CCC - 24. kapitola

Překlad: Marta

Pete

Jsem se skupinou neslyšících chlapců, střídají se v jízdě na koni v kruhu. Hluché děti mají tendenci být ve skupině jen ony sami a nespolupracovat s jinými dětmi z tábora. Budu muset zjistit, co s tím můžu udělat. Od doby, co je můj bratr hluchý, je jedna věc, kterou vím a to, že neslyšící děti sami sebe nevidí jako hendikepované. Mají svou vlastní kulturu a můžou fungovat ve společnosti s malou nebo žádnou pomocí. Ale mají sklony sdružovat se, protože znakový jazyk je něco, co mají všichni společného.

Nikdy jsem netrávil moc času kolem koní. Nebo kdybych měl říct popravdě, tak žádný. Jsou to velká, těžká zvířata a ten, kterého vedu kolem kruhu, mě šťouchá čumákem do ramene. „Mohla bys toho nechat?“ ptám se, ale udělá jen nezvučný zvuk a otře se mi o zadní část hlavy. Srazí mi kšiltovku, ohnu se, abych jí zvednul. Ale když to udělám, narazí mi do zadku a já spadnu na ruce do hlíny na zem.

Opráším si ruce a rozhlédnu se. Edward, kterému už dál nemůžu říkat Tic tac, co jsem slyšel jeho příběh, vede dalšího koně. Odfrkne si směrem ke mně. „Vole, myslím, že jsi právě dostal facku. Znova.“ Chechtá se, takže mu ukážu vztyčený prostředníček. Edward se mi zadívá přes rameno a tiše zapíská. Otočím se a uvidím Reagan, jak jde k nám. Musela jít a dát si sprchu, protože její vlasy jsou pořád vlhké a má je spletené do dvou copů, které jí visí přes ramena. Má na sobě tričko, ustřižené džíny a hnědé kožené boty, které jsou až k lýtkům. Sakra, je pěkná.

Když se dostane blíž, pohladí koně, kterého vedu. „Dává ti Juliette zabrat?“ ptá se. Nakloní se blíž k uchu koně a něco jí pošeptá. Zježí se mi chlupy na rukou a to dokonce není ani moje ucho, do kterého šeptá. Juliette zavrtí hlavou a Reagan se směje. Sakra, to je pěkný zvuk.

Projde kolem mě a nese kbelík. „Kam jdeš?“ volám za ní.

Otočí se a usměje se přes rameno. „Musím jít sehnat Romea pro Juliette,“ říká. „To proto je tak tvrdohlavá. Její přítel se poflakuje s kravami.“ Kývne k pastvině. „Chceš mi pomoct?“ zeptá se.

Má sebou Linka, následuje jí skoro tak blízko jako Maggie, její pes. Pochybuji, že ten pes někdy opouští její bok. Sakra, chci být štěně a následovat ji taky. Hodím lano koně, kterého vedu, jednomu klukovi z vězeňského programu. Ušklíbne se a vrtí hlavou. Je to ten, který mě minulou noc nazval podpantloflákem. Jo. Myslím, že jsem. A ani v nejmenším mi to nevadí.

Běžím k Reagan, která se směje, když jí dohoním. „Dneska vypadáš opravdu pěkně,“říkám. Chci jí políbit tak moc, až to můžu cítit.

Začervená se. „Děkuji ti,“ říká a dívá se dolů na nohy.

„Chyběla jsi mi,“ říkám.

Zakření se. „Viděl jsi mě právě před hodinou,“ připomíná mi. Jako bych to potřeboval. Všechno na co můžu myslet, je, jaké to bylo cítit ji ve svém náručí. Pasovala perfektně k mé hrudi.

„Byl tvůj táta naštvaný?“ ptám se. Je to důležité. Opravdu je. Chci, aby mě její rodiče měli rádi, ale bojím se, že jdu na to úplně špatně. Nikdy předtím jsem se s rodiči holky nesetkal. Nikdy jsem neměl potřebu. Ale s Reagan… Všechno je jiné.

Pokrčí rameny. „Trochu.“ Směje se. „Mluvili jsme o tom, jak tě nakopat do koulí. Ve skutečnosti o tom, že muži chtějí jen jednu věc a pak mi dal PMI (příliš mnoho informací) o antikoncepci.“

Zastavuju. Wow. Je toho trochu hodně k pobrání. „Mluvíš se svým tátou o takových věcech?“

Krčí rameny. „O některých z toho. Na zbytek z nich mě poslal za mámou.“

„Zbytek čeho?“

Její tváře zrůžoví ještě víc. „Rozmluva o antikoncepci a všech těch věcech.“

„Oh,“ říkám. Zním jak idiot. Ale prostě mě zaskočila. Jde k plotu a ohýbá se, aby se skrčila mezi prkna. Jdu za ní a Link také. Je ve svém vlastním světě a myslím, že si zpívá písničku. Ale je to příliš tiché, že to nemůžu říct jistě. „Takže, jsi… um… přemýšlela o takových věcech, jo?

