BFP - 45. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Jana

Laurelyn Prescott

Nadešel čas. Dnes odcházím, ale Jack Henry o tom nemá tušení. Věří, že máme ještě společných dvacetčtyři hodin. Proč jsem mu lhala? Protože nesnesu vidět, jak by se v klidu díval jak navždy odcházím, i když nejsem vůbec připravená to udělat.

Spí vedle mě. Hluboký nádech, pomalý výdech, je jako hodinky, a každým výdechem slyším tiché zachrápání. Je to jeho dýchací cyklus a za ty tři měsíce co spím vedle něj jsem si na to zvykla. Očekávám to. Miluju to. Nechci vědět, jaké to bude, až budu své posteli a už to nikdy neuslyším, takže jsem se rozhodla, že se to ani nedozvím. Jdu k mé kabelce, vezmu si můj telefon a nahraju si jeho zvuky. Je to hloupé, ale aspoň tuto část z něho můžu mít s sebou poté, co budu pryč.

Když skončím, sedím na židli v rohu místnosti a prohlížím si naše společné fotografie na mém telefonu. Miluju naše společné fotky. Rozhodnu se, že si je chci vzít sebou, takže ztiším zvuk na obou telefonech a přepošlu si je na svůj osobní telefon. Nikdy se nedozví, že jsem to udělala, a i kdyby, co by mohl udělat? Budu více než 9000 mil daleko.

Když jsem dokončila přenos všech fotografií na můj telefon, sedím a divím se tohoto muže,

kterého jsem si zamilovala. Nemám ponětí, jak dlouho tu sedím a zírám na něj. Já jen vím, že

už k tomu nikdy nebudu mít šanci.

Proklínám čas na zářících hodinách-4:36. Uvědomuji ten čas, o kterém jsem si myslela, že nikdy nepřijde. Tyto plameny hořící z obou konců naší svíčky se setkávají ve středu dnes ráno. Mé tři měsíce s Jackem Henrym se zmenšily na méně než tři hodiny a pak vyhasne.

Vytáhnu si nohy nahoru a kolébám se, když začnu plakat. Jsem nucena přikrýt si rukama moje ústa, abych utlumila nekontrolovatelné vzlykání. Slyšela jsem, jak se v posteli otočil, takže přitlačím své ruce ještě pevněji, aby mě neslyšel, ale stejně uslyší. "Hej, co to tam děláš?"

Zhluboka jsem se nadechla a můj hrudník vibruje. Světlo pootevřených dveří z koupelny je minimální v rohu, kde sedím, takže nemůže vidět mou tvář. Snažím se zamaskovat nosový zvuk, o kterém jsem si jistá, že mé slzy způsobily. "Učím se nazpaměť všechno, co nechci zapomenout až budu pryč."

Hotovo. Řekla jsem to. To je realita, kterou jsme ignorovali. To mu dává příležitost, aby mluvil o mém odchodu. Řekni něco. Cokoliv. Prosím.

Ale neřekne. "Vrať se do postele."

"Dobře. Potřebuju jen minutu v koupelně."

Stříkám studenou vodu na obličej a pak držím studený obklad na očích, i když vím, že to na otok očí než půjde do práce nepomůže. Dozví se, že jsem plakala a není nic, jak bych tomu mohla zabránit. Když jsem se dostala do postele, vklouzla jsem k němu a položila si hlavu na jeho hruď. Obalil kolem mě jeho ruce a moji hladí ze shora dolů z mého ramene k lokti. "Jsi v pořádku?"

"Jo."

"Nepřijde mi, že bys byla v pořádku."

Souhlasím. Nic na tom jak se cítím není v pořádku.

A nemůžu ani říct, že je jen jedna věc, která by to napravila. Ohnu se v pase a zvednu se na kolena. Přehazuju jednu nohu přes něj a sedám si, dokud nad ním nejsem rozkročmo a moje tělo se nedotýká jeho, pak se nakloním, abych ho políbila. Oba jsme ještě nahý z našeho dřívějšího dovádění. Cítím, jak pode mnou tvrdne, když kloužu tam a zpět přes jeho rostoucí erekci. Mým záměrem je pouze nás trochu poškádlit, ale pak ho cítím trochu ucuknout a dokonale do mě vklouznout. Tlačím ho dovnitř jen trochu, i když umírám touhou sklouznout po jeho plné délce až na doraz. Dělali jsme to bez použití kondomu jen jednou minulý týden, když jsem mu řekla, že ho miluju a je to vůbec to nejlepší co může být. Cítila jsem se k němu tak blízko, a já to chci cítit ještě jednou, než odejdu. Musím to cítit ještě jednou.

Drží mě za boky, ale neodstrkuje mě, takže kloužu dolů po jeho délce ve mně trochu víc.

"Laurelyn …"

"Chceš, abych přestala?"

Neodpoví hned. "Ne, já nechci, abys vůbec kdy přestala."

Propletu prsty s jeho a použiju je jako páku, když dosedám na jeho zbývající délku uvnitř mě, dokud nejsem úplně plná. Miluju tě tak moc, Jacku Henry.

Slyším jeho hluboký sten a jen ten sten je jako můj spouštěč. Dává mi tím vědět, že to co dělám mu dělá dobře a to mě naplňuje radostí, jakou jsem ještě nikdy nepoznala.

Zvedá boky pokaždé, když se posouvám dolů. "Ach, to je tak zatraceně úžasný, Laurelyn."

Kdyby záleželo na mě, mohla bych to dělat každý den, ale to není moje volba. Je jeho. A on se rozhodl, nechat mě odejít.

Nyní mě jeho ruce na mých bokách povzbuzují k rychlejšímu pohybu nahoru a dolů. "Jsem blízko, Laurelyn." Konečky prstů se tlačí do mé kůže. "Je to v pořádku, aby se udělal v tobě?"

"Ano."

Konečky prstů stiskne kolem každého z mých kyčelních kloubů a táhne mě dolů tvrdě proti sobě.

Řekne to co vždy, když se udělá, to co mám tak moc ráda, protože je to vždy mé jméno.

"Ooh, Laurelyn."

Cítím v sobě jeho záškuby a vím, že mě právě naplnil jeho součástí.

Když uvolní mé boky, zhroutím se mu na hruď a jeho ruce se obalí kolem mě. "Bože, budeš mi chybět."

A je to tady. Můj vyhazov. Stále jsem se držela naděje, že mě zeptá, takže cítím, jak mi po tváři stékají slzy. Díky bohu, že jsem zhasla světlo v koupelně, když jsem odtamtud vyšla, takže je tma

a on mě nevidí. A také nemusím vidět jeho lhostejnost, když mě drží.

Cítím proud sjíždět po mé tváři.

"Co to je?" Sklouzne rukou mezi nás a cítí mokro.

"Ty pláčeš?"

"Ne." Ano.

"Pláčeš. Co se děje? Ublížil jsem ti?" Zeptal se a posune se, i když já jsem na něm. Cítím, jak se dostal k lampě na nočním stolku, ale chytím ho za ruku, abych ho zastavila.

"Ne. Nejsem zraněná. Jsem v pořádku. "Ano, jsem zraněná, ale ne tak, jak si myslíš.

propletu si prsty s jeho takže se nebude snažit znovu zapnout lampu. Nechci, aby chtěl po mě vysvětlení.

Už se o tom ani jeden z nás nezmíníme, takže jsem strávila následující dvě hodiny ležící vedle Jacka Henryho s hlavou na jeho hrudi. Poslouchám jeho srdeční tep-další věc, kterou už nikdy znovu neuslyším. Políbí mě vrcholu hlavy. "Mmm. Přijdu pozdě, pokud se nepřipravím do práce. Nerad bych dostal padáka."

"Jo, je to starej mrzout, pro kterého pracuješ," směju se, ale i já slyším, jak falešně to zní.

Slunce je vysoko, a já se dívám, jak Jack Henry jde nahý do koupelny. Sakra, určitě mi bude

chybět, vidět ho takhle každé ráno.

Když je přichystaný do práce, přijde mi dát pusu, tak jak to dělá každé ráno, když zůstávám v jeho

posteli, ale tentokrát je to jiné. "Uvidíme se dnes odpoledne, baby."

Líbám ho jako by to bylo naposledy, co ho vidím. Vzhledem k tomu, že to tak je. Tisknu ho v pevném objetí. To je náš poslední polibek. Naše poslední objetí. Naše poslední všechno.

"Ty mě mačkáš jako by se něco dělo." Dokáže číst myšlenky? Někdy si to myslím. Políbí mě na čelo.

"Jsi si jistá, že vše je v pořádku?"

Přikývla jsem, protože jsem tak nestabilní. Chce se mi plakat, ale musím ten společný čas trochu prodloužit.

"Budu se snažit přijít brzy, abychom mohli dělat něco speciálního dnes večer."

To je ono. A je to tady.

Dívám se, jak Jack odchází z mého života navždy, když opouští ložnici. A to je, když to

všechno odpluje. My jsme u konce. Navždy.