BSL - 13. kapitola

Překlad: Ivča

Všichni jsme různě fascinovaně zírali na Zayna, jak si šťastně vzal z balíčku Twizzler [1], který si přinesl do zmrzlinového salonu a namočil ho do čokoládové zmrzliny.

"To je nechutné," Layla ho sledovala, když se její lžička vznášela nad banánovým splitem (banán se zmrzlinou a šlehačkou). "Myslím, že na to neexistuje slovní vyjádření."

"Co?" Zayne se zasmál, když se na ni podíval a natáhl se s lékořicí pokrytou čokoládou blíže k ní. "Jen to zkus."

"Fuj." Odtáhla se pryč a nakrčila nos. "Dej to ode mě pryč."

Dez vedle mě se opřel do židle a usmál se. Od chvíle, kdy zhltl svůj kornout, jsem očekávala, že si začne poklepávat břicho. "To je nechutné."

Zayne se zasmál. "Cokoli. Je to ta nejlepší věc."

"Není," řekla Layla a nabrala si višně. "Měl bys zkusit smažené hranolky, jako normální lidé." "Co je vtipného na tom být normální?" odporoval Zayne.

Layla odtála svou lžičku, když si nabírala višeň a dala si ji do pusy.

Nebylo pochyb, že si jsou ti dva opravdu blízcí, pravděpodobně nerozdělitelní jako jsme byli Dez a já. A jako moje mladší já, Layla se nepokoušela skrývat, že ho zbožňuje.

Čím více času jsem s ní strávila, tím hůře jsem se cítila kvůli tomu, jak jsem se k ní chovala dříve. Opravdu byla milá, a když se se mnou a Dezem cítila pohodlně, otevřela se. Ta holka byla odvážná.

"Abbot mi příští rok dovolí navštěvovat státní školu," řekla nám. Oči se jí rozzářily nadšením a široce se usmívala. "Jsem tak -"

"Myslím si, že je to hrozný nápad," přerušil ji Zayne a díval se na ni. "Budeš ve škole během dne, kdy většina z nás odpočívá. Pokud se něco stane, bude těžké pro kohokoli z nás, abychom na to zareagovali."

"Nic se nestane." Layla převrátila oči. "A mimochodem, nemůžeš si hrát na mého učitele. Můžeš dělat mnohem lepší věci."

Dez se zamračil. "Zayne tě učil?"

Přikývla a točila se lžičkou. "Jo, na počítači pro mě připravil věci do školy a kontroloval mě, ale no tak. Bez urážky, ale raději bych měla opravdové vyučování."

Zayne byl tiše a díval se na staré portréty předchozích majitelů, které byly vystaveny ve zmrzlinovém salonu. Bylo to zřejmé, teda alespoň mně, že se mu tento rozhovor nelíbil. Nevěděla jsem, co je více šokující: že bude Layla navštěvovat státní školu, nebo že ji Zayne soukromě doučoval.

Věděla jsem, že Zayne říkal, že ji ostatní rodiny z klanu nechtěly ve svých domech, ale na její vyučování musela dohlížet žena. Někdo, kdo by přezíral to, co byla. "Neučila tě jedna ze starších žen?"

Zayne se poškrábal na tváři a promluvil za ni. "Hlavní sídlo je mimo město a poblíž Charles Townu jsou starší a mladší ženy. Ale většina žen tady nejezdí, jak jsem řekl."

Což bylo normální. To samé bylo u nás. Náš klan měl domy v New Yorku, ale hlavní místo, kde se zdržovali Strážci a děti, bylo několik hodin na sever.

"Nechci být hrubý, ale proč není Layla s nimi?" zeptal se Dez a já jsem se zašklebila. Layla se zasmála. "Myslím, že by raději vyskočily z okna, než by se mnou sdílely jednu

střechu nad hlavou." Pokrčila rameny, když si nabrala poslední kousek zmrzliny. "Je zřejmé, že žádná z nich není ochotná mě učit a Zayne to nemůže dělat pořád, tak Abbot dovolil, že mě pustí do veřejné školy. Celkem vzato je to dobrá věc."