Skousne si spodní ret a přikývne. „Jo.“

„Já… ah… nevím, co k tomu říct.“ Sundám si kšiltovku a poškrábám se vzadu na hlavě.

„Nemusíš nic říkat,“ říká s pokrčením ramen. „Jen jsem chtěla, abys věděl, že na to myslím.“

OH, Ježíši Kriste. Moje srdce v hrudi šíleně klopýtne.

Přimhouří na mě oči, ale možná to může být kvůli sluníčku. „Můžeš mi říct, pokud o mě nemáš žádný romantický zájem, Pete.“ Povzdychne si. „Budu s tím v pořádku.“

Otáčí se a dává si dva prsty ke rtům. Do vzduchu propukne pronikavý hvizd. Link si zakryje uši a zašklebí se. Náhle se k nám řítí kůň, jako pruh černo-bílého blesku. Reagan zaječí, když jí zastrčím za sebe, ale taky se směje. Kůň zastavuje stopu od mých nohou a zafuní mi do tváře. „Zkurvysyn,“ vydechnu.

„Zkurvysyn,“ papouškuje Link.

Oh, do pekla. Tohle je špatný. Musím se naučit dávat si pozor na pusu kolem toho dítěte. „Pěkný kůň,“ říkám a sleduju Linka.

„Pěkný kůň,“ opakuje.

„To je lepší,“ říkám tiše. Link přikývne a zvedne kýbl, takže do něj může kůň strčit nos.

„Tohle je Romeo,“ říká Reagan, když mu sklouzne ohlávkou přes hlavu. Pohladí ho po boku. „Pořád utíká a chodí se poflakovat s kravami. Pak je Juliett naštvaná a vylévá si to na ostatních.“ Poplácá ho, ale všechno, co on chce, je zůstat hlavou v kbelíku. Reagan se připravuje vyrazit zpátky ke stodole.

Následuji ji a dávám pozor, kam šlapu, když jdeme společně. Je tiše. Sakra, možná přemýšlí o antikoncepci. Nevím. Jsem připravený. Jsem vždycky připravený, ale ona není připravená na to, co já chci. Ani náhodou.

Když dorazíme ke stodole, Reagan hodí lano Linkovi a říká, „Mohl bys ho vzít k Juliette, Linku?“ Přikývne a bere koně, Reagan ukáže ke mně, abych jí následoval. Jdeme za stodolu a nemůžu si pomoct, ale přemýšlím nad všemi způsoby, kterými by mě její táta vykleštil, kdyby nás tady znova nachytal.

Přimhouří oči a koutek rtu jí povyskočí nahoru. „Pamatuješ si minulou noc, když jsi řekl, že bys mohl mít nějaké opravdové city vůči mně?“ ptá se tiše.

Přikývnu.

Odkašle si a její nepohodlí je tak roztomilé, že jí chci okamžitě políbit. „No, chci, abys věděl, že já k tobě cítím něco opravdu skutečného, Pete. O tom není pochyb. Takže, jo, jsem vyděšená. Bojím se těchto pocitů a moje máma byla prostě máma a můj táta byl jako táta a jejich první myšlenky byly, jak mě udržet od otěhotnění.“

Sakra, chci spát s touhle holkou, ale chci mnohem víc než jen s ní spát. „Reagan,“ říkám. Natáhnu se po ní a vůbec kdy poprvé necouvne. Nechá mě dát jí ruce na boky a přitáhnout si jí ke mně. „Jsem kluk,“ říkám, snažím se nezašklebit. „Postarám se o všechny tyhle věci kolem ochrany, až bude správný čas.“

Přikývne. „Já vím, že ano.“ Položí si čelo proti mé hrudi a můžu cítit na svojí kůži její dech, vřelý a horký. „Prostě ses zeptal, co táta a máma říkali. A to je to, co měli na srdci.“ Krčí rameny. „Takže jsem ti to řekla.“ Stoupne si na špičky a přitiskne rty proti mému krku, přetrvává tam dost dlouho, abych ucítil její mátovou zubní pastu. „Neboj se, Pete. Slibuji, že tě neposkvrním.“ Zakření se. Ale s tím, co se jí stalo, to není ani trochu zábavné.

