedá a Emily se k němu naklání hlavou na jeho rameno. Rád se s ní mazlí. Je jako sestra pro nás všechny a já doufám, že Reagan jednoho dne zapadne stejně dobře jako Emily. Ale opravdu si ji nedovedu představit prát se s nimi, tak jako to dělá Emily.

„Co se ti stalo s okem?“ ptá se Paul. Moje oko je pořád trochu modré od toho, jak mě praštila.

„Reagan mě praštila,“ přiznávám. Logan se zakření.

„Vezmi si ji,“ říká Logan. „Ožeň se s ní hned.“

Přikývnu. „Myslím, že bych mohl,“ říkám tiše. Sleduji jejich obličeje. Všichni se na mě dívají a pak se Logan začne smát. Vstává a plácne si se mnou.

„Díky bohu,“ říká. „Myslel jsem, že Emily bude navždy jediná holka tady kolem.“

„Emily není holka,“ říká Matt, šklebíc se při tom pomyšlení. Střelí po něm ostrým pohledem. Ale ona není jen holka. Ne pro všechny z nás.

„Takže, budete na ni lidi milý, že jo?“ ptám se.

„Huh,“ říká Sam suše, když jde do kuchyně a bere si pivo. Nese jedno pro mě, ale vrtím hlavou. Chystám se dneska večer mít poprvé v náruči Reagan a chci si udržet hlavu čistou.

Slyším otevírat se dveře od koupelny a vstávám. Reagan vejde a postaví se vedle mě a zašeptá, „Jaký pokoj je náš?“ Její vlasy jsou rozpuštěné a vlhké, visí jí dolů přes ramena. Obličej je bez make-upu a voní tak zatraceně dobře, že jí chci olízat. Upravím si přirození a Matt se zachechtá. Zamračím se na něj a Matt kývne směrem k ložnici. Je to jemné varování, ale beru to. „Bylo hezké tě poznat, Reagan,“ říká.

„Tebe taky,“ volá Reagan nazpátek, ale já jí už vedu k našemu pokoji. Čekám na Maggie, která jde do pokoje s námi, a pak zavírám a zamykám dveře. Rozhlédne se. „Jsem nervózní,“ říká rychle. Položí si tašku a všímám si, že má na sobě oblečení, které měla i předtím.

„Potřebuješ něco na spaní?“ ptám se.

Vrtí hlavou a stydlivě se na mě usmívá, vyhýbá se mému pohledu. „Mohl by ses na vteřinku otočit?“ zeptá se.

Ušklíbnu se a dělá mě to kurevsky šťastným, že se zeptala. Slyším za sebou oblečení a povlečení, a když se otočím zpátky, najdu ji vklouznutou mezi pokrývkami na posteli, kterou budeme sdílet. A je naprosto kurevsky nahá. „Co to děláš?“ ptám se.

„Jdu do postele,“ říká a dívá se na mě, jako kdybych ztratil rozum. Překulí se na stranu a opře si hlavu do dlaně, loket jí směruje k čelu postele. Poplácá prostor vedle sebe. „Jdeš?“

Hlas se jí třese, takže vím, že není tak zdaleka v pohodě, jak chce, abych si myslel.

Ukážu k obrysu, který dělá její tělo pod přikrývkou. „Jsi pod tím nahá?“ ptám se. Nejsem si jistý, jestli můžu snést spát vedle ní, když je nahá. Vím, že jsem ji požádal, aby to zkusila. Ale nejsem si jistý, jestli to moje nervy můžou vydržet.

Zvedne okraj deky a podívá se dolů. „Pořád mám kalhotky,“ zašeptá.

Ježíši kriste. Projedu si rukou vlasy. „Ok,“ říkám pomalu.

Odkopnu boty a sedám si na kraj postele, abych si sundal ponožky. Pak ze sebe rychle shodím džíny a přetáhnu si tričko přes hlavu. Vklouznu mezi přikrývky v boxerkách, snažím se zůstat od ní otočený, takže by neviděla, jak jsem tvrdý. Poslední věcí, kterou chci, je vyděsit jí.

