Reagan
Maggie zase
není dobře a slyším její naříkání přes celou místnost. „Mag,“ říkám. Ale je
příliš pozdě. Vyhodí granule přes celou podlahu v ložnici. Podrbu jí po
hlavě. Je ještě docela čiperná na svůj věk, ale v posledních týdnech
zvrací. Chystám se jí vzít k veterináři, aby se na ní podíval. Jdu uklidit
její nepořádek, dřepnu si s vlhkým hadříkem, abych vyčistila koberec. Ale
ozve se zaklepání na dveře. „Vstupte,“ zvolám nepřítomně.
Dveře se
otevírají a srdce mi vyskočí do krku, když tam vidím stát Petea. Je pozdě. „Pete,“ říkám, když vzhlížím od
pozvraceného místa. „Jen jsem…“ Měli
byste mluvit o zvracení s mužem? Pravděpodobně ne. „Maggie se udělalo
špatně,“ říkám nakonec.
„Můžu
pomoct?“ ptá se. Jde ke mně a klekne si.
„Myslím, že
jsem udělala vše, co jsem mohla s podlahou udělat.“ Podívám se dolů na
moje pyžamo a překřížím si ruce na hrudi. Dokonce nemám ani podprsenku.
Pete se
zakření a podívá se pryč jako gentleman. Mám na sobě tílko a maličké šortky, že
by táta šílel, kdyby to viděl. Dokonce nemám ani dovoleno opouštět pokoj, když
je mám na sobě. Jdu do koupelny a rychle si umyji ruce. Vracím se a nacházím
Petea, jak se rozhlíží po mém pokoji. Dotýká se hrací skříňky na mém šatníku.
Otevře ji, baletka vstane a točí se dokola na melodii písně. Pete se usměje a
podívá se na mě přes rameno. „To je pěkné,“ říká. „Tak jako ty.“ Jeho oči se
toulají po mém těle a olízne si rty.
„Co tady
děláš?“ ptám se.
Na chvilku
se vyleká. „Chtěl jsem tě vidět. Tvoje máma říkala, že se tu můžu objevit.“
To mě
přinutí se smát. „Ví můj táta, že jsi tady?“
Vrtí hlavou.
„Nebyl dole.“
Mám pocit,
že by táta neměl rád Petea v mém pokoji. Zejména s tím, co mám na
sobě. „Kdybych věděla, že jsi to ty, oblékla bych se,“ snažím se vysvětlit.
Pohled mi zalétne k posteli, kde leží složená mikina. Obvykle v ní
spím. Přetáhnu si ji přes hlavu a dolů přes boky.
Pete na mě
přimhouří oči. „Tahle mikina vypadá povědomě,“ říká. Jeho oči se rozšíří. „Je
to ta, kterou jsem ti dal tu noc?“ ptá se.
Přikývnu.
„Jo.“ Nechala jsem si ji. A miluji ji. „Chceš jí zpátky?“
Ušklíbne se.
„Jestli to znamená, že si jí sundáš, pak sakra jo, chci jí zpátky.“
Teplo se mi
plazí po obličeji. Natáhnu se, abych jí stáhla přes hlavu, a zavírám oči, když
to dělám, ale náhle Pete rukama zastaví můj pohyb.
„Dělal jsem
si srandu,“ říká. „Nech si ji.“
Přikývnu a
stahuji si zpátky dolů přes boky.
„Jsem
překvapený, že ji stále máš, vzhledem k tomu, jak jsi k ní přišla“
Nakrčí obočí.
„Ty jsi
jediná dobrá věc, která se mi tu noc stala, Pete,“ říkám.
Otevírá
ústa, aby něco řekl, ale zase je rychle zavírá.
„Spím
v ní.“ Zvedám si jí k nosu. „Bývala cítit jako ty, dokud mě jí máma
nedonutila vyprat.“ Mám v pokoji
malý futon, tak k němu ukážu. „Chceš si sednout?“ ptám se.
Přikývne,
ale vrací se zpátky k prohlížení pokoje. Jede konečky prstů po vítězných
stužkách za jízdu na koni, které lemují zrcadlo. Sedám si a překřížím si nohy
pod sebou. Chytnu před sebe polštář a spočinu na něm lokty. Pete putuje
k mé koupelně a strká hlavu dovnitř. „Myslím, že tvůj pokoj je větší než
celý náš byt,“ říká.
