Levi
Byl to
zasranej den. Ve skutečnosti, od doby, kdy mě Pixie v podstatě vyhodila ze
svýho života byl na hovno. Takže, když slyším zadní dveře hostince skřípat a
vidím Ellen courat se k místu, kde nahrazuju zlomenou okenici na jednom ze
zadních oken hostince, nadávám si pod vousy.
"Ahoj,"
říká.
Nedívám se
na ni. "Ahoj."
Její
zaměření zachycuje něco v dálce. "Co to na světě....?"
Otáčím se a
vidím dvě postavy, který jsou pokrytý špínou a potem, míří k zadním dveřím
hostince - připoutaní k sobě.
Jedním z
nich je holka s dlouhými, zablácenými blond vlasy. A ten druhý je....
"Daren?"
Ellen dělá krok vpřed, jak se přibližují.
"Uh,
ahoj." Rozpačitě se usmívá a začíná mávat jeho spoutanou rukou, což
vyšvihne zápěstí té holky s tím jeho.
Ona šlehá
paží dolů a syčí, "Použij druhou ruku, kreténe."
"Co to
sakra....?" Zděšeně zírám na Darena a jeho připoutaného vězně. "Ty si
unesl holku?"
"Co?"
Dělá ksicht zhnusení. "Ne! Sakra, ne. Myslíš, že bych chtěl bejt
připoutanej k týhle holce?"
Dívka obrací
oči v sloup. "Ach, jako bych já chtěla bejt na vodítku s tebou?"
"Vysvětlí
mi někdo prosím, co se děje?" Ellen se dívá kolem levandulového pole ve
zmatku. "A odkud jste lidi přišli?"
Daren říká,
"To je dlouhý příběh."
"Je to
blbej příběh," opravuje ho dívka.
Daren se na
ni zlostně dívá. "Nejsi schopná bejt na sekundu ticho?"
"Oh,
omlouvám se," štěká zpátky, zvedajíc jejich spoutaná zápěstí. "Budeš
muset omluvit moji špatnou náladu. Mám k sobě připoutanýho debila." Otáčí
se k nám a natahuje volnou ruku. "Já jsem Kayla, mimochodem."
"Ellen."
Ellen jí pomalu potřásá rukou, dívajíc se mezi nimi.
Kayla střílí
očima zpět k Darenovi. "Vidíš, jak jsem k tomu použila moji nespoustanou
ruku? Není to žádná věda."
"Jo,
dobře." Daren se samolibě usmívá. "Už jsme zjistili, že si odborník
na pouta."
Kayla se na
něj mračí. "Nenávidím tě."
"Taktéž."
Zužuje na ni oči předtím, než se otáčí zpátky k Ellen. "Je tu
Angelo?"
Ellen váhá.
"Uh, jo...."
"Skvělý.
Pokud nás někdo může dostat z těch věcí, bude to on. Pojď." Táhne Kaylu na
poutech k zadním dveřím a dovnitř hostince, zatímco ona na něj mumlá výhružky
smrti a nadávky.
Na okamžik,
Ellen a já jen zíráme na zavřené zadní dveře.
"Nemám
toho kluka rád," říkám.
Stále se
dívajíc na dveře, Ellen pomalu přikyvuje. "Ale myslím, že někdo ano."
Zní pobaveně.
Zkroutím
rty. "Co, ta vězněná holka?"
Ellen mi
věnuje ach prosím pohled. "Ta holka je stěží vězeň."
"To je
jedno." Zavrtím hlavou a vracím se k opravování tý spouště.
Ellen mě
sleduje.
"Tak,
Pixie za pár minut odchází," říká, co uplynulo trapný množství času.
"Jede do Copper Springs vyzvednout si od mámy nějaký věci, než se vydá
zpátky do Phoenixu."
Kde nastoupí
do letadla a opustí mě navždy.
"Jo,"
říkám. Táhnu poškozenou okenici dolů a opírám ji proti zdi, než ji zvedám na
výměnu. "Já vím."
Poryv větru
smetává minulost, nese vůni deště a příslib další bouře. Nevím, proč se dneska
cítím uvnitř tak dutý. Neztratil jsem Pixie. Jsme pořád přátelé.
Umisťuju
novou okenici, beru kladivo a začínám ji přibíjet hřebíky na místo.
Jsme
přátelé.
Ellen se na
mě podívá. "Chystáš se rozloučit?"
Beru další
hřebík a zatloukám ho. "Pravděpodobně ne."
Pomalu
přikyvuje a chvíli studuje zlikvidovanou okenici. "Víš, v jeden z těch dnů
už vyčerpám věci, který je tady kolem potřeba opravit a ty budeš bez
práce."
Přestávám
zatloukat a dívám se na ni. "To je výhružka?"
"Ne,"
říká, něco k nepoznání v očích. "Jen upřímná pravda."
S krátkým
úsměvem se otáčí a odchází.
Ďakujem.
OdpovědětVymazatDěkuji 💜
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazat