BKOB - 54. kapitola

Překlad: Niki

Levi

Sleduju televizi a snažím se nepřemýšlet o tom, co má holka ve vedlejších dveřích na sobě, jak maluje - což jak vím dělá, protože přes zeď tryská Florence + the Machine a to je zcela určitě její muzika na malování.

Tři libry zvuku přes mojí zeď.

"Ztiš to!" Křičí.

Zvyšuju hlasitost o dva stupně.

Víc bušení. "Ztiš to!"

"Psst! Nemůžu slyšet svůj pořad přes všechno tvoje bušení!" Křičím.

"Aaaagh!"

Vítězství je moje.

Jak se vracím ke svému pořadu, vítr vyje venku a já se mračím na svoje okno. Prostě vím, že můj den bude zítra plný čištění zahrady.

Elektřina najednou zhasíná a já svírám čelist.

Pixie.

V bouřce? Opravdu?

Dupu z mýho pokoje, jdu chodbou a trhnutím otevírám její dveře, spíš pobaveně než naštvaně, ale přesto.

Dvě věci mě překvapují.

První - nevinný pohled na tváři Pixie v šedém světle z převážně zakrytého měsíce venku.

Druhá - nemá na sobě nic.

No, ne přesně nic. Má průhledný tílko a kalhotky, který ponechávají jen málo představivosti. Ale mohla by mít na sobě stejně tak nic, protože všechno, co vidím stát před sebou je nahá Pixie, pokrytá barvou.

"Co to SAKRA děláš?" Je vytočená a dokáže vypadat trochu v rozpacích v jejím outfitu, což mě mate. "Proč si myslíš, že sem můžeš jen tak vpadnout?"

Posmívám se. "Možná z toho samýho důvodu, proč si ty myslíš, že můžeš vyhodit pojistky vždycky, když tě peklo prosí."

"Nevyhodila jsem pojistky!"

"Příště, prostě vyhrožuj s tou věcí s pojistkama a já ztiším tu zatracenou televizi, abych ušetřil sám sebe od cesty ven."

Dělá krok dopředu, takže teď stojí přímo přede mnou. "Nevyhodila. Jsem. Pojistky."

Blesk osvítí místnost a hlasitý hrom třese okny. To je to, kdy si uvědomuju, že bouřka vyřadila elektřinu. Ne Pixie.

No, do prdele. Teď se cítím jak idiot.

Zírá na mě v mlhavém světle a její výraz vklouzává do jednoho z....no, chtění.

Měl bych odejít. Právě teď. Opravdu bych měl.

Ale oči Pixie jsou na těch mých a ona je tak zatraceně blízko mému tělu, že se zdá, že nemůžu nic jinýho, než na ni civět s chtíčem a potřebou a touhou a každým dalším z pekla narozeným potěšením, který chlap zná.

Ale nepolíbím ji.

Neudělám to.

Jestliže ji políbím, už není cesty zpět. Jestliže ji políbím, budu se jí dotýkat. A když se jí budu dotýkat, pak už navždy budu vraždit jakýhokoli jinýho chlapa, kterej se jí bude snažit dotknout, a pak budu královsky v hajzlu.

Ale moje hlava a moje srdce a moje tělo, všichni chtějí tu samou věc - a kdy se sakra tohle stalo někdy předtím?

Tohle je Pixie.

Neměl bych ji chtít. Nezasloužím si ji. Neměl bych....já ne....