Nevím, co na
to říct, takže neříkám nic.
„Až se
vrátíš zpátky do školy, budeš na koleji?“ Sedá na druhý konec futonu. Otočí se
ke mně obličejem a jeho koleno se otře o mé. Líbí se mi to, takže se přisunu o
kousek blíž.
„Mám
garsonku naproti kampusu,“ říkám. „Táta nechtěl, abych byla na koleji, a já
jsem si tam chtěla vzít Maggie potom, co se stalo.“ Maggie slyší svoje jméno a
putuje ke mně, vklouzne nosem mezi moje ruce. Nepřítomně jí drbu na hlavě.
„Nejsem ráda v noci sama.“
Pete udělá
zvuk, jako když dává pusu a Maggie jde k němu. Je opatrná, ale nebojí se.
Nechá jí očichat ruku a dotýká se jí opatrně na vrcholu hlavy. Posune se
k němu a on jí poškrábe za ušima.
„Snažíš se
získat si mého psa?“ ptám se. Ale potají jsem ráda, že mu Maggie věří. Má dobré
instinkty, mnohem lepší než jsou moje.
„Snažím?“
vysmívá se. „Jsem úspěšný,“ říká s úsměvem. Maggi vyskočí na zadní, aby mu
dala packy do klína. Pete se nakloní dozadu a poklepe si na nohu a Maggie
vyskočí, aby si na něj sedla, mezi nás. Mazlí se s její hlavou. „Vypadáš
pěkně v mojí mikině,“ říká mi.
Můj obličej
je pravděpodobně šarlatově červený s tím, jak způsobuje, že rudnu. „Děkuji
ti,“ vydechnu.
„Mám rád tu
představu, že moje mikina je po celém tvém těle, zatímco spíš,“ říká. Jeho hlas
je najednou chraplavý a zastřený. Pohledem setrvává na mých nohou, ale nesáhne
po mě nebo se nesnaží dostat mě blíž k němu. Prostě dál mazlí mého psa,
který je celý vzhůru nohama, jak se snaží nastavit mu její břicho.
Ztěžka
polknu, můj tep silný a zrychlený. Odkašlu si a on se na mě jen podívá zpod
přivřených řas.
„Takže, co
chceš dělat?“ ptá se.
Upřímně ho
chci políbit. „Je tohle schůzka?“ ptám se.
Zavrtí
hlavou. „To je návštěva na pár minut, protože jsem tě chtěl vidět a lákal jsem
sám sebe, abych na chvíli zůstat.“ Maggie se převrátí a Pete se směje. „Jsi
měkkota,“ říká mému psovi.
„Je to
nebezpečná šelma,“ říkám se smíchem.
„Tak dlouho,
jak tě bude chránit, může být bestiální, jak se jí líbí.“
„Dobrou
práci zrovna teď odvádí,“ zabručím.
„Psi mě mají
rádi. Protože jsem dobrý člověk.“ Jeho víčka ještě poklesnou a znova si olízne
rty.
Stahuji si
mikinu dolů víc přes boky. „Přestaň na mě takhle koukat,“ zašeptám, můj hlas
skřípe.
„Přestal
bych, kdybych si opravdu myslel, že to po mě chceš,“ říká. Trhne hlavou. „Pojď
sem,“ říká tiše.
Vrtím
hlavou, ale úsměv mi škube za rty. „Ne,“ odpovídám.
Trhne
hlavou. „Pojď sem,“ říká znova. „Prosím?“
Usměji se na
něj. Nemůžu si pomoct. „Co dostanu, když tam půjdu?“ ptám se.
„Pojď sem a
uvidíš,“ říká.
Moje srdce
tluče. Co bych měla udělat? Měla bych zůstat? Měla bych jít? Mám pocit, jako by
mezi námi byl neviditelný provaz a on za něj tahá, když zvedá ruku a kýve na mě
ohnutým prstem, dávajíc najevo, abych šla dopředu.
Jemně
odstrkuji Maggie z jeho klína. Protože najednou tu chci být. Chci se
k němu přitulit a zabalit se do jeho tepla. Maggie seskočí na zem a Pete
vydechne, když žuchne na jeho nohy. A já k němu lezu po všech čtyřech přes
gauč.
Děkuji
OdpovědětVymazat