Zasténám, zvrátím hlavu dozadu a zavřu oči, zatímco přemýšlím. Nemůžu přemýšlet, zatímco se na mě dívá.

„Co se děje?“ ptá se. Ukročí dozadu a okamžitě cítím její ztrátu. „Myšlenka, že se mnou máš sex, tě odpuzuje?“ zašeptá. „Je to tak?“ Zavrtí hlavou. „Měla jsem to vědět.“

„Ne,“ začnu, ale nevím, co na to říct. Udělá pár kroků, natáhnu se pro její špičky prstů. Otáčí se pryč a popadnu jí za tričko.  Otočí se dokola, ale tentokrát mě nepraští. Podívá se na mou ruku a usměje. Ale je to smutný úsměv. Není takový, jaký bych chtěl vidět na tváři mé dívky. „Chci tě.“

„To je v pořádku, Pete,“ říká tiše. „Možná jsem to přečetla celé špatně.“ Ukáže od sebe ke mně a pak zpátky. „Myslela jsem, že jsme na stejném místě.“

„Jsem v tom dál, než jsi ty,“ vyhrknu.

Zastaví se a podívá se mi do očí. „V tom?“ Její zelené oči pomalu mrkají.

„V tom. Hotový. Až po uši. Nemůžu na tebe přestat myslet. Chci být s tebou celou dobu. Můžu tě cítit na mé kůži dokonce, i když nejsi se mnou. V tom.“

Její dech zrychlí. „Oh,“ říká. Položí mi ruce na hruď.

„Ale myslím, že jsem v tom asi dál než ty.“ Nakloním se, abych se jí zadíval do očí. „Chystáš se mi zlomit moje srdce, Reagan?“ ptám se. „Už jsi přemýšlela o antikoncepci a to mě kurva děsí k smrti, právě ta myšlenka být v tobě. Protože já tě chci, Reagan. Chci každý kousek z tebe.“

„Dokonce i ty rozbité kousky?“ ptá se.

Uzavřu její tvář svýma rukama a přitáhnu její obličej k mému. „Budu lepidlo, které tě dá zpátky dohromady,“ vydechnu. „Byl jsem zavřený dlouhou dobu, Reagan,“ říkám.

„Byla jsem uzavřená dokonce ještě déle než ty, Pete,“ říká, její hlas je ztěžklý emocemi. Polkne.

„Nedávej mi naději, pokud si nejsi jistá,“ žádám.

„Nikdy jsem si nebyla ničím tak jistá,“ říká. Zabalí mi ruce kolem krku, přitáhne si mou hlavu dolů k sobě a políbí mě. Její rty jsou jemné a teplé a neústupné, a když se její jazyk dotkne mého, téměř se udělám do kalhot. Odtrhnu se od ní, protože nemůžu víc vydržet. Podívá se mi do očí. „Ještě nejsem připravená na sex, Pete,“ říká. „Ale jsem tomu blíž, než jsem byla. Mám pocit, jako bys odemkl dveře do mé budoucnosti.  Teď jen potřebuji, abys tím prošel se mnou. Takže přestaň být tak zasraně vyděšený, že mi ublížíš, Pete. A měj mě rád. A pak jednoho dne, mě možná budeš milovat.“

Směju se. Nemůžu si pomoct. Tiše se pochechtávám. „Jsem rád, že jsi měla s mámou řeč o antikoncepci,“říkám. „Můj bratr Paul mi strčil kondomy, když jsem vycházel ze dveří a jel sem. Nevím, koho si myslel, že budu šukat na táboře pro kluky.“

Její obličej zčervená.

„Myslím, ne šukat. Dobře, kdybys to nebyla ty, bylo by to šukání.“ Do prdele. Tohle všechno kurvím. S ní to bude mnohem víc než šukání. „Tohle je to, co mě děsí, princezno. Nikdy jsem nedělal to, co chci dělat s tebou.“

„Dělal jsi to hodněkrát,“ říká s mávnutím rukou.

Vrtím hlavou. „Ne, nedělal.“ Dívám se jí do očí. „Teď přemýšlej o tom, co to znamená, a ujisti se, že na to budeš připravená.“

Otáčím se, jdu zpátky k Juliette a beru si její lano k vedení. Moje zasrané nohy se třesou a stěží se můžu nadechnout. Jestliže je tenhle pocit láska, jsem rád, že to počkalo, dokud jsem nebyl dost starý, abych tomu porozuměl.