Reagan
Potřebovala
jsem nějaký čas, abych si to srovnala v hlavě. Ještě to nemám úplně, ale
je to už lepší, když jsem to udělala. Nasadím si na nohy sandály s kamínky
a popotáhnu si šaty. Obvykle nenosím šaty, ale tahle noc je luxusní. Je to
večeře v country klubu, není to formální slavnost, ale je to opravdu
elegantní. Mám na sobě pouzdrové šaty, které objímají mé boky. Jsou trochu
přilnavé, ale ne špatným způsobem. Otáčím se a prohlížím si zadek
v zrcadle. Vypadám dobře. Stočím si vlasy nahoru, takže mám holý krk,
pouze s několika pramínky, které mi visí dolů. Udělám si jemné linky kolem
očí, dám řasenku a nanesu trošku tvářenky. Byla jsem na sluníčku celé léto,
takže si jsem jistá, že nepotřebuju žádný podklad.
Ozve se
zaklepání na mé dveře a máma strčí hlavu dovnitř. Utírá si ruce do utěrky, když
prochází dveřmi. Zapíská na mě. „No nevypadáš pěkně?“ říká, přikyvujíc při
hodnocení. Jde k mé krabičce na šperky a otevírá ji. „Chceš si k tomu
vzít babičky medailonek?“ ptá se. Ani jsem nepřemýšlela nad šperky.
Otáčím se a
dává mi náhrdelník kolem krku. Nakloním se a nechám ho viset. Navléknu si
nějaké cinkavé náramky a posunu je. V okamžiku mi zase spadnou, ale
vypadají pěkně.
Držím ruce
do strany. „Vypadám jako normální holka?“ ptám se.
Její obličej
se zjihne. „Miláčku, ty jsi normální holka,“ říká jemně. Přimhouří oči. „Proč
jdeš na tuhle schůzku?“ ptá se.
„Protože
jsem se z toho nemohla vykroutit,“ přiznávám. „A teď nechci nechat Chase
ve štychu.“
Vrtí hlavou.
„On není ten jediný pro tebe, že?“ ptá se.
Pokrčím
rameny. „Nevím. Nikdy jsem mu nedala dost velkou šanci zjistit to.“
Nic neříká.
Moje máme je v tomhle dobrá. Je potichu, když to situace vyžaduje a také
má toho hodně co říct, když si to situace žádá. „Tvůj otec tě neměl do téhle
schůzky tlačit.“
Zavrtím
hlavou. „Co když má pravdu? Co když je Chase pro mě ten pravý? Nebudu to vědět,
dokud to nezjistím.“ Povzdychnu si.
„Srdce chce,
co srdce chce, Reagan,“ říká.
Směju se, i
když v tom zvuku moc humoru není. „Co tohle přesně znamená?“
„Myslím, že
už víš, co to znamená.“ Sedá si na okraj mojí postele. „Tenhle Pete,“ říká.
„Věříš mu, že?“
„Asi tolik,
kolik můžu věřit někomu, koho jsem potkala před třemi dny,“ zlehčuji.
„Tvoje srdce
ho zná dost dlouhou dobu,“ říká.
„Moje srdce
zrovna nefunguje jako srdce někoho jiného,“ utrhnu se. „Nemůžu mu věřit, kam mě
zavede.“
„Oh,
Reagan,“ tiše vydechne. „Kurevsky nenávidím chlapa, který ti tohle udělal. Bylo
to před dvěma lety a pořád nevěříš sama sobě, aby ses pohnula dál. Je to,
jakoby si uvízla v tom okamžiku, kdy ti ublížil.“
„Nevíš, jaké
to je, mami,“ říkám v tichém varování. Nemůže o tom mluvit. Nezažila to.
„Víš, že
jedna z pěti vysokoškolaček je znásilněná během jejího studia?“ ptá se.
„Jedna z pěti, Reagan!“ vykřikne.
„A?“ říkám.
„Život jde dál, to je to, co mi říkáš?“ ptám se. Můj život nešel dál. Uvízla
jsem v tom momentu. Až do Petea. „Pete mě nutí chtít věci, které mě děsí,“
přiznávám.
„To je to, o
čem láska je, Reagan. Je to vzrušující a děsivé jako peklo a způsobuje, že
tvoje srdce buší a tvé vnitřnosti bolí.“ Odmlčí se a zadívá se na mě. „Tyhle
pocity jsou normální. Co není normální,
je, co se stalo tobě a jak ses uzavřela, aby sis ochránila srdce.“
„No, moje
srdce je oficiálně v nebezpečí,“ vtipkuju.
„Také jeho,“
připomíná mi.
Ani jednou
v celé téhle věci jsem se nezastavila, abych zvážila Peteovi city
v našem narůstajícím vztahu. Zvažovala jsem své obavy. Zvažovala jsem své
pocity. Zvažovala jsem své potřeby a přání. Ale opravdu jsem nezvažovala jeho.
Co když mě nepolíbil, protože se bojí, že mu ublížím? Co když mě nechce ze
stejného důvodu? Co když mě nechce, protože se mě bojí dotknout, že se budu
k němu chovat šíleně? Co když? Co když? Co když? „Peteovo srdce je dobré a
laskavé,“ říkám. „To je všechno, co o něm vím.“
Usmívá se.
„To je začátek.“
Táta na mě
zakřičí od spodu schodů. „Reagan!“ volá. „Chase je tady!“
Mamka
vstává. „Věř svému srdci, Reagan,“ říká. Políbí mě na čelo a jde dolů vedle mě.
Dole u schodů vidím Chase, jak ke mně vzhlíží. Jeho zelené oči nejsou ty, které
chci vidět, ale musím to zkusit, že? Musím tomu dát tuhle šanci.
„Ahoj,
Chasi,“ zašvitořím.
„Reagan,“
odpovídá. Je samý úsměv. Zakroutí boky. „Jsi připravená na tanec?“
„Samozřejmě,“
říkám s úsměvem. „Zní to jako zábava.“
Beru ho za
paži, když vycházíme. Otevírá dveře svého nepříjemně žlutého auta a vklouznu
dovnitř. Jeho pohled se zatoulá na moje stehno, kde se mi posunuly šaty. Stáhnu je dolů. Zašklebí se a zavírá dveře.
Pak vklouzne do sedadla řidiče a odloupne se z příjezdové cesty, odhazujíc
kamínky v našich stopách.
Děkuji😁
OdpovědětVymazat