Usmála jsem se na ni. "Jsem trochu nervózní. Ráda bych navštěvovala veřejnou školu." "Je to nebezpečné." Zayne se posunul. "Víte, jak démoni rádi jdou po -"

"Já ne," přerušila ho Layla. Smích na její tváři povadl, když se na nás dívala. "Abbot si nemyslí, že by to pro mě bylo nebezpečné a upřímně, nejsem pro klan přínosem. Tak trochu vám to kazím."

Otevřela jsem pusu, ale Zaynova reakce byla mnohem více výbušná. Otočil se k ní a oči mu plály tmavě modrou. Chytil ji za bradu a přinutil ji, aby se na něj podívala, naklonil se dolů a jeho hlava byla jen palec od její. Ztuhla jsem, když vím, co by Layla mohla udělat - jako Dez, který musel vědět více o jejích schopnostech, než já, když ji potkal už dříve. Zayne byl příliš blízko.

"Nejsi špatná. Nic na tobě není špatného." Jeho hlas byl hluboký, ale nebylo pochyb o tom, co řekl. "Rozumíš mi?"

Na tvářích se jí vyrazily dva růžové fleky, když se mu dívala do očí. "Ano, ale -"

"Ne." Pustil ji, ale neodsunul se. "Přísahám Bohu, uškrtím tě pokaždé, když řekneš něco takového."

Růžová se jí rozlila po celé tváři, když se znova podívala na nás.

"Nemám nízké sebevědomí," řekla tiše. "Opravdu ne, ale nemůžu…" Zhluboka se nadechla.

"Nejsem v 'souladu'."

Zoufale jsem se snažila nijak netvářit a doufala jsem, že Dez udělá to samé. Kdyby Layla nebyla v souladu, všichni by měli podezření, že by její potomek mohl sdílet potenciální… vadu. Žádný muž by ji nechtěl. Ne, že by ji některý z nich skutečně chtěl.

Stiskla jsem ruce dohromady, až jsem cítila, že se mi nehty zarývají do kůže. Někdy jsem nesnášela náš svět a bylo těžké ospravedlnit důvody, proč jsou věci takové, jaké jsou. Všichni, i my jsme měli povinnosti k vyššímu dobru, ale…

Ale byla to totální kravina.

"Takže…" Řekl Zayne a odkašlal si. "Jak se má Danika?"

Jeho změna tématu mě vyvedla z míry. "Má se skvěle. Chtěla, abych tě pozdravovala." Dez si odfrkl. Nepochybně si pamatoval Daničinu žádost, která zahrnovala obrázek nahého

Zayna.

Kopla jsem ho pod stolem a podívala se na Laylu, která se dívala do své prázdné misky, jako by tam byla životní otázka. Pro Zayna by to mohla být lepší konverzace, ale ne pro ni. Růžová z její tváře úplně zmizela.

Tak moc jsem chtěla, aby byla moje sestra šťastná - a Bůh ví, že by byla se Zaynem šťastná - ale srdce mě bolelo kvůli dívce, která seděla naproti mně. Nemůže být se Strážcem. A také nemůže být ani s člověkem bez toho, aby pro něj nebyla nebezpečná. Zbývali jen démoni, což bylo úplně mimo možnosti.

Layla před sebou měla jen osamělou budoucnost.

"Pořád se snaží bojovat?" zeptal se Zayne a vůbec nepřemýšlel tak, jako ostatní kluci.

Chtěla jsem ho kopnout za každou otázku, na kterou se zeptal, protože byla Layla tišší a tišší. Když Dez naznačil, že bychom si mohli prohlédnout město, ta holka měla prakticky obličej ve své misce. Rozloučili jsme se a prošli jsme nejbližšími dveřmi.

Vystoupili jsme do pozdně odpoledního vzduchu a teplý vánek mi foukal ze strany do vlasů. Ucítila jsem zvláštní vůni - pižmovou vůni, která mi připomínala tmavou čokoládu a hříšně šibalské věci, které se dělaly v noci, pod přikrývkami.

Páni.

Ta myšlenka přišla odnikud.

Tváře mi hořely a Dez se zastavil na obrubníku a podíval se dolů na mě. Svraštil obočí. "Jsi v pořádku?"

Vyhnula jsem se procházejícím a postavila se vedle kvetoucí třešně. "Jo."

"Jsi si jistá?" Pohladil mě prstem po tváři. "Červenáš se. Můžeme se vrátit, pokud si potřebuješ odpočinout -"

"Nepotřebuju si odpočinout." Pohnula jsem se k němu blíž a zaklonila hlavu dozadu. "Jsem v pořádku."

Chvíli se na mě díval a pak sklonil bradu a jeho obličej tak byl blíže k mému. "Vím, že našich sedm dní skončilo, ale jsem rád, že jsem mohl splnit tvoje požadavky. Můžeme dělat cokoli, co chceš, ale nemůžu podporovat tu celou věc s lovem démonů."

Otevřela jsem pusu, ale on byl rychlejší.

"Omlouvám se. Vím, že jsi o to žádala, ale jestli tomu věříš, nebo ne, nejsi úplně v pořádku. A poté, co jsem tě viděl zraněnou z toho malého kousnutí, neustál bych, kdybych tě uvedl do nebezpečí, aby sis něco dokázala."

"Já vím. Nemusím si nic dokazovat." Ve chvíli, kdy ta slova opustila moje ústa, jsem věděla, že je to pravda. Co by mi přinesl lov démonů? Držela jsem se proti Terriérům a měla blízko k fatální zkušenosti s Pukwedgiem. Řekla bych, že to bylo dostatek zkušeností s démony. A upřímně řečeno, nestarala jsem se o hloupé podmínky ve chvíli, když jsem spatřila město. "Myslím, že potřebujeme…"

Znova jsem ucítila tu sladkou a těžkou vůni, při které ztuhly moje smysly. "Co je to za vůni?" otočila jsem se a rozhlédla po lidech a výloze. Uvnitř jsem viděla Laylu a Zayna, kteří pořád seděli bok po boku. Ona se široce usmívala, když se smála něčemu, co řekl Zayne.

"Necítíš to?"

"Ne." Dez mi položil ruku na rameno. "Jen cítím vyčerpání a lidi."

Zamračila jsem se. Ta zvláštní a příjemná vůně byla silnější, než to, co řekl Dez. Jak to, že to necítil? Zavrtěla jsem hlavou a začala se otáčet k Dezovi, když jsem si něčeho všimla. Nevím, co bylo na klukovi, kterého jsem spatřila, ale když jsem ho uviděla, nemohla jsem se podívat jinam.

Opíral se o cihlovou zeď cukrárny, ale viděla jsem jen jeho profil. Byl vysoký - vyšší, než Dez a Zayne, ale ne tak široký. Nebylo pochyb, že ten kluk byl silný a svalnatý. Černé tričko odhalovalo šlachovitě svalnaté ruce, ale všímala jsem si více tetování.

Byl to obrázek hada, ale… každý záhyb na kůži vypadal tak, jako by ten obrázek byl trojrozměrný, měl šedé břicho a jasné šupiny. Vypadalo to opravdově, jako měděná hlava vylézající z klukovy ruky a objímající mu ruku.

Ten kluk měl střapaté vlasy, které byly tak temné, že měly modrý odstín v záři zapadajícího slunce. Jedno obočí měl nahoře, jako by si užíval soukromý vtípek. Ačkoli jsem mu úplně neviděla do obličeje, z ostrých lícních kostí a plných rtů jsem poznala, že je krásný - příliš krásný. Jako obrázek padlého anděla v knihách mého otce, které měl v knihovně.

Nějak jsem věděla, že ta vůně pochází od něj.

A taky jsem si byla jistá, že sleduje Zayna a Laylu - hlavně ji.

Pocítila jsem mrazení v zádech, když se ten kluk otočil k nám a cynicky se usmál. Vnitřnosti se mi zauzlovaly, když jsem vzhlédla. Dvě jantarově žluté oči se dívaly do mých. Překvapeně jsem se nadechla a ustoupila od Deze. Ty oči! Nebylo pohyb, co byl ten kluk zač. Jen jedna věc na světě má takové oči. Žaludek mi klesl a srdce silně bilo.

Byl to démon vyšší úrovně.

1) sladkost v USA a Kanadě, stočená tyčinka, něco jako lékořice