BSL - 5. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

Zvedl se mi žaludek, když jsem se dívala na ty hrozné příšery. Teriéři byli démoni nižší třídy, které lidé sotva zahlédli pouhým okem. Byli kontrolováni Hledači - démony, kteří hledali něco pro démony Vyšší úrovně, nebo pro Peklo. Když tady byli Teriéři, znamenalo to, že tady něco hledají.

Viděla jsem démona jen jednou - démona Vyšší úrovně, který napadl muže, kteří chránili mě, Daniku a matku, když jsme cestovali z města. Bylo mi šest a jednoduchý výlet se změnil v tragédii.

"Zůstaň v autě," přikázal Dez a otevřel dveře auta. "I přes to, co se bude dít."

Když byl venku ze SUV, práskl za sebou dveřmi. Jeden z Teriérů se narovnal, natáhl krk do strany, zvedl nos a nasál vzduch. Když otevřel pusu, ozval se skřek.

Další dva Teriéři se objevili mezi stromy a odpovídali na volání. Položila jsem ruce na bezpečnostní pás. Čtyři? Jeden proti čtyřem? Usadil se ve mně ledový chlad. Jako bych měla znova šest, byla bezmocná a mohla jen sledovat rozprostírající se hrůzu.

Po zadrhnutém úderu srdce, se Dez přeměnil do své pravé formy. Tričko se mu vzadu roztrhlo a vyklouzl ze svého těla, když se rozvinula jeho křídla a tvořila oblouk na každé straně jeho širokých ramen. Změna trvala jen sekundu, ale konečný výsledek byl nádherný. Jeho kůže se změnila na tmavě šedou, čelist se mu rozšířila a nos zploštil. Mezi kaštanovými vlasy se mu objevily dva rohy, které se stáčely dozadu.

Když jsem ho viděla v jeho pravé formě poprvé za roky, už jsem ho neviděla jako toho krásného kluka, do kterého jsem se zamilovala.

Dez byl teď dospělý muž - bojovník.

Teriér zaječel, když letěl ve vzduchu a mával křídly a letěl na Deze. Dez neváhal. Naklonil se dozadu, kopl Teriéra do břicha a odkopl něco, co vypadalo jako velký pták, na dalšího tvora. Oba tvorové spadli na zem a tvořili hromadu drápů a zobáků. Další se hnal na Deze, který si klekl na kolena a zaťal svaly na zádech. Vyletěl do vzduchu a chytil Teriéra okolo krku. Dez se ve vzduchu otočil a odhodil ho tak daleko, jak by nikdo nedokázal.

Démon letěl vzduchem a narazil do stromu. Dopad zněl jako zaburácení hromu. Ze stromu odpadla kůra a vysoká jedle praskla v polovině a spadla na druhou stranu. Teriér dopadl na zem a nepohnul se. O vteřinu později se jeho tělo začalo chvět, pak se zhroutil do sebe a zmizel v černém kouři.

Tři zbývající Teriéři byli na nohách a kroužili kolem Deze. Otočil se na nejbližšího a těsně se vyhnul zobáku, který je ostrý, jako břitva.

Zvedl koutky úst, když vyletěl do vzduchu. Z Deze čišela sebedůvěra, ale Teriér ho udeřil a roztrhl Dezovi džíny. Okamžitě odtud začala vytékat krev. Jejich drápy mohou projít naší kůží? Ach, Bože.

Cítila jsem srdce až v krku, když se strach změnil na paniku.

Dez se zasmál a podřepl. "Je to to nejlepší, co umíš? Poškrábat mě?"

Teriér odpověděl křikem a ohnal se. Další dva vzlétli do vzduchu a vrhli se na Deze. Nezdálo se, že by se bál. Jeho poloviční úsměv říkal, že si to docela užívá, ale věděla jsem, jak rychle se může bitva otočit. Jedno menší uklouznutí a může být konec.

A tady jsem byla a krčila se v autě.

Moje matka neprojevila strach. Bojovala s démonem divoce, jako muž. Ztratila svůj život, když chránila můj a sestřin život a já nebudu sedět a sledovat tu samou věc, ať už je to Dez, nebo někdo jiný.

Když jsem vystoupila ven, prsty jsem měla studené a třásly se mi. Vdechla jsem vůni hlíny a borovic a zapomněla na své tělo. Když se má křídla rozprostřela z pod mého trička, dva Teriéři se otočili a nadechli se.

Pronikavě ječeli a znělo to jako něco mezi ptačím zpěvem a přiškrceným rysem a mířili rovnou ke mně.

"Jasmine!" řval Dez a kopal do země. Vyletěl do vzduchu, když ho zbylý Teriér zachytil. Chytil ho a oba spadli na zem a jejich dopad zvedl krajnici.

Je příliš pozdě, abych přehodnotila své vystoupení z auta, přikrčila jsem se, vystřelila do vzduchu a zastrčila křídla zpátky. Byla jsem rychlá, ale tyto věci prořezávaly vzduch a jejich natažené ruce byly jen pár centimetrů ode mě. Žaludek a hrudník se mi propadly, když jsem se hnala vzduchem a dosahovala nejvyššího místa u nejbližšího stromu.

Popadla jsem nejsilnější větev, urvala ji a otočila se. Nejbližší Teriér se mi skoro dotýkal kůže, když jsem se s větví rozmáchla tou největší silou, jako jsem měla.

Větev proťala hlavu Teriéra. Vystříkla černá a červená tekutina, korálkovité oči se protočily dovnitř, když dopadl na zem a jeho lebka se roztříštila. Když jsem se otočila na druhého, ze země stoupal oblak černého dýmu. Poté, co byl jeho kamarád zasažen homerunem, vyrazil z mého dosahu a letěl k obloze. Pohyboval se neuvěřitelně rychle, chytil konec větve, vytrhl mi ji z rukou a hodil do strany.

"Sakra," zamumlala jsem, letěla zpátky a pak klesala dolů. Vlasy se mi odhrnuly z obličeje, pak spadly dopředu, když jsem v podřepu přistála na zemi. Objevila jsem se, zavrávorala dozadu a Teriérovy drápy se dotkly mého tílka, trhaly látku a sotva minuly mou kůži. Vybuchl další černý kouř a naznačil tak konec Teriéra, se kterým se Dez vypořádal. Otočil se a jeho oči byly jako elektricky modré bazény. Když vyletěl nahoru, do vzduchu vyletěla hlína

a kameny a Dez se chystal na posledního Teriéra zezadu. Rychle otočil ruce a chytil tvora pod krkem. Otíral si černý sliz, když se na mě temně díval.

A jé je.

Než se objevil poslední oblak černého kouře, Dez byl přede mnou a jeho velké ruce vklouzly pod lem mého roztrženého trička.

"Jsi v pořádku?" dožadoval se. Jeho teplé ruce, které mě hladily po břiše, mě vyvedly z míry.

"Jasmine."

V úderu srdce jsem se chytila jeho paží. "Jsem v pořádku. Nepořezal mě, ale ty -"

"Řekl jsem ti, aby zůstala v autě!" Zvedl ruce, ale pak mi chytil ramena. Jeho zorničky se rozšířily. "Co sis myslela?"

"Bylo jich víc." Vyklouzla jsem z jeho sevření a přeměnila se do lidské podoby. Ze zbytku adrenalinu jsem cítila hořkost v puse. "Nemohla jsem se dívat a nic neudělat a tvoje noha -" Moje slova končila ječením, když mě přitáhl do náručí a pevně mě držel proti své horké a odhalené hrudi. Sevřel mi jednou rukou mé zamotané vlasy, když se jeho křídla stočila dopředu a zakrývala mě. Ztuhla jsem, když jsem cítila, že je velmi živý a hřeje. Když mě držel včera v noci, jeho objetí rozptylovalo moje smysly, ale ve srovnání s tímto to nebylo nic. Dez se třásl. "Když jsem tě viděl vystoupit z auta, moje srdce se zastavilo."

Pomalu jsem se v jeho objetí uvolňovala a opřela jsem si tvář o jeho hrudník. Cítila jsem, jak mu bije srdce. "Nemohla jsem tam jen tak sedět a znova to sledovat."

"Znova?" A pak se kolem mě jeho paže ještě zpevnily. "Tvou mámu? Toto bylo jiné," řekl tiše a jeho čelist poklesla. "Zvládl bych i dalších pět Teriérů, Jas."

Zavřela jsem oči a neodpověděla na to.

Cítila jsem jeho rty ve vlasech. "Nemohla jsi nic udělat, abys pomohla své matce. Víš to, že?" "Ano," řekla jsem a můj hlas byl tišší. U žen se nepředpokládá, že se budou bránit, natož bojovat a s touto představou Daniky jsem silně nesouhlasila. Kdyby naše matka trénovala, možná bychom před útokem utekly a ona přežila.

Držel mě o chvíli déle, pak mě pustil a ustoupil dozadu. Když jsem otevřela oči, měl svou lidskou podobu. Viděla jsem hodně mužů bez trička, ale z nějakého důvodu jsem měla pocit, jako bych nikdy neviděla mužské břicho.

Měl pořezaný hrudník a jeho břicho bylo ostře řezané. Jeho hrudník široký, ano, ale svaly nebyly rozměrné. Jeho džíny visely nebezpečně nízko a ukazovaly tak důlky na každé straně boků. Na břiše a hrudníku měl malá říznutí; stará zranění, která musela být vážná, když zanechala jizvy. Nijak to ale neubralo na jeho mužské kráse, naopak přidalo.

Dívala jsem se.

Přinutila jsem se podívat nahoru a viděla, že se trochu kření. Zrudla jsem. "Nemůžeš být na mě tak naštvaný, že jsem vystoupila z auta."

Zvedl obočí. "Můžu být naštvaný, jak chci."

Zavrtěla jsem hlavou, když jsem se mu snažila dívat do očí. Teď jsem věděla, jak se většina kluků cítila. Dalo to hodně práce. "Slíbil jsi, že se mnou budeš lovit démony. Nemůžu zůstat v autě, když se to děje."

Svaly se mu zvětšily, když si založil ruce na prsou. Dobrý Bože… "No, technicky by se to dalo počítat za lov démonů, tak -"

"Ne, nepočítá se to. Nic jsme nelovili. Prostě se najednou ukázali." Podívala jsem se přes rameno na místo, kde se objevili. "Proč jich bylo tak mnoho?"

Když jsem se na něj podívala znova, jeho pohled byl najednou ledový. "Hledají sídlo. Vědí, že klan Strážců je blízko a snaží se ho najít."

Zalapala jsem po dechu a byla jsem zděšená představou, že by se tyto věci vrhly na děti. "Je… je to obvyklé?"

Přikývl. "Běžnější, než si uvědomuješ. Jen nevychází ven za dne. Jsou stále odvážnější." Jeho rty se zkroutily znechucením. "Musíme se vrátit. Musím to okamžitě ohlásit Garrickovi."

Jak to, že jsem o tomto nevěděla? Že démoni byli tak blízko našemu domu? Kolik jsem toho nevěděla? Omámeně jsem se vrátila do auta. Tentokrát řídil Dez. Souhlasila jsem s tím.