Cítím její konečky prstů na paži a zhluboka se nadechnu. „Ježíši,“ říkám.

Její prsty znehybní. „Co se děje?“ zeptá se.

„Nic,“ zaskřehotám.

Sedá si. „Jsi si jistý?“ Drží si pokrývku přes hruď.

„Jo,“ vyhrknu. Její prsty začnou znova sledovat tetování.

„Myslíš, že bys mi mohl udělat tetování?“ ptá se.

Konečně bezpečné téma. „Co chceš?“ ptám se. Přetáčím se k ní obličejem.

Pokrčí rameny. „Nevím.“

Překulím se k nočnímu stolku a otevírám šuplík. Býval to Loganovo pokoj a on je umělec, takže je šuplík plný per a fixů. Několik jich zvedám a pokládám je na postel. „Přetoč se,“ říkám.

„Proč?“ Nakrčí obočí.

„Jen mi věř,“ říkám a pokynu jí znova, aby se přetočila. Poslechne, dívá se na mě přes rameno, když se přesouvá, aby si lehla na břicho. Přikrývka je vytažená téměř až na ramena. „Můžu to trošku stáhnout dolů?“ ptám se.

Přikývne a zabalí si ruce kolem polštáře, pak na něm spočine její tvář. Jemně se usmívá. „V pořádku,“ říká tiše. Ačkoliv její dech je trošku výrazný. A má na pažích a vzadu na krku husí kůži.

Sundám víčko pera a dotknu se jím jejích zad, kreslím rychlý malý obrázek motýlka. „Můžeme udělat motýla jako je tenhle.“

Podívá se dozadu, trošku se přetočí, aby viděla, co jsem nakreslil a vidím bok její nahé hrudi. Dobrý bože. Protřu si obličej dlaní.

„Líbí se mi, ale myslela jsem spíš něco líbeznějšího, s vinnou révou. Možná na mém boku.“ Odhrne pokrývku níž a můžu vidět prohlubeň nad horní části jejího zadečku a okraj kalhotek.

„Chceš trny?“ ptám se, když začínám kreslit.

Vrtí hlavou, chichotá se, když pokračuju ve své cestě na její bok. „To lechtá,“ směje se.

„Cokoliv si dáš udělat, necháme to nakreslit Logana, takže to bude velkolepé. Pak tě můžu tetovat já.“ Kreslím víno po celém boku nahoru a pak dávám květinu zboku prsa, které můžu vidět. Jsem chlap. Nemůžu se vyhýbat dotýkání se jí. Je to tady. Chci to. „Přetoč se jen trošku,“ říkám a pošťouchnu jí.

„Proč?“ ptá se. Ale už si zakrývá hruď rukama, jak se přetáčí. Přesunu jí prsty přes její levé prso, takže můžu dokončit svoje kreslení. Myslím, že jsem zachytil za její bradavku a zadržím dech.

„Tak pěkná,“ vydechnu.

„Můžu to vidět?“ zeptá se tiše.

„Ne dokud neskončím.“ Uvolní se, když jí kreslím přes břicho. Ale je bez hnutí, takže jí pošťouchnu, aby se znova přetočila. „Mohli bychom ti dát ‚tramp stamp‘,“ říkám.

„Co je to?“ zachichotá se.

„Tetování přímo nad zadkem. Bývali vždy velmi populární.“ Začnu psát pár slov na vrchol jejího zadečku a lem spodního prádla mi stojí v cestě. „Můžu je trochu stáhnout?“ ptám se tiše. Dostávám se do nebezpečného území a vím to.

„Jo,“ vydechne. Není to víc než závan vzduchu, ale zní to jako vzdušní siréna.

Stáhnu jí kalhotky dolů, takže můžu vidět vrcholky jejích půlek. Usmívám se, když kreslím. Kurevsky miluju, že mi tak moc věří. „Určitě potřebuješ tady tetování,“ říkám. Zhoupnu boky proti matraci, snažím se přizpůsobit a trochu si ulevit z bolesti v mých koulích. Nefunguje to.

Dávám jí moje tričko, aby si zakryla svoje prsa, protože nemůžu vydržet pohled na ně, jak jsou baculaté kolem jejích prstů, když se převalí. Zašel jsem příliš daleko. Jemně jí otáčím a pokládám jí tričko přes prsa tak, že jí můžu vidět břicho. Je ploché a boky mají křivky. Trochu jí stáhnu kalhotky, takže můžu kreslit na stranu její kyčle.

„Můžeš je sundat,“ zašeptá. Její slova jsou tichá, ale silná. Padnou na mé uši jako zahřmění hromu. Jsem na kolenou mezi jejíma pokrčenýma nohama a dívám se jí do tváře.

„Jsi si jistá?“ ptám se.

Nemůžu si pomoct, ale vzpomenu si, kdy naposledy jsem jí pomáhal s kalhotkami, ale odstrčím ty vzpomínky pryč a políbím jí vnitřní stranu stehna, než jí stáhnu spodní prádlo z nohou a hodím je na stranu. Kreslím jí po boku, ale držím přikrývky nařasené na místě, kde nepracuji. Políbím jí pupík a ponořím dovnitř jazyk. Kroutí se a uvolní se s výdechem.

„Mohli bychom ti tady dát piercing,“ říkám. „Máš na to perfektní pupík.“

„Kde jinde bys mě propíchl?“ ptá se. Její hlas se chvěje a já to kurevsky miluju. Je tak vzrušená, že houpe boky k mé tváři, zatímco kreslím přes její chloupky, které zakrývají její pahorek. Stahuji pokrývku níž a prohrábnu chloupky prsty a ponořím je to vlhkého záhybu. „Tady,“ říkám.

„Tady?“ vydechne, ale vrtí se proti mé ruce, takže zatlačím trošku tvrději. Velmi jemně jí roztáhnu nohy a klidně mezi nimi čekám, pokládám pera na stranu. „Celé tetování je hotovo?“ ptá se. Dýchá, jako by právě uběhla míli za pět minut.

„Můžu tě políbit?“ zeptám se. Nechci udělat nic, co by nechtěla.

„Musel bys pro to přijít sem nahoru,“ říká.

Brnknu jí palcem přes klitoris, rozšiřuji ji, takže vidím, co dělám. „Ne,“ říkám. „Myslím tady dole.“

Syčivě vydechne. „Chceš to?“ ptá se. Nastavuje si polštáře za sebou tak, že trochu víc sedí, a založí si ruce za hlavou, takže mě může sledovat.

Směju se. „Oh jo, chci to,“ říkám. Její klitoris je nateklý a odtlačím palcem záhyby. Skloním se a olíznu ho. Chci vklouznout do ní prstem, ale bojím se, že na to není připravená. Bojím se všeho, když přijde na ní, protože to nechci zpackat. „Chci tě lízat, dokud mi nevyvrcholíš do obličeje,“ říkám.

Zasténá, když se moje hlava ponoří a saju jí klitoris. Zvedne kolena, takže se může houpat proti mým ústům. Vzhlédnu z místa, kde na ní pracuji, a vtahuje si spodní ret mezi zuby, když se jí zavírají oči.

„Pete,“ vykřikne. Přikývnu a dál saju. Je tak mokrá a mám jí otevřenou dokořán a věří mi a je to ta nejvíc kurevsky perfektní věc, kterou jsem kdy předtím v mém životě dělal. „Pete,“ říká znova. Prsty mi vklouzne do vlasů a trochu mě zatlačí doleva. Zmírním sevření jejího klitorisu a ustoupím. Vykřikne, když se k ní znova přilepím, tlačí mi hlavu, přibližujíc mě k ní blíž. Mumlám jí proti klitorisu, vykřikne, její dech je trhaný a nepravidelný. „Pete,“ říká znova. „Pete, Pete, Pete,“ pokřikuje. Oči má zavřené a hlava jí padá dozadu a pak se rozpadne. Držím ji a proplétám si prsty s jejími, když se snaží odstrčit mi hlavu. Laskám ji jazykem a uvolní se, její tělo pulsuje. Vrcholí mi na tváři a já z toho všechno kurevsky miluju. Chvěje se a třese a ty zvuky, které dělá, mě dělají divokým. Zatlačí mi do čela a zašeptá, „Už víc nemůžu. Prosím, Pete.“ Ačkoliv se pořád otřásá a já jí nutím projít celou tou cestou. Když je konečně klidná, rozevřu jí prsty a olíznu jí odshora dolů, znova a znova. Je tak mokrá a chutná tak dobře a pořád má ty malé záchvěvy, které skrz ni proudí. Otřu si tvář o její vnitřní stehno a plazím se po jejím těle. „Oh můj bože,“ zasténá. Její tělo je pode mnou měkké a uvolněné. Políbím ji a doufám, že může pochopit, jak kurevsky šťastným mě právě udělala. Zvedá hlavu. „Děláš něco, co není epické?“ Směje se. Je to šťastný zvuk a chci ho způsobovat znova a znova.

„Jsem snaživý žák,“ říkám. Líbám ji, vtáhnu její spodní ret mezi mé zuby. Jsem tvrdý proti jejímu břichu a bojím se, že jí to vyděsí.

„A co ty, Pete?“ říká. Sáhne dolů na mé břicho a vklouzne svými nesmělými prsty pod lem boxerek. Oči se jí rozšíří, když kolem mě obalí prsty a pevně mě uchopí.

Zabořím jí obličej do krku. Jen jí nechám dotknout se mě na vteřinu. Ale vteřina je vše, co vydržím. „Oh, do prdele,“ zasténám, když se moje koule plazí nahoru k tělu a vyliju se jí do dlaně. Její ruka na sekundu ztuhne, ale oči se jí zavřou, když udělá šťastný zvuk, a sevře mě pevněji. Vrážím ji do pěsti, která je teď mokrá z našeho výsledku. Nepouští mě. Její ruka je těsná a jistá. S každým tahem mých boků krouží palcem kolem špičky. Dotýká se mě a podívám se dolů mezi nás a vidím, že jsem udělal podělaný nepořádek na jejím břiše. Zklidním se a podívám se jí do tváře. Směje se. Nemyslím, že jsem jí někdy viděl vypadat tak šťastně. Obejme mě čistou rukou a drží mě těsně u sebe. Její druhá ruka je v pasti mezi námi a pořád drží moje péro. Odtahuji svoje boky, snažím se vyklouznout z jejího sevření a zasyčím, když mě stiskne pevněji. Odhazuji tričko, které je teď spíš než na jejích prsou na straně a pokládám si čelo na její nahou pokožku, snažíc se chytit dech. „Omlouvám se,“ říkám. Nechtěl jsem to udělat.

Bere mi obličej do dlaní a zvedá ho, abych se na ní podíval. Usmívá se. „Děláš si srandu?“ směje se. „To bylo úžasné.“

„Jo, tak trochu bylo,“ říkám. Políbím ji. Nemůžu přestat. Musím. „Jsme špinaví,“ upozorňuju ji.

„Je mi to jedno.“ Chichotá se a já jsem nikdy neslyšel šťastnější zvuk.

„Jsi v pořádku?“ ptám se. Co když je v deliriu ze stresu z toho?

Pokládá si hlavu zpátky na polštář, hruď se jí třese smíchem. „Myslím, že jsem ti právě vyvrcholila do tváře,“ říká. Znova se chichotá.

Také se směju. Nemůžu si pomoct. Je to nakažlivé – její štěstí. Ona je kurevsky šťastná. A já také.