BFP - 36. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Jana

Jack McLachlan

Jsem neskutečně nasranej, protože Laurelynina matka jí zavolala a takhle jí rozrušila, a ještě k

tomu na její narozeniny. To vůbec nezlepšuje můj názor na ni. Je to sobecká, nezralá žena.

Nechápu její myšlenkový pochody a rozhodnutí říkat Laurelyn takové věci o jejím otci na její narozeniny. Musela vědět, že jí to rozruší. Dokonce i já to vím. Chci se zachovat jako skutečný barbar a mrsknout tou věcí proti zdi, aby jí Laurelynina matka nemohla už nikdy znovu zavolat, ale nemůžu.

Možná, že tomu nerozumím, protože je to matka / dcera věc, ale cítím, že jejich vztahu něco chybí.

Hladím ji v kruzích na zádech. "Chceš si o tom promluvit?"

Cítím, jak kroutí hlavou ze strany na stranu, a říká ne. Líbám ji na temeno hlavy a vytáhnu na pohovku. Jsem stále ve svém obleku, takže jsem si sundal sako a hodil ho přes židli. Sedím na gauči a poklepu na něj mezi mýma nohama. "Posaď se mnou."

Sedne si a opře se o mou hruď. Má na sobě černé zavazovací bikiny, které jsem ještě nikdy

neviděl, voní kokosem a potem jak byla na slunci. Zaškube mi v kalhotech, jen proto, že je tak blízko. Nemůžu si pomoct. Whoa, uklidni se, chlapče ... teď na to není ten správný čas.

Laurelyn může být občas obtížné číst, ale ona je zraněná, a já jí chci dát podporu, jakou si zaslouží. Ona si zatraceně jistá, že ji od nikoho jiného v jejím životě nedostane. Myslím si, že to, že jí prostě jen držím je to, co chce, takže to je to co dělám.

Jsem spokojený sedět s ní tak dlouho, jak mě potřebuje.

Sedíme spolu takhle minimálně půl hodiny, než přestane plakat a cokoliv řekne. Přes rameno ke mě zvedne svou tvář. "Vrátil jsi se brzy."

"Samozřejmě, že ano. Chci být s oslavenkyní na její zvláštní den."

Chytne mě za ruku a proplete si semnou prsty.

"Nemyslím si, že víš, jak dobrý v tomhle jsi."

"V čem jsem dobrý?"

"Ať už děláme cokoliv."

Už nemám žádnou představu, co děláme. Já jen vím, že se mi to líbí. "Myslím, že jsi v tom taky

dost dobrá. Ať už to je cokoliv."

Zvedne ruku, kterou jsem použil na Swinger Chrise a kontroluje ji. "Tvoje ruka vypadá o hodně lepší. Otok je pryč."

"Už je v pořádku. Ani to už nebolí." Přitahuje si ji ke rtům. "Tvůj polibek to ještě v tomto okamžiku zlepší."

Položila prst na moje stehno a kreslí imaginární symbol nekonečna. Vzpomenu si na jinou dobu, kdy to udělala. To bylo po našem druhém rande, kdy už jsem ji vysvětlil vše, co jsem od ní chtěl. Dělá to, když je nervózní.

"Chce se mnou setkat."

On. Slyšel jsem dost rozhovoru, abych věděl, že mluví o svém otci, spermie dárce. Takhle jsem o něm přemýšlel, protože za celou dobu mu jinak neřekla.

"A jak to cítíš ty?"

"Myslím, že už jsem se s ním setkala."

"Proč si to myslíš?"

"Mám vzpomínku z dětství. Je to velmi vágní, ale jsem si jistá, že si pamatuji setkání s ním, když jsem byla malá. Moje máma mě oblékla do námořnických šatů. Měly

obrovský límec, a zapletla mi vlasy do copánků. Byla jsem rozkošná," směje se. "Vzala mě na místo, kde kachny plavaly ve fontáně. Fascinovalo mě to, ale ona mi nedovolila zůstat a dívat se na ně. Vzala mě k němu. Já vím, že to byl sperma dárce, i když si nepamatuji jeho tvář. Pokud je mi známo, nikdy jsem ho neviděla, s výjimkou televize a v hudebním oddělení Walmart. "

"Ty na něj nejsi zvědavá?"

"Byly chvíle v mém životě, kdy jsem byla, a já bych dala cokoliv, aby ho viděla, ale dnes už ne. A nebude to ani zítra."

----------------

Je pozdě večer a Laurelyn se připravuje v koupelně na večeři. Sedím na gauči a slyším bzučivé vibrace jejího telefonu, ale zastaví se to dřív, než jsem schopný ho zvednout. Dívám se na obrazovku a vidím zmeškaný hovor od Blaka Phillipse. Kdo to sakra je?

Mohl by být kdokoli. Příbuzný. Přítel. Kamarád. Chci to vědět, ale netroufám si se zeptat, protože se bojím odpovědi.

Laurelyn přichází do obývacího pokoje, a já zasunu její telefon do kapsy. Nechci, aby věděla, že jsem viděl hovor od toho člověka; dneska není ten správný čas na tuto konverzaci.

Za tu dobu co tu jsme se hodně opálila a její kůže je zlatavá proti jejím krémovým letním šatům. Jsem rád, že má na sobě dárek k narozeninám, natáhnu se a dotknu se tam, kde je položený na krku. "Je to na tobě perfektní."

Usmívá se, přičemž vztahuje ruku, aby se ho dotkla.

"Je to krásné, a líbí se mi to. Ještě jednou děkuji."

"Ty jsi ještě krásnější. A není zač."

Beru ji do italské restaurace, kde jsem jedl vždy, když jsem měl ve městě nějakou práci.

Jídlo je skvělé a je to poslední místo, kde bych očekával, že budeme obtěžováni sadou sexuálních

deviantů. Aspoň doufám. Moje pěst není tak brzy připravena k opětovnému použití. Řekl jsem

Laurelyn, že už je to v pořádku, ale lhal jsem. Pořád bolí jako čert.

"Ty jsi nezvykle tichý. Co se děje ve tvé hlavě, pane Henry?"

Přemýšlím o věcech lépe, když jsem sám. Vím, že předtím byla jen s jedním jiným mužem. Je to Blake Phillips? Nevědomost se mi vysmívá. Je to ten, kdo jí ublížil? Nemůžu ho dostat pryč z mé mysli, a tak jsem se rozhodl, že jsou i jiné způsoby, jak žádat o informace o něm bez ptaní.

"Přemýšlel jsem o tom, že tak krásná žena jako ty musí hodně randit."

Usmívá se a svíčky osvětlují její vysoké lícní kosti. "To je pravda. Já jsem měla rande s mimořádně

pohledným mužem téměř každý den za posledních šest týdnů."

Ona se vyhnula skutečné otázce. "Ne, myslím, než jsi přišla sem."

Ona krčí rameny, když se dívá dolů na svůj talíř.

"Ani tak moc ne."

"A co na vážný vztah?"

Její hlava se pohybuje ze strany na stranu.

"Ne tak docela."Nemyslím si, že mi lže, ale je pro mě těžké uvěřit, že někdo tak žádoucí nikdy nebyl ve vztahu.

"Ty jsi nikdy neměla přítele?"

Znervózněla. Způsobuji, že se cítí nepříjemně, takže je toho spousta co mi neříká.

"Měla jsem něco nějaký čas, ale nemám pocit, že přítel je to správné slovo pro to, co pro vůči mě byl."

"Bylo to vážné?" Byl to Blake Phillips?

Postrkuje jídlo po talíři a myslím, že jsem ji rozrušil. Sakra.

"Chvíli jsem si to myslela, ale my jsme měli rozdílné názory."

"Aha." Znamená to, že ji opustil? Pořád ho chce?

"Co znamenají všechny otázky?"

"Nic. Jen konverzace." Ona je vágní, což mi přijde podezřelé. Můj instinkt mi říká, že v tomto příběhu je toho mnohem. Ona není žena, která by měla jediný jednostranný vážný vztah, ale vypadá, že chce, aby jsme toto téma teď opustili, tudíž zůstává otevřené a můžem se k němu kdykoliv vrátit. Vypadá to, že máme oba tajemství.

------------------

Sedí u stolu v jídelně se zavřenýma očima, když přináším dort s dvaceti-třemi hořícími svíčkami.

"Můžeš otevřít oči."

"Wow. To je hodně ohně. "

"Počkejte, až ti bude třicet," Zasmál jsem se. "Bude jich tu ještě víc."

Její obočí se spojí. "Řekl jsi mi, že je ti dvacet devět."

"Byl jsem, když jsme se potkali."

"Kdy ti bude třicet?"

"Před pár týdny, třináctého."

"To jsi mi neřekl," zašeptá a vypadá zraněná. Vidím ji listovat v jejích vzpomínkách z doby před dvěma týdny. "To bylo, když jsi jel ke svým rodičům, nebo? "

"Ano."

"Když jsem od tebe málem odešla?"

"Ano."

"Měl jsi mi to říct."

"Přesně tak, jako ty jsi mi řekla o tvých dnešních narozeninách?"

Směje se. "Přesně tak. Nemyslím si, že na tebe můžu být příliš naštvaná, protože jsem udělala přesně tu stejnou věc. Dala bych ti dárek, kdybych to věděla."

Sedím na židli vedle ní a chytnu ji za ruce.

"Ale ano. To, že jsi semnou zůstala, byl nejlepší dárek, jaký jsi mi mohla dát."

Nemyslím si, že ví, co na to říct, a tak jsem ji to usnadnil. "Přej si něco a sfoukni svíčky dřív, než podpálíme dům."

Usmívá se a zhluboka se nadechne, než se nakloní dopředu k sfouknutí dvaceti-tří malých plamínků.

Chci, aby se jí splnila všechna její přání.

Ne jen to jedno.