BKOB - 52. kapitola

Překlad: Niki

Levi

O tři dny a stovky her později jsem zpocenej a vyčerpanej a živější, než jsem se cítil měsíce. Bože, je tak příjemný dělat něco, v čem jsem dobrej a mít cíl mimo hostinec.

Nechtěl jsem pořád přicházet na trénink, ale trenér se pořád ptal a moje blbá pusa stále říkala ano. Tak jsem tu zase, po třech hodinách vysilujícího cvičení a běhání při hraní, mám zpocenou prdel, jak zakončujeme den. A miluju to.

Kecám s klukama chvíli předtím, než mířím domů. Blíží se další bouře, jak jedu. Podle tmavě fialového odstínu mraků a prudkých odstínů oranžové při západu slunce na obloze můžu říct, že tohle bude velký a silný.

Když parkuju, déšť přichází v kbelících a z parkoviště je obří louže bláta. Cákám si svou cestu k zadnímu vchodu do kuchyně - ne předními dveřmi od doby, co vím, že Eva nenávidí, když dělám blátivý stopy - a vpadnu dovnitř, jak se fialové mraky mění do šedých a úplně zakrývají západ slunce. Okolní svět je temný nepořádek větru a deště, jak se kuchyňská světla zapínají a vypínají. Otírám si nohy o podložku a mířím do zadní chodby, v běhu narážím do Pixie.

Její křivky se tisknou proti mému promočenému tělu a přiléhá na mě teplem, jak vzhlíží zpoza překvapených řas.

"Promiň," říkám rychle, ustupujíc od ní v tom těsném prostoru. Předek jejího bílého trička je úplně mokrý a odhaluje to její prsa tak, že mě bolí tělo a chci dělat nemravný věci.

"Žádnej problém." Olizuje si rty.

Další nemravný věci naplňují moji hlavu.

"Zase trénink?" Ptá se, jak si prohlíží můj mokrý stav.

"Jo." Dívám se na její barvou potřísněný tričko a šedou šmouhu na její tváři. "Maluješ?"

"Jo, trochu. Bouřky vytvářejí skvělý počasí pro malování."

Přikyvuju. "Pamatuju si. Říkala si to pořád, vždycky si utíkala domů malovat předtím, než déšť ustal." Polykám, protože to možná bylo až moc odhalující, jak moc vím a pamatuju si o ní.

"Oh. Jo. To jsem dělala." Znovu si olizuje rty.

Musím se dostat co nejdál od ní, než taky začnu olizovat její rty.

Odkašlávám si a posouvám se kolem ní. "Ještě jednou se omlouvám, že jsem do tebe naběhl." Když uvolňuju a opouštím její mokrý prsa a lesknoucí se rty, spěchám nahoru do koupelny. Po vysprchování se po denním cvičení, se zavírám ve svém pokoji a dívám se dlouho na prázdnou stránku obrazovky mýho počítače.

Jedna esej o vítězství. To můžu zvládnout.

Zírám na obrazovku. Nic.

Nepřítomně otevírám schránku a je nepochybný, že tam je reakce od rodičů. Ve skutečnosti tam jsou čtyři odpovědi - všechno skupinové e-maily.

Začínám číst.

Od: Mark Andrews
Komu: Levi Andrews; Linda Andrews
Předmět: RE: Vysoká škola

Levi,

Za prvé, prosím, buď milý ke své matce. Oslovila tě, protože jí na tobě záleží.

Za druhé, naše starost o tebe - i když může být trochu opožděná - je upřímná. Jsi náš syn a milujeme tě víc, než jsme kdy schopni vyjádřit.

Ale za třetí a nejvíc důležité, NEVINÍME TĚ za smrt Charity. A nikdy jsme nevinili. Co se stalo Charity byla hrozná nehoda a tvoje matka a já jsme nebyli nic menšího než požehnáni, že si nebyl zabit také. Pokud způsobujeme, že se cítíš provinile v nějakém případě za smrt Charity, pak jsme neobstáli.

Bylo špatné a sobecké opustit tě, jak jsme to udělali. Byl jsi mladý muž na vysoké škole a já myslel, předpokládal jsem, že to znamená, že si věděl, jak se vyléčit sám. Ale vzhledem k tomu, že já sám nevěděl, jak se vyléčit, byla to dost hloupá úvaha z mé strany. A není pro to vůbec žádná omluva.

Měli jsme zůstat spolu, jako rodina. Prosím, odpusť mi.

Táta.

Od: Linda Andrews
Komu: Levi Andrews; Mark Andrews
Předmět: RE: Vysoká škola

Levi,

Oh, zlato! Vůbec tě neviníme za to všechno, co se stalo Charity. Cítím se prostě příšerně, že jsi na to pomyslel snad jen na sekundu. A je mi tak líto, že jsem tě opustila tak, jak jsem to udělala.

Prostě jsem nevěděla, jak být kolem tebe a tvého otce bez cítění kompletního smutku všech těch připomínek Charity a že jsem se mýlila. Tak moc se omlouvám. A nemůžu uvěřit, že jsem nechala utéct tolik času, aniž bych tě viděla, nebo s tebou mluvila. Zklamala jsem tě v mnoha směrech.

A Sarah! O můj Bože, já ani nemyslela na Sarah. Tu chudinku jsme zanechali v prachu taky. Oh, Marku - jak jsme mohli takhle odejít?

Je jasné, že jsem udělala příšerné chyby jako matka a nevím, jak je vrátit zpět. Prosím, odpusť mi za ten odchod. Je mi to moc líto. Miluju tě, zlatíčko. Tak moc.

Máma

Od: Mark Andrews
Komu: Levi Andrews; Linda Andrews
Předmět: RE: Vysoká škola

Lindo,

Samozřejmě máme nějaké chyby, musíme vyřešit to, co se týká Leviho a Sarah také. Možná, že bychom si měli promluvit po telefonu? Máš pořád moje nové číslo? Kontroluju svoje e-maily jen v úterý.

Mark

Od: Linda Andrews
Komu: Levi Andrews; Mark Andrews
Předmět: RE: Vysoká škola

Marku,

Souhlasím. Dobrý dlouhý telefonický rozhovor je opožděný. Ano, mám pořád tvoje číslo. Zavolám ti později tento týden.

Linda

Sedím a civím na obrazovku. No. Okay. Moji rodiče mluví - možná dokonce po telefonu. To je dobrý. To je začátek.

Koušu si vnitřek tváře. Opustit mě bylo od mých rodičů nedbalé. Ale nepřestali mě milovat. A kdo jsem, abych je soudil, když jsem opustil Pixie stejným způsobem?

Můj život se rozpadl, trosky všude, a jediná věc, která zůstala stát byla Pixie. A pak jsem ji opustil. Bože, já pořád nemůžu uvěřit, že jsem to udělal.

S hlubokým nádechem, odpovídám.

Od: Levi Andrews
Komu: Linda Andrews; Mark Andrews
Předmět: RE: Vysoká škola

Mami a tati,

Myslím, že my všichni můžeme mít spoustu viny a obviňování, který musíme nechat jít. Smrt Charity byla těžká pro nás všechny. I když nechápu váš odchod, odpouštím vám lidi. Jsme jenom lidé. A není to tak, že jsem byl minulej rok vzorem syna, ale chci to napravit. Možná, že bychom si po telefonu jeden z těch dnů mohli promluvit všichni?

Levi

PS! Sarah je okay. Chybíte jí lidi.

Klikám na odeslat a cítím něco, co jsem necítil dlouhou dobu. Naději.