Levi
Klepám
klouby na koupelnové dveře. "Pix?" Slyším, jak uvnitř popotahuje a
můj žaludek klesá. "Prosím, pusť mě dovnitř."
Otevírá
dveře, ale jen do poloviny, vzhlíží na mě skrz narychlo osušené oči, jak svírá
svou přikrývku u hrudi. "Leavesi, ahoj," říká, jako by to byla úplně
normální konverzace.
Pozastavuju
se. "Jsi okay?"
"Jo,
jsem v pohodě." Znovu popotahuje.
Nakláním se
do koupelny, zabírajíc její prostor, aby mě viděla, opravdu viděla, když říkám,
"Co je špatně? Byla to....byla to minulá noc?"
"Ne."
Vrtí hlavou. "Ne. Minulá noc byla perfektní."
Skenuju její
tvář, kompletně bezradnej.
Dívá se na
podlahu a polyká předtím, než se podívá zpátky na mě. "Pamatuješ, když nám
bylo jedenáct a dvanáct a ty si mě učil rybařit? Myslela jsem, že rybaření je
nechutný, což je, ale ty si mě učil, jak nasadit návnadu a nahodit a trpělivě
čekat, až se něco chytí? A lovili jsme celý odpoledne, ale nechytili jsme
jedinou věc? Ale bylo nám to jedno, protože jsme se bavili celej den
vtipkováním o tom, co bude, až vyrosteme a že budeme slavný a budeme řídit nóbl
auta a budeme mít sluhy?"
Pomalu
přikyvuju.
Znovu
polyká. "To je to, co od tebe potřebuju, navždy. Přátelství."
"Máš
to."
"Mám?"
Vrtí hlavou. "Protože jsem si myslela, že mám, když mi bylo jedenáct, ale
pak jsem tě ztratila po tom, co Charity zemřela a já....já tě nemůžu ztratit
znovu."
"Neztratíš
mě."
"Ale
mohla bych."
"To se
ti nestane."
"Ale
MOHLO BY." Poslední slova recituje se vzdorem v očích.
Opírám se.
"Takže co tím říkáš?"
"Já
říkám." Nadechuje se. "Říkám, že potřebujeme být jen přátelé. Žádný
komplikovaný věci se sexem, nebo se vztahem. Je to příliš riskantní. Mohli
bychom o sebe přijít. Mohli bychom přijít o všechno, co jsme sotva začali
opravovat." Její hlas je neuvěřitelně stabilní i přes slzy, co jí tečou po
tváři. Otírá si je.
Zatíná se mi
sval v čelisti. "Chceš, abychom byli jen kamarádi?"
Přikyvuje.
"Pix."
Tentokrát se nakláním blíž. "Přestali jsme být jen přátelé už předtím, než
Charity zemřela."
"Jo,
no." Trhnutím pokrčí rameny. "Možná, že kdybychom zůstali jen
přáteli, neožrala bych se tu noc a neřekla bych Charity, aby řídila opilá a -
"
"Kecy."
Vyštěknu.
"Myslím
to vážně."
"Vymlouváš
se."
Ona říká,
"Kvůli čemu?"
"Sakra,
jestli to vím. Ty tu stojíš, zabalená do deky po sexu a od modrý barvy a snažíš
se mi říct, že bychom měli být jen přátelé?"
"Přemýšlej
o tom! Co když skočíme do něčeho a to všechno půjde do pekla, co pak? Žádný
další přátelství. Žádný další my. Žádný další....nic." Její hlas praská.
"Nemůžu to UDĚLAT, Levi. Já nemůžu." Vrtí hlavou. "Prosím,
nežádej mě riskovat znovu tě ztratit."
"Ty mě
neztratíš - "
"Prosím?"
Snažně prosí, jak padá další slza.
Dívám se na
ni v tichosti dlouhou dobu, polovina mě chce řvát, druhá polovina se chce
kompletně vzdát a navždycky zmizet.
"Takže
se chceš vrátit k tomu být jen přátelé." Přikyvuju a dělám krok zpět,
čelist mám pořád zatnutou. "Jako by se včerejší noc nikdy nestala."
Vidím
bolestný záblesk v jejích očích, ale stejně tak rychle je to pryč.
"Ano,"
říká tiše.
Mrkám, pořád
bezradnej. Ale uprostřed všeho toho zmatku a bolesti a tichýho křičení, je tu
část mě, která bere to, že je vyděšená a podílí se na jejím strachu.
"Takže
to můžeme udělat?" Ptá se, čeká. "Můžeme být jen kamarádi?"
Ustupuju o
další krok a zvedám ruce na znamení kapitulace.
Ďakujem.
OdpovědětVymazatDěkuji 💜
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazat