CCC - 29. kapitola

Překlad: Marta

Reagan

Pete je trochu tichý při cestě domů. Pohrává si s rádiem a hladí Maggie. Občas jeho ruka sáhne po mé a stiskne ji, aby mě uklidnil.

„Jsi si jistý, že bude tvoje rodina v pořádku s tím, že zůstanu dnes v noci u vás?“ ptám se.

Přikývne. „Jsem si jistý. Sam je ve škole a Logan žije s Emily v jejím bytě, ačkoliv nevím proč. Podle Matta jsou v našem bytě mnohem víc než v tom jejím. Sam a já se dělíme o pokoj, a protože on tam není, můžeš spát v mojí posteli a já budu spát v jeho.“

No, zatraceně. Trochu jsem doufala, že bychom mohli spát spolu.

„Nebo můžeme spát v Loganově pokoji, protože tam je dvojlůžko. Jen jsem nechtěl předpokládat, že bys chtěla spát se mnou.“  Věnuje velkou pozornost uším Maggie, místo aby se díval na mě, když to říká.

„Líbí se mi varianta číslo dvě,“ říkám tiše. Předstírám, že musím ostříknout přední sklo, i když nepotřebuje umýt.

„Oh, jo?“ říká tiše. Ušklíbne se. „Doufal jsem, že to řekneš.“  Trošku se zamračí. „Musím tě varovat, že náš byt není nic jako váš dům. Není to ve skvělé části města. A je to docela malé.“

„Na ničem z toho mi nezáleží, Pete,“ říkám. Říkám pravdu. Prostě chci být s ním. Mohl by žít v kartonové krabici a pořád by to dělal úžasným. Trhnu palcem k Maggie. „Ačkoliv Maggie může být trošku snobská. Takže jí budeš muset možná dát hodně psího pohoštění, aby byla šťastná.“

„Maggie je měkkota,“ říká. Bylo jí v autě špatně, museli jsme zastavit na dost dlouho, abychom to vyčistili. Ale Pete v tom byl dost dobrý. „Myslím, že mě miluje.“

Je lehké ho milovat. Směje se na mě.

„Takže, spíš nahá?“ ptá se. Jeho oči zajiskří.

Teplo se mi plazí na tvář. „Ne!“ vykřiknu. „Samozřejmě, že ne.“

Opře si hlavu o sedadlo, naklání hlavu jako zvědavé štěně. „Takže myslíš, že bych ti do toho mohl mluvit?“ Směje se tomu, co musí být strašně legrační výraz v mém obličeji.

„Možná,“ říkám tiše.

Nasaje vzduch. Je překvapený. „Nejsem si jistý, jestli můžu udržet své ruce od tebe celou noc,“ varuje mě, jeho hlas je tichý, ale důrazný. Je hlubší a hrubší než byl před minutou.

„Kdo říká, že to chci?“

Opře si hlavu dozadu a zasténá. Položí si ruku na hruď a ztěžka dýchá. „Je moje ctnost v ohrožení, slečno Casterová?“ ptá se.

„Pokud bys měl nějakou, která by mohla být v ohrožení, řekla bych ano,“ reptám. Ale on je tak legrační, že nemůžu sundat úsměv z obličeje.

„Jsme tady,“ říká. Ukáže na parkovací místo na straně ulice. Vjedu tam a zhluboka se nadechnu. Nevím, co mám sama se sebou dělat, když jsme tady.

„Jsi si jistý, že chceš, abych tady zůstala?“ ptám se.

Přikývne. „Radši bys měla poslat zprávu tátovi a říct mu, že jsme dorazili do města.“ Přichytí vodítko na Maggie a pomůže jí z auta. „Udělej to a já rychle vyvenčím Maggie. Pak vezmu naše tašky.“

Přikývnu a začnu psát tátovi. Pete dělá zvuky pusou na Maggie, dokud ho nenásleduje.

Já: Jsme tady!

Táta: Jsi zpátky ve svém bytě? Všechno v pořádku?

Nechci lhát.

Já: Ne. Jsem u Petea. Strávím nějaký čas s jeho rodinou.

Táta: Je 23:30, Reagan.

Já: Tati, je to v pořádku.

Táta: Musím tam přijet a zabít toho kluka?

Já: Ne dneska.

Táta: Dej mi vědět, když budu muset.

Směju se.

Já: Ok.

Táta: Zítra mi napiš, že jsi naživu.

Já: Miluji tě!

Táta: Taky tě miluji.

Pete otevírá mé dveře a opírá se lokty ve dveřích. „Ahoj,“ říká. „Jsi připravená jít nahoru?“

Usměji se. Nemůžu si pomoct. Posunu se, abych se dostala ven, ale Pete mě blokuje. „Víš, že nemám žádná očekávání o dnešní noci, že jo?“ ptá se.

„Já vím.“ A vím to. Nikdy by mě nenutil dělat něco, co dělat nechci. „Můžu pořád zůstat?“

Vytáhne mě z auta a jde do kufru pro mou tašku. Ale je to velká taška. Nakonec jsem se chystala domů.

„Jen tahle jedna,“ říkám, zvedám kosmetickou tašku. „Zbytek můžu vyndat, až pojedu zítra domů. Není potřeba to tahat nahoru výtahem.“

Zachechtá se. „Jsi zhýčkaná, že?“ ptá se.

„Co tím myslíš?“ Nerozumím.

Dá si mou tašku na rameno, vedle jeho batohu a bere mě za ruku. „Jsme ve čtvrtém patře. A žádný výtah.“

„Oh. Jsem odolná. Můžu to vzít.“

Tahá moje konečky prstů směrem k budově. „Jsi si jistá, že budeš v pohodě se všemi mými bratry?“ ptá se. Vypadá víc nesvůj, než jsem ho kdy viděla.

„Nedělej si starosti,“ říkám. „Nejsem ze skla, Pete.“

Tohle místo není vůbec takové, z jakého jsem já a nadskočím, když někdo projde kolem nás. Přitáhne si mě k boku. „Mám tě,“ říká tiše. Bezesporu a cítím se s ním naprosto v bezpečí. Na zdi jeho budovy jsou grafity a zastavuji, abych se podívala. „Pojď,“ říká. „Chci, aby ses poznala s mou rodinou.“

Jdeme nahoru čtyři patra a vstoupíme do dlouhé chodby. Pete zmáčkne kliku a pokyne mi, abych vstoupila před ním do místnosti. Udělám to, Maggie mě následuje a okamžitě slyším hrát TV. Všude kolem jsou naskládaní lidé jako dřevo na pile. Někdo zmáčkne tlačítko ‚pausa‘ na TV a všichni se otáčí čelem k nám.

„Ahoj,“ říká Pete. Pokládá mou tašku vedle jeho a jdeme společně do místnosti. Muži vstávají a ten největší jde k nám. „Myslel jsem, že se vrátíš později.“ Hodí okem po mě a dolů, ale ne děsivým způsobem. „Kdo je tvoje přítelkyně?“ ptá se. Napřáhne ruku k potřesení a chytnu ji. „Jsem Paul,“ říká. Je obrovský a má dokonce víc tetováních než Pete.

Za ním je další chlap. Je hubený a má dlouhé, blond vlasy a má je svázané na zátylku gumičkou. „Matt,“ říká, když drží ruku k potřesení.

Pak si všimnu kluka a holky sedících na gauči. Ona je blondýnka, kterou jsem viděla ve vězení, a dívá se na mě s pohledem obchodníka se starožitnostmi, jako by hledala všechny moje nedokonalosti. „Emily,“ říká s malým mávnutím. „Logan,“ říká, když poplácá Logana na hrudi. Napřáhne ruku a beru ji.

Ale je tu ještě jeden a dech se mi zachytí v krku, když vystoupí zpoza Logana. Vypadá tak moc jako Pete. Musí to být Sam. Podívám se z Petea na Sama a zpátky. „Jsem ten hezčí,“ říká Sam. Napřáhne se, jakoby mě chtěl obejmout, ale já ucouvnu. Nemůžu si pomoct. Ušla jsem dlouhou cestu, ale ne tak dalekou. „Je milé tě poznat,“ říká s kývnutím. Napřáhnu ruku a místo potřesení s ní, jí zvedá ke rtům. Jeho krátký knírek mě polechtá na hřbetu ruky. Vykroutím prsty z jeho sevření. Pete na něj zírá.

„Drž svoje zasraný ruce pryč od mojí holky,“ zavrčí. Ale pak rozevře ruce a Sam do nich vpadne. Objímají se způsobem, jak to muži dělají, s hodně poplácáváním zad a mumláním slov. „Jsem rád, že jsi tady,“ říká Pete.

„Zavolal jsi. Přišel jsem. Jako dobrý velký bratr.“

„Osm minut,“ zavrčí hravě Pete. Spustí mi ruku kolem ramen. „Narodil se osm minut přede mnou a myslí si, že je dost dobrý, protože je starší.“

Sam si zakašle do pěsti. „Promiň. Já jsem dost dobrý.“ Šklebí se. Vypadá tak moc jako Pete, že je to téměř znepokojující.

„Myslím, že oba jste sračky,“ říká Paul, když jde k ledničce a bere pivo.

„Chceš něco k pití?“ ptá se Pete tiše.

Vrtím hlavou.

Vezme mi obličej do dlaní. „Vypadáš trochu unaveně. Chceš jít do postele?“

Přikývnu. „Pravděpodobně bychom měli.“

Zakření se. Myslím, že se mu líbí ta my část.

„Myslíš, že by bylo v pořádku, kdybych si nejdřív dala sprchu?“ ptám se. Byla jsem hodiny v autě a cítím se trochu špinavě. Jaksi bych chtěla být čistá, když se budu poprvé tulit nahá k Peteovi.

Přikývne a vede mě směrem ke koupelně, kde rozsvítí. Vytahuje ručníky a pokládá mi je na pult. „Potřebuješ pomoct sundat oblečení?“ ptá se. Hravě na mě zavrtí obočím.

„Jo,“ říkám a zavírám za námi dveře.