BFP - 31. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Jana

Laurelyn Prescott

Paní Porcelli mi dělala společnost po tom, co Lachlan odešel. Na mou žádost zůstala a připojila se ke mně na večeři, ale teď je pryč, odešla na noc do svého pokoje v penzionu a já jsem v domě poprvé v noci sama.

Nebojím se. Nudím se. A cítím se osamělá. Chci Lachlana tady se mnou.

Volám, Addison, ale nezvedá to, takže jsem jí nechala hlasovou zprávu. "Hej, Addie. Myslela jsem, že by jsme mohli spolu jít zítra na oběd. Zavolej mi, pokud jsi pro."

Obracím se na televizi, ale nemůžu najít nic, co chci vidět. Rozhodla jsem se, že když tu Lachlan není, mohl být ideální čas použít moji tyč a zacvičit si. Od té doby co byla nainstalována jsem ji ještě soukromně nepoužila. Pokaždé, když se snažím cvičit, zapne nějakou sexy hudbu a z mého tréninku se stává show pro jeho potěšení.

Dala jsem si vlasy do drdolu, protože se zahřeju a zpotím. Převléknu se do dvoudílného prádla, které jsem si na cvičení koupila. Není sexy jako ty co pro mě kupuje Lachlan. Je to

praktické černé cvičební tílko s odpovídajícími sportovními šortky, stejný typ oblečení bych měla na sobě, kdybych šla na hodinu.

Jdu do posilovny a zapnu přijímač. Dala jsem "Lift Me Up" od Christiny Aguilery na opakování. Přemýšlela jsem o choreografii, pomalá, elegantní rutina pro tuto písničku, poprvé po několika měsících je to první příležitost, kdy můžu být sama s tyčí.

Když jsem se protáhla, začnu tím, že udělám Phoenix pózu. Procvičovala jsem to v mé hlavě znovu a znovu. Myslím, že jsem se držela dokonale, ale to naštve, když tady nemám instruktora, aby mi řekl, jestli to dělám správně. Vše, co mohu udělat, je sledovat se v zrcadle a posuzovat sama sebe

na základě toho co si pamatuju.

Dělám několik vývrtek a přechodů abych se zahřála, než vyzkouším nový obrat-Rainbow Marčenko. Je to úroveň obtížnosti 5, a ještě jsem to nezkoušela bez instruktora, ale mohla by to být moje jediná šance jít na to bez Lachlana kolem, který by mě mohl vidět spadnout na hlavu, když se neudržím. Doufejme, že mě paní Porcelli zítra dopoledne nenajde se zlomeným vazem.

Podaří se mi to udělat, aniž bych zabila sama sebe, takže cítím, že to zvládnu. Vím, že to zvládnu

více elegantně, ale je potřeba, aby se moje tepová frekvence vrátila do normálu, než se do toho pustím znova. Sklouzla jsem k zemi, abych popadla dech.

Stojím s rukama v bok, když vidím v mém periferním vidění pohyb v zrcadle. Otočím se dokola, jestli mé oči na mě nehrají nějaké triky, což je možné, ale není.

Je tu žena, která stojí uprostřed tělocvičny a zírá na mě.

Nevím proč, ale mám pocit, že tam chvíli stála a pozorovala mě. Na její tváři se neobjevil žádný šokovaný výraz, alespoň ne takový, jaký mám právě teď já. Kdo je ta žena, a proč je tady?

Říkám si, že by mohla být Lachlanova sestra, nebo dcera paní Porcelli, ale vím, že je to jen zbožné přání. Mé vnitřnosti mi říkají, že jsem se setkala s pitbulem v temné uličce připraveným k boji.

Sáhnu po dálkovém ovladači, vypnu hudbu a ona začne mluvit dříve, než k tomu mám příležitost já.

"To je krásná písnička. Hodí se pomalé otočky, ale ne k té věci vzhůru nohama, kterou děláš."

Ona používá prsty, když mluví.

"Duha Marčenko. A je to převrat."

"To nevím, protože já nejsem striptérka."

Přiznám se, že jsem s jejím přátelským úvodním prohlášením na chvilku doufala, ale její komentář o striptérce byl určen pro mě. To byl její pokus o to mě urazit. Tohle není sestra nebo kamarádka

Lachlana. Tohle je bývalá přítelkyně nebo společnice, a ona je teď na mě naštvaná.

Je vysoká a štíhlá v elegantních tmavošedých šatech s odpovídajícími podpatky. Její přírodní červené vlasy jsou ustřižené ve střední délce s bob ofinou, která je příliš tupá, stejně jako způsob, jakým sem přišla a nazvala mě striptérkou.

Chci říct, že tu Lachlan není, ale nevím, jak ho mám jmenovat, a tak na to jdu všeobecně.

"Není tady."

Ona se směje. "Miláčku, ty ani nevíš jeho jméno, že ne?"

Nechci odpovědět.

"A já vím, že tu není proto, že jsem ho nechala v domě jeho rodičů. Chtěla jsem tě vidět, když on

není kolem, abychom si mohli vyjasnit pár věcí."

Teď jsem zmatená. Já vím, že je u jeho rodičů. Ale jak to ví ona, a proč říká, že ho tam nechala?

"Je mi líto, ale já jsem tady trochu v nevýhodě. Zdá se, že mě znáte, ale já neznám vás."

Blíží se ke křeslu, které Lachlan používá, když se dívá, jak tančím. Sedne si, nohu přes nohu, jako by plánovala tady chvíli zůstat.

"Jak je to ode mne hrubé, že jsem se nepředstavila. Jsem Audrey, jeho manželka."

Ne, tohle se znovu neděje.

"Ty jsi to nevěděla, že ne?"

Je mi špatně. Jsem zničená. Mohl mít libovolný počet žen, kterým v tomto případě nevadilo, že

měl manželku-kromě mě. Souhlasila jsem se všema jeho šíleně-podělanýma pravidly a jediné co jsem po něm chtěla, bylo, že nebude lhát o manželství.

"Jak se jmenuješ?"

"Laurelyn."

"Laurelyn," opakuje. "To je pěkné jméno. Ještě nikdy jsem ho neslyšela." Přátelsky se na mě usmívá. Je to matoucí. "Nejsem naštvaná na tebe. Dokážu ti vyčíst z tváře, že jsi nevěděla, že je ženatý, ale můžeš doufám pochopit, proč tě musím požádat, aby ses přestala vídat s mým manželem, ne?

"Samozřejmě, ale to mi nemusíte ani říkat. Ráda ho opustím ze své vlastní vůle."

"Děkuji ti, Laurelyn. Chci, abys odešla ještě dnes večer a už ho nikdy neviděla. Vím, že můj

manžel ... chutná. Doufám, že neznáš jeho skutečné jméno, a on neví tvoje."

Nemá smysl říkat jí, že znám jeho příjmení.

"To je pravda."

"A nebudeš mu volat na telefon, co ti dal? Odejdeš a už se nikdy nevrátíš?"

Jak to, že ví o telefonu? "Nemůžu odejít dnes večer, protože nemám kam jít, ale budu pryč hned ráno, než se vrátí."

"Děkuji ti za pochopení, Laurelyn. Moc svého manžela miluji, i když má občas nějaké problémy, jsem ochotna se přes to přenést kvůli našim dětem."

Děti? Už to dál nezvládám, nemůžu se na ni ani podívat. "Pokud mě omluvíte, mám na práci

nějaké balení."

-----

Jdu do další ložnice, abych si zabalila. Hodím kufry na Lachlanovu postel a jdu do šatny a sundavám mé šaty z ramínek. Naházím je do kufru, aniž bych je srovnávala. Vím, že se tam takhle všechny mé věci nikdy nemůžou vejít, ale je to jedno. Nechám tady, co nepotřebuju.

Nějak jsem to udělala tak, že sem zabalila vše. Vytáhla jsem moje zavazadla do kuchyně a zaparkovala s nimi u dveří, aby byla připravené na můj ranní odjezd. Vzpomenu si, že budu potřebovat odvoz. Volám Danielovi, jediný jiný naprogramovaný kontakt v telefonu od Lachlana.

"Ahoj, Danieli. Tady Laurelyn. Potřebuju, abys mě ráno odvezl do města. Můžeš být připravený v sedm?"

"Jistě, slečno Beckett. Uvidíme se ráno."

Slečna Beckett. Cítím na tváři, jak se mračím, a povzdechnu si. "Děkuji, Danieli."

Rozhlížím se po hromadě zavazadel a přemýšlím, kam ráno půjdu. Nemám tušení.

Nemám moc peněz, takže hotel na déle než jednu noc je vyloučený. Nemohu žádat, abych se

mohla vrátit k Benovi potom, jak jsem odešla, takže je mi jasné, že nemám na vybranou. Jsem nucena odejít domů. Jolie bude šťastná.

Rozhodla jsem se osprchovat v noci, takže se ráno nebudu zdržovat, abych se odsud co nejrychleji dostala. Stojím pod horkou vodou, musím toto trápení se sebe smýt. Jsem neúspěšná při zbavování sama sebe bolesti a voda nakonec teče tak studená, stejně jako pocit, který mám hluboko uvnitř mě.

Ležím v posteli, ale nemůžu usnout, Lachlan volá už počtvrté. Nakonec ztiším vyzvánění, protože už nechci slyšet Breta zpívat. Je to zlé, odteď kdykoliv ho uslyším zpívat, vzpomenu si na Lachlana Henryho.