BKOB - 55. kapitola

Překlad: Niki

Pixie

Levi se na mě dívá s ničím kromě hladu a já jsem nikdy nic nechtěla tak zoufale nakrmit.

Můj hrudník je před tím jeho, dýchá. Nádech. Výdech. Život dovnitř. Život ven.

Moje ruce se táhnou všemi barvami duhy, kape to na podlahu a moje holá chodidla a nohy, jak před ním stojím.

Udeří blesk, na okamžik rozjasňuje pokoj, osvětlujíc naše tváře s naléhavostí. Vidím váhání v jeho očích, boj mezi potřebou a vinou, boj obou, jeho a můj, který jsme prohrávali po dobu jednoho roku.

Váhavě se posouvám blíž.

Blíž.

Pak se poddávám té nezkrocené věci uvnitř mé duše a líbám ho.

Jsem proti němu svým tělem, přitiskávám se k jeho ústům svými rty a rukama se tvaruju do jeho kůže. Chci ho. Ne, potřebuju ho a on potřebuje mě. Ne jen v touze, ale v životě a hojení. A tady jsme, za zvuku deště proti oknu, polím. Naživu.

Líbá mě zpátky a už tu není nic mezi námi. Smutek a bolest a ztráta a lítost pořád existují, ale plavou kolem nás, neschopný prorazit zeď, kterou jsme postavili před desítkami let. S přátelstvím. S láskou.

Jeho ústa se pohybují proti mým, jak mi omotává ruce kolem těla, drží mě stabilně, volně si mě nastavuje. Rty se mi rozdělují a jeho jazyk se žene dovnitř, vytahujíc žhavé výdechy z mé hrudi, jak se naše jazyky setkávají a urovnávají.

Popadnu ho za ramena a snažím se vylézt na jeho tělo, takže bych se do něj mohla zaklesnout. Jeho ruce se mi uzamykají na pasu a prsty proklouzávají pod vyhrnutý lem tílka, vtiskávajíc se do mých zad. Cítím každý polštářek jeho prstů, jak mě označkovávají malé plameny otisků prstů na bocích, zádech, holé kůži.

Stoupám si na špičky, jak se naše líbání stává zoufalým a udýchaným, strkám ruce do jeho vlasů a poprvé cítím, jaké to je tam přebíhat prsty. Je to intimní, pocit létání jeho vlasů mezi mými prsty.

Jeho ruce se mi spouštějí pod tílko a kolem citlivé pokožky břicha. Naříkám mu do úst, jak se každý sval v mém těle svírá pod jeho dotekem. Chci vyklenout záda. Chci na něj vylézt.

Jeho ústa se mi stěhují na krk, kde sotva pokládá své rty na mou průdušnici. Nelíbá. Nelízá. Jen dýchá. A Bože, rozpouštím se.

Moje tělo je vlhké a chtivé a já chci brečet skoro tak moc, jako chci řvát. Zakláním hlavu dozadu a lapám po dechu, jak jeho jazyk pomalu hoří tam proti zranitelné pleti.

Beru jeho tvář do dlaní a přitahuju si jeho ústa zpátky ke mně, takže ho můžu líbat a popadnout ho a držet každý kus z něj. Jeho neoholená čelist sedí v mých dlaních, jak ho hltám a miluju ten pocit z jeho drsného strniště proti mojí jemné pokožce. Spaluje mě. Značkuje mě.

Zvedá mě a přesouvá nás k posteli, kde jsem brzo na zádech a kolébám boky, abych se s ním setkala. Vytahujeme si navzájem oblečení a kůži a vlasy dokud on není jen v džínech a já jen v kalhotkách. Jsem bez dechu a divoká uvnitř. Cítím se jako zvíře a bohyně zároveň, vtrhávám do něj svým jazykem a nehty a nedostávám dost. Zdaleka to nestačí.

Jeho ruka mi přejíždí přes vnitřek stehna na pravé straně, kde ho potřebuju a moje oči se třepetají. Hrdelní zvuky padají z mých úst a on vrčí - on vrčí - ve vnímavé reakci. Bože. Chci, aby vrčel víc.

Přejíždím svýma barvou-pokrytýma rukama po celém jeho těle, jak jeho ústa cestují k mé hrudi. Odtahuje hlavu a zírá dolů na moji jizvu v bouřlivém měsíčním světle a moje tělo se napíná.

Bojím se, že změní svůj názor a přestane se mě dotýkat. Ale místo toho se pomalu sklání dolů a přitiskává jemný polibek na vrchol jizvy.

"Je mi to moc líto," šeptá. Pokládá další jemný polibek těsně pod ten první, jeho rty jako pírko, jak se otírají o červenou značku. "Je mi moc líto, že tohle nosíš."

Kloužu mu rukama po zádech a do vlasů, hladím ty prameny tak jemně, jak on líbá mou jizvu a miluju, jak jeho rty - Leviho rty - se nebojí dotknout mého zlomení. "Mně ne."

Vzhlíží zpod tmavých řas, ústa stále proti mé poškozené pokožce.

"Moje jizva mi připomíná mého hrdinu," říkám.

Zpočátku, myslím, že bude vyvracet moje slova. Ale rychle jako blesk, jeho ústa jsou zpátky na těch mých, líbá mě, jako by mě potřeboval. A já ho stejně tak potřebuju zpátky.

Jeho záda jsou na mě tak široká, abych na něj měla dobrou přilnavost, ale stejně ponořím prsty do jeho lopatek, jdu po jeho žhavé, kluzké kůži, jak mě líbá na bradě a hrudi. Saje mi bradavky a jsem si jistá, že bych křičela, kdybych nebyla tak zaneprázdněná snažením se popadnout dech. Saje a bere do dlaní zbytek mých prsou, jak se k němu vyklenu a škubám jím pevněji k sobě předtím, než přesouvá ústa dolů na citlivou pokožku spodní části mého břicha a stahuje mi kalhotky.

Jeho ruce, ústa, jeho všechno, věnuje se mi, nachází vlhkost, nachází část mého těla, která mě může nechat prázdnou vším, kromě prvotní potřeby, a pak jsou jeho ústa mezi mýma nohama.

Nedotýká se mě, jen dýchá - což je šíleně vzrušující. Horce, úmyslně vydechuje, lechtá citlivé místo, které se mu rozprostírá a všechno, co můžu dělat je nekřičet a nebrečet a nenaříkat touhou. Strkám mu ruce do vlasů a svírám mu hlavu, jak mu jazyk vyklouzává z úst a pomalu olizuje cestu do záhybu, kde se má kyčel setkává se stehnem a zpět na nejnižší pokožku břicha. A pak pomalu, tak pomalu, že myslím, že bych mohla umřít, jeho teplý, vlhký jazyk jemně přejíždí přes samotné centrum mě se třemi jemnými pohlazeními.

Svatý peklo. Sladký Ježíši v nebi. Synu jedlíka sušenek. Já jsem v nebi.

Obrazně. Doslova.

Nebe.

Jeho jazyk se přes mě převaluje ještě dvakrát a já křičím a rozpadávám se a ztrácím svou mysl pod oslepujícím a brilantním pocitem z jeho úst. Stehna se mi třesou, jak vyklenu záda a drápu po prostěradle. Nevím, kde jsem, nebo jak se jmenuju, nebo jak se dýchá, ale kdo se sakra stará o drobný detaily, jako je dýchání?

Levi Andrews právě zvrátil celý můj svět. Jeho jazykem.

"Kondom," říká bez dechu.

Nutím se otevřít oči. "Co?" Někdo na mě mluví? Kdo se ODVAŽUJE přerušit moje dokonalé štěstí?

"Kondom," opakuje.

"Oh. Jo," říkám. "Dobrej nápad. Uh...." Můj mozek nefunguje. Můj mozek nefunguje. "Moje kabelka!" Mozek teď pracuje. "Moje kabelka." Ukazuju tam, kde leží na zemi.

Vyráží z postele a začíná se přehrabovat v mojí kabelce. "Proč tu máš tolik kondomů?" Jeden vytahuje a trhnutím ho otevírá.

"Protože moje nejlepší kamarádka cestuje jako pornohvězda," říkám nepřítomně, moje svaly se protahují s potřebnou blažeností.

Nazývám Jennu mojí nejlepší kamarádkou?

Levi leze zpátky na postel. "Připomeň mi, abych se tě na to později zeptal."

"Rozhodně," říkám, moje tělo se ještě třese. "Budeme mít ten rozhovor hned po našem rozhovoru o klepání na dveře Pixie před vstupem do její ložnice."

Nasazuje si kondom a usměje se. V době, kdy se zase vznáší nade mnou, tahám za jeho velké tělo, snažím se ho přivést do mě, jak moje vagina hladoví a umírá. Na loktech nade mnou, se svým tělem proti tomu mému se zastavuje a zírá na mě. Vyděšenej. Nervózní.

Posouvám boky a šeptám. "Prosím."

"Jsi si jistá?"

"Bože, ano. Ano, ano, ano - "

Tlačí se do mě a já vyju jak vlkodlak. Vážně. Je to druh psího zvuku, co vychází z mých úst. Ale je mi to jedno, protože Levi je ve mě a já se cítím být kompletní.

Pomalu se vytahuje ven, lehce zpátky dovnitř a já netrpělivě sténám. Nechci to pomalu.

Přitahuju se k němu, plácám ho po zádech pro víc, pro rychleji a on se na mě prostě usmívá, dohání mě k šílenství s tou pomalostí a jemností.

Šeptám, "Prosímprosímprosím - "

A pak do mě vráží, hluboce a plně a začíná přirážet tak, jak já potřebuju. Houpe se do mě a pak zpátky, dokud nejsem opět na pokraji štěkání na měsíc. Škrábu ho po zádech, vydechuju sténání a vdechuju mátu a bezpečí a přátelství a naději a uzdravení.

Úder blesku a místnost se naplňuje zahřměním a modrým světlem.

Ano.

Déšť buší do okna. Levandulové pole venku.

Bože, ano.

On sténá a já naříkám a oba se pohybujeme proti sobě, dva stíny sloučené do jednoho proti blikající bouři za oknem. Nic mi nikdy nedávalo takový pocit toho pravého, jako když je Leviho tělo uvnitř mě, jeho ruce kolem mě a jeho ústa proti těm mým.

Znovu mě přivádí na pokraj nebeské blaženosti a já se zase udělám, ztrácím rozum a pravděpodobně i hlas, jak do mě přiráží ještě jednou.

Blesky. Hromy. Těžké oddechování. Závodící srdce. Déšť.

Láska.

******

Probouzím se v Leviho náruči, ranní sluneční světlo září oknem a osvětluje naše těla. Překrývám jeho hruď, moje nahé tělo stoupá a klesá s každým z jeho hlubokých nádechů a výdechů. Jeho kůže je pod mou tváří jemná a teplá proti mým rukám.

Všechno před tímhle okamžikem se zdá být jako předpeklí, jako bych zapomněla, kdo jsem. Jako bez mých pevných bodů Charity a Leviho, byla jsem uvržená do nicoty, úplně sama. Ztracená.

Ale tady, v teple Leviho paží, jsem to znovu já. Volná. Odvážná. Chybující. Milující.

Chci se ho držet jak o život, bojím se, že by zase odešel, znovu ho ztratím. Nechci být ztracená. Nechci být nic jiného, než to, co jsem právě teď.

Prohlížím si ho. Linie jasně modré je rozmazaná přes jeho hrudní svaly a trochu zelený barvy má přes čelist. Lehce se zvedám a dívám se dolů na jeho tělo. Jasné tahy červené a žluté, modré a fialové, skvrny sem a tam. Důkazy z mých barvou-potřísněných rukou na jeho kůži. Dívám se na své zbarvené ruce a pak na svoje vlastní tělo, nacházím víc jasných barev, roztřísněných na mých bocích, hrudníku a pažích.

Zelené a modré tahy jsou rozmazané přes prostěradlo a skvrna žluté běží podél jeho ucha. Úsměv mi hraje na rtech, jak sleduju zelenou prstem přes modrou až k jeho klíční kosti. Jsme v kompletním chaosu. Perfektní, pestrý, nahý chaos.

Nahý.

Ach bože. Moje jizva.

Jasně že ji viděl včera v noci, ale tohle je denní světlo. To je nepopiratelná skutečnost.

Začínám vyklouzávat z teplé postele, abych mohla najít tričko, nebo šátek, nebo tak něco, ale Leviho prsty se mi omotávají kolem zápěstí dřív, než můžu provést svůj útěk.

Rychle si umisťuju volnou ruku nad prsa v trapné snaze zakrýt si poškozenou kůži. Nicméně ne moje prsa. Ta zlatíčka prostě visí obnažená, jako by se snažila získat opálení, nebo tak něco.

"Kam jdeš?" Otevírá své ospalé oči a dívá se na mě.

Můj pokoj! Koupelna! Zverimex! Všechny lepší odpovědi než to, co mi ve skutečnosti vychází z úst.

"Opálení prsou."

"Opálení prsou?" Začíná se usmívat, ale oči mu klesají na mou hruď a jeho úsměv mizí. "Pixie," říká tiše. "Přesuň tu ruku."

Dělám obličej.

Pomalu mi odstrkává ruku z hrudi a teď je moje jizva přímo tady. Mezi námi, pod sluncem a zvýrazněná modrou.

Zadržuju dech.

Pohybuje se mi prsty přes paži, jemně přes loket a až k rameni a zpátky k jizvě. Dotek je tak opatrný a tak nezatížený, že bych mohla plakat.

"Jsi krásná," říká, jeho oči se toulají po mém nahém těle. Poprvé se před ním žádná moje část nechce schovat. Ne moji jizvu, tělo, srdce, sny, obavy. Nic. Chci, aby mě kompletně viděl a znal a miloval a -

Srdce mi začíná závodit.

Já ho Miluji.

Ach můj Bože. Miluji ho.

Myslím, že jsem ho vždycky milovala. Ale právě jsem si uvědomila, že ho miluju tím sentimentálně sladkým způsobem. Neodvolatelná cesta. Správná cesta. Cesta, která vás změní navždy.

A najednou jsem k smrti vyděšená.

"Musím jít," říkám, rychle vyrážejíc z postele.

Balím se do přikrývky a dívám se kolem sebe na barevné skvrny na podlaze a stěnách. Srát na to. Jsme v mém pokoji. Je těžký utéct elegantně a bez otázek ze svýho pokoje.

Škubám rty. "Tím myslím, ty musíš jít."

"Co?" Sedá si se svraštělým čelem.

"Musíš jít," opakuju, dívám se těsně za něj, takže se mu nedívám do očí. Můj pohled přistává na červeném otisku ruky na čele postele a srdce se mi kroutí.

"Pix, co je špatně - "

"Fajn, půjdu já!" Vyhazuju rukou vzhůru a dupám z mých dveří jako opravdová královna dramatu. Neohlížím se. Nemrkám. Prostě se zavírám v koupelně přes chodbu a dívám se na modré tečky na tapetě, dokud není všechno rozmazaný.

Láska - skutečná láska - to se všechno děje. Všechno je v sázce. Ale já ho nemůžu znovu ztratit. Sotva jsme obnovili naše přátelství a tohle - cokoliv tohle je - mohlo by to selhat a ukrást ho to ode mě navždy. A co se stane, až skončí léto a začne škola a život začne být skutečný? Ach bože, ach bože.

Je potřeba vrátit věci do normálu. Platonický. Přátelský. Asexuální.

Bože, opravdu jsem měla včera v noci sex s Levim?

Měla.

Žhavej sex. Skvělej sex. Skutečnej, přísahám Bohu, chňapající-po-přikrývkách-a-žebrající-pro víc sexu. A všechno to bylo tak, jak mělo být. Nebyla jsem roztržitá, ani lapená ve svojí vlastní hlavě. Byla jsem bláznivej šílenec, co se nemohl dostat dost blízko Leviho kůži a ústům a rukám a bylo to perfektní. Výkonný, bouřlivý, dokonalej sex.

Ale nikdy znovu. Nemůžu si dovolit ztratit Leviho, takže nemůžu riskovat ho mít.

Modré tečky se rozmazávají ještě víc, jak se moje oči zcela zaplňují.