Pixie
Zírám na
tubu červený barvy, jak bouře venku zuří dál. Je tu něco uvnitř mě, něco
divokýho a nebojácnýho, nechce to nic jinýho, než vyběhnout do noci a cítit
bouři na mé kůži, déšť ve vlasech, hrom v kostech.
Což je
přesně to, proč je to počasí perfektní na malování.
Nemalovala
jsem s barvami od minulého léta. Z žádného jiného důvodu, než že jsem se prostě
necítila....osobitě. Ale posledních pár dní něco uvnitř mě roste. Přichází k
životu. Probouzí se s požadavky. A já už to déle nemůžu ignorovat.
Takže
oprašuju mnoho neotevřených krabic v mém pokoji a otevírám je, až nacházím
barevné barvy. Pak si házím Florence + the Machine[1] na plný pecky a teď jsem tady, stojím před tím
prázdným plátnem s žádnou představou, co bych chtěla malovat.
Znovu se
dívám dolů na tubu.
Červená. To
je takový vyjádření. Vášnivý. Nevyhnutelný.
Znovu
obracím tu lahev a vymačkávám ji na paletu. Tady to je. Červená.
Teď už do
toho stačí jen ponořit štětec a - oh, co to sakra.
Otáčím ruku
a stříkám si hrst barvy do dlaně a potírám tím plátno. Vypadá to krutě a
nevítaně proti hladké bílé. Jako kaz. Koutek mých úst se zvedá, jak stříkám víc
červený do mých rukou a začínám šířit karmínovou každým směrem, dokud už plátno
není prázdný čtverec, ale sbírka červeného pohybu.
Potom, co je
červená vyprázdněná, beru modrou lahev a naplňuju svoje ruce barvou míru a
klidu a potírám ji s červenou.
Pak zelená.
Život. Začátek. Hojení.
Pak žlutá.
Štěstí.
Fialová.
Naděje.
Barvy
vyplňují moje oči dokud si bez nich nedovedu nic představit. Srdce mám v jednom
ohni, jako by bylo tak dlouho zmražený a pravě teď začínalo tát v týhle
záři....božího života.
Dávám barvy
pryč z mých rukou, jak střílejí blesky a burácejí hromy. Je šílenství venku,
šílenství uvnitř. A je to krásný.
A pak slyším
zapnout Leviho televizi.
[1] Florence
+ the Machine - britská kapela hrající alternativní hudbu, sahající od art
rocku až po soul, či neofolk
Ďakujem.
OdpovědětVymazatDěkuji 💜
OdpovědětVymazatDěkuji
OdpovědětVymazat