BFP - 35. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Jana

Laurelyn Prescott

Lachlan vyletí z postele a přetočí mě na záda. Klekne si mezi moje nohy a ruce zahákne pod mými koleny a zatlačí mě zpět. Není v tom žádná jemnost.

Bez milosti ho do mě vrazí, ale to je přesně tak to chci. Jeho ústa jsou u mého ucha.

"Ty jsi moje. Rozumíš?"

"Ano!" Křičím částečně proto, že to je moje odpověď, ale hlavně proto, že to co dělá je perfektní.

"Chci, abys to řekla."

Jsme na boku postele a každý příraz mě tlačí dál přes matraci, až moje hlava visí přes okraj.

"Já jsem ... tvoje ... a ... nikoho ... jiného."

Uvolňuje jednu z mých nohou a rukou klouže dolů, takže mě jeho prsty mohou pohladit nad naším spojením. "Nikdo jiný se tě tady takhle dotkne."

Zalapala jsem po dechu, když jsem zvedla boky proti němu a jeho prstům. "Jen ty, Lachlane."

Zasáhne perfektně mé sladké místo a já cítím, jak se kolem něj stahuju, což odpálí můj orgasmus. Mám pocit, že si musím vykřičet své plíce a tak to udělám, protože není nikdo kolem, kdo by mě slyšel. "Ach, ach!"

"Ach, Laurelyn." Vysloví moje jméno, stejně jako vždycky, když se udělá.

Odkulí se ze mě a zhroutí na postel. Moje hlava stále visí z postele, tak jsem se posunula zpátky na matraci. Ležím na zádech, a dívám se na krásné sloupky přes které je nad námi nahrnutý baldachýn s jedinou myšlenkou-tahle postel byla určena pro milování, ale to není to, co jsme právě udělali.

To není nikdy.

----------------

Ložnice se přes závěsy naplní jasným slunečním světlem. Cítím snídani, rozhodně slanina, možná palačinky. Mám hlad, ale víc jsem ospalejší, takže jsem si vytáhla přikrývku přes hlavu.

Bylo pozdě v noci, když jsme usnuli.

Mám několik dalších minut spánku, než cítím Lachlana sahat pod deku a lechtat mě na nose. Hýbu se, abych se podrbala, ale vzdávám se a vylezu z pod peřiny a přejedu přes něj nehty.

"Myslela jsem, že by jsi mohl na dovolené spát trochu více."

"Pro mě to dovolená není. Je to práce, a musím brzo odejít, ale chtěl jsem si s tebou dát narozeninovou snídani."

Jak to ví? Zvedla jsem deku, abych na něj viděla. On se usmívá, protože je sám se sebou spokojený.

"Jak víš, že mám dnes narozeniny?"

"Řekla jsi mi to, na naší druhé schůzce."

"Nevzpomínám si, že bych ti to řekla."

"No, řekla a já si na to vzpomněl, tak vstávat k narozeninové snídani."

Nemůžu uvěřit, že si vzpomněl. Má takový smysl pro detail. Řekl mi, kdy jsou jeho narozeniny? Jestli to udělal, zapomněla jsem.

Jdu do kuchyně a tam je obrovská snídaně formou bufetu, přes pult. V žádném případě nemůžu všechno sníst. "Všechno tohle jsi udělal?"

"Poklesl bych u tebe hodně, kdybych řekl, že jsem to neudělal sám?"

"Ne."

"Měl jsem to zajištěný z jedné z místních restaurací."

"Voní to báječně."

Podává mi talíř. "Narozeninová dívka jde jako první."

Zatímco nandavám jídlo, nalévá mi sklenici džusu. Položí ji na jídelní stůl a pak se připojí ke mě s kilometr-vysokým stohem palačinek. "Hladový?"

"Měl jsem aktivní noc, ale vždycky tolik ráno jím. Věděla by jsi to, kdyby jsi byla někdy vzhůru a snídala semnou." Nikdy si neodpustí udělat si legraci o tom, že pozdě vstávám.

"Jak je na tom dnes tvá ruka?"

Dá ruku v pěst a pak jí uvolní. "Bolí to, ale můžu s ní hýbat, takže není poškozena."

"Nikdo nikdy pro mě nic takového neudělal."

"Kdykoliv, baby."

Když dojím, odsunu můj talíř pryč, protože jsem plněná. "To bylo úžasné. Děkuji ti. Byl to promyšlený dárek k probuzení."

"Jídlo není tvůj dárek." Sáhne do kapsy a vytáhne černou sametovou krabičku na šperky. Položí ji na stůl a posune ji ke mě. "Ale tohle je."

Nejsem blázen, abych si myslela, nebo měla naději, že tato malá krabička obsahuje prstýnek. Vím, že to tak není, protože by to bylo směšné, ale rozhodně obsahuje šperk.

Vezmu ji do ruky a otevřu horní díl. Uvnitř je přívěšek ve tvaru hvězdy posázené něčím co předpokládám, že jsou diamanty.

"Vybral jsem ho proto, že až se vrátíš domů, stane se z tebe obrovská superstar."

Je to nejlepší dárek k narozeninám vůbec. A nejhorší.

Je to nejlepší, protože je to tak povzbuzující a promyšlené. A nejhorší proto, že i když mi řekl, že jsem jen jeho, myslel tím jen zbývajících šest týdnů.

"Nelíbí se ti to?"

Přinutím se k úsměvu. "Je to perfektní a líbí se mi to. Děkuji ti. "

Vyndám to z krabičky a předám mu ji. "Můžeš?" Zeptala jsem se, přičemž jsem se otočila a zvedla si vlasy, aby mi to mohl připnout. Poté, co zavře sponu, políbí mě na zadní část krku.

"Přál bych si, abych s tebou mohl zůstat celý den."

Otočím se a dotknu se prsty přívěsku. "Já taky."

Usmívá se, když obdivuje jeho dárek na mém krku.

"Budu se snažit dostat se zpátky co nejdříve."

"Dříve nebo později v každém případě, budu tady."

"Pořád nechci, abys šla do vody beze mě."

"Fuj! Existuje country song s názvem "Don't Go Near the Water." Teď ji budu mít uvízlou v hlavě celý den, a já tu bláznivou píseň nenávidím. Díky moc, fakt skvělý."

Políbí mě na vrcholu hlavy. "Nevím, ale můžeš mi poděkovat pokaždé, když přichytíš zpívat sama sebe."

Dnes má na sobě oblek. Sakra, je v něm žhavý jak spalující horko. Stojí nade mnou tak ho chytím za klopy saka, abych ho strhla k polibku. Polibek, který mi dal na vrchol mé hlavy, nebyl dost, aby mě na celý den uspokojil. Když jsem ho nechala jít, musela jsem mu říct, "To je tvůj podnět k

tomu, abys pracoval rychle, takže se můžeš co nejrychleji vrátit se ke mně."

------------------

Strávila jsem den čtení na pláži, ale nekoupala jsem se, i když je vedro jako peklo. Je odpoledne

a já se rozhodnu dát si od vedra pauzu, takže jdu do domu na svačinu a využít klimatizaci.

Sedím u jídelního stolu s nějakými zbytky ovoce z mojí narozeninové snídaně, když zazvoní můj osobní telefon. Je to moje máma, o tom není pochyb, volá mi s přáním všechno nejlepší k narozeninám.

"Ahoj, mami."

"Všechno nejlepší k narozeninám, holčičko."

"Děkuji ti."

"Bavíš dobře?"

"Skvěle." A to je pravda. Bydlím v domě se soukromou pláží na Novém Zélandu s krásným mužem, jehož se nemůžu nabažit. Nic se tomu nevyrovná.

"No, já mám nějaké novinky, co se dějí, aby ses cítila ještě lépe."

Její a moje představa dobrých zpráv není vždy stejná. "Co je to?"

"Je to tvůj táta. Přišel ke mně, dítě. Chce se s tebou setkat."

To je dokonalý příklad toho, kdy naše představy o dobré zprávě jsou na dva různé názory. "Proč?"

"Protože jsi jeho dcera."

Dala bych cokoliv za to slyšet tato slova, když jsem byla dítě. Všechno, co jsem chtěla, aby mě můj bohatý a slavný otec zachránil od ní, když jsem přežívala na vodě z vodovodu a plesnivém chlebu, protože byla příliš nervózní jít ven do obchodu s potravinami. Modlila jsem se, aby přišel a zachránil mě, ale neudělal to.

"On mě nechtěl za jeho dceru třiadvacet let, a teď jí nedostane jen proto, že změnil názor, když umřelo jeho jediné dítě, které uznal za své."

"Tak to není, že Laurie."

"Přesně tak to je, mami. Všechny ty roky jsem byla jen jeho malým tajemstvím. Měj alespoň koule na to si přiznat, že je to pravda." Nevím, kdy přesně mi začaly téct slzy, ale jakmile začaly téct nedokážu je zastavit. Čím víc se snažím je držet, tím více mi stékají po tvářích.

"Celý můj život předstíral, že neexistuju a jediný důvod, proč mě teď chce je, protože

nemá žádné jiné děti, které opustil."

Jsem v šoku, když ucítím teplé ruce kolem mě, jak mi Lachlan bere telefon z ruky.

Kdy se vrátil? "Omlouvám se. Laurelyn vám bude muset zavolat později."

Zavěsí mé matce a ztiší vyzvánění, než hodí telefon na gauč. Zábalově mě obejme a já se vpívám

do něj. Neptá se mě, proč jsem naštvaná, ale já si myslím, že má dobrou představu, pokud slyšel nějakou část našeho rozhovoru.

To je další jeden z těch okamžiků, jako to ráno, kdy jsem ho téměř opustila. On mě drží a jeho objetí mluví, aniž by řekl jediné